Karmajóga - jóga denního života

V Mahábháratě nebyli jiní mudrci o nic méně rozhodní než Krišna, když mluvili o skutečných příčinách činnosti. Takto přímo o tom Prahlada říká Indrovi: "Ten, kdo se sobecky považuje za původce svých činností, ať jsou již dobré či špatné, je nadán zvrácenou inteligencí. Podle mého názoru je taková osoba nevědomá a vůbec nezná pravdu" (Šánti).

Když Krišna hovoří o oddané praxi, která zahrnuje mentální recitaci slavné svaté modlitby z Rgvéd, vysvětluje: "Osoba recitující gájatrí mantru se nepovažuje za autora této činnosti, ani za toho, kdo ji vychutnává, ani za toho, kdo nese její důsledky."

Pro Balího, podle toho co sděluje Indrovi, není skutečným všemohoucím autorem činnosti a tím, kdo činí činnost možnou nikdo jiný, než Nejvyšší božské Já: "To, že se sobecky považuješ za původce činnosti, Ó Šankaro, tento postoj je kořenem všech bolestí a utrpení... Nejsem původcem činnosti, ani ty nejsi původcem činnosti. Bůh, to božské, je původcem všech činností, jedině On je ve skutečnosti všemohoucí."

Stejná myšlenka přichází od Svámího Ramdase: "Ve skutečnosti je Bůh vždy výlučným původcem činnosti" (Dopisy). Dodává: "Bůh je to, co nás pobízí k činnosti a On je také vždy tím, kdo v nás a skrze nás jedná" (Dopisy). Šrí Aurobindo také tvrdí: "Je velkým tajemstvím duchovní praxe (Sádhany), vědět jak provádět všechny věci prostřednictvím nekonečné boží síly, která je za námi či nad námi, namísto toho abychom vše konali sobeckým úsilím" (Průvodce Jógou).

Jinak vždy varuje své žáky před pokušením považovat se za cokoli jiného, než za prostý nástroj, skrze který je konána činnost: "Proměňte se v odpoutaný nástroj v činnosti kterou provádíte." Podle Šrí Aurobinda by se člověk měl dokonce střežit i "arogance z bytí nástrojem".

Svámí Vivékánanda uvádí překvapující formulaci: "Když nabízíte někomu něco od Boha, jste ve skutečnosti pouhým prostředníkem, který předává peníze nebo jakýkoli jiný dar" (Praktická Jóga).

Také zde citujeme slova Svámího Brahmánandy ke svým žákům: "Než zahájíte svoji činnost, vroucně si vzpomeňte na Boha a nabídněte mu ji celým svým myšlením. To samé dělejte občas i v průběhu vaší činnosti a dokonce i když jste skončili" (Monastické Disciplíny). Věnování učiněné duchovnímu průvodci může dokonce nahradit věnování Bohu. Slovy Svámího Brahmánandy: "Myslete si, že všechna činnost kterou musíte konat patří Bohu. Pokud můžete pracovat a chápat a chovat v mysli tuto myšlenku, pak vás vaše odpoutaná práce již nebude nikdy více svazovat."

Uzavřeme tyto úvahy citací z Mahátmá Gándhího: "Nejpovznesenější forma zbožňování spočívá ve vykonávání boží práce, s poslušností k morálním zákonům a sloužit nesobecky a odevzdaně lidskosti" (Náboženská etika).

Sledujeme-li tento princip, kdy bychom neměli nikdy sobecky považovat sebe za autory činnosti, konáme pak pomocí ne-konání. Pak je to věčná jiskra Božskosti v nás (známá v Indii jako Nejvyšší Já, Puruša či Átman), která je odpoutaným svědkem, pozoruje a, aniž by se účastnila, vykonává odpoutaně činnost pomocí aktivity činných složek v nás. Krišna odkazuje na tento vpravdě božský postoj ve slavném aforismu z Bhagavadgíty: "Ten, kdo v odpoutané činnosti umí nalézat nečinnost a kdo umí současně vidět pokračování činnosti i poté co skončila, ten je mezi mnohými tím, kdo správně posuzuje a rozlišuje; je vskutku v józe (ve stavu jógy) a je univerzálním dělníkem nadaným mnohými paranormálními schopnostmi (Sidhi)."

Zde je nezbytné varování. Často se stává že si myslíme nebo představujeme, že jsme "inspirováni", abychom něco vykonali, či dokonce že jsme vedeni k určité činnosti, přičemž takto docházíme k závěru, ať již pravdivému či nikoli, že vůbec nejsme autory činnosti ve smyslu určeném karmajógou. To je velmi nebezpečná past často přítomná na cestě k duchovní realizaci. Abychom zabránili pádu do této pasti, je nezbytné abychom se sami sebe dotazovali (tak jasně a objektivně, jak je jen možné) zda tento dojem, který lehkomyslně nazýváme "intuicí", není pouhou zástěrkou pro osobní touhu. Tato touha může být i velmi vznešená, ale zde mluvíme o karmajóze a o zcela poctivém sledování této duchovní stezky. Zde je určitým neúplným, avšak velmi užitečným kritériem sledovat, zda činnost kterou bychom rádi začali obsahuje nějaké zbytkové stopy sobecké připoutanosti, jak zde již bylo rozebráno.

7. Jakákoli činnost, bez ohledu na svou povahu, nespoutá svého vykonavatele, je-li konána tímto způsobem.

Krišna v Bhagavadgítě říká: "Ten, kdo je ve stavu jógy (t. j., je sjednocen s Nejvyšším dokonalým prováděním karmajógy) dokonce i když koná, není karmicky vázán, protože jeho činnosti jsou odpoutané a nespoutají ho." Toto tvrdí také Svámí Vivékánanda: "Jsme-li připoutáni ke své činnosti, neposlouží to žádným způsobem naší duši" (Praktická Jóga).

Svámí Šivánanda tvrdí: "Činnost konaná bez připoutanosti, tedy se správným mentálním postojem, bez naděje na jakýkoli zisk, s lhostejností k možnému úspěchu či selhání, nepřidá nový článek k existujícímu (karmickému) řetězci" (Šivánandovo Učení).

To měl na mysli Šrí Rámakrišna, když řekl: "Džňánajógin může konat bez jakékoli připoutanosti a tedy pro něj jeho činy nebudou škodlivé" (Učení Rámakrišny).

Abychom ještě hlouběji porozuměli tomuto základnímu principu karmajógy, podíváme se na hinduistickou metapsychickou perspektivu, kde je víra v následné životy a v zákon karmy samozřejmá. Abychom shrnuli tuto teorii, můžeme říci, že život který každý z nás nyní žije není jednotlivou událostí, ale je jedním článkem ve dlouhém řetězci následných životů, ve kterých se věčný prvek v nás (nazývaný Indy Átman) neustále reinkarnuje. Zákon karmy není ničím jiným než zákonem akce a reakce, všechny akce vykonané v kterémkoli z těchto životů přesně určí jisté jevy, pokud ne okamžitě, pak v jedné nebo ve více našich budoucích existencí takto způsobí projevení karmy, která byla akumulována v předešlých životech. Avšak cílem vývoje je dosáhnout bodu, ve kterém se všechna karma vyčerpá, takže věčný prvek v nás (Átman) není již více nucen tvořit nová těla.

Všichni východní mudrci, staří i noví, potvrzují, že to co nám vytváří novou karmu není činnost sama o sobě, ale duch (t.j. vnitřní stav) ve kterém je tato činnost konána. Svámí Vivékánanda o tom říká: "Všechny činnosti, které sobecky vykonáte pro sebe, vám nezadržitelně přinesou své ovoce a nebudete mít jinou možnost než je sníst... Ale všechny činnosti, bez ohledu na jejich povahu, které děláte v duchu karmajógy navždy zůstanou bez vlivu na vás" (Praktická Jóga). Z toho plyne, že praxe karmajógy nám nabízí možnost konat, aniž bychom tvořili novou karmu. K tomu se vztahuje následující citace Šrí Aurobinda: "Ne vnější forma činnosti sama o sobě, ale vědomí a vůle rozodně směrovaná k Božskému, které je za činností, jsou ve skutečnosti podstatou karmajógy."

V Karmajóze je potřeba rozdělit tři prvky, které od sebe obvykle nikdy neoddělujeme:

• Záměr činnosti - který, jednáme-li sobecky, je tím jediným co tvoří karmu
• Činnost - která sama o sobě nemůže vytvářet karmu
• Důsledky (výsledky) činnosti - nad kterými většinou nemáme jakoukoli kontrolu ať jsou již naše předpovědi či očekávání jakákoli

Jak můžeme transponovat tuto teorii Zápaďanům, kteří většinou nepřijímají myšlenku vícenásobných reinkarnací? Použijeme-li techniku karmajógy správně, neobáváme se již více důsledků svých činností, protože na nás už více nezávisejí. Tím automaticky vymizí veškeré sobecké výčitky svědomí a egoistické lítosti. Z toho může být vyvozen důležitý závěr: začneme-li praktikovat karmajógu, musíme se zcela a bezpodmínečně vzdát všech nároků na jakékoli zásluhy, dokonce i u těch činností, jejichž důsledky nebo plody jsou dobré.

Protože jsme plně zodpovědní pouze za své sobecké záměry, můžeme říci, že cíle (záměry) našich činností a jejich materializace do sobeckých činností jsou faktory, které v nás vytvářejí sobecké zvyky a tendence a takto formují náš charakter. To je výsledkem karmy a platí to dokonce i když věříme v jedinou existenci. Toto je ještě zřejmější připustíme-li, podobně jako všichni věřící, že po smrti obdržíme odměnu nebo tresty, které si vysloužíme během života podle svých činů.

8. Karmajóga je božskou dovedností (moudrostí a nepřipoutaností) v činnostech

Svámí Vivékánanda jasně zdůraznil, že karmajóga nám dává největší svobodu. Tvrdí: "Karmajóga je etickým a duchovním systémem, jehož cílem je dovést nás k osvícení pomocí altruismu a zcela odpoutaných dobrých skutků" (Praktická jóga) Pro něj je karmajóga "úplnou realizací pomocí nesobecké činnosti, nespoutané svobody, která je cílem jakékoli lidské povahy." Také dodává: "Karmajógin se sám sebe ptá: proč potřebujeme k činům jinou motivaci, než požehnanou lásku, která se rodí z této svobody?" Vysvětluje to následovně: "Někteří lidé mohou jen obtížně pochopit, že nic ve vesmíru nemá úplnou sílu vás ovlivnit, jakmile této síle nedovolíte vás volně ovlivňovat. Úplným odpoutáním můžete vždy překonat nebo porazit nátlak, který na vás někdo nebo něco činí." Stav bytí bez obav z možných negativních důsledků činnosti a stav bez egoistické připoutanosti k pozitivním důsledkům, jež očekáváme od činnosti, vytvářejí hluboký vnitřní mír a velkolepou svobodu ducha, která nám umožňuje konat zcela objektivně. To Svámí Vivékánanda nazývá "jednáním v úplné svobodě."

Proto uvádí Krišna v Bhagavadgítě následující výrok: "Jóga je božskou schopností (dovedností) v konání." Později se k této myšlence vrací tvrzením, že "drží jako drahého svému srdci toho, kdo je dovedný ve všech svých odpoutaných činnostech, toho, kdo si nic sobecky nepřeje a je čistý, odpoutaný od čehokoli co by se mohlo stát. Takto, není dotčen jakýmkoli výsledkem, protože se již zcela vzdal všech sobeckých iniciativ v jakékoli činnosti."

Svámí Vivékánanda dochází ke stejnému závěru: "Karmajóga dělá z odpoutané činnosti vědu; učí nás neustále užívat s tím nejlepším z našich schopností, všechny božské, prospěšné síly, které jsou činné v celém vesmíru" (Praktická jóga). Také dodává: "Karmajóga je hlubokou znalostí tajemství zcela odpoutané činnosti." Stejnou myšlenku vyjadřuje ještě jednou, ale jinými slovy, když tvrdí: "Pokud nemyslíme v termínech našeho sobeckého 'já' a nezapojujeme je, realizujeme tu nejlepší odpoutanou činnost" (Inspirované Konverzace). Dobře známým příkladem zapojení ega s negativními důsledky je stav "strnutí hrůzou".

Svámí Ramdas tvrdí: "Činnost karmajógina ho rychle posunuje velmi daleko v duchovním vývoji a její vliv trvá velmi dlouho. Tato činnost zanechává v celém světě trvalý a hluboký prospěšný vliv."

Karmajóga a smysl pro zodpovědnost

Poznali jsme, že karmajóga, zhruba řečeno, může být shrnuta do čtyř principů:

• Nepovažujte jakoukoli odpoutanou činnost, o které si myslíte že ji máte v životě zastávat jako karmajógini, za nedůležitou, zanedbatelnou a nevhodnou úlohu.
• Nežádejte sobecky, ani se neobávejte výsledků svých zcela odpoutaných činností, které konáte jako boží nástroj.
• Nepřipoutávejte se sobecky k činnosti, zatímco ji odpoutaně provádíte.
• Ani v průběhu činnosti ani poté byste neměli považovat sebe za autora této činnost, ale za nástroj skrze který se projevuje Bůh.

Poslední tři body, pokud by byly nesprávně pochopeny, mohou snadno vést ke stavu úplné ztráty zájmu (což je projevem sobectví!) o činnost, která má být vykonána. V tomto případě tuto činnost budeme konat povrchně, ve spěchu, "nezáleží na tom jak", protože nyní se již necítíme být za ni zodpovědní. To je přesným opakem toho, co je ve skutečnosti karmajóga. Karmajóga totiž uvaluje na toho, kdo ji provozuje, vyšší zodpovědnost. To lze ozřejmit dvěma cestami:

• Obtížná zodpovědnost vybrat si mezi všemi existujícími možnostmi tu, která nejlépe odpovídá nejvyššímu božskému ideálu dané chvíle. Je nemožné uniknout této zodpovědnosti, nebo se před ní skrýt za dogma či zákon;
• Nutnost konat celou svou mocí a v dokonalém stavu odpoutání tu určitou činnost, která byla vybrána. Z toho vyplývá, že je občas během této činnosti nezbytné si vyhradit chvilky pro reflexi a věnování se Božskému. Tyto okamžiky jsou nutné, abychom správně vyhověli těmto dvěma podmínkám.

Jak psal Šrí Aurobindo svým žákům: "Lenost musí být samozřejmě zcela vykořeněna, ale občas je mi zřejmé, že jste zašli příliš daleko opačným směrem. Je nezbytné konat zcela odpoutaně, se vší energií poté věnovanou Božství, ale občas je stejně tak nezbytné vůbec nejednat" (Praktická Integrální Jóga). "Příliš mnoho nepřerušené práce někdy kazí kvalitu činnosti, bez ohledu na zkušenost a nadšení toho, kdo ji koná."

Typické obtíže karmajógického systému

Nikdy bychom si neměli představovat, že dokonalost a úžasná vnitřní realizace umožněná karmajógickým systémem jsou snadno dosažitelné. Dokonce ani korektní intelektuální porozumění jejím pravidlům a jejich správná aplikace nejsou úplně snadné. Krišna v Bhagavadgítě říká: "Co se týče odpoutané činnosti a nečinnosti, jsou si ve skutečnosti dokonce i mudrci občas nejistí a někteří z nich se mýlí. Musíme správně pochopit koncepci odpoutané činnosti, nesprávné činnosti a nečinnosti. Zde je nezbytná velká moudrost, protože stezka činů je často velmi komplikovaná."

Šrí Rámakrišna pravidelně mluví o potížích při praktikování karmajógy: "Niškama karma (činnost, která je zcela odpoutaná od sobecké touhy po jejích plodech) je velmi obtížná" (Učení Rámakrišny). "Zcela nesobecká činnost je velmi obtížná, zvláště v naší době. Jednat bez egoistického připoutání je extrémně obtížné." A Svámí Vivékánanda pozoruje s jistým zklamáním: "Osoba, která může konat pět dní, nebo dokonce pouhých pět minut, bez jakéhokoli egoistického motivu, aniž by jakkoli myslela na budoucnost, na odměnu nebes, na pochvalu, na trest nebo na jakékoli jiné věci tohoto druhu se okamžitě stane silným duchovním obrem" (Praktická Integrální Jóga).

Šrí Rámakrišna řekl svým žákům, aby uvažovali následovně: "Představuji si, že konám své činy odpoutaně, ale nejsem si jistý do jaké míry je to iluze a zda ve skutečnosti nejednám poněkud připoutaně. Konám akty milosrdenství aniž bych věděl, zda tím ve skutečnosti jsou anebo zda nechci jen pokročit v očích lidí" (Učení Rámakrišny). A Šrí Aurobindo tvrdí: "Karmajóga je velmi rychlou stezkou, jednodušší než jógická meditace, za podmínky že mysl není fixována na karmu ale výlučně na Božství" (Integrální Praktická Jóga).

Ma Ánanda Moyi dodává: "Činnost, která je zcela věnována Bohu je mnohem hodnotnější než činnost konaná z impulsu naší vlastní touhy. Ta první přináší božské splynutí, které povede k osvícení a ta druhá má za cíl sobecké potěšením, které povede k dalším a dalším zkušenostem v tomto světě. Jediná skutečná činnost je ta, která odhaluje věčné splynutí mezi lidskou bytostí a Bohem; ostatní činnosti jsou zbytečné, nezaslouží si být zvány 'činnostmi' a můžeme říci, že činnostmi vůbec nejsou" (Učení Ma Ánandy Moyi).

Jméno

Nadpis

 zbývajících znaků

Odeslat