Bhaktijóga

Hudbu můžeme skládat jen citem a může být velmi krásná. Avšak velkými génii hudby, kteří dosáhli nejvyšší úrovně, jsou ti, kteří pochopili také zákony hudby. Analogicky se tento text bude zabývat spíše principy bhaktijógy a proto bude v trochu menší míře vysílat specifický cit. Jsme totiž přesvědčeni, že v dnešní době je nutné tyto principy řádně vysvětlit. Pokud jde o cítění bhaktijógy, přečtěte si článek s názvem "Láska ".

Bohužel v dnešní době je bhaktijóga chápána spíše jako zpívání některých indických písní. Jestliže se bhaktijógou zabýváme tímto způsobem, cesta k cíli nebude přímá. Tím se bohužel ztrácí velká výhoda bhaktijógy, která může být velmi rychlou cestou. Každou jógickou cestu je potřeba prožívat upřímně, přirozeně. Upřímnost a přirozenost je však v samé podstatě bhaktijógy. Protože základním pocitem v bhaktijóze je láska. Nabízí se ovšem otázka ke komu tuto lásku můžeme cítit? Církev, jak víme z dějepisu, udělala určité chyby, a tím se vzdálila od svého původního způsobu bytí. Připomeňme také období komunismu (vystupující proti jakémkoli náboženství), které zde tolik roků působilo. Proto se dnes lidé příliš oddělili od církve a vlastně i od Boha (protože předtím byli intimně spojení). Celá minulost českého národa, a tím i jeho podvědomí je silně impregnována vírou v Boha a touhou, aby tato víra byla pravdivá, skutečná.

Byla by škoda nepoužívat právě tuto latentní sílu pouze kvůli nějaké chybě církve nebo kvůli době komunismu. Věřícím lidem by teď už mělo být docela jasné, co je předpokladem bhaktijógy. Pro nevěřící samozřejmě platí, že je nemůžeme přesvědčit o tom, že Bůh existuje, to ani není cílem tohoto textu. Měli bychom být otevřeni této možnosti a směřovat tuto lásku, žízeň, k vyšší záhadné síle. Můžeme jí dát různá jména (například: Nejvyšší, Absolutno, Makrokosmos, nekonečná láska celého vesmíru, atd.), ale důležitější je najít vztah k jejímu jménu, než ho chápat jen jako abstraktní pojem. Pojmenování cizím slovem nás může oddělit od přímého, intimního pocitu.

Proč? Zvažme následující analogii. Např. Židé říkají matce "imá". Představme si, že budeme svoji matku oslovovat "imá". Pak je možné povšimnout si rozdílu mezi předchozím oslovením a oslovením "matko" nebo "maminko".

Abychom v sobě probudili lásku k Bohu, musíme nejprve probudit lásku v nás samotných. K tomu nám mohou pomoci také určité cviky z hathajógy nebo čtení knih s takovým subjektem (viz. doporučená literatura).

Pro probuzení lásky v nás může být také užitečné chovat zvířata, krmit je a vůbec se o ně starat.

Dále to může být láskyplný vztah s partnerem opačného pohlaví. Zamilovanost, časté setkávání a v neposlední řadě milování jako takové může otevřít přirozenou, upřímnou lásku.

Bhaktijóga znamená směřovat tuto lásku k Bohu. Tento čin můžeme najít velmi podobě u různých duchovních cest.

V křesťanství může být považována za určitý způsob bhaktijógy láska k Ježíši. Důkazem je například František z Assisi, jeho tvorba a život (viz následující báseň).

Píseň tvorstva

Nejvyšší všemohoucí dobrý Pane,
Tvé jsou chvály, sláva, čest a všecko požehnání.
Jenom Tobě patří, Nejvyšší Ty,
Oslovit Tě jménem žádný člověk hoden není.

Chválen buď, můj Pane, mnou a všemi stvořeními,
A především panem bratrem sluncem,
jenž přináší den a jímž nás osvěcuješ.
Krásný je a září velikou se skvěje,
Nejvyšší, a tvoje světlo vyjadřuje.

Chválen buď, můj Pane, skrze sestru lunu, skrze hvězdy,
Na nebi stvořil jsi je jasně, jako drahokamy krásné.

Chválen bud´, můj Pane, skrze bratra vítr,
Skrze vzduch a mraky, jasno, všecka počasí,
Kterými všem stvořením svým žíti dáváš.

Chválen bud´, můj Pane, skrze sestru vodu,
Která je tak užitečná, dobrá, pokorná a čistá.

Chvalte mého Pána, blahořečte, děkujte Mu
A s velikou pokorností služte Mu!"

Základem súfismu je stejný vnitřní postoj. V arabské náboženské literatuře se projevuje psaním o lásce k ženám jako podobenství lásky k Bohu a také o pití vína, a to kvůli podobenství o extatickém pocitu vycházejícím z bhaktijógy. Například Rúmí:

Když se muž a žena stanou jedním, Ty jsi Jediný,
když se zahladí Jednoty, Ty jsi ta Jednota.
Ty jsi stvořil toto Já a toto My,
aby sis mohl sám se sebou hrát hru na Zbožňování.
Aby se všechna Já a Ty staly jedinou duší a nakonec
se vnořily do Milovaného.

(Mathnawí, I,1785 n.l.)

Láska je nekonečný oceán, nebesa jsou jen chomáč pěny,
Věz, že vlny Lásky pohybují nebesy: bez Lásky by svět byl mrtvý.
Jak se může neživá věc změnit v rostlinu.
Jak se mohou rostliny obětovat, aby z nich vznikly bytosti obdařené rozumem.

Jak se může duch obětovat za Dech, jehož závan oplodnil Marii?…
Každý atom je zamilován do Dokonalosti, a spěchá k ní…
Jejich spěch říká:"Sláva Bohu".

(Mathnawí, V, 1843 n.l.)

V Indii v Kašmíru najdeme u šivaismu také stejný základ, velmi podobný ranému křesťanství. Uveďme jako příklad Utpaladévu, který napsal:

"Jenom při Tvé Milosti, Pane,
rostla tato radost.
Také ve chvíli, kdy Tví zbožní
jsou ve stavu
zdánlivého oddělení,
jen vyřknutí Tvého jména
probudí blaho spojení s Tebou."

nebo:

"Ó, Bože, jen Ty sám
jsi pravdivý a překvapující objekt zbožňování,
který vychází ze srdce, jenž je očarováno
sladkou chutí nektaru oddanosti."

Hinduismus se také neliší:

"Ó krásný Bože! Ó krásný Bože!
V lese jsi zelený,
v horách jsi bílý,
v řece jsi neklidný,
v moři jsi vážný.
Pro toho, kdo slouží, jsi službou,
pro toho, kdo miluje, jsi láskou,
pro jógina jsi blahem.
Ó krásný Bože! Ó krásný Bože,

skláníme se k Tvým nohám."

Nemůžeme zapomenout na Ramakrišnu, jednoho znejvýznamnějších bhaktijóginů, který na toto téma řekl:

"Kdo dovede odevzdat svou vůli Všemocnému v prosté a bezelstné lásce, takový rychle Pána realizuje.",

nebo:

"Láska k Bohu je vzácná. Bhakti nastává pouze tehdy, je-li

celé srdce oddané Bohu, asi tak jako miluje cudná žena svého manžela. Získat čistou bhakti je velmi obtížné. Působením bhakti se mysl a duše musí vstřebat v Bohu. Pak následuje bhava (vyšší forma bhakti). V bhava se stává člověk oněmělým na cíl, tehdy také zmlkneme a dech se zastaví."

Pokud tyto a jiné duchovní cesty mají jako základ tento vnitřní postoj, který můžeme nazvat láskou k Bohu, dá se předpokládat, že zde může existovat nějaká pravda. Záleží jen na charakteru každého z nás, jestli si tuto cestu zvolí napořád, nebo jestli k ní bude otevřen jen v určitém období svého duchovního rozvoje.

Pokud v nás je nějaká jiskra, která nám říká, že chceme něco vyššího než banální, obyčejný život, že existuje něco krásného, duchovního, čeho můžeme dosáhnout, je to začátek bhaktijógy. Podmínkou k tomu, abychom mohli být bhaktijóginy je rozšířit tuto jiskru až k opravdovému ohni, k touze, k aspiraci a směřovat ji k Bohu. Ukončeme toto rozjímání krásnými slovy Kahila Žibrana:

O LÁSCE

"Jestliže na tebe pokyne láska, následuj ji,
třeba jsou její cesty tvrdé a srázné.
A ovanou-li tě její peruti, oddej se jí,
třeba se můžeš zranit o meč, ukrytý v jejích křídlech.
A promluví-li k tobě, uvěř v ni,
třebaže její hlas může rozmetat tvé sny jako
severák poplení zahradu.

Neboť láska tě stejně činí králem, jako tě přibíjí na kříž.
Jako pomáhá tvému růstu. Tak působí i tvé okleštění.
Stejně jako vystupuje na tvůj vrchol a laská nejněžnější
tvé haluze chvějící se na slunci,
tak sestoupí i k tvým kořenům a otřese jejich srůstem s půdou.

Shromažďuje vás k sobě jako snopy obilné.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás do zbělení.
Hněte vás, pokud nezvláčníte
a pak vás postoupí svému posvátnému ohni,
abyste se stali posvátným chlebem k posvátné hostině boží.

Všechny tyto věci vykoná na vás láska,
abyste poznali tajemství svého srdce a tímto
poznáním se stali zlomkem srdce Života.

Jestliže však vy ve své malodušnosti budete
vyhledávat jenom poklid lásky a požitky lásky,
potom lépe učiníte, přikryjete-li svoji nahotu
a odejdete ze stodoly lásky
do světa bez vůně, kde se budete smát,
ale ne veškerým svým smíchem a budete naříkat,
ale ne veškerými svými slzami.

Láska nedává nic než sebe samu
a nebere nic než sebe samu.
Láska se nečiní pánem, ani nebude mít pána,
neboť láska lásce postačí.

Miluješ-li, neříkej, "V mém srdci je Bůh",
nýbrž spíše "Já jsem v srdci božím".
A nedomýšlej se, že můžeš řídit běh lásky,
neboť láska, uzná-li tě hodným, řídí běh tvůj.
Láska nemá jiného přání, než vyplnit sebe samu.
Než, miluješ-li a musíš nezbytně mít nějaké přání,
měj toto přání:
Rozplynout se a být jako bystřina horská,
zpívající noci svou píseň.
Poznat bolest své něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky
a krvácet dobrovolně a radostně.

Procitat za svítání s okřídleným srdcem
a vzdávat díky za další den lásky,
v poledne odpočívat a přemítat o zanícení lásky,
večer se vracet domů s vděčnosti.
A pak usínat s modlitbou za milence ve svém srdci
a se zpěvem chvály na svých rtech."

Doporučená literatura

Paramahansa Jógánanda - "Životopis jógina"
Rudolf Skarnitzl - "Výroky Šri Rámakršny"
Jakob Lorber - "Velké Evangelium Janovo"
Eva de Vitray-Meyerovitch - "Rúmí a Súfismus"

Jméno

Nadpis

 zbývajících znaků

Odeslat