Krize

Rubrika: Momenty

Autor: Gregorian Bivolaru

Krize společně s duchovními zkouškami jsou nezbytné
pro náš přechod na další evoluční úroveň.

Pojem krize pochází z řeckého „krisis“, které značí proces analýzy, výběru a rozhodování. Nejčastěji krize značí jemnou, často rozhodující změnu, která může být jak příznivá, tak nepříznivá jako například v případě onemocnění. V  případě nemoci se krizí rozumí náhlá změna, která pozmění její průběh buďto v následnou blahodárnou transformaci, která zahrnuje zdokonalení a posléze uzdravení, anebo ve zhoubnou proměnu, která je počátkem zhoršení stavu, degenerace, či dokonce smrti. V lékařském slovníku má pak tento pojem více technický význam, je to rozhodující fáze nemoci, kterou vyznačuje klíčový moment, kdy dochází ke změně stavu pacienta, a zahrnuje následně buďto šťastný průběh onemocnění, anebo naopak zhoubnou proměnu jeho zdravotního stavu. 

Význam tohoto slova se rozšířil a analogicky s uvedeným zdravotním pojmem je nyní jakákoliv nebezpečná a rozhodující odchylka, která zasahuje do běžného chodu událostí či jevů, nazývána krizí. Racine nejednou hovořil třeba o „krizi vášně“. Klasicisté vůbec často jevili zájem o psychologické krize a do popředí stavěli především krize citové. Termín krize se stal zajímavým dokonce pro svět estetiky, kde ho můžeme vystopovat ve smyslu: „krize jako předmět umění“, anebo „umění jako předmět krize“. Z pohledu estetiky můžeme krizi nazírat jako určitý zásadní moment. Volit období krize coby nosné okamžiky například v literatuře koresponduje s estetickým pohledem na ni. Není náhodou, že řada umělců si ke ztvárnění vybírá především extrémně intenzivní momenty v jinak běžném toku událostí.

Krize je totiž dramatickým momentem, který si dokáže plně získat čtenářovu či posluchačovu pozornost, hlavně pokud se věc dotýká štěstí či směřování postav v okamžiku, který má přinést rozuzlení jejich životních osudů. Tento druh „smysluplného“ okamžiku, většinou krátkého, může být nazírán a transformován do globálního pohledu, aby byla vyjevena poučná myšlenka díla.  K tomuto druhu situací směřoval zájem takových estétů, jako byl např. Aristoteles, Goethe nebo Victor Hugo. Krizové momenty, skutečně hluboké záchvěvy Universa, popisované v jejich mistrovských dílech, nechávají odkrýt sérii hlubokých charakterových rysů svých postav, které by jinak zůstaly uschovány v šedi každodenního života. Mnoho autorů umísťuje své postavy do krizových momentů, čímž je staví jakoby pod ohromný drobnohled. Je dobře známo, že každá krize v sobě zahrnuje i jistou příležitost tvůrčího postoje nebo jednání.

Krize může být ale také náhlým a násilným projevem afektu, například záchvatu zlosti. Může představovat nejistý moment v životě jednotlivce či komunity větší skupiny lidí. V takových případech se situace může zvrátit buď na stranu, kdy se objeví pro lidskou bytost cosi zhoubného, nebo na stranu druhou, kdy se objeví transformace a posun k něčemu lepšímu. Je nutné vědět, že krize se projevují i na poli lidského bádání, příklady tohoto druhu mohou být krize determinismu, která se objevila ve 20. letech 19. století ve fyzice, nebo krize podstaty, kterou se na počátku 20. století zabývali různí filosofové a matematici. Jiným příkladem může být krize teologická. Byla nazývána krizí „negativní teologie“, protože zahrnuje názor, že není možné jakkoliv vyjádřit, čím je Bůh, spíše se snaží pochopit, čím není, protože pouze negace všech možných božích atributů umožňuje ponoření se do nejvyššího stavu Všehomíra.

Pro většinu lidí se krize spojují s duchovními zkouškami coby dva nezbytné způsoby přechodu z jedné vývojové fáze do další. Tyto momentu přechodu vždy vyústí buď v transformaci a pokrok, anebo ve změnu a ústup. Blahodárné transformace či škodlivé proměny jsou většinou předcházeny krizovými okamžiky nebo duchovními zkouškami, které se zákonitě objevují během postupu po autentické duchovní cestě. Když člověk krizi překoná, navrátí se k běžnému postupu, když selže, podstoupí regresi a po čase musí čelit chorobným následkům svého úpadku.

Krize z hlediska psychologie

Každá psychologická krize je náhlým projevem porušení rovnováhy. Aniž si to uvědomujeme, lidský život je prostoupen řadou takovýchto psychologických krizí, přičemž tou první je naše samotné narození, jež jen zřídka není doprovázeno vydatným pláčem. Krátký násilný záchvat nervozity či emotivity je také určitou krizí. Příkladem budiž nervová krize charakteristická krátkým a náhlým rozruchem, který je doprovázen naším křikem a gestikulací. Tyto krize se mohou vyhrotit i náhlým vzplanutím zanícení, vášně či entusiasmu. Někteří lidé například pociťují během krize nával pracovitosti.

Krizí rozumíme také každé rozhodující a nebezpečné období naší životní existence. Během svého života člověk prožívá posloupnost kritických fází, jako je odstavení dítěte, začátek školy, puberty, nebo období menopauzy. Například krize mladistvých zahrnuje odbojné chování dospívajících, kteří se mermomocí chaoticky snaží nějak uplatnit svoji osobnost. Tato krize původnosti dává typický příklad dvojího směřování: objektivního a subjektivního. Pro mnoho lidí je tak puberta krizovým obdobím, které poukazuje na jisté kritické fáze.

Sklony k násilným emocím či dlouhotrvající bolestivé frustrace u žen nakonec také většinou podnítí nervovou krizi, rozruch a hněv. Psychická krize je způsob násilného porušení nějakého plynulého procesu, jehož směřování může být náhle pozměněno nebo úplně převráceno. Dá se říci, že každá taková krize se vyznačuje společným prvkem, kterým je určitá podstatná nespojitost. Pojem psychická krize zahrnuje rovněž hluboké vjemy pociťované člověkem, který nemůže překonat určitý konflikt. V tomto případě je krize akutním následkem jeho rozpolceného stavu.

Psychická krize je tedy moment či fáze, který zahrnuje působení akutního konfliktu, deprivaci, frustraci, dekompenzaci, nenaplněná očekávání, těžkosti či zhoubné jevy, které může v krátkém čase podle toho, kdy je krize překonána, následovat deviace a regrese, anebo blahodárné působení, které umožní následný pokrok.

Vezmeme-li v úvahu tyto aspekty, můžeme říci, že psychické krize jsou součástí normální procesu vývoje. Bez ohledu na to, jak vyhrocené se nám krize mohou na první pohled jevit, skládají se většinou ze tří postupných fází:

• Nastolení krize, které je většinou poznamenáno úzkostí, vyvádějící osobu do nějaké míry z rovnováhy. Během této fáze je nastolený ambivalentní stav postupně, anebo v některých případech poměrně rychle, urovnán.
• Nástup maxima neboli vyvrcholení krize. Tato fáze je často provázena celkovým narušením osobnosti, které je pro blízké osoby nepřehlédnutelné.
• Fáze vyrovnání, která je ukončena podstatnou blahodárnou transformací anebo radikální nešťastnou proměnou. Můžeme říci, že během fáze vyrovnání si člověk volí mezi dobrem anebo zlem a že právě v tento okamžik má největší příležitost zapojit svoji svobodnou vůli.

V některých případech se dokonce mohou objevit krize vývinu spojené s disharmonickými vztahy, které provází tělesný růst a obvykle jsou završeny vyššími fázemi vývoje, pokud jsou překonány. Například během nervové krize jde o určité rozpory, jejichž vyřešení se odvíjí od překonání krize. I v rámci psychického vývoje se v určitá období objevují krize, přičemž jsou vysvětlovány soudobými požadavky daného člověka a ne pouze okolnostmi jeho psychické evoluce. Jako příklad uveďme, že lidé primitivních národů neznají krizi dospívání, protože pro ně neexistují taková pnutí jako v moderní společnosti. Obecně vzato, fenomén psychické krize může být posuzován jako normální anebo ne na základě převládajících jevů vzniklé okultní rezonance. Je nutné si uvědomit, že zatímco některé psychické krize jsou přechodné, jiné mohou být trvalé. Trvalé krize pak mohou být kumulativní příčinou různých onemocnění.

Některé psychické krize mohou být považovány za duševní a ve světle subtilní anatomie, jak je odhalena praktikantům jógy, poukazují na určitou nevyrovnanost, vady nebo disharmonii, které existují na úrovni subtilního silového centra ádžňáčakry a sahasráračakry. Citové krize odhalují poruchy, vady a disharmonii na úrovni silového subtilního centra anáhatačakry. Krize spojené se ztrátou paměti naznačují poruchy, vady či disharmonii na úrovni subtilního silového centra višuddhačakry a druhotně také ohniska ádžňáčakry. Krize týkající se vůle naznačují poruchy, vady či disharmonii na úrovni subtilního silového centra manipúračakry. Osobní krize poukazují na poruchy, vady či disharmonii převážně na úrovni subtilního silového centra sahasráračakry a druhotně anáhatačakry.

Každá psychická krize poukazuje na více či méně akutní případ nevyrovnanosti. Z toho plyne, že je úzce spojena s pokračováním či přerušením našeho vývoje, a když je zdárně překonána, rozpoutá v našem vnitřním vesmíru jistou transformaci. Krize je možno takto brát jako potvrzení určitých přirozených fází vývoje člověka.

V případě psychických krizí, které zahrnují trvalou ambivalenci nebo sestupné chování, můžeme říci, že jsou doprovázeny prožitky utrpení. Je důležité nezapomenout, že ne všichni nezbytně musí čelit stejným druhům krize. Každá krize v sobě totiž odráží spletitost a specifičnost dané bytosti. Proto určitá krize, která se u někoho objeví, u druhého nikdy nenastane.

Když je psychická či duševní krize završena nebo překonána a člověk si zvolil dobro, harmonii, krásu a božské, jeho volba krátce poté zajistí kvalitativní růst, který v jeho vnitřním vesmíru rozpoutá specifickou blahodárnou okultní rezonanci. Tyto jevy okultní rezonance v člověku nezadržitelně spustí přetváření a hlubokou restrukturalizaci. Když během psychického vývoje začne převažovat dynamická nerovnováha, mohou tyto jevy niterné okultní rezonance člověka vést k nové rovnováze, skrze hru účelných změn nebo přizpůsobením a kompenzací, v nichž se vše odehrává harmonicky.

 

Krize z duchovního pohledu

Z duchovního hlediska lidé mohou procházet akutními duchovními krizemi, které nejčastěji nastávají jakmile selžou ve vícero závažných duchovních zkouškách. Krátce po té člověk může zakusit prožitek intenzivní duchovní krize, která ho ve většině případů, navzdory dříve vynaložené námaze nebo jeho dosažením, donutí definitivně duchovní cestu opustit. Je důležité pochopit, že vždy existuje úzká spojitost mezi takovouto duchovní krizí a určitými závažnými duchovními zkouškami, ve kterých člověk postupně, jednu po druhé, selhal, což v jeho vnitřním vesmíru vytvořilo ústup (regresi), skrze který se dostal pod škodlivý vliv různých démonických entit, kterým se podařilo na něj zesílit svůj zhoubný vliv. V těchto případech takovýto člověk buďto duchovní cestu nadobro opustí, nebo se s přehnanou prudkostí a absurdní nenávistí obrátí proti ní stejně jako proti těm, kdo mu dříve pomáhali po této cestě jít. 

V některých případech se zasvěcený, který selhal, ustrnul a odchýlil se od duchovní stezky, pln nesmyslného resentimentu, zloby a trpkého kriticismu obrátí vůči svému zasvěcenci. Mudrcové nazývají tento druh selhání „krizí zasvěcence“. Takový člověk se v důsledku svého nevědomého selhání obrací vůči svému zasvětiteli, duchovnímu průvodci, a veden nenávistí a ovlivňován různými satanskými bytostmi, projevuje obdivuhodnou snahu systematicky všemi dostupnými prostředky poškozovat a očerňovat toho, kdo byl dříve jeho zasvětitelem. Jedná se o nezanedbatelné riziko, kterému je každý duchovní průvodce neustále vystaven. Na tento fakt moudře poukazoval Ježíš, když nabádal: „Neházejte perly sviním, aby je nepošlapaly a nevrhly se na vás.“ Také on dobře vnímal možnost, že aspirant se může odchýlit od duchovní cesty, obzvlášť když selže v důležitých duchovních zkouškách a pokušeních, a vyjádřil svoje obavy prostými slovy: „Mnoho je povolaných, avšak málo vyvolených na úzké cestě k Bohu…“

Moudří považují každou duchovní krizi, skrze kterou člověk postupující na duchovní cestě prochází, za okamžik, který může být (podle toho, jak krize skončí) úplným zlomem, který se stane příčinou opuštění cesty, nebo se naopak stane jistou fází sutury (určitého propojení, sešití vnitřních částí či aspektů, kterým v důsledku krize hrozilo odtržení). Tvrdí, že obzvlášť pokud jsme během krize vystaveni negativním zlým myšlenkám a pokud se necháme posednout různými nižšími vlivy a současně si nejsme této hry, kterou s námi různé démonické entity hrají, bděle vědomi, připravujeme si tak sami z 99% tento průlom a nevyhnutelné odtržení od naší duchovní cesty.

Ať jsme si toho vědomi nebo ne, duchovní vývoj člověka na autentické duchovní cestě zahrnuje často vnitřní růst, který je realizován následováním postupného sledu určitých fází, které oddělují určité kritické momenty, některé z nich krátkodobé, jiné delšího charakteru.

Krize z hlediska filozofie

Viděna z filozofického hlediska se krize jeví jako stav nevyváženosti, jinými slovy, jeví se být více či méně násilným projevem zmatku či bolesti, kritickým stavem rozmachu nemoci.  Vezmeme-li pozorně v úvahu tento názor, povšimneme si, že jeho pohled se vztahuje spíše na projevy či následky krize více než na krizi samotnou. Základní otázkou, kterou si máme klást, abychom si nejdříve uvědomili, zda je taková krize prostě nezbytným projevem chaotismu a neuspořádanosti (to když se jasnost a nadhled najednou bytosti vymyká) anebo tento stav krize označuje takový okamžik, kdy je vnitřní jasnost zcela nepřítomna. Na základě těchto aspektů je užitečné se zeptat: Je možné krizi interpretovat stejně jako pouhou analýzu kteréhokoliv jiného jevu? Nevymezuje taková krize určitý slepý bod? Neodráží se v ní určitá duchovní zkouška, se kterou se člověk konfrontuje? Je možné, že v případě špatné, nepříliš nápadité volby, nás krize nutí zvolit si nesprávnou cestu? Je každá krize, kterou člověk prožívá, pro něj nezbytná a nevyhnutelná, anebo ne?

Z pohledu zasvěcených je krize vyjádřením vnitřního konfliktu, jeví se více jako tajná konfrontace mezi dvěma odlišnými silami: silami dobra a zla. Vyznačuje moment, kdy člověk začíná bojovat s neuspořádanými prvky jeho vnitřního universa. Tento zápas může skončit jedině vítězstvím, kdy je možné říci, že zvítězila pravda, dobro, božské a harmonické, nebo porážkou, kdy je možné říci, že zvítězil omyl, zlo, propad a disharmonie. Není pochybnosti o tom, že osud tohoto zápasu se stane během krize zřejmým a nakonec dojde k rozhodnutí. To je proč můžeme tvrdit, že každá krize zahrnuje kritický rozhodný moment, který můžeme považovat za určitý „bod bez návratu“, jenž značí buďto vítězství či porážku.

Každá krize je vyjádřením protichůdnosti sil, které v nás působí. Krizi mohou prožívat pouze lidé, protože jsou obdařeny vědomím, a jen lidská mysl, která dosáhla určité vyspělosti, může ustanovit krizi intuitivním předjímáním svého možného užitku či škody. Tento dar je velmi užitečným a pomáhá nám moudře řešit vlastní krize, anebo umožňuje pomáhat a radit ostatním, jak se vypořádat s jejich kritickými momenty.

Prožitek krize se pro vědomí, které ji interpretuje v obecném rámci univerzálních hodnot, se kterými se konfrontuje, stane takřka globálním. Nastávající krize se nepromění okamžitě v moment volby. Stane se tak, pokud budeme mít na paměti, že v podobných dramatických intenzivních okamžicích sami můžeme rozhodovat o osudu jistých našich vnitřních konceptů, řádu, harmonii, kráse a smyslu a že vše, co z toho povstane a bude pro nás prospěšné, v nás vytvoří blahodárnou okultní rezonanci, která usnadňuje dosažení vítězství.

V rozhodujících momentech krize může hrát klíčovou úlohu, jež nám pomůže krizi překonat, náš silně vyjadřovaný postoj, aspirace a myšlenky. Když akutně prožíváme krizi a současně přitahujeme do našeho vnitřního vesmíru nezměrnou subtilní energii skrze rezonanci, můžeme si být dopředu jisti, že daná krize skončí dobře a že po jejím překonání se v nás probudí odpovídající duchovní růst. To vše díky naší inspirované a moudré volbě, kterou jsme učinili během vyvrcholení krize. Porozumíme-li těmto aspektům, pochopíme i, proč velcí mudrcové a svaté ženy tak často tvrdili, že povznesené ryzí poznání usnadňuje náš přístup k božské síle. V těžkých situacích jsme schopni překonat skoro každou krizi také s pomocí makrokosmické energie částic (tzv. energie nulového bodu, tachyonová energie, obsah studia vyšších ročníků jógy – pozn. red.), pokud jsme schopni uplatňovat toto poznání. To platí jak v případě zdravotní krize, tak v případě krize psychické. Navíc je tento aspekt univerzálně platný, dokonce i když čelíme akutní duchovní krizi.

Poučme se, že zvládnutím každé krize, ať už zdravotní, psychické či duchovní v nás vyvoláváme určité obrození, které nás obohacuje, transformuje náš pohled na realitu a, což je další důležitý aspekt, umožňuje náš rozkvět prožitkem vítězství, což velmi posiluje naši sebedůvěru. S ohledem na tyto aspekty a na to, že máme k dispozici užitečné spojence, kteří nám umožní zdolat jakoukoliv krizi, včetně těch nejvyhrocenějších duchovních krizí, můžeme být osvobozeni navždy od strachu, který s sebou vznik krize v člověku vyvolává. Pocity strachu jsou spojeny s rozechvěním, které v nás v takových momentech přetrvává. Člověk se v podobných krizových momentech sám sebe ptá: Překonám tuto zkoušku, anebo selžu?

S ohledem na uvedená odhalení je máme prakticky aplikovat, a tak odvážně čelit jakékoliv krizi, čímž předjímáme s jistotou naši výhru. Šance na vítězství je dána mírou energetických částic, které bychom do sebe měli v co největší míře „přivábit“. Toho je možné dosáhnout, pokud víme jak a pokud si nehovíme v lenosti a skepticismu. Potápějící se chytá i stébla trávy. Kdykoliv čelíme akutní krizi, měli bychom pomyslet, že vedle nezměrné a nekončené pomoci Boha Otce, kterou nám ve své hojnosti nabízí, je možné přitahovat energii částic nulového bodu v momentech krize, abychom ji zdárně překonali. S tímto vědomím bychom neměli zapomínat, že od okamžiku, kdy se krize chystá propuknout, tedy již od její první fáze, bychom měli začít přitahovat do naší bytosti obrovskou energii těchto částic, čímž budeme mít k dispozici oceán kreativní síly. Jakmile se nám povede tímto způsobem překonat naši první krizi, získáme nezbytnou zkušenost a mnohem větší jistotu, že dokážeme zvládnou i všechny ostatní.

Měli bychom také vědět, že překonání krizového okamžiku umožňuje v naší mysli stanovení určitého „zásadního momentu“. Každá překonaná krize tak předjímá hlubokou transformaci a odhaluje nám realitu v často úplně novém světle, umožňuje zdárně překonat různé naše limity a omezení. Kdykoliv úspěšně projdeme nějakou krizí, můžeme skutečně říci, že už nejsme úplně stejní, ale že jsme se hluboce transformovali.

Závěrem prosím nezapomínejte, že za jakýchkoliv okolností, kdykoliv čelíte nějaké krizi, snažte se adekvátně jednat a přitáhnout do svého vnitřního vesmíru nesmírnou energii částic, což je dalece nadřazeno inercii a prodlévání v lenivosti a netečnosti. Pokud na toto zapomeneme a krize se promění ve vaši prohru, nezbude vám než na vlastní kůži zakusit pravdivost tvrzení: „Jsem přesvědčen, že vědět a přitom nejednat je činem nejvyšší zbabělosti“.