Eckhart Tolle - žije život v naprostém TEĎ

Rišikéš, Indie, 2002. Hostitelé ho vítají: „Jak jsme šťastni že jsi tu!“. Když mu pořadatelé dávají kolem krku věnec Eckhart Tolle se jen směje. Pozorně se zadívá do obecenstva a potom si pomalu opatrně věnec sundá. Odloží ho a zůstává pár okamžiků v tichu, pozorujíc lidi kolem. Pak začne hovořit:

„Dnešní setkání má být výukový seminář, ale čeho jsme tu svědky není vlastně výukou. Slova jsou tak omezená, ale museli jsme dát této události nějaký název. Výuka, to by znamenalo že bych tu přišel s něčím novým, s poznáním, informacemi, fakty, nebo s nějakým druhem zkušenosti či emoce. Ale tak to není. Nic už tady nepřidám. Každý z vás už má více než dost. Nashromáždili jste více duchovních vědomostí než kdy měl Buddha. Vždyť vy očividně vlastníte celé mapy vytvořené ze všech těchto vědomostí. Máte už skvělé ukazatele cesty transformace vědomí. My však tady nepoužijeme žádný z nich, bez ohledu na to jak hluboké mohou být, dokonce i když mnohé z nich vznikly v této zemi, která je právoplatně nazývána kolébkou duchovnosti.

Ne že by na těch mapách bylo něco špatného. Jsou docela krásné. Každé období však dává vzniknout svým vlastním ukazatelům, podle požadavků doby. Pokud jsou použity správně, budou i ty starodávné fungovat, je tu ale riziko že se stanou překážkou pokud jsou použity špatně. Všimněte si, že nazývám starověká duchovní učení „mapami“ nebo „ukazateli“.

Podstatou každé cesty je proměna vědomí

Proč? Co je to vlastně mapa? Mapa nikdy není samotné území. Ukazatel není to samé jako místo na které ukazuje. Veškerá učení, ať starověká nebo současná, ukazují někam za. A podstatou všech těchto učení je možnost proměny lidského vědomí, osvojení stavu bez  závislosti, bolesti a vnitřní podmíněnosti. Učení vám může ukázat cestu k tomuto stavu. Lidé, kteří dokázali sami sebe osvobodit od podmíněnosti, od falešného pocitu bytí a od falešného já, odpradávna nabízeli učení v tomto změněného stavu vědomí. To je důvod proč v sobě tyto mapy mají takovou krásu a sílu. Je to také důvod proč vždy tolik fascinovali a jedna po druhé zaujímaly lidi, kteří je následně začali sbírat a porovnávat ve snaze o jejich výklad. V takovém okamžiku jsme blízko k tomu, abychom zapomněli na jejich cíl. Prostě někteří lidé se tolik zabrali do formy nějakého učení, že po chvíli začali hluboce milovat ukazatel anebo mapu, se kterou se ztotožnili.

A někteří si je natolik oblíbili, že se začali přít s jinými skupinami, které měli v oblibě jiné ukazatele, protože zapomněli že všechny vlastně ukazují ke stejné věci. Od takového okamžiku nese člověk na svých ramenou břemeno. Děje se tak od počátků a děje se tak stále.

Mé „učení“ je z kulturního hlediska neutrální, není ani buddhistické, ani křesťanské nebo hinduistické, ale zahrnuje esenci všech. Není strnulé a nevyžaduje víru v to či ono. Esence učení, které nás sem přivádí, je možnost transformace lidského vědomí, vašeho vědomí. Všechny jazyky mají svá omezení, forma je omezená, tudíž slova jsou jen dalšími ukazateli. Jelikož všechny formy mají svá omezení, všechna slova která říkám jsou omezující. Pokud hovořím o „transformaci lidského vědomí“ není to úplně pravda, je to jen jeden určitý pohled. Žádné tvrzení nemůže obsáhnout celou pravdu. Tvrzení může být jenom jedním z mnoha pohledů. Toto je dobré vědět, aby se takto lidi nedrželi nějakého tvrzení a neztotožňovali se s jedním pohledem tvrdíc, že „tohle je pravda“.

Transformace lidského vědomí? Ano, je to pohled, který znamená nějakou proměnu uvnitř vás, dokud není dosaženo nového stavu. Že je ve  vás něco, co musí být napraveno? Ale to není pravda. To by totiž znamenalo, že je k tomu zapotřebí času, jenže tak to není. Tak co je tedy podstatou transformace vědomí, která nevyžaduje čas? Je to vůbec možné?“ Eckhart Tolle zůstává v tichu, okamžiky vnitřního soustředění míjejí...

Poznání je to jediné, na čem záleží

„Takto dosahujeme podstaty a to je jediný důvod, pro který jsme tady: odhalení tohoto stavu vědomí - ne jako nějakého úkolu, kterého snad můžeme dosáhnout někdy v budoucnu, ale jako skutečnosti, která se TEĎ nachází uvnitř vás. Jak ho můžete poznat, aniž byste z tohoto přesvědčení udělali novou víru? Stejně jako můžete přijmout přesvědčení když nasloucháte učení jenž vám tvrdí, že už jste osvícenou bytostí. Může to být velmi uspokojující, přidat takové tvrzení k obsahu vaší mysli a přesvědčit sebe sama, že je to skutečně pravda. Prostě protože mi mistr řekl, že nemám nic měnit, jelikož už jsem osvícenou bytostí (smích v publiku). Na nějaký čas to může posílit vaši identitu vytvářenou myslí, posílit sebevědomí a to vám udělá moc dobře - konečně jste uspěli! Ego udržované myslí se bude pokoušet z toho získat víc. Když můžete od někoho získat silnou víru, kterou přidáte k obsahu vaší mysli a ztotožníte se s ní, velice vás to na okamžik uspokojí. Jste teď tak velký, někdo kdo vyspěl a stal se osvícenou bytostí. Jedná se ale o druh uspokojení které nemůže trvat napořád a život vám ukáže, že jste osvícení vlastně ještě nedosáhli. Tak budete pátrat po něčem dalším, co by vás spasilo: zkušenosti, jiná víra, hlubší poznání, nebo opravdové duchovní dosažení,..., abyste to také přidali do svého vědomí. Takto se distancujete od toho, kdo už jste. Stále se díváte do budoucnosti a lpíte na různých věcech, abyste dosáhli duchovního dosažení.

Možná jste se už finančně zajistili a nyní toužíte po duchovní evoluci. Možná se vám podařilo překonat emoční krize a po čem nyní toužíte je naplnění. A tady se najednou objeví toto učení, které vám může připadat tak divné, protože říká: nemůžeš to najít v budoucnosti. Ale já také současně tvrdím, že my nevěříte! Pokud je to tak, pokud jste se už osvobodili, jaký je rozdíl mezi vámi a vaším mistrem, pokud je nějaký. Kdo může říct, že mistr ví co je pravda zatímco vy ne? Jak vlastně vypadá takové poznání? Jak se projevuje? Je to prosté. Není to otázka mistra, který by věděl více než vy. Někteří můžou vědět. Jsou však i jiní mistři, velmi prostí, bez lepšího vzdělání. A  když dojde na poznání a informace, může se stát že toho budete vědět tisíckrát víc. Vy znáte mnoho věcí, ale oni místo toho znají jedinou věc, na které záleží...(obecenstvo i Eckhart Tolle se smějí)

Nepotřebuješ víc času

Odpověď je jednoduchá a já vám ji dám hned teď pokud už spěcháte domů, nepotřebuji vyzdvihovat své učení tvrzením, že je mohu poskytnout jen šestý den v týdnu. Mistr se zcela nachází v přítomnosti. Nikdy není odtrhnut od přítomného okamžiku. Cokoliv se v tomto okamžiku děje, on od toho není oddělen. To znamená konec všeho co je ve vás falešné. Celá vaše struktura se odvíjí od vnitřního odporu vůči přítomnému momentu. Ego formované myslí se udržuje s využitím tohoto odporu. Stav opozice je stavem neštěstí, neustálé touhy nebo strachu z projekce mysli, kterou nazýváme budoucností.

Toužit a potřebovat čas, jako kdyby to mohlo přinést něco co učiní člověka kompletním, a strach z toho že zítra, za měsíc, za rok či desetiletí by se mohlo přihodit něco, co mi vezme to co my dává pocit uspokojení, to jsou dva aspekty, které vytváří budoucnost. Rozvoj lidského vědomí, bez ohledu na  formu jaké nabude, sledován vzorci anebo prostředky času. To je ohromná síla, která tě odtrhává od přítomného okamžiku, jenž je plný života a dosažení a posouvá tě do budoucnosti.

Když je vaše hledání zaměřeno na nějaký aspekt o kterém se domníváte že vás obohatí, pak vás budoucnost učiní ucelenějšími. To je pravda dokud se domníváte že k duchovní praxi potřebujete budoucnost. Netvrdím že je to úplný nesmysl. Potřebujete duchovní praxi... pro mnoho lidí je duchovní praxe krůčkem k postupnému rozvíjení stavu svobody. Avšak během tohoto vývoje nastane moment, ve kterém si uvědomíte iluzorní povahu času. Uvědomíte si kým skutečně jste, za formou. Toto sebepoznání se objeví mimo dosah mentálních konstrukcí. Najednou objevíte klamnost budoucnosti z perspektivy duchovního osvobození. Avšak než si to uvědomíte, duchovní praxi potřebujete. A  to nemusí nezbytně znamenat to, co je za duchovní praxi pokládáno. Potřebujete k ní čas a utrpení. Pro velkou řadu lidí jedinou duchovní praxi zahrnuje utrpení. Je dost takových, kteří nepraktikují žádnou duchovní cestu. A pro ně je právě utrpení nejlepším duchovním mistrem. Potřebují ho, protože pro ně jsou tyto dva pojmy synonyma. Když tvrdím že nepotřebujete žádný čas, neplatí to pro každého. Je to pravdou pouze pro ty, kteří jsou schopni být pozorní vůči okamžiku TEĎ, pro ty, kteří si uvědomují jeho hloubku a opravdovost. A my jsme tu abychom objevili skutečnost a pravdivost tohoto výroku během týdne, což znamená čas.

Nepotřebuješ víc utrpení

Odkrýváme tu stav vědomí, které se nevztahuje k času. Možná, že některým z vás se dokonce to o čem mluvím moc nezamlouvá, protože se vztahují k času a k proměnám ega během času, skrze které den za dnem očekávají uspokojení. Pokud je to pouze ono malé ego které mi naslouchá, nemůžou se mu má slova líbit, protože jeho existence je spojena s časem. Je to tak silné, že snadno někteří z vás, kdo zde předtím nikdy nebyli, mohou cítit velkou potřebu odejít. Není na tom nic špatného. Znamená to jen, že ještě nejste připraveni naslouchat jednoduchosti a hloubce této pravdy - že nepotřebujete čas. Zkoumat podrobně toto tvrzení tak, abychom mu porozuměli, může dokonce nahánět i strach. Strach. Kdo se vlastně bojí? Je to omezené vědomí ega spjaté s časem, které má z tohoto prohlášení strach. A to je dobré. Znamená to, že tvrzení - už nepotřebuješ čas - se tě netýká. Znamená to, že potřebuješ víc času. A to je dobré. Ale stejně tak je to s utrpením. Tvrzení - nepotřebuješ už čas - říká to samé jako tvrzení - nepotřebuješ už trpět...

To je základní učení Buddhy, učení o ukončení utrpení. „Nepotřebuješ už čas“ v sobě zahrnuje „nepotřebuješ už utrpení“. Proto takové tvrzení pro vás může být pravdivé nebo ne. Není to něco co by platilo pro všechny. Nesejde na vaší předchozí duchovní praxi, nebo učení, nebo utrpení, nebo toho všeho dohromady. Otázkou je pouze zdali máte vnitřní schopnost naslouchat těmto slovům a plně jim nakonec porozumět. Nejedná se o porozumění v tom smyslu, jako když o něčem začneš přemýšlet, tak se není možné dostat příliš daleko.

Takto může být tvrzení „už nepotřebuješ čas“ pravdivé nebo falešné. Podobná otázka se může mysli vymykat, můžu často tvrdit věci které jsou současně pravdivé i nepravdivé. Nějaký ukazatel může být pro tebe pravdivý nebo ne. Mysli se to nelíbí. Říká že něco může být buď pravda nebo lež. Takto to funguje v oblasti vědy, nebo alespoň tak to doposud fungovalo. Ve skutečnosti otázka zní: potřebuji čas? Potřebujeme čas, abychom něčeho dosáhli? Odpověď je: potřebuješ čas, dokud si neuvědomíš že ve skutečnosti čas nepotřebuješ.

Perfektním cvičením je přijímat

Budeme používat tato slova „už nepotřebuješ čas“ po celý týden, abychom to prohloubili, abychom našli k čemu směřuje další ukazatel. Nepotřebuji víc času abych byl to co jsem, abych byl sám sebou a kompletní. Jak to můžu vědět, aniž bych z toho jen udělal nové přesvědčení? Jak bych to mohl vědět, pokud vás nenaučím nějaké cvičení, abyste získali více času. Jak to můžete vědět? Můžete, skrze prožívání stavu přijímání – a říkám to, třebaže to některé z vás může děsit. Je to jediné cvičení pro tento týden – prožívání stavu přijímání.

Nepotřebuješ nic víc. Měl bys snad potřebovat víc? Pokud potřebuješ další společenské postavení, více peněz, více prostředků, více zkušeností, dokonce více duchovnosti, není to stav přijímání. Jestliže ve svém nitru cítíš potřebu dalšího momentu, jestliže musíš vědět co bude následovat, znova a znova... jedná se o netrpělivé přezírání přítomného okamžiku. Může se  to jevit jako součást vědomí běžného člověka, ale nepředstavuje to vědomí ve stavu přijímání.

Mír v tichosti rozpouští vše zlé

Přijetí - a to je velmi důležité, proto to opakuji, je tak snadné zapomenout - se objeví když už nemáš potřebu být více kompletní. „Více“ je častá věc ve světě jevů. Samozřejmě, stále tu bude potřeba jídla, dovedností, atd., protože to jsou každodenní aspekty, ale psychologická žízeň po tom „více“ vymizí. Pokud ego vyžaduje více, aby se stalo silnější, je to odmítání stavu přijímání. Do tohoto odevzdaného stavu se dostanete, když prostě s otevřenou náručí (Eckhart Tolle otevírá zeširoka náruč, jako by chtěl obejmout vše před sebou) přijímáte přítomný okamžik, bez ohledu na jeho podobu. Může se to jevit jako absurdní duchovní cvičení, na první pohled, protože přítomný moment často neobsahuje uspokojení. „Úplné odevzdání se přítomnému okamžiku“ zahrnuje totiž také negativní emoce, které teď cítím, třeba úzkost, hněv, cokoliv. Chcete v tom zůstat napořád? Ne. Ale způsob jak to překonat není v opozici, ale v přijetí, které nám poskytne dost míru, abychom tyto emoce v tichu rozpustili.

Jméno

Nadpis

 zbývajících znaků

Antispam: Jaké je hlavní město ČR?

Odeslat