Recenze filmu Tantra (Benjamin Tuček, ČR, 2011)

Nový filmový dokument Benjamina Tučka, který je právě promítán v kinech a jenž jsme měli možnost shlédnout v předpremiéře, se odvážně snaží bojovat s nejrozšířenějšími sexuálními tabu naší současné společnosti. Děje se tak v kontextu tantrického učení, tak, jak jej pojímají a chápou hrdinové jeho snímku, tedy účastníci různých seminářů a kurzů tantry v Česku. Natočením tohoto filmu jeho režisér prokázal značný profesionalismus v oblasti dokumentaristiky a z výsledku jeho práce je patrné, že při zkoumání objektu svého díla vynaložil notnou dávku bystrosti a inteligence. Ve svém dokumentu se snaží vizuálně poutavým způsobem představit lidskou sexualitu, jak by měla být přirozeně vnímána bez sociálního či historického zatížení, bez předsudků či předpojatosti. Dokonce se mu daří prezentovat i některé tantrické principy jako například nutnost proměny našeho běžného pohledu na tuto oblast. Myslíme si, že ze své pozice a s informacemi, které měl při přípravě dokumentu k dispozici, udělal ohromný, dá se říct i průkopnický, kus práce a je jenom dobře, že podobný dokument, pravděpodobně první svého druhu v rámci naší země, vznikl.

Bohužel, musíme už nechat pouze na naší představivosti, co by mohlo vzniknout, pokud by tak nadaný režisér a jeho štáb měli k dispozici informace pramenící z autentické duchovní cesty, kterou tantra bezpochyby je, anebo kdyby mohli čerpat z osobních zkušeností aspirantů tohoto odvěkého systému, kteří uspěli na poli sebepoznání a transformace. Mrzí nás, že jeho snímek ve skutečnosti představuje pouze západní variantu tzv. červené tantry, aniž by byl divák upozorněn, že toto učení toho ve své celistvosti může nabídnout mnohem více než dosažení sexuální otevřenosti, prožívání nahoty beze studu a podobně.

Dokument „Tantra“ do velké míry zanedbává duchovní rovinu systému a cestu sebepoznání, kterou má tantra obsahovat především. Po skončení promítání se jedna z divaček autora zeptala, zda tantru pochopil jako systém věnující se především lásce, sexu, emocím a vztahům, na což režisér odpověděl, že tomu tak skutečně je. Tantra je však více než toto. Mrzelo nás, že jeho film tak vyznívá místy povrchně a redukuje komplexní systém jedné z nejstarších duchovních cest na problematiku sexuality, přičemž i v této oblasti byly opomenuty některé zásadní principy, které tantra svým praktikantům nabízí (a jež tvoří vlastně základnu pro její úspěšné praktikování), jako je kontrola sexuálního potenciálu a jiné. Dokument se například ani nijak nesnaží zmapovat roli žen v tantře, přitom sám režisér se po promítání paradoxně svěřil, že právě ženy jsou pro něj skutečným pohonem a inspirací během jeho tvorby. To nás vůbec nepřekvapuje. Je však škoda, že tuto zkušenost nevložil i do svého díla a opomenul tak roli tantry coby Šaktismu, kdy je vyzdvižena role energie a moci Šakti ztotožňované s univerzálním ženským principem.

V rozhovoru pro ČT Benjamin Tuček o svém filmu uvádí: „Na příběhu několika partnerských dvojic jsme se pokusili zobrazit něco, co někomu pomohlo, někomu ne. Skrývá to v sobě i ambivalenci přijetí. Někdo film, potažmo tantru, přijme, někdo odmítne. Snímek si neklade za cíl něco propagovat, nebo dehonestovat. Má jediný cíl – předestřít, co to tantra vlastně je, a nechat na divácích, aby se svobodně rozhodli, jestli je to zajímá, přitahuje, nebo je to naopak odpuzuje, a tím pádem nemá smysl, aby se tím dále zabývali.“ Otázkou zůstává, nakolik může jeho dokument k takové volbě skutečně přispět a jestli jeho pojetí některé diváky od zamyšlení se nad hlubším poselstvím tantry spíše neodradí a nepřispěje k tomu, že s vaničkou bude vylito i ono pomyslné dítě. Přesto jsme rádi, že tento film vůbec existuje, a věříme, že napomůže ke změně vnímání sexuality u co největšího množství lidí a přispěje tak k tomu, aby se alespoň někteří diváci zamysleli nad cestou svého duchovního rozvoje, který může (a měl by) vytříbenou erotiku přirozeně integrovat.

Odkazy:
Oficiální stránky filmu Tantra