S otevřenou náručí - rukověť otevřených vztahů

Od jednoho k druhému

Přechody mezi partnery, tedy situace, kdy se přesouváte od prožívání času s jedním partnerem k tomu druhému, mohou vyžadovat určitou obratnost. Nejsnazší cestou je věnovat se v mezidobí něčemu jinému, udělat nějakou práci, číst si, zavolat kamarádovi, někoho navštívit nebo tak. Pokud jsou pro tebe přechodové situace velice těžké, pokus se do nich dostávat co nejméně (např. nevolej druhému milenci hned po tom, co jsi hovořila s prvním; když trávíš celý den s jednou milenkou, a nejste spolu jen přes poledne, neplánuj si oběd s druhou,…).

Přecházení od jednoho k druhému může být také obtížné pro toho milence či milenku, mezi nimiž se někdo „střídá“. Může být těžké sejít se s milencem poté, co strávil nějaký čas s „tou druhou“, obzvlášť pokud spolu byli na nějakém nevšedním místě. Situace, kdy stav který máte v důsledku pobytu s jedním partnerem, ovlivňuje toho druhého (např. když jste deprimováni nebo rozčíleni z prvního milence, zatímco se potkáte s druhým) je účinkem přechodu. Hodně lidí věří, že různé vztahy (obzvlášť pokud se odehrávají na odlišných místech) jsou nezávislé. To je ale mýtus.

Nikdo většinou nemá problémy požádat milence či milenku o podporu, ideálně by stejně tak nemělo být problémem ani požádat o podporu, pokud se jedná o jiný vztah – avšak tento ideál nás často míjí. Existují tu dva pravděpodobné scénáře: Jednak pokud tvoje milenka není zrovna nadšena z druhého milence – to může někdy vést příliš rychle k tomu, že navrhneš, aby ho opustila, což je prostě zjednodušování situace. Druhý scénář je, pokud obtíže druhého vztahu trvají delší období, to může poškodit díky této neustálé zátěži i ostatní. Pokud se jedná o tento případ, měl/a by ses pokusit raději vyhledat pomoc nějakého přítele či osoby méně zapojené do těchto vztahů.

Z řady dobrých důvodů však pro tebe tvůj milenec či milenka mohou být potenciálně tím nejlepším rádcem o tom druhém. Je to někdo, s kým většinou máš nejmenší problémy hovořit, a protože tě už dobře zná, může ti pomoci rozpoznat, jaká část problému druhého vztahu je tvoje zodpovědnost (což tobě může být skryto). To může pomoci řešit problémy druhého vztahu.

Pokud se účastníš otevřeného vztahu, musíš akceptovat určité množství přechodových účinků, když se ladíš na druhého partnera, a jako skoro ve všem, čím lepší je komunikace o tom, co zvládáš a co vyžaduješ, tím větší je šance na úspěch.

Žádné soutěžení

Jednou se mě někdo zeptal: „Která milenka je pro tebe důležitější?“ Jelikož otevřené vztahy nejsou tak běžné, lidé pokládají podobné otázky, protože jim chtějí porozumět. Nikdy by vás ale asi nenapadlo vážně zvažovat, jak byste odpověděli na otázku: „který z tvých nejbližších přátel je důležitější?“ Většina lidí si zvolí násobný vztah proto, že nalézají odlišné přitažlivé věci v každém z milenců, obecně nemá moc smysl snažit se srovnávat je jako dvě osoby – třebaže jistá míra srovnávání je ve vztahu nevyhnutelná.

Jeden z milenců (či jedna z milenek) bude pokaždé ten zajímavější, zábavnější, sexuálně přitažlivější, větší umělec, lepší politik, hezčí, stabilnější, duchovnější, bude se ti více věnovat či cokoliv – ale je velice nepravděpodobné, že pouze jeden bude disponovat všemi těmito vlastnostmi (nebo tím, co je pro tebe důležité) na úkor toho druhého.

Jedna věc, která je na otevřených vztazích obzvláště důležitá, je to, aby milenci věděli, čím právě oni jsou zvláštní a proč jsou v tvém životě jedineční. Obzvlášť ti, kteří s otevřeným vztahem začínají, potřebují vědět, že nejsou jen „jedním z party“ – ale že jejich vztah je důležitý a proč tomu tak je.

Počty a „řízení“ vztahů

Příležitostně se mě lidé ptají „Kolik máš milenek?“ Často odpovím také otázkou: „Kolik máš ty přátel?“ Někdy se lidé, když se jim místo odpovědi dostane otázky, trochu naštvou. Ostatní většinou řeknou: „To nepočítám,“ na což potvrdím: „Ani já ne“.

Je to ostatně pravda, už mě nebaví přemýšlet nad tím, jestli se započítávají vztahy, kdy došlo na milování, nebo ne, anebo jestli milovaná přítelkyně Bebop, se kterou jsme si byli blízcí více než desetiletí předtím, než jsme se sblížili i intimně, má počítat nebo ne – náš vztah se v podstatě nezměnil. Tím ovšem netvrdím, že sex vztah nezmění. Skoro vždy změní, Bebop je (ojedinělou) výjimkou. Ale nemuselo by to tak být. V ideálním světě či společnosti by mohlo být možné uzavírat intenzivní přátelství a pak i rozvíjet intimní blízkost, a pokud by to nebylo to pravé, vrátit se zpět k přátelství. Ve skutečném světě to skoro nikdy takto není. Sex vyvolává očekávání (teď jste „milenci“, ne že se jenom vídáte). Často není cesty zpět.

A co se týče toho „počítání“, zjistil jsem, že takový přístup se vždy obrátí proti mně. Zřídka kdy lidé řeknou, něco jako „To je fakt skvělé, že dokážeš být otevřený a jsi blízký tolika lidem“, místo toho spíš slýchám: „Aha, takže ty tvoje vztahy budou asi dost povrchní, co?“ – což je opět posuzování, které by asi sotva někdo použil v případě svých přátel.

Někdy se lidé také ptají „Kde prosím tě bereš čas na všechny tyhle románky?“, na což jednoduše odpovídám: „Nekoukám se na televizi“ (což je pravda, i když ne tak k věci). Člověk si udělá čas na to, co je pro něj důležité. Věnuji se politice a strávím hodně času i tím, že „spravuji“ své vztahy, věnuji se jim. To nezní příliš romanticky, ale je nutné to vnímat jako stejnou věc, kterou dělá každý, kdo je něčím hodně zaneprázdněn.

Primární či základní vztahy

Lidé občas odlišují primární vztahy, většinou je tím myšlen milenec či milenka, se kterou žijí, ale to není podmínkou. Co je tedy primární vztah?

Někteří to vnímají tak, že primární vztah je „ten nejdůležitější“ anebo ten, ve kterém tráví nejvíce času. To první však předpokládá jisté škatulkování a hodnocení – a druhé jednoduše nemusí být pravda, pokud například sdílíte další vztah v práci anebo žijete daleko od partnera z primárního vztahu. V primárním vztahu dochází většinou ke sdílení majetku nebo zahrnuje dlouhodobé společné plány, ale ani to nemusí být dostatečnou či nezbytnou podmínkou.

Bohužel, asi tou nejlepší definicí primárního vztahu, ke které jsme došli, je jen tato: „Primární vztah je ten, o který se ti jedná v okamžiku, kdy se nedokážeš rozhodnout, jak se postarat o všechny své vztahy.“ Je to negativní definice, ale platí a svým způsobem vymezuje „základní“ (primární) povahu vztahu. Když jsou nějaké potíže a ty nedokážeš usmířit všechny, snažíš se nejdříve urovnat primární vztah.

Předpokládejme, že tvůj partner z primárního vztahu začal trávit čas i s někým jiným. Věděl/a jsi, že takový den jednou přijde, byl jsi otevřen novým vztahům a příliš si to nepřipouštěl během svých vlastních líbánek (viz Čas na líbánky), teď se ale doba, kterou tráví spolu, zdá příliš dlouhá. Jak se bránit žárlivosti a jiné problémy už byly probírány. Teď nám jde o to, že co je na primárních vztazích zvláštního, je ona moc a zodpovědnost obsažena v té definici.

Můžete třeba říci: „Doopravdy teď potřebuji, aby ses o mě trochu postaral/a a nevídal/a se tak často s tím druhým (tou druhou), alespoň dokud se nebudu cítit víc v pohodě“, a jelikož tak žádáte partnera ve svém primárním vztahu, pravděpodobně vám vyhoví. Je ale nutné, abyste si uvědomovali tuto moc – a používali ji co nejméně, jak je to jen možné.

Důvod je prostý a jasný: pokud této moci budeš zneužívat a zatížíš druhý vztah příliš velkými omezeními, přetížíš a případně můžeš i zničit vztah vlastní. Existuje ale ještě jiný důvod – totiž udržovat věci opravdu v duchu otevřených vztahů, kdy se snažíš dát partnerovi či partnerce co nejvíce svobody. Ano, také se musíš postarat i o sebe, ale přeci jen co v základu chceš je to, aby k tobě partner našel cestu sám od sebe - spíše než z donucení.

Monogamní vztahy, ve kterých se někdo snaží „otevřít se“ jsou vlastním specifickým příkladem. Člověk mění jakoby určitou dohodu (která nemusela být nikdy explicitně vyjádřena), což s velkou určitostí vyvolá dlouhou a potencionálně složitou diskuzi o tom, proč se takový vztah mění. Nesdílený milenec (milenka) se může cítit ohrožen/a a pokud si ten sdílený opravdu přeje, aby vše fungovalo jak má, je čas říct stop ostatním povinnostem a postarat se o to. Je možné vážně zvážit i to, zda si nepřizvat nějakého společného věrohodného přítele coby prostředníka (alespoň na začátku diskuze). Nejlépe si vyjít na nějaké neobyčejné (a krásné) místo, kde nebudete rušeni a pokusit se věci uspořádat. Vrátit se s jasnou představou a „normou“ (viz dále) a snad i oprášeným smyslem pro váš závazek a postojem k vašim dlouhodobým vztahům.

Volná láska vs. otevřený vztah

Volná láska se podle mě liší od otevřeného vztahu. Prvním se myslí být k někomu přitahován a cítit se přitom volný pro případný milostný poměr. Znamená to také cítit svoboden pohnout se potom jinam. Otevřený vztah znamená větší závazek, práci na složitých věcech jakmile se objeví, příspěvek a podporu tomu, jak k sobě milenci smýšlejí. Lidé, kteří vyznávají volnou lásku, mají úplně jiné očekávání: „Zkusíme to spolu, užijeme si krásný čas, pokud si to zopakujeme, bude to fajn, když ne, tak to taky nevadí.“

Jméno

Nadpis

 zbývajících znaků

Antispam: Jaké je hlavní město ČR?

Odeslat