Tara - velká kosmická mocnost soucitu

Velká kosmická mocnost Tara bývá také nazývána "Nejvyšší nekonečnou silou spásy". Jejím úkolem je mimo jiné napomáhat v činnosti bódhisattvům. Vychází z božského soucitu, milosrdenství, z nejvyššího Absolutna či nekonečného božského pochopení. V buddhistické tradici je Tara "hvězdou ukazující cestu", ženským protipólem Avalókitéšvary, božské bytosti, která obrací pozornost k Zemi a směřuje oddané aspiranty k duchovnímu osvobození. Tara je obrovským působištěm síly božské laskavosti a soucitu.

V rámci hinduistického panteonu představuje druhá velká kosmická mocnost současně nejdůležitější a nejuctívanější božstvo tibetského tantrického buddhismu (vadžrajány), kde je známá i pod jménem Tarini a kde o ní také nalezneme nejčastější a nejucelenější zmínky. Jsou popisovány četné podoby této bohyně, které představují rozličné formy či atributy samotné Tary, aby pokaždé byly zdůrazněny různé rysy této vznešené manifestace nejvyššího Vědomí do projeveného světa. Vzývání a uctívání Tary je navíc úzce spjato s komplexním panteonem tzv. pěti „rodin“ svaté tvořivé energie a tedy pěti dhjánibuddhů. Je značně obtížné přesně oddělit skupinu božstev spojovanou s hlavními charakteristikami této Tary s velkou kosmickou mocností stejného jména, jak je známa v hinduistické tantrické tradici.

Základ a atributy velké kosmické mocnosti Tara

Obecně jsou podoby bohyně Tary popisovány v různých textech hinduistické a tibetské tradice pod stejnými pojmy, liší se jen v popisu předmětů, které tradičně drží ve svých rukou. Sadhanamala Tantra popisuje dlouhou linii těchto bohyní (aspektů Tary), které vycházejí z gigantické sféry vědomí velkého dhjánibuddhy (či džina) Amóghasiddhi. Jiné tibetské duchovní texty (jako Shaktisangama Tantra) spojují specifika velkých kosmických mocností Kálí, Tary, Tripury Sundari a Chinnamasty do jedné bohyně. Častokrát jsme v rámci stejné tradice i svědky shody mezi Tarou a Kálí (s respektem k jejich specifickým atributům, rysům a zvláštnostem).

První a nejdůležitější ze skupiny božstev vycházejících z Akšóbhja (jiný z pěti dhjánibuddhů) je dle buddhistických textů Mahachinna Tara, známá také jako Ugra Tara (tedy Tara ve svém hrozivém aspektu z hinduistické tantrické tradice).

Další z forem Tary je Ekažata Tara, která byla oživena v Indii velkým osvobozeným mudrcem Nagarjunou, jenž převzal její kult z Tibetu. Existují však jisté spory ohledně počátků tohoto zosobnění Tary, jelikož Nagarjuna žil v 1-2 století n.l., zatímco tibetský tantrický buddhismus byl založen až v 7. století.

Třetí hlavní formou Tary bývá Nila Sarasvati Tara (někdy vnímána také jako ekvivalent Ugra Tary). Tradičně se původ tohoto projevu Tary připisuje oblasti u jezera Chola, poblíž posvátné hory Méru. Když totiž Nila Saraswati prováděla svůj tapas (anebo odříkání) na březích tohoto jezera, její čistá energie se „vsákla“ do vody a tělo bohyně se tak zbarvilo do modra.

Třebaže tibetský tantrický buddhistický panteon zmiňuje různé aspekty Tary, je stále vnímána rovněž jako jedna z velkých mocností hinduistické tantrické tradice. Můžeme zaznamenat existenci řady ženských božstev blížících se kosmické mocnosti Taře, které projevují podobné paranormální síly a nabízí stejné duchovní i hmotné dary svým oddaným a upřímným následovníkům.

Jednou z hlavních společných charakteristik je to, že tyto bohyně bývají zpodobňovány při jízdě na nějakém zvířeti a jsou obklopeni andělskými entitami, které jim slouží přísně dle svého stupně v rámci hierarchie božstev účastnících se tohoto průvodu.

Jelikož jedním z jejích božských poslání je chránit a osvobozovat nás od různých životních problémů a těžkostí (pokud ji o to upřímně a vroucně prosíme), připomíná Tara do určité míry bohyni Durgu (což je naopak jedna z projevů hypostaze velké kosmické mocnosti Kálí). Z toho důvodu se jí někdy také říká Durga-Tara. Durga symbolizuje moc odstranit a zničit jakoukoliv překážku, nesnázi či negativní sílu vystupující proti nám, zatímco Tara představuje moc pomáhat a neustále přeměňovat tyto aspekty, aby tak byly zdárně překonány. Jinými slovy, Tara je silou, která nám pomáhá odstranit nižší či mrzké aspekty z našeho života. Z této perspektivy nás bohyně nejenže chrání před okamžitým rizikem, ale také nabízí možnost rychlého přístupu k vyšším úrovním duchovního poznání.

A protože tou poslední a největší překážkou, kterou je nutno překonat, je naše vlastní mysl, Tara nám pomáhá proniknout za nezkrotné myšlenky a nápady, které se v mysli neustále rodí. Povaha této specifické pomoci ve formě čistě duchovního aktu Tary může být snadno pochopena, pokud si uvědomíme, že mysl (společně se všemi svými projevy a subtilními energiemi) představuje toliko kousek z božského Logos. Tara je totiž současně ohromnou a velice jemnou energií neprojeveného zvuku, který transcenduje celý Projev. A Tvoření, neboli vše co je manifestováno, není z tohoto pohledu ničím jiným než modulací nesmírné škály vibračních frekvencí nekonečné energie božského prvotního Logos (Slova u Boha).

Je možné tudíž Taru vnímat jako opravdovou tvůrkyni a současně ničitelku celého Stvoření, kdy jsou tyto činy (emanace/projev a destrukce/reabsorpce) vnímány v perspektivě fonetických energií božského Logos. V tomto svém projevu v sobě Tara „obsahuje“ všechny existující mantry a pro správné používání a odhalení hlubokého duchovního významu manter je milost velké kosmické mocnosti Tary (tedy určitý stupeň rezonance s energií, kterou představuje) absolutně nezbytná a Tara za tímto účelem musí být vzývána s velkou oddaností a aspirací.

Skrze její milost je rovněž možné získat dar básnické inspirace či posílit náš řečnický talent. Tantrická tradice prohlašuje, že kdo je plně oddán této velké bohyni, nemůže být nikdy poražen v žádné řečnické debatě či polemice (obzvlášť pokud se týká duchovní oblasti) a jeho literární talent se může stát ohromujícím, daleko za možnostmi uměleckého vyjádření ostatních lidí.

Dalším důležitým aspektem ohledně působení velké kosmické mocnosti Tary na úrovni mikrokosmu lidské bytosti je skutečnost, že představuje očistnou sílu subtilního pránického dechu, který oživuje každou bytost. Podobně jako nerozlišený univerzální subtilní dech (prána), manifestuje se subtilní zvuk (šabda) do všeprostupujícího éteru (akáša).

Tara nám pomáhá pomocí energie poznání (džňána šakti) přebrodit temné vody sansáry, jelikož svrchované poznání není vlastně ničím jiným než nepřetržitou aspirací k věčnosti a nekonečnosti nejzazší reality.

V hinduistické tradici je velká kosmická mocnost Tara velmi subtilním zvukem vnímajícím a současně odhalujícím Pravdu, protože zvuk se neliší od energie poznání a vnímání. Z toho důvodu je Tara v některých textech uctívána jako velká bohyně božského svrchovaného Vědomí. Ve svém nezměrném soucitu k lidem pomáhá Tara zakoušet a kumulovat v lidském těle božský nektar (Soma), čímž se podporuje rezonance s tajnými a ezoterickými aspekty, které jsou vždy skryty povrchnímu poznání.

Dle mytologie starověkých indických Purán je Tara manželkou Jupitera, ale současně chová i tajnou lásku k Měsíci. To má naznačovat její dvojitou povahu: na jedné straně podporuje a odhaluje poznání (Jupiter) a na straně druhé nabízí čistou duchovní blaženost (ánanda) či nekončící extázi (Měsíc). Z druhého utajovaného milostného poměru s Měsícem se Taře narodil syn Merkur (planeta představující projev hluboké rezonance s praktickými mentálními aspekty, inteligencí a řečnickým uměním).

V tibetské tradici je Buddha výše než jakýkoliv bůh či bohyně, protože navždy překročil cyklus zrození a smrtí. Skrze osvícení Buddha získává moudrost, soucit a různé výjimečné schopnosti. Buddhové sjednocují veškeré aspekty a možnosti existence. Jsou zajedno se vším, co jest. Dokáží se manifestovat skrze světelná zářící těla či mohou vyzařovat různé druhy hmotných těl, aby tak pomáhali lidem tohoto zmateného a náročného světa. Jelikož Tara je dalece za vším tímto podmiňováním, je nazývána Matkou všech Buddhů.

V Tibetu věří, že je inkarnována v každé zbožné ženě, podobně jako ve dvou manželkách prvního buddhistického krále Tibetu: v čínské a nepálské princezně, které jsou tu považovány za dvě hlavní podoby Tary: Bílá Tara a Zelená Tara. Třetí aspekt Tary je pak nazýván Červená Tara.

Bílá Tara (sanskrtsky Sitatárá, tibetsky Sgrol-dkar) byla vtělena do čínské princezny. Symbolizuje čistotu a bývá po pravici svého chotě Avalókitéšvary, nebo sedí se zkříženýma nohama a drží otevřený lotosový květ. Většinou mívá tři oči. Bíla Tara, Matka Buddhů, je tou, která poskytuje dlouhověkost a oživuje ty, kdo ji vnímají tak silně, že jsou schopni využít její energii pro svou duchovní praxi.

O Zelené Taře (sanskrtsky Śjámatárá, tibetsky Sgrol- ljang) se věří, že byla inkarnována do druhé, nepálské princezny. Zelenou Tarou se stala, jakmile vstoupila do projeveného světa. Mívá podobu mladé a hravé dívky, zatímco Bílá Tara představuje naopak zralou a moudrou ženu. Zelená Tara je tou nejtrpělivější a nejupřímnější manifestací Tary. Vede nás trpělivě na našem postupu k osvícení. Náleží k rodině Karma, což symbolizuje její zelená barva a je moudrým protějškem transcendentního Buddhy Amóghasiddhi. Bývá zpodobňována sedíc na lotosu, s levou nohou obtočenou stužkou a patou vzhůru a pravou nohou pokrčenou dopředu. Levá ruka je na úrovni srdce s dlaní vpřed, první a čtvrtý prst se dotýkají a ostatní tři směřují vzhůru, což je mudra slibující ochranu. Pravá ruka spočívá na koleni a udržuje mudru štědrosti.

Červená Tara (Kurrukulla) představuje vášeň. Její zlato-červená barva probouzí současně tělesnou i duchovní lásku. Tančí na démonu ignorance (Rahu), kterého přemohla. Její luk a šípy pronikají všechny nesnáze, pravá ruka činí gesto stability a neohroženosti (abayah mudra). Věnec z lebek naznačuje, že se jedná o tibetskou formu Kálí, té, která proměňuje smrt v život. Všem svým následníkům nabízí zdraví a život v radosti.

Legendy a mýty o Taře

Mýty a legendy různých kultur hovoří o Té, která dává život, Té, která je naplněna moudrostí, mluví o velké kosmické síle Soucítění či o Nebeském světle. Je známa pod mnoha různými jmény a v mnoha svých různých aspektech. Její kult se nadále rozvíjí i v současnosti mezi tradičními školami Asie.

Halena určitým tajemstvím a svým leskem je toto velké božstvo uctíváno po tisíciletí. Nálezy prehistorických sošek datovaných do období před 30 000 lety naznačují, že Tara je uctívána skutečně od nejstarších časů. Její uctívání dokazuje také původní bronzová socha ze 7. či 8. století, která byla nalezena v severovýchodní provincii Lanka, mezi Trincomale a Batticaloa a která měří 143,75 cm.

Podle tibetského pojednání Taranatha existovala před dávnými časy ve vesmíru zvaném Rozdělené světlo princezna Džňána-čandra, která byla naprosto oddána Buddhovi. Po každý den přinášela Buddhovi Dundubhisvara („Zvuk bubnu“) a bratrské komunitě (sangha) dary. Tak dosáhla vysokého stavu vědomí zvaný Bódhičitta a plna soucitu usilovala o dosažení osvícení pro všechny bytosti. Žáci jí ale navrhli, aby se modlila za mužskou reinkarnaci a pokračovala jako Bódhisattva a případně se stala Buddhou (aby žena mohla postupovat na duchovní cestě, musí se totiž dle původní buddhistické literatury „stát mužem“). Princezna Džňána-čandra jim nakonec praví:

„Zde není muže, zde není ženy,
žádné ego, žádný jedinec a žádné vědomí
pojem ‚muž‘ či ‚žena‘ tu nemá žádné odůvodnění
a jen vnáší zmatek do běžné lidské mysli.“

A pronese tuto přísahu:

„Mnoho bytostí aspiruje k Osvícení v mužském těle,
nikdo si však nepřeje pomáhat citlivým bytostem v těle ženy.
Dokud tedy nebude sansára zít prázdnotou,
budu pomáhat oněm jemným bytostem,
které prodlévají v těle ženy!“

A stane se tak oddanou svému poslání k záchraně lidí od jejich nevědomosti, že jí Tathagata Dundubhisvara pojmenovává Tarou, anebo Tou, která napomáhá dosažení břehu nejvyššího nesmrtelného vědomí.

Význam jména

Velká kosmická mocnost Tara ovlivňuje široké spektrum našich aktivit a různé životní aspekty, které zahrnují jak úroveň mikrokosmu lidské bytosti tak skrze jejich soulad i úroveň celého makrokosmu. V božském plánu Tvoření reprezentuje Tara velmi očistnou svatou sílu dechu, tedy vitální funkci jakékoliv živé bytosti.

Etymologicky slovo Tárá znamená „ochránkyně“ či „osvoboditelka“ a pochází ze sanskrtského kořene „tri“, který poukazuje na „překonání“ něčeho, například nějaké řeky, moře, hory, nebo se myslí překonání jakékoliv obtížné situace. To je proč obecně můžeme říci, že velká bohyně Tara je vždy uplatňována, kdykoliv se nacházíme v nebezpečných situacích, v hraničních momentech, nebo když musíme učinit volbu z více možností, které máme k dispozici (například na křižovatce cest, když nevíme který směr je správný anebo když musíme volit jedenu z více destinací apod.). Tárá je ta, která zachraňuje.

Z ezoterického úhlu pohledu Tara představuje poznání Pravdy, jež osvobozuje. Hluboký význam jejího ochranitelského aspektu spočívá v tom, že dává neomezenou božskou moudrost žákům, kteří si to zaslouží, čímž se osvobozují z řetězů sansárického utrpení (řetězu následných inkarnací do Projevu).

Jiným významem slova Tárá je „hvězda“ v tom smyslu, že tato velká kosmická mocnost je jako hvězda naší frenetické aspirace k Bohu. Je tou, která nás inspiruje a také stráží a vždy ukazuje cestu na obtížné cestě duchovního uskutečnění.

Prvotní zvuk

Jako dokonalá síla subtilního zvuku (šabda šakti) Tara koresponduje s Kálí, která představuje sílu času a transformace. Mezi slovem (Logos) a časem (proměnou) existuje vzájemná závislost. Intuitivně můžeme chápat Logos jako uvědomění času a čas pak není ničím jiným než určitým způsobem pohybu Slova. Posvátný Logos (který je nekonečnou extatickou tvořivou vibrací) v podstatě představuje základ všeho zjevení a rozlišený projev jemné energie času.

Dalším důležitým aspektem působení velké kosmické mocnosti Tary na poli lidského mikrokosmu je skutečnost, že představuje očistnou sílu subtilních dechů prány, oživující každou lidskou bytost. Stejně jako nerozlišený univerzální subtilní dech (prána) se také subtilní zvuk (šabda) projevuje do všudypřítomného éteru (akáša). V tomto případě éter samozřejmě nepředstavuje jen fyzický pojem značící prostředí umožňující šíření (tak jako např. vesmírný éter), ale mnohem více než to, protože je tu právě nekonečným prostorem vědomí, ze kterého se vydělují a do kterého jsou posléze opět absorbovány veškeré věci, bytosti a jevy. S ohledem na dech prány můžeme říci, že dech každé osoby je jakoby „prvotní zvuk života“, nepopsatelným nepřetržitým zpěvem, jenž podporuje vitál člověka.

Duchovní tradice Indie zná od pradávna tento subtilní zvuk lidského dechu, onu slavnou So-Ham mantru, která je spontánně nepřetržitě vysílána subtilním způsobem (tedy bez explicitního vyjádření v podobě řeči jako je její fonetický přepis výše). Jak mysl, tak i prána (ve svém specifickém způsobu vyjádření jako slovo a vibrace) mají zdroj na úrovni makrokosmického subtilního zvuku (šabda), který se esenciálně odráží v mantrách. To nám pomůže pochopit výjimečnou důležitost používání manter v rámci každodenní sádhany (duchovní praxe): mantry očišťují, nabíjí a povznášejí na nejvyšší úroveň mysl i celou bytost aspiranta, který se tak přibližuje duchovnímu osvobození. V tomto procesu vývoje a završení svých psychicko-mentálních aspektů musí poctivý aspirant, který je pevný ve svém tréninku a pln lásky a oddanosti, vzývat a prosit o pomoc Taru, tu, která ho s nesmírným soucitem vede a nakonec mu poskytne osvobozující dotek transcendentna.

Tento extrémně komplexní účinek rozpoznáme také ve znalosti opravdového smyslu slov a zvuků. Víme, že kombinace různých zvuků jsou „prostředky“, skrze něž projevujeme naše nápady a myšlenky. Víme také, že prvotní božský zvuk (nazýván v hinduistické tradici pranava, AUM) reprezentuje základ, díky němuž je možné vydělení a manifestace veškerých těchto zvuků, stejně jakož i veškerých významů, které jejich kombinace mají. Smysl takto vznikající mnohosti je jediný: naše navrácení, coby jiskřiček oddělených od Boha, zpět do nekonečného oceánu nejvyššího Vědomí, navrácení k Bohu Otci.

Uctívání Tary v různých tradicích

V různých tradicích světového dědictví objevíme jména jako Terra, Tar, Ištar či Tarahumara, která se vztahují k velké bohyni Taře. Od nejstarších časů jsou její různé reprezentace rozšířeny po celé zeměkouli. Tara byla skutečně uctívána od nepaměti v různých kulturách celého světa. Byla vzývána Římany jako bohyně Terra, tedy Matka Země. Také druidové ji nazývali matkou bohyní. Asi nejstarší zmínky o Taře byly nalezeny ve starověké finské epopeji, která hovoří o tzv. Tar, ženě Moudrosti.  Dále jistý domorodý kmen Jižní Ameriky nezýval své božstvo Tarahumara. A bohyně Tara je asociována také s velkou čínskou bohyní soucitu Kuan Yin.

Kuan Yin je božským aspektem, který nabízí pomoc a vedení plné lásky a soucitu aspirantům duchovní stezky, kteří se ocitli v nesnázích. Otevírá srdce, probouzí stav lidskosti a čisté lásky a přináší harmonii, hluboké poznání a osvícení. V Kuan Yin rozeznáváme božský soucit, který se projevuje s nekonečnou milostí, pln krásy a moudrosti.

Čínské legendy hovoří o hvězdné ženě, která sestoupila na zem z nebes. Kolem ní prý rázem vyrašily různé plodiny nezbytné pro přežití. Přesvědčila své lidi, aby se spojili s primitivními národy této země, čímž jim dala dar moudrosti.

Podobná legenda se opakuje ve spisech Z. Sitchina, který mluví o starověké egyptské bohyni Ištar. Také ona prý sestoupila na Zem z jiného planetárního systému a vedla svůj národ ke spojení s obyvateli Země, čímž jim umožnila jednat s větší inteligencí.

V hinduistické mytologii je Tara archetypálním ženských božstvem, jejíž jméno znamená „hvězda“. Je tu známa i jako Tvůrčí Matka. Ve starých spisech je popisována jako jedna z osmi hlavních aspektů ženského božského principu – jako projev naplněn láskou v porovnání s drtivou Kálí.

Tibetská Tara Sgrol-ma a buddhistická bohyně spásy je v nesčetných formách do velké míry populární v Nepálu, Tibetu a Mongolsku. Někdy je zobrazována s očima na chodidlech a rukou. Je také proto nazývána i Tarou se sedmi očima (tradiční forma v Mongolsku).

Osvojena z Hinduismu se od 3. století před n.l. začíná Tara objevovat v Buddhismu, Džinismu a obzvlášť v tibetském Lamaismu , ve velkém množství podob:  jako bohyně asketů a mystiků, Tvůrčí Matka a jako Ochránkyně lidí, kteří zrovna překračují moře (či oceán).

V tibetských legendách se o bohyni Taře hovoří jako o ženském protějšku bódhisattvy Avalókitéšvarovi. Podle jedné legendy se zjevila z jedné Avalókitéšvarovi slzy, která dopadla na zem a vytvořila jezero. Na jeho hladině rozkvetl lotosový květ a odhalil tuto bohyni. Stejně jako Avalókitéšvara je naplněna soucitem a pomáhá bytostem „překročit moře na druhý břeh“. Poskytuje dozor a ochranu jak na výpravách po vodě a zemi, tak i na duchovní cestě.

Tibeťané znají Taru také jako starostlivou bohyni, Tu, která zaručuje úplnou ochranu. V rámci systému duševní praxe, kterou používají velcí mistři tibetské moudrosti, je Tara archetypem naší vlastní moudrosti. Hovoří často o transformaci vědomí, o cestě ke svobodě a vyučují prosté a přímé způsoby pro každého, jak je možné objevit vnitřní moudrost, soucit a světlo přisuzované Taře.

Praktické způsoby vzývání

Z hlediska sádhany čili duchovní praxe pro skutečnou identifikaci s gigantickou sférou síly a vlivu velké kosmické mocnosti Tary je nejúčinnější způsob provádění technik lajajógy s mantrou odpovídající tomuto božímu projevu nebo práce s její jantrou.

Jiný velice účinný způsob je hluboká meditace na vyvolávání boží milosti pro spásu a osvobození všech bytostí. Je to úpěnlivá prosba k velké kosmické mocnosti Tara, aby rozlila svůj nekonečný soucit do srdcí všech božích tvorů.

Další způsob vzývání Tary zahrnuje mentální „vkládání se“ se do tajemného intervalu mezi dvěma po sobě následujícími zvuky, aby tak bylo dosaženo absolutní rezonance s neprojeveným prvotním zvukem (pranavou) a identifikace s blaženou sférou vědomí velké kosmické mocnosti Tara.

Všechny tyto praktické cesty představují při správném vedení bezpečnou a efektivní cestu získání nejvyššího duchovního osvobození (mókša) v co nejkratším čase podle vynaloženého úsilí.

Tradiční symbolická reprezentace

Obecně je představována sedíc na lotosovém trůně s pravou nohou dolů, zdobena atributy bódhisattvů kterak drží modrý uzavřený lotos (utpala). Mívá někdy tři nebo sedm očí a svýma čtyřma rukama činí různá gesta (mudry) nebo v nich drží různé předměty.

V buddhistickém tantrickém panteonu je Tara často sjednocena s velkou kosmickou mocností Kálí. V takových popisech je představována ve svém hrozivém aspektu, mladá, plná síly, relativně malá a s výraznými boky. Kolem krku nosí věnec s lidských lebek a z úst vyplazuje jazyk. Ve svých dvou pravých rukou drží meč a nůž a v levých lebku a lotos. V tomto aspektu je vzývána nejenom pro její schopnost dovést aspiranta k úplnému osvobození, ale také proto, že mu uděluje zasvěcující poznání, básnickou inspiraci, materiální hojnost a úspěch ve všem konání.

Podobně jako Kálí je viděna jako síla, která napravuje nevěrné anebo jako Světlo, které přináší dobrým lidem, kteří jsou pokoušeni zlými silami. Zrozena jako velké božstvo má moc vstřebávat či plodit světy, anebo se může zjevovat jako bohyně, jenž utěšuje a sytí strádající. Stejně jako bojechtivá Kálí ovládá moc času. Žehná fyzické nouzi asketů, kteří usilují o vymanění se z pout fyzického těla, aby se více přiblížili ke svému pravému Já. Moc Tary je tak ohromná, že dokáže zničit celý sluneční systém.

Bývá někdy zpodobňována i jako hrozivá žena se čtyřma rukama na mrtvole, která drží v první ruce lebku, meč ve druhé, modrý lotos ve třetí a žebráckou nádobu ve čtvrté. V jejích volných červených vlasech se vine jedovatý modrý had. Červený svit jejích očí nás přitom upomíná na pekelný oheň a na její hlavě spočívá koruna z lebek. Pravá ruka činí vadžra mudru (gesto hromu) a levá vitarka mudru (gesto rokování). Její štíhlý pas kontrastuje s plnými tvary boků a bujným poprsím, což z ní činí ideál vtělení ženské krásy.

Abychom se dostali do bližší rezonance s velkou kosmickou mocností Tarou, můžeme k ní přistupovat na základě různých aspektů, které jsou například tyto:

• je spojována se třetím okem, Měsícem v úplňku, jezery, duhou a je vyjádřena v číslech 3, 7 a 11
• symbolická zvířata Tary jsou sova, havran, prasnice a klisna
• rostlinou této bohyně je lotos
• její vůně je kadidlo, pižmo, růže a sedmikráska
• drahokamy a kovy umožňující vznik rezonance s Tarou jsou diamant, růženín a smaragd, jakož i jiné růžové či zelené kameny
• její barvou je bílá a zelená, ale může zahrnovat spektrum všech barev

Mantra Zelené a Bílé Tary

Om Tāre Tuttāre Ture Mama Ayuh Punya Jñānā Puštim Kuru Svāhā (či „Soha“ v tibetské verzi, ukázka)

Jméno

Nadpis

 zbývajících znaků

Odeslat