O kameni mudrců

(převzatý článek, zdroj: www.kitak.cz)

"Proč se ti alchymisté snažili vyrobit právě zlato?" zeptal se mě bezelstně jednoho večera tatínek. "Vždyť přeci každý kov je potřebný - sám o sobě dokonalý".

Neodpověděl jsem mu. Na tak prostou otázku po tolika hodinách bádání a studií. Co se dá odpovědět? Protože umožňuje ve hmotě (světě) prožít svůj životní příběh? Protože je nejušlechtilejším? Vždyť se víc jiných kovů než zlata užívá... Mohl by to být pouhý viditelný "cíl" v závěru poutě?

Spousta kvůli moci. U nás v Evropě určitě. Dříve to muselo být ještě výraznější (touha po bohatství). Snad symbol duchovní čistoty? Ať mi nikdo netvrdí, že všechno zde je dokonalé a nemá to cenu nijak měnit - to by přece veškeré naše snažení nemělo smysl? Když se dokáže změnit kámen, tím spíš se dokáže změnit i člověk.

A to je vlastně konec ocasu trianglu, této přednášky "O kameni mudrců", obsahem naučným, praktickým i úvahovým. Přes možné druhé zdání jest následující pouze malým střípkem dochovaného.

Alchymie

Její vznik (či spíše nejstarší dochované záznamy) se objevují ve starém Egyptě. Název zdá se být odvozen od staroegyptského "Khemi" (přenesený název pro Egypt). Pozdější název arabů pro tehdejší Egypt tedy al-kemia (černá země). Dle jiných názorů původ z Řeckého "chymos", šťáva – neb řekové se v Egyptě seznámili s výrobou léků a barviv, často ve formě tekutin. Známa byla však též v Číně. Její historie (příběh), je velmi rozsáhlý.

Souhrn toho, co lze zařadit do tématu alchymie je překvapivě široký. Těžko popsat něco, co je tak důkladně propojeno a provázáno s mnoha jinými tématy (astrologie, kabala, filosofie, tarot či dějepis).V následujícím pojednání jsem se snažil o přiblížení a zachycení střípků z pradávného učení, skrytého pod názvem Alchymie, všem badatelům a alchymistům života.

Ve starém Egyptě patřila alchymie k tajným chrámovým vědám, jejichž původ je připisován legendárnímu Hermovi Trismegistovi. Šlo tedy o tajné učení, vidění a chápání světa (dnes bychom mohli říci jakousi hermetickou filosofií), které šlo a lze dokonale použít v tomto světě (teorie i praxe jdou ruku v ruce).

Zde je tedy nesprávné stanovisko officiální vědy, která chápe alchymii jako jakousi primitivní chemii, její historický předstupeň, neboť alchymie byla, široce vzato, esoterní (vnitřní, tajnou) vědou o životě a jeho proměnách.

Její pojetí se však velmi různí. Nejvýraznější je asi rozdělení na fyzickou a spirituální alchymii. První kladla nejvyšší cíl přeměnu neušlechtilých kovů na zlato, druhá dosažení vnitřní duševní rovnováhy. V konečném důsledku však docházelo k prolnutí obou cest, jestliže chtěl alchymista dosáhnouti svého cíle. Z četných příkladů a zkušeností totiž vyplívá, že "pouhé vaření zlata bylo jen beznadějným snažením sufléřů a nevedlo nikdy k cíly".

Paracelsus ztotožnil v podstatě alchymii se spagyrií, zhotovováním léčivých kvinteesencí.

V duchovní alchymii se hovoří o mystickém sjednocení protikladů v dokokonalou jednotu.

Krom jiných systémů, které známe, je toto pojetí cíle zachyceno také v kabale, židovských tajných naukách (velký význam zde hraje magie, písmena, symboly).

Praxe alchymisty se ostatně neobejde bez duchovní exaltace (nadšení, nadchnutí), jak to zdůraznil N. Flamel, Basilius Valentinus, d´Espagnet a mnozí další. Citace: "alchymii nelze porozumět bez božího osvícení a jistého nadšení". Někteří tvrdili, že "veškerá práce alchymisty je vzývání Boha a hluboká meditace." N. Flamel pak údajně zanechal působivou modlitbu, s níž začínal své alchymistické operace.

Rosekrucián R. Fludd píše: "chceš-li poznat pravý kámen mudrců, hledej v sobě samém a začni tím, že poznáš sama sebe".

Totéž, co platí pro alchymistickou praxi, platí i pro alchymistická studia.

Děkuji tedy všem učícím mistrům: hledání zpráv v zatuchlých archívech a zažloutlých spisech mě naučilo, jakou hodnotu právě živé předání nauky má.

Snad se mi podaří alespoň zlomky zachytit atmosféru a pocity, úvahy této přednášky. Je to však tak i s alchymií: co lidstvo znalo a považovalo za samozřejmé, je již zítra ztraceno v řece času. Čest a sláva pravým alchymistům, všem těm, kteří naplnili svůj životní příběh.

Historie Alchymie

Legendárně je původ alchymie přisuzován egyptskému bohu Thotovi, řecky Hermes Trismegistos (Hermes Třikrátmocný), učitelem Isidi, ochránce chrámových knihoven, vynálezce písma, věd a autora posvátných knih. Je pokládán též za autora základního hermetického textu, Smaragdové desky, v němž je zhuštěně podáno celé hermetické učení, tj. celá alchymie.

Egyptských alchymistických textů se dochovalo jen málo, protože ke konci 3. stol. n.l. je dal vládce Dioklecián vyhledat a spálit. Řada dobře zachovaných textů psaných řecky, nalezena pr.p. v hrobce egyptského hermetika, byla předána r. 1828 Holandské vládě a je uložena v Leydenu.

Krom Řeků šířili alchymii i poslední dobyvatelé Egypta – Arabové (jak příznačné pro šíření vědění). Důležité pro nás je to, že Arabové přechovali a později také předali vědění přes období raného křesťanství dál.

Arabští alchymisté se krom fyzické alchymie věnovali přípravě elixírů. Velmi tak ovlivnili Evropskou alchymii, pěstovanou především jako "výroba zlata".

Křesťané ze Západní Evropy se seznamovali s arabskou alchymií na univerzitách, jež Arabové koncem VIII stol. po Kr. založili ve španělské Cordobě, Seville a Toledu. Zde vzniká například důležitý spis spiritistické alchymie „Porada o sňatku boha Slunce a Měsíce", kde jsou naznačeny základy spir. alchymie.

Arabové zprostředkovali západní Evropě též znalost Smaragdové desky.

Za představitele evropské tradice zmiňuji např. dominikána Albertuse Magnuse, angličana a vizionáře Rogera Bacona, případně itala Arnaldi de Villa Nova, proslulý lékař, znalec všech hermetických věd, pronásledovaného katolickou církví za své spisy i okultní praxi (zhotovil mj. "aurum potabile"). Významným francouzkým alchymistou byl Nicolas Flamel. Za dalšího významného alchymistu, ač spíše spagirika, byl pokládán německý lékař Theophrastus von Hohenheim, zvaný Paracelsus (působil mj. i v Čechách).

Rájem středověkých alchymistů byl pražský dvůr císaře Rudolfa II, který byl proto zván "knížetem alchymistů".

Text "Ve druhé polovici věku XVI":

"Ve druhé polovici věku XVI. byl v Čechách napořád pokoj, meče panstva zrezavěly, ale rozmohla se v něm náklonnost ku pracím vědeckým a nebylo snad hradu nebo zámku, kde by se nebylo nacházelo začazené laboratorium alchemické. Nakažlivá zimnice zlatodějství zachvátila veškeru společnosť českou, a když Rudolf II. povznesl řemeslo adeptů leskem koruny své, dostalo se alchemii neobmezené zvůle na velikou zkázu mnohých. Zvláště šlechtici neumějíce přestati na zděděných rozsáhlých statcích a důchodech mrhali ve své zaslepenosti jmění své pokusy alchemickými a nejeden staroslavný rod došel takto konce neslavného. V čele šíleného reje alchemistického stál pan Vilém z Rosenberka, rodem i jměním nejpřednější velmož český." (nástupce jeho Petr Vok byl nucen prodat zadlužené panství císaři Rudolfu II)

Jiljí V. Jahn: Alchemie v Čechách

Éra "duchovního rozvoje" není zjevně v naší historii ojedinělá.

Krom většiny podvodníků, jakými byli např. A. Scotta i pověstný E. Kelly (který měnil kovy ve zlato díky prášku získanému, nikoli vyrobenému), zde působili i zasvěcenci jako třeba lékař Michal Maier, přírodovědec John Dee, polský alchymista Sendivogius, kterému se v Praze podařila transmutace olova ve zlato. Spolu s jinými působil např. John Dee také u dvora českého šlechtice Viléma z Rožmberka, který dal v Českém Krumlově, Prachaticích a Třeboni zřídit alchymistické laboratoře.

Po bitvě na Bílé hoře jest ukončen Zlatý věk alchymie v Čechách a v divokých dobách mizí též stopy po ní.

Text "Poutník prohlédá alchymii":

"Poutník prohlédá alchymii" a pozoruje konání "nejsubtylnějších filosofů, kteříž co slunce horkostí svou v střevách země za několik let zpraviti nemůž, dopravují, kovy všeliké na nejvyšší stupeň vyvodíce, to jest na zlato. A načiž je to? řekl jsem; však se víc železa a jiných kovů než zlata užívá. Cos ty bloud, řekl Všudybuď: Vždyť jest zlato nejvzácnější věc, kdo je má, chudoby se nebojí. Nad to věc ta kteráž kovy v zlato mění, má jiné také přepodivné moci: jako i tu, že zdraví lidské až do smrti v celosti zachová a smrti (leč po dvou nebo třech stech letech) nepřipustí. Nýbrž kdyby kdo užívati toho uměl, nesmrtelného by se učiniti mohl. Není zajisté Lapis ten jiného nic než símě života, jádro a výtah všeho světa, z něhož zvířata, rostliny, kovové i sami živlové živnosť berou. I ulekl jsem se tak divné věci slyše: a tedy tito nesmrtelni jsou? řekl jsem. Odpověděl: ne všechněm se toho najíti dostává. A i kteří dostávají, ne vždycky s tím zacházeti umějí".

Dále popisuje poutník rozličné příhody alchemistů, mezi nimiž nejčastější a téměř ustavičná, "že každému měšec velmi rychle jaksi vypráhl, že v něm nic nezůstalo" a končí takto: "I řekl jsem na ně se nadívaje: těch já tuto kteří nadarmo pracují dosti vidím: kteříž by pak kamene dostávali, žádného nevidím. Zlato vidím že tito vaříc a život škvaříc oboje promařují a proškvařují: kde pak jsou ti s hromadami zlata a nesmrtelnosti? Odpověděl mi: Hned se ti nezjeví, anichž bych jim radil: Musí se taková drahá věc v tajnosti chovati. Sic kdyby se o kterém z potentátu někdo dověděl, chtěl by jej míti a bylby tak mnoho jako vězněm věčným: protož se tajiti musejí. V tom vidím, že někteří z těch uškvařených sestupují a já nastavě uši, slyším, že nezdaření svého příčin mezi sebou vyhledávají. Jeden na filosofy, že příliš zavinutě umění to popisují, vinu kladl: druhý na křehkosť sklenných nádob naříkal: třetí na nevčasné a nevhodné planet aspekty ukazoval: čtvrtý na zemské kalnaté při Merkuryášovi přímisky se hněval: pátý na nedostatek nákladu žaloval. Summou příčin těch tak bylo mnoho, že nevěděli umění svému jak spomoci, viděl jsem to."

Jan Amos Komenský (Labyrint světa a ráj srdce – 1623), kapitola XII.

Jistě zajímavý a dle záznamů zdá se, že i skutečný byl příběh německého učence a alchymisty Fausta. Krom mnoha příběhů je o něm známo, že skutečně žil, měl i v Praze pronajatý dům. Zajímavé je i to, že pravděpodobně studoval i hermetické vědy na Německých univerzitách (tzn. byly to tehdy samostatné studijní obory – což třeba vysokou astrologickou? promovaný astrolog?). Mimo jiná ponaučení je z jeho příběhu zmiňováno jedno, že s mocí získanou bylo třeba zacházet velmi obezřetně.

Ještě v roce 1729 byla viděna mince vyražená v Německu k oslavě úspěšné transmutace. Dále alchymistické příběhy utichají v nástupu "praktičtějších" věd a v průmyslové revoluci.

Zde je zajímavé se trochu zamyslet, jak jsme se vlastně dostali až do situace dnešních dnů – myslím tím stav a stupeň technické úrovně naší civilizace. Jak se nám podařilo za tak (relativně) krátký čas dostat se na takovou úroveň (při pohledu 100-200 let zpátky)? To už je zamyšlení spíše nad lidskými životy, životními cíly té doby, všech těch lidí. Myslím si, že lidé se tehdy obrátili k hmotě s důvěrou, že konečně (alchymie byla plná podvodníků a zašifrovaných textů, nejen ona ztratila důvěru) ví na čem jsou. Vědci a vynálezci obětovali výzkumům mnohdy vše, jen aby dosáhli svého vysněného cíle. Posunuli hranici novodobého "exatního" poznání co nejdál. A tak se taky stalo.

"Když si něco z hloubi srdce přejeme, celý Vesmír se spojí, aby naše přání uskutečnil".

Spagyrie

Řecky spao, tedy "vytahovat" (extrahovat) a "ageiro", což znamená sbírat, spojovat. Je zde tedy obsažena alchymistická zásada "solve et coagula" (odděl a spojuj). Spagirie je tedy jakousi fyzickou alchymií a základnou hermetického lékařství. Jejím úkolem byla výroba životních elixírů, mastí, tinktur a extraktů. J. R. Glauber popsal roku 1668 základy spagyrických metod. Např.: "Celá příroda se sestává z pozitivních a negativních stránek věcí a jevů, je důsledně polarizována a každý její prvek ve vztahu k lidskému organizmu je buď léčící nebo ničící a stává se tak balzámem, nebo jedem."

Důležitým pojmem je kvinteesence, tedy to, co činí danou látku tím, čím je. Tj. duch látky. Kvinteesence měla podobu nejrůznějších éterických olejů, alchymisté ji nejčastěji zajišťovali destilací. Například: Destilací vína získaný alkohol je jeho kvinteesencí (al-kohol, arabsky nejjemnější, nejčistčí podstata věcí). Alkohol byl tedy "duchem vína". Nositeli "ducha látek" byla také krev, sliny a moč. Kvinteesencí zlata bylo "aurum potabile" (pitné zlato), které Paracelsus pokládal za mocný léčebný prostředek. Příklady použití myslím nemusím uvádět, stačí jen trochu zapojit fantazii. Na druhou stranu byly asi postupy mnohem složitější a i účinky jednotlivých látek se mohly značně lišit od očekávání.

Důležitou součástí spagyrie byla nauka o živlech a samozřejmě astrologie, neboť při sbírání a zhotovování spagyrických látek bylo třeba pečlivě dbát astrologických konstelací.

Spagyrie se pro nás zabývala i dalšími zajímavými činnostmi, např. zhotovování všeléku "panacea", či velmi složitou a tajemnou "paligenezi",tj. "reprodukci organizmů předem zpopelněných či jinak zničených".

V historii se prvky spagyrie objevují v Egyptě, Indii, Číně. V Indii byla součástí ayurvédské medicíny (léčení zlatem – pojídání zlata, kvůli zázračným účinkům). Spagyrie se liší od farmakuologie především metodou: nestaví na měřítkách analytické chemie, ale má svá vlastní měřítka, podobně jako např. homeopatie, která není dosud vysvětlitelná známými chemicko-analytickými prostředky. Zkoumání laků starých houslařských mistrů také nevedla k odhalení výrobních tajemství slavných houslařů z Cremony a přesto kvalita mistrovských nástrojů Stradivariho zůstala dodnes nedosažitelná.

"Tajemství jsou v poznání pravých přírodních zákonů"

(Junius)

Také ve spagyrii se pracuje s třemi nositeli léčebných účinků. Merkur (rtuť), Sulfur (síra) a Sal (sůl), mají ovšem svůj specifický význam a nelze je srovnávat s významy prvků v současné chemii (podstatnou roli hraje jejich symbolika).

Zmínky o Spagyrii s objevují i v minulém století, zejména po roku 1920, kdy např. na zámku Donaumunstru v Donauworthu vznikla spagyrická laboratoř, kde lékaři jako C. F. Zimpel vyráběli množství spagyrických přípravků dle starých receptur.

Dnes bychom mohli najít odrazy spagyrie např. v aromaterapii (léčba pomocí vůní), přírodních léčiv a hlavně u babiček kořenářek, bylinářek (bylinkářů). A určitě také v kosmetice.

Na závěr pojednání několik útržkovitých rad: Aromatické rostliny, kde jde o zachování vůně, sušíme vždy jen na slunci. Kořeny je před sušením na slunci či v peci nutno umýt a rozkrájet. Rostliny je vhodné sbírat ještě před východem slunce, když je na nich ještě rosa (dle Paracelsea). Důležité jsou také lunární aspekty: nikdy nepracujeme za ubývající luny.

Smaragdová deska

O skutečném původu smaragdové desky existuje spousta dohadů. Originál (?) je v arabštině, avšak existuje několik variant jejího textu.

Smaragdová deska obsahuje tresť původního staroegyptského hermetismu a je proto základním pramenem hermetické filosofie. Ve středověku byla klíčem evropské alchymie a stávala se předmětem nejrůznějších komentářů.

Deska obsahuje celkem 12 tezí (tvrzení), třináctá věta je již jen jakousi proklamací na závěr (?). Samotný obsah je možno interpretovat v několika rovinách.

Text smaragdové desky:

"Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co je dole, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole, aby byly dokonány divy jediné věci.

A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením. Slunce je jeho otcem, měsíc je jeho matkou, vítr nosil jej ve svých útrobách, země je jeho živitelkou. On je otcem univerzálního telesmatu celého světa.

Jeho síla je celá, když byla proměněna v zemi.

Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře. On Vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí hořeních i doleních. Takto budeš mít slávu celého vesmíru; veškerá temnota prchne před tebou.

Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou.

Tak stvořen byl vesmír.

Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob je zde. Proto jsem byl nazván Hermes Trismegistos, maje tři části filofofie celého vesmíru.

Co jsem pověděl o magistériu slunce, je úplné."

Český překlad Pierre de Lasenik (1936) Milan Nakonečný: Lexikon Magie

Smaragdová deska jest tedy universálním klíčem k pochopení praxe i teorie hermetismu. Překladů je však veliké množství a některé jsou si velmi rozdílné až protiřečící.

Na otázku, zda existuje ještě originál Sm. desky se mi v těch zažloutlých knihách nepodařila nalézt odpověď. Dle mého názoru však není snadným zkoumat, či považovat za opěrný pilíř dalších teorií již několikátý přepis desky. Jestliže dnes nejsou schopni placení překladatelé přeložit ze známého jazyka (např. film z angličtiny) do češtiny tak, aby se zachovalo původní znění či slovní obraty, jak to mohli zvládat středověcí interpreti? Schůdné řešení, jenž mě napadá, může být Porozumění a pochopení desky a jejího obsahu překladatelem, teprve potom vlastní překlad textu. Jinak se jedná o umělé a neživé, navíc nic neříkající znění.

Za novověkou "Smaragdovou desku" bych uvedl dílo Paula Coelha – Alchymista, které je mi bližší než stř. lat. spisy. Již mnohokrát jsem se přesvědčil, že je obsahem stejně jako původní deska víceúrovňová a záleží pouze na čtenáři, jak dokáže vnímat její hloubku.

Někteří lidé ji přečetli za jeden den a řekli, že je dobrá. Někteří ji nepochopili. Kritika nechápala, proč je ta obyčejná kniha tak úspěšná (při vydání v Brazílii).

Někteří v ní objeví svět, sami sebe, nebo také své srdce. Někdo zaklapne, usměje se a žije dál. Někomu dodá sílu k uskutečnění. Ale to už bych se příliš rozpovídal, stejně jako Angličan, který 10 let čekal se započetím Velkého díla, můžeme odkládat následující meditaci.

"Není snadné Kámen mudrců zhotovit," řekl Angličan. "Alchymisté trávili v laboratořích celé roky a pozorovali oheň, který kov očišťuje. Tak dlouho jej pozorovali, až se jim ponenáhlu vytratila z hlavy veškerá světská marnost. A jednoho krásného dne zjistili, že nakonec očistili sami sebe."

Paulo Coelho: Alchymista

Meditace Velkého díla

Zapal svíčku, ne obyčejně, měj na paměti, že jsi právě Ty a Teď zrodil svým působením oheň. Může ti pomoci, stejně jako pomohl již tolikrát jiným lidem, alchymistům.

Podívej se do něj a vnímej pouze plamen. Vše ostatní kolem, počítač, hluk venku za okny, pro tuto chvíli neexistuje. Pouze ten malý plamínek.

Nemysli, myšlenky nechej projít očistou ohně. Pouze vnímej plamen, živel ohně.

Očistná koncentrace doporučena 15 a více minut.

Doporučuji přečíst či vytisknout a v klidu vyzkoušet na nerušeném místě (najít vhodnou alchymistickou dílnu není snadné..). Přeměna létajícího draka ve vnitřní oheň, Spojení protikladů, Tabula Smaragdina. Pro následující cvičení je vhodný sed na zemi.

Několikrát se zhluboka nadechněte. Nejlépe do celých plic, cítit nádech až do břicha. Pouze uvolněte jakékoli napětí v těle. Sledujte svůj dech, jeho pouť Vaším tělem.

Jestliže jste znavení či rozrušení, lze prodloužit na několik minut.

Uvědomte si poloviny vašeho těla, rozděleného dle osy vaší páteře. Dle starých nauk je vládcem pravé, denní, sluníčko, té levé, noční, Měsíc. Nepřestávejte vědomě dýchat.

Promluvte si se sluníčkem, jen tak, stačí v duchu. Zkuste ho požádat, zda by Vám poslalo trochu ze svého tepla, síly, radosti.

Zacpěte si levou nosní dírku a pomalu nadechujte (pouze do pravé poloviny) sluneční energii.

Zadržte dech. Představte si, jak se nabraná sluneční zář přelévá rovnoměrně přes páteř do levé poloviny těla.

Vydechujte pomalu levou nosní dírkou.

Několikrát zopakujte (nejméně 3x). Vnímejte své tělo. Pro uklidnění lze cvičit i opačně na měsíční energii, dle toho, co zrovna potřebujete.

Uvědomte si svoji hruď. Své srdce.

Pomalu, aby vycházel dech, vyslovujte slovo, mantru AUM. Protáhněte jej na celý nádech. Každému písmenu věnujte dostatečný čas. Koncentrace na vyslovovaná písmena. Každému odpovídající část těla, tam přesouvejte pozornost (U kostrč, M temeno hlavy).

Po doznění zvuku můžete ještě pokračovat ve svém nitru.

Mantra má největší účinek odříkávána nahlas, bez zbytečných zábran.

Doporučená doba cvičení alespoň 5 minut (nejlépe 10 a více).

Uroboros

Pro alchymistickou symboliku důležitým pojmem, objevující se v řadě různých kultur (starý Egypt, indiáni kmene Navaho, Zjevení sv. Jana a další..). "Věčný koloběh všeho dění, v němž život a smrt, plození a zánik jsou jedno". S Uroborem úzce souvisí 10 karta Velké arkány tarotu "Kolo osudu". Symbolika jednoty, věčnosti, také i koloběhu života a smrti, která není. Jde tedy také i o vyjádření toku času (tak jako každý nový rok hubí ten předešlý), nebo můžeme najít spojitost s kruhem horoskopu a cykly planet.

Uroboros byl údajně jedním z klíčů k získání Materia prima (prvotní hmoty) a výrobě Kamene mudrců.

EN TO PAN – řecky vše je jedno, vše je jedním (nebo také: jediné je vším)

Nicolas Flamel (1330-1418 ?)*

Pařížan, pravý adept a jeden z mála těch, kterému se podařila skutečná transmutace obyčejného kovu ve zlato. Díky tomu značně zbohatl, ale věnoval mnoho peněz na charitativní účely a stavbu kostelů (spolu se svou ženou založil 14 nemocnic, v Paříži nechal postavit 3 kaple a 7 kostelů).

Transmutaci provedl v poledne dne 17. ledna 1382 v Paříži ve svém domě a v přítomnosti své ženy Perrenelly, která mu pomáhala rozluštit okultní spis, který "náhodou" získal a v němž objevil tajemství transmutace.

V jedné knize se mi podařilo najít následující podrobnosti. Flamelovi se dostal do rukou velmi starý (a velmi levně) a zvláštní spis, rytina, s velmi tajuplnými obrazy a symbolikou. Na jeho rozluštění pracoval přes 20 let (zdá se, že doba nebyla náhodná), avšak bez úspěchu. Teprve pouť do Španěl mu umožnila dokončit dílo, když na ní potkal znalce a vykladatele onoho slavného spisu. Ten mu na cestě do Paříže stačil sdělit ještě před svou smrtí dostatek informací k vyluštění spisu.

Flamel po sobě zanechal dosti alchymistických textů, nejzajímavějším se však jeví zachycení tajemství transmutace v alegorických scénách na portálu kostnice pařížského Hřbitova neviňátek, které existuje dodnes v mědirytinové kopii.

* jeho závěť je psána roku 1418, údajně byl však ještě o několi stovek let později v Turecku...

Jméno

Nadpis

 zbývajících znaků

Odeslat