Chinnamasta – velká kosmická mocnost nekonečné odvahy

Šestou velkou kosmickou mocností tantrického panteonu je Chinnamasta, bohyně bez hlavy. Tato její charakteristika poukazuje na schopnost transcendence lidské mysli a jejích funkcí, čímž bývá dosaženo extatické (opětovné) resorpce do nejvyšší prázdnoty absolutna božského Vědomí.  

V průběhu staletí vzbuzoval obraz bezhlavé bohyně Chinnamasty mnoho rozporuplných či odmítavých reakcí a chybných interpretací, a to i mezi odborníky na Hinduismus. Někdy byla dokonce omylem spojována s obskurními magickými praktikami starého Tibetu a Indie.

Podobné úvahy jsou však ve skutečnosti pouze výsledkem uspěchaných pokusů některých badatelů ze Západu pochopit hluboký esoterický význam jistých aspektů tantrické duchovní tradice, aspektů, které zdaleka přesahují náš konvenční způsob myšlení a chápání moderních lidí, jejichž názory vycházejících ze zažitých předsudků. Pouze odtud pramení přirozená tendence badatelů Hinduismu spatřovat ve vyobrazeních velké kosmické mocnosti Chinnamasty děsivé až zvrhlé aspekty či náznaky psychické deviace. Nedokázali totiž odhalit duchovní symbolismus umně vepsaný do těchto zpodobnění, natož pak přijmout hluboká duchovní poselství, která v sobě skrývají.

Moudrost překračuje mysl

Co zde z psychologického hlediska skutečně vyvolává strach a odmítnutí je spíše představa bezhlavé bytosti, která tak postrádá identitu, kterou lidé běžně bezprostředně se svou osobou spojují. Či jinak, víme, že identita je klíčovým prvkem „podpírajícím“ nás v projeveném světě, něco, na čem stavíme naše porozumění a naše koncepce. Jakmile je tato podpora odstraněna, lidé se cítí zmateni, bez jakéhokoliv referenčního bodu, ke kterému by bylo možné se vztahovat, ztraceni v neznámých dálavách. Proto se lidé vědomě či nevědomě snaží chránit sami sebe nejenom před ztrátou své identity, ale i před myšlenkou anebo vnějším popudem, který oddělení od identity ega předestírá.

Moderní člověk, jehož způsob myšlení a chování je převážně rozumové a založené na logice předpokládá, že „ztratit hlavu“ je stejné jako přijít o rozum, tedy ztratit normální smysl pro realitu, což je z určitého hlediska samozřejmě pravda. Z duchovního pohledu mají nicméně tyto aspekty naprosto odlišný význam.

Pro zasvěcené jogíny je bytí bez hlavy jedna ze známých metafor odkazujících na překročení ztotožňování se s uvědomováním našeho těla či překonání majetnické připoutanosti k našim myšlenkám a tužbám.

Naší hlavy si běžně prakticky nevšímáme o nic více než třeba zadní části těla, a pocit uvnitř lebky v podstatě vnímáme jako prázdný prostor. Nikdo totiž neřekne, že „cítí“ mozek anebo jiné části nervové soustavy. Na základě bdělé odpoutané analýzy můžeme ve světle těchto symbolických okolností říci, že vlastně žádnou hlavu ani nemáme, tedy dokud se na sebe nepodíváme do zrcadla.

V duchovní tradici jógy představuje okolnost bytí bez hlavy ve skutečnosti naši pravou vnitřní povahu, dokonale odpoutaného a božského svědka. Pokud bychom dlouhodobě přestali v mysli udržovat velmi silnou a stálou myšlenku „jsem toto tělo“, naše individuální vědomí by se postupně navrátilo do svého zdroje, ve kterém není nijak závislé na žádné formě ani myšlence.

Podobná idea nepřítomnosti hlavy je často používána jako duchovní metafora i v tradici Advaita Védánty či Zenu.

Kdo umře před smrtí, nezemře po ní

Velká kosmická mocnost Chinnamasta, zobrazovaná jako bohyně bez hlavy, je tedy silou, která pomáhá upřímným a oddaným jogínům a jogínkám rozpustit svoji mysl, včetně všech myšlenek, připoutaností, zvyků či předsudků, do čistého božského Vědomí. Pomáhá jim překročit mysl a dojít tak ke stavu nadmysli (unmana) blahodárné božské prázdnoty.

Nemáme se proto ztráty hlavy či našeho času bát, jelikož dříve či později nás smrt provede velkou branou všechny, ať už si to přejeme, nebo ne. A jedinou cestou k duchovnímu probuzení je toto obětování mysli, které zahrnuje vzdání se připoutanosti a majetnických myšlenek, z nichž nejsetrvalejší je představa, že „já jsem toto tělo“.

Tento akt je v duchovní tradici symbolizován uříznutím hlavy, které sugestivně nastiňuje stav oddělení mysli od těla, tedy osvobození vědomí od hmotného hávu fyzického těla. To na druhou stranu současně pomáhá uvolnit potenciální subtilní energie v bytosti praktikujícího jogína.

Stále se ale můžeme ptát, proč musí být tento koncept zobrazován tak děsivým obrazem Chinnamasty, když by mohl být vysvětlen a teoreticky analyzován nějakým méně „zdrcujícím“ způsobem?

Odpovědí je, že vizuální vjemy mají obvykle větší a dramatičtější dopad na naše podvědomí, čímž je dána rychlejší a rapidnější změna v našich konceptech a činech, a účinnější průlom až do esenciální podstaty věci než v případě teoretické lekce. I když mysl přijme stanoviska vyložená v teoretické lekci, stále se může vyhýbat realitě tohoto učení, zatímco dopadu vyobrazení Chinnamasty se nelze tak snadno vyhnout, protože obraz „komunikuje“ s naším duchovním srdcem daleko intenzivněji a přímějším způsobem. Utrpení způsobené obětováním ega představuje pro mnoho lidí příliš tvrdou zkušenost, které se snaží stůj co stůj vyvarovat, třebaže její duchovní důležitost mentálně uznávají.

Jelikož tato zkušenost většinou způsobí kompletní celkové přesměrování energií k hluboce duchovním účelům, je v zasvěcených tradicích považována za „druhé narození“ člověka.

Děsivě působící obraz velké kosmické mocnosti Chinnamasty, bohyně bez hlavy, je tím nejvíce expresivním způsobem, jak vyjádřit možnost základní transformace člověka, kterou je myšleno vzdání se omezené pomíjivé individuality ega, tedy extatické sjednocení s božským univerzálním Vědomím.

Ikonografická reprezentace Chinnamasty ji zobrazuje, kterak drží v pravé ruce svoji vlastní hlavu, kterou si odřízla, a pije krev tryskající z otevřeného hrdla. Přesto výraz její tváře nenaznačuje utrpení či bolest, značí se v něm spíše prožívání blaženosti a spokojenosti. To má představovat radost z překročení pozemských podmínek a transcendenci utrpení způsobené jejich ztrátou.

Obraz Chinnamasty současně představuje možná ten nejenergičtější projev bohyně Šakti výmluvně odhalující sílu transformace v plné akci. Uříznutá hlava tak nevypadá být bez života, ale je naopak živější než předtím. Vědomí není omezováno dimenzemi a funkcemi tělesného, ale existuje odděleně od něho. Pouze když je osvobozeno z „vězení“ těla, může se vědomí plně vyjádřit a nabýt hlubokou božskou svobodu a poznání.

Třebaže představa transcendence tělesného vědomí může být pro mnoho lidí hrozivá, představa toho, že zůstaneme v jeho područí, omezeni a vystaveni vlivům fyzického těla a smrti, se zdá být ještě hrozivější. Člověk v životě prožívá pouze nepatrně malý fragment z nekonečné hry božského světla v rámci celého Projevu a přesně pouze tento fragment je jím reflektován a po většinu času zkreslován omezenými možnostmi jeho smyslového vnímání. Potěchy, které nám tělo a jeho smysly skýtá, jsou většinou menší než bolest, utrpení a nemoci, kterým jsme během života vystaveni. Za těchto okolností, ve kterých se jogín cítí být vtělen do vězení smyslů a tělesných tužeb, se velká kosmická mocnost Chinnamasta jeví jako Spasitelka od otroctví hrubé hmoty.

Ve své neustálé extázi a štěstí pije Chinnamasta všechnu krev, které tu představuje radosti a utrpení, bolesti a naděje pozemského života, čímž vstřebává a sublimuje veškeré oddělené fragmentované vnímání času, s jeho zklamáními a iluzemi.

Velká kosmická mocnost Chinnamasta prostupuje toto výjimečné dílo absorpce a transformace všeho, co je pomíjivé a iluzorní, aniž by opomíjela svoji božskou podstatu, kterou je věčná podstata Nejvyššího Já – Átman.

Ačkoliv podoba, pod kterou se smrtelníkům zjevuje, je děsivá a hrozivá, představuje velká kosmická mocnost Chinnamasta jednu z blahodárných a hluboce transformujících energií makrokosmu i mikrokosmu.

Dar dokonalého rozlišování

Existuje úzká spojitost mezi velkou kosmickou mocností Chinnamastou a Kálí, protože Chinnamasta představuje z určitého pohledu jeden konkrétní projev energie Kálí. I ona se zaměřuje na duchovní transformaci těch, kdo jsou jí upřímně oddáni. V tomto aspektu bývá Chinnamasta nazývána také Prachanda Chandika, jedna z nejděsivějších podob Kálí, kterou je Chandi.

Na druhou stranu, její děsivý aspekt může být rovněž spojován i s velkou kosmickou mocností Tripurou Bhairavi, jelikož i ona je velká bojovnice. Bhairavi nicméně rezonuje více s pozemskými fundamentálními energiemi a je spojena s múladháračakrou, zatímco Chinnamasta rezonuje více s dynamickými subtilními energiemi vzduchu. Proto můžeme také říci, že Chinnamasta jedná převážně v rámci toho, co považujeme za zprostředkující svět, svět, který propojuje transcendentní aspekty Projevu s těmi materiálními.

Představuje tak i blesk, který sjednocuje nebe se zemí, což je analogie propojení mysli a těla lidské bytosti. Její základní poslání je osvobozovat lidi od omezení neodmyslitelně obsažených u vtělených duší. 

Pokud Chandi (nejděsivější aspekt Kálí) ničí démony a satanské entity, aspekt Prachanda Chandika Chinnamasty ničí posledního a nejdůležitějšího nepřítele duchovnosti – ego.

Z jiné perspektivy je velká kosmická mocnost Chinnamasta ztotožňována také s Indrani, ženským protějškem velkého védského boha Indry, největšího a nejdůležitějšího ze všech obyvatel sféry bohů. 

Indrani je také nazývána Vairóčaní, „skvostná“, „ta, jež mocně září“, podobně jako Durgá, která je popisována stejným způsobem. Velká kosmická mocnost Chinnamasta je zvláště nazývána Vadžra Vairóčaní, což značí „ta skvostná, jenž drží ve svých rukou blesk“. Jak víme, blesk je zbraní bona Indry a důvod, proč je Indra považován za diamantového boha, personifikaci okamžitého duchovního osvícení.

Jméno

Nadpis

 zbývajících znaků

Antispam: Jaké je hlavní město ČR?

Odeslat