Pocta věčné ženské podstatě a mystériu, které existuje v každé ženě

Motto: "Co si přeje žena a je to dobré, přeje si i Bůh"

Ženská část lidské bytosti má i pro nezasvěcené ojedinělou rezonanci s romantickými city. Pro lidi, kteří se snaží nalézt svou spřízněnou duši, směřuje nakonec toto naléhavé hledání k odhalení jejich druhé, opačné poloviny, kterou vnímáme jako chybějící. Takovéto hledání ve skutečnosti poukazuje na nevědomou touhu po dosažení androgynálního stavu. Někteří lidé cítí, jiní dokonce intuitivně chápou, že v projeveném světě, za jeho dualitou (projevující se jako plus-mínus, jang-jin, solární-lunární, mužský-ženský) leží mysteriózní, neznámé a nekonečné, neboli jinými slovy BŮH OTEC, který je činný v každém okamžiku.

Vzpomínám si, že když jsem začal praktikovat jógu, v jistém období jsem měl možnost studovat zvláštní tantrický text, ve  kterém jsem objevil frázi v té době pro mě překvapivou. Zde je ta jedinečná SÚTRA, kterou jsem si zapamatoval:

"Jestliže praktikant TANTRICKÉHO systému bude schopen porozumět ženské duši, v důsledku jeho dokonalého ztotožnění (SAMJAMA), bude schopen tímto způsobem porozumět světu společně se všemi tajnými silami, které jsou za  ním, a rovněž tak dojde poznání BRAHMA (BOHA), Všemocného a Věčného, existujícího za tímto světem."

Vnímal jsem toto tvrzení současně jako obyčejné a zároveň i fascinující a mysteriózní. Pokud bylo čteno povrchním způsobem, mohlo člověka vést k takzavnému klišé, které lze nalézt v některých starých tradicích. Prastarý archetyp ANIMA MUNDI (jinými slovy DUŠE SVĚTA) byl zvěčněn v esoterických tradicích Západního Světa už od časů antiky a lze říci, že mnoho lidí určitým způsobem intuitivně vnímá fascinující, úzké spojení mezi Ženou a přirozeností Světa. Připomeňme jen, že ne náhodou má tarotová karta reprezentující SVĚT jako svůj symbol ve středu krásnou nahou ženu, což pro zasvěcené naznačuje MYSTÉRIUM ŠAKTI.

Je třeba dodat, že při čtení zmiňované SÚTRY jsem měl pozoruhodnou intuici o jejím dalším, za  zjevnou pravdou těchto slov skrytém významu. Bylo to tehdy, když jsem začal chápat, že "něco" mysteriózního je bez jakýchkoli pochyb skryto za tímto SVĚTEM a nyní můžu říci, že tato intuice v mém vědomí zůstala napořád. Tajemství, které jsem v této SÚTŘE rozluštil, ve mně zůstalo živé po mnoho let a během duchovní transformace se stalo jakousi hlavní ideou, která se po čase přeměnila na světlo duchovního vedení, jež mi velmi pomohlo.

Jakákoli duchovní transformace bez pochyb ukrývá nespočetné paradoxy. V uspořádání většiny moudrých tradičních učení nechybí v momentu začátku, ustavujícím milníky a základní stupně klikaté cesty duchovní transformace, doporučení a někdy také dogmatický zákaz jakéhokoli styku nebo přátelení se s ženami. V době, kdy velký mudrc a jógin ŠANKARAČARJA skládal hymnus věnovaný Božské MATCE, napsal, jelikož odmítal ženy a ženský aspekt vůbec, následující: "Ze všech forem zrození je nejtěžší dosáhnout té lidské; ale ještě obtížnějším je dosáhnout zrození v těle muže."

Ať patří k Východu nebo Západu, mnoho tradic s neodvolatelným mnišstvím – doporučující askezi a odříkání jako jedinou možnost duchovního osvobození – trvá nezvratným způsobem na nezbytnosti oddalovat sebe sama od všeho, co je přímo nebo nepřímo spojeno s ženským aspektem, který je z jejich pohledu příčinou všech smyslových a světských odchýlení a současně je nazírán jako objekt mnoha pokušení.

Nicméně zmíněná SÚTRA mluvila o ženské duši a obsahovala tajemství, jehož dokonalé a hluboké pochopení vede k širšímu poznání. Tato SÚTRA odkazovala k vědění, které je za tímto a rovněž za všemi dalšími světy. My však víme, že za skrytými energiemi tohoto světa není nic odděleno od BOHA OTCE, který je současně Absolutnem i tajuplným Neznámem. Tato SÚTRA odkrývá svým způsobem velké tajemství. Při správném pochopení má za cíl, abychom si uvědomili, že poznání ženské duše skrze dokonalé ztotožnění (SAMJAMA) s ní, nám může pomoci porozumět tajemstvím celého Stvoření a dokonce nalézt BOHA OTCE.

Poselství této SÚTRY dalo vzniknout rezonanci "něčeho" hluboko v mé bytosti. Později jsem často meditoval nad tajemným sdělením této SÚTRY. Velmi pomalu jsem cítil, jak její poselství doslova napadá celou moji bytost, jako by jistým způsobem měla být probuzena každá buňka. Tento nepopsatelný stav se postupně zesiloval, obohacoval mou bytost a často ho doprovázelo hluboké a povznášející rozechvění. Když se tento konkrétní stav stával stále hojnějším a více ohromujícím, hluboce jsem nad ním meditoval.

Časem jsem si také všiml, že to, co "zabíralo" místo v mém vnitřním světě díky připomínání si kouzla ve slovech SÚTRY, bylo rovněž velice plodné. Byl to, jak bych také mohl říci, intenzivní romantický stav. Tak v mé vnitřní bytosti tato SÚTRA probouzela intimní a nepopsatelný stav poezie. Současně zde byl spontánní stav transfigurace a vnímání celého světa (a dokonce i mé vlastní bytosti) se změnilo. Abych to shrnul, mohl bych říci, že tento stav byl také nepopsatelnou poetickou zkušeností. Když jsem do tohoto stavu vstupoval, objevoval jsem skryté rytmy a nepopsatelnou "hudbu", která kolovala jak ve  všem, co bylo uvnitř mé bytosti, tak i v tom, co bylo vně. Paralelně jsem prožíval záhadnou realitu, existující souběžně za všemi dílčími realitami a umožňující mi zakoušet něco mystického, extatického a ohromujícího. Ten stav, který se mi sám odhaloval, byl jak magický, tak i poetický.

Později jsem si uvědomil, díky intenzitě této zkušenosti, jež se stávala čím dál hlubší a hlubší a také jasnější, že mnoho lidských bytostí se vlastně snaží zakoušet a chápat ostatní bytosti a rovněž tak jevy a věci poetickým způsobem. Nyní bych mohl říci, že v té době jsem bez pochyb vstupoval do hlubokých stavů blahodárného transu a často jsem byl oživován takřka fyzickou potřebou prožívat kouzlo a poezii Života. Tato nepopsatelná podoba magie a poezie, kterou jsem naplno prožíval v mé bytosti, odkrývala charakter duše, který proniká přirozeností všech věcí, aby v nich objevoval intimní vibraci všeho toho, co mají uvnitř. Záhadná a esenciální Hudba, která byla přenášena prostřednictvím jejich tvaru, mi umožnila odkrýt některé za nimi skryté subtilní zprávy.

Při jeho hlubokém a intenzivním prožívání jsem vnímal tento stav jako komplexní a nepopsatelnou zkušenost. Mimo to jsem však měl pocit, že zažívám něco, co je v podstatě ženské. To hluboké ženské něco, obsažené v mém vnitřním světě, jsem nazíral jako tělo, nové a současně staré, existující v mém vlastním těle. Toto ženské něco bylo tělem kouzla a poezie.

Opakováním a neustálým prohlubováním ve mně tento stav započal hlubokou transformaci. Časem jsem si uvědomil, že ve skutečnosti není pravé filozofie, náboženství, a ani skutečné duchovnosti bez poezie, bez transfigurace, kouzla a vědomého Erosu. Ženská Podstata (na Dálném východě vyjádřená stavem ŠAKTI) je to, co dává duchovnu specifickou poezii, kouzlo, transfiguraci a tajemství.

Ohledně těchto stavů, které jsem popsal dříve, bych rovněž mohl přidat výjimečnou událost, prožitou někdy kolem devátého roku života, jež mě učinila vědomým mého duchovního osudu. Vzpomínám si, že ve věku, kdy je mnoho chlapců pokoušeno masturbací, prožíval jsem v celém svém těle nevysvětlitelné a dokonce extatické vzrušení, které mě uvedlo do tajemného a idylického světa, který byl tehdy z mého pohledu světem imaginárním a který jsem vnímal jako neomezený. Tato záhadná a idylická krajina, v níž jsem byl ponořen, byla poskládaná z gigantických, nepostřehnutelných arabesek a živě barevných vírů. Současně s touto zkušeností jsem se nořil do stavu nekončícího zvnitřnění. Tímto byly tělesné impulsy a Eros v mé bytosti svým způsobem nahrazeny – můžu vlastně říci, že byly sublimovány - prostředky tohoto mnohem subtilnějšího a nehmotného Erosu, působícímu více v mém psychickém vesmíru než prostřednictvím smyslů, vyživujíc mne magickými stavy a obrazy a otevírajíc ve mně mystickou něhu.

Třebaže jsem byl tiché a samotářské povahy, když jsem se někdy vracel ze školy spolu s dvěma holčičkami mého věku, často jsem cítil impuls vyprávět jim neobyčejné příběhy. Obzvláště tehdy jsem si uvědomoval, že tomu magickému a nádhernému světu uvnitř mne mohou porozumět a sdílet ho se mnou pouze tato dvě malá děvčata, která, jak si pamatuji, byla velice pozorná ke všemu, co jsem jim vyprávěl. Tento jejich důvěrný stav naslouchání ve mě vytvářel jakousi stálou stimulaci, která tímto způsobem živila povznášející euforickou touhu mého nevědomého a bouřlivého Erosu. Nyní mohu říci, že to tehdy byla dokonalá symbióza mezi receptivitou dvou malých děvčátek a spontánní niternou aktivitou mé tvořivé imaginace.

V tom čase, aniž bych to chápal, vším, co jsem dělal, jsem se dvořil MÚZE inspirace. Současně jsem komunikoval s Erosem a dokonce jsem, ve stavu úplné nevinnosti, dosáhl – aniž bych to věděl – první sublimace erotické energie. Až mnohem později jsem porozuměl tomu, že Eros v mém případě byl mnohem více řízen mou vnitřní ženou než vnější mužností. Stav naslouchání je bez pochyb ženskou činností, jež velmi přirozeným způsobem zve k vyznání a k osvobozující aktivitě pro tvořivou představivost.

Člověk s velkou duchovní aspirací často žije v kouzelném "mezi-světě", spojnici dvou doplňujících se realit: reality Viditelného světa a světa Neviditelného. Přístup k duchovní cestě s úplnou aspirací má za  účel sladění těchto dvou světů v našem vnitřním vesmíru, aby se nakonec staly vzájemně zaměnitelnými. Tyto dvě reality splynou a v jednom daném bodě přejdou do reality bytosti, ve které dosáhnou jedinečného cíle.

Skrze svou biologickou, vitální a psychickou povahu, žije žena v obdobném světě, mezi projeveným a neprojeveným, ve kterém vnímání a porozumění věcem, jevům a bytostem má, řekl bych, charakter spíše estetický, nežli morální. Rád bych upřesnil, že zde používám slovo "estetika” v jeho nejširším a nejhlubším významu: řecké slovo AISTHETIKOS ve skutečnosti vyjadřuje nepopsatelnou schopnost bytosti, umožňující cítit intenzivním a hlubokým způsobem harmonickou Jednotu všech bytostí a věcí. Lze říci, že tato schopnost je typická a vrozená ženám. Žena intuitivně cítí, dříve než ví, muž chce vědět, předtím než cítí, žena žije, aby porozuměla, muž musí rozumět, aby cítil, že žije. Také bychom neměli zapomenout, že slovo "filosofie" je ženského rodu.

Pro ty, kteří s velkou pozorností sledují okolní realitu, je hluboce zjevné, že především svět poezie a umění je výrazně nasycen ženskou přítomností. To platí i přesto, že většina tvůrců, kteří lidstvu přinesli největší díla, patří k mužskému pohlaví. Stojí za to položit si otázku, zda to není ženský aspekt, který se skrze ně takto projevuje?

Dnes mohu říci, že jsem se díky tajemnému vnitřnímu magnetismu, jehož jemnost a velikost se u mne časem rozvíjela, postupně stával vědomějším důležitosti androgynálního stavu. Tento proces byl doprovázen čím dál tím hlubším uvědomováním si mé vnitřní ženy. Probuzením androgynálního stavu je odpovídající ženská citlivost, která je použita mužskou schopností jednat, projevena rozsáhlým a hlubokým způsobem.

Jméno

Nadpis

 zbývajících znaků

Odeslat