Peníze a duchovno

Rubrika: Podněty

Autor: Elinor Selea

Pokud nemáte rádi peníze, obávám se, že k vám nikdy ani nepřijdou. Je potřeba ujasnit si jednu podstatnou věc, neboť většina lidí se stále mylně domnívá, že mít peníze je něco špatného. Kdykoliv totiž někdo ve společnosti vyjádří nahlas svůj kladný vztah k penězům, je okamžitě považován za chamtivce, materialistu a člověka bez duchovních hodnot. Přitom nic nemůže být vzdálenější pravdě, než toto přesvědčení.

Už v samotném faktu, že si lidé myslí, že peníze jsou špatné, je ukryta odpověď na otázku, proč řada lidí trpí většinu života nedostatkem peněz. Pokud k něčemu nedokážeme mít kladný vztah, je naprosto jasné, že to podvědomě odmítáme. Takto k nám peníze nikdy nemohou přijít v hojnosti a míře, jakou bychom si přáli. Přitom názor, že peníze jsou špatné, si po většinu času přímo odporuje s naší praktickou životní zkušeností. Osobně si myslím, že většina z těchto lidí ani ve skutečnosti nemá takový vnitřní odpor k penězům, ale bojí se to přiznat nahlas, neboť starý společenský názor a utkvělé dogma jsou v nás tak hluboce zakořeněné, že nejsme schopni se postavit na odpor.

Nehleďte na to, že některé ideologie vytvořené lidstvem, tento fakt ještě utvrzují. Nabádají nás k tomu, abychom se peněz vzdávali, nebo je dokonce považovali za rouhání. Tvrdí nám, že ten, kdo chce peníze, je chamtivec a že peníze plodí zlo. Zkusme si udělat takový pokus. Zkusme si sami pro sebe nahlas říct: „Mám rád peníze.“ A pokuste se vnímat, jak se přitom cítíte. Zkuste to vícekrát zopakovat. Pokud se přitom cítíme nějak trapně, nebo máte pocit viny, tak je to znamení vnitřního negativního postoje vůči penězům. Ten mohl být během dětství a později postupem času ve zbytku našeho života tvrdě vštěpován a podporován lidmi, jako obecná pravda, a utvrzován dalšími lidmi, kteří sami k penězům nikdy příliš nepřišli. Jenomže na druhou stranu, jak máme mít něco, k čemu zaujímáme negativní postoj? Často si sice myslíme, že tomu tak není, ale takto sami sebe klameme, protože na vědomé úrovni sice přiznáváme, že peníze jsou dobré, ale na podvědomé úrovni je v nás právě stále velmi silně zakořeněn opak.

Zkusme si demonstrovat princip negativního a láskyplného postoje k penězům na jiných příkladech, např. na sportu. Pokud máte jakýkoliv negativní postoj ke sportovní aktivitě, jako např., že vám sport „nevoní“ a považujete ho z nějakého důvodu za špatný, co v takovém případě budete dělat? Zřejmě se budete již od školních let vyhýbat jakýmkoliv sportovním aktivitám. Nebudete prožívat, na rozdíl od druhých, nejrůznější sportovní zápasy a budete se stranit sportovcům. Na druhé straně, sportovci se budou logicky vyhýbat vám. A vaše mysl bude v podvědomí tak silně naprogramovaná na vyhýbání se sportu, že nebudete schopni vnímat nejrůznější sportovní a pohybové aktivity, které se budou neustále vyskytovat kolem vás.

Pokud nemáte sport rádi, on k vám sám nikdy nepřijde. Pokud však budete sport milovat a budete mít nejenom mnoho stejně zaměřených kamarádů, ale i vaše mysl bude neustále zaměřena na vnímání nejrůznějších sportovních příležitostí, tak budou různé sportovní příležitosti doslova přicházet samy za vámi. Vaše mysl bude podvědomě vnímat každý moment, když někdo v blízkosti bude hovořit o sportu a zda se neotevírá nějaká příležitost, zúčastnit se něčeho nového. Váš mozek bude automaticky vyhledávat na podvědomé úrovni jakékoliv sportovní aktivity. A tak třeba během čtení časopisu náhle narazíte na promoakci se slevou na permanentku do posilovny.

Zkrátka a dobře, náš pozitivní vztah k dané věci způsobuje zvýšenou senzitivitu pro tu věc a tím se příležitosti v daném ohledu začnou jenom množit. Copak se vám nikdy nestalo, že vám něco jakoby úplně znenadání spadlo samo do klína? Neměli bychom věřit tomu, že to byla náhoda. Je to logický důsledek toho, na co jsme již dlouho byli pozitivně naladění a co máme upřímně rádi a toho, co si v našem životě přejeme.

Jak to tedy funguje u peněz? Mnoho lidí tvrdí, že peníze jsou zlo a špatné a že nemají nic společného s duchovním životem. Zkusme se ale nyní podívat na peníze z opačného pohledu. Zkusme se podívat na situaci, ve které peníze máme rádi. Pokud máme rádi peníze, pak to logicky znamená, že máme rádi to, co si za ně můžeme dopřát. Nikdo nemá rád peníze jenom pro jejich formu, pro ten kus potištěného papíru, ale pro možnosti, které nám peníze nabízejí. Takových možností je bezpočet. Máme rádi možnost vyrazit si na pěknou dovolenou, pomoci těm, co to potřebují, zajít na dobrou večeři s přítelem nebo přítelkyní. Milujeme možnost udělat radost druhým a mít více času na věci, které máme rádi, jako např. na jógu a dopřát si lepší a zdravější život. Pokud máme rádi peníze a chápeme je jako prostředek k dosažení našich přání, pak vlastně milujeme život a to, co k němu patří a co život nabízí. Milujeme výzvy, poznávání, dělání radosti druhým, rádi si užíváme.

Negativní postoj k penězům a řeči typu, že peníze jsou špatné, nejsou nikdy příliš pozitivní a konstruktivní. Máme snad rádi nejistotu a strach? Máme rádi stres, kdy nevíme, z čeho zaplatíme příští měsíc nájem a dělá nám dobře mít plnou hlavu dalších účtů? Máme rádi ten pocit, kdy do výplaty zbývá ještě týden a my už nemáme v peněžence ani korunu?

Další argument je, že peníze kazí charakter. To může být u někoho pravda, ale na druhé straně existují lidé, vzdělání, klidní a vyrovnaní, kteří jsou také štědří a vitální. Muži jsou mužní, ženy ženské a mají ohromné charisma. Další argument může být, že lidi, kteří mají peníze, to často dávají rádi na obdiv. Ale to, že bohatý člověk musí být automaticky nepoctivý, je přežitek a dogma, které šíří ti, kteří si potřebují něčím omluvit vlastní neschopnost a pohodlnost, často ovlivněné i komunismem, který v nás takový postoj pěstoval.

Také panuje názor, že lidé, kteří mají peníze, bývají sobečtí. Ale pokud bychom se někdy zkusili zeptat takového bohatého člověka, aby nám poradil, jak vydělat peníze, velice často zjistíme, že tito lidé jsou ve skutečnosti velkorysejší, než jsme si mysleli a ochotně nám poradí. Zatímco s lidmi, kteří mají peněz nedostatek, je těžké na toto téma vůbec začít mluvit, neboť když s nimi začnete o vydělávání peněz mluvit, jste v jejich očích podivín, sobec a materialista. Ovšemže existují i velkorysí lidé, kteří nikdy sami moc peněz neměli, a to je velmi úctyhodné. Ale stejně tak existují i velkorysí bohatí lidé, kteří díky tomu, že mají víc, mohou být ještě velkorysejší.

Zcela nakonec je tu ještě jeden podivný argument, totiž otázka duchovní hodnoty. Nevím, jaký je rozdíl v duchovnosti, když někdo má nebo nemá peníze. Zato vidím rozdíl v životě s negativním životním postojem k penězům a na druhé straně s pozitivním. Ano, nejvyšší duchovní sice peníze odmítají, ale činí tak dobrovolně a bez toho aniž by měli k penězům negativní postoj. Ve skutečnosti mají k penězům postoj pozitivní, mají je rádi jako cokoliv jiného. Jsou zkrátka duchovně tak daleko, že necítí potřebu peníze mít.

Přiznejme si ale na rovinu, kdo z nás je duchovně již tak daleko, aby byl schopen se dobrovolně vzdát peněz? Pokud na tom tak nejsme, je lepší pěstovat k penězům pozitivní postoj. A tak je pojem duchovna ve spojení s penězi velmi často zcela mylně chápán, protože i v takovém případě je vytržen z celkového kontextu a prezentován bez širší podstaty. Což lidé a především pak různá média velmi rádi dělají. Duchovní život můžeme vést s penězi i bez nich. Záleží na tom, co si sami vybereme. Pokud máme rádi peníze, vedeme duchovní život tak, že máme k něčemu pozitivní postoj, něco máme rádi. A v takové fázi již většinou nezávidíme. Vedeme duchovní život, protože máme více času sami na sebe a můžeme, pokud chceme, začít být velkorysí k ostatním a dávat druhým více.

Na druhé straně mnoho lidí bez peněz vede také kvalitní duchovní život, protože se naučili hledat a nalézat mnoho duchovního i jinde a bez finanční pomoci. To ale vůbec neznamená, že by peníze byly špatné nebo neduchovní. To pouze znamená, že každý má svoji vlastní duchovní cestu, která je vždy odlišná, ale s penězi nemá nic společného. Je dobré podívat se na sebe upřímně a vidět, zda vedu duchovní život a peníze mě netrápí, anebo zda cítíme z nedostatku peněz neustále úzkost v břiše.

Proto bychom měli mít na paměti: Mějte rádi peníze! To co máte rádi, k vám přijde. Pozitivní přístup a pozitivní hodnoty, mohou dále plodit jen další pozitivní hodnoty. Peníze jsou věc, která zkvalitní život nejenom náš, ale i lidem kolem nás. Nás život bude vždy takový, jaké máme předsudky. Pokud máme předsudky vůči penězům, nečekejme, že k nám nějaké přijdou a že se s nimi „skamarádíme“.

Totéž platí i o závisti. Závist je vlastně předsudek k majetku, penězům a bohatství a představuje vrcholně negativní energii. Pokud závidíme, dáváme automaticky světu najevo, že to, co má ten druhý a my mu to závidíme, sami nikdy mít nebudeme. Skrze závist si dobrovolně vybíráme, nikdy toho nedosáhnout.

Pokud k sobě budeme upřímní, hledejme vždy vlastní názor a vlastní pravdu, než budeme žít podle něčeho, co nám vštípil do hlavy někdo jiný. Co po nás chce společnost, nebo co se považuje za společensky správné. Samozřejmě bychom v prvé řadě měli mít nade vše rádi duchovno a Boha.

Příběh o žáku a velbloudu

Učitel cestoval se svým žákem, který se mu měl starat o velblouda. Jednou večer byl žák tak unavený, že po příjezdu do hostince usnul a velblouda nepřivázal. Před usnutím se aspoň pomodlil: „Bože, postarej se, prosím, o toho velblouda. Svěřuji ho do tvých rukou.“

Druhý den ráno bylo zvíře pryč. „Kde je můj velbloud?“, ptal se učitel. „Nevím,“ odpověděl žák, „musíš se zeptat Boha. Včera jsem byl tak unavený, že jsem mu našeho velblouda svěřil. Jestliže utekl, nebo ho ukradli, tak to není moje vina. Já jsem Bohu jasně řekl, aby se o něj postaral. A ty sám mi přeci vždycky říkáš, abych Bohu ve všem důvěřoval.“ „Bohu máš opravdu nade všechno důvěřovat, ale nejdřív musíš velblouda uvázat“, odpověděl mistr. „Bůh k tomu totiž nemá jiných rukou, než těch tvých…“

Co se týče vnímání důležitosti peněz a vyjadřování vnitřních postojů k penězům navenek, můžeme si všímat naší vlastní zkušenosti. Tyto postoje vychází navenek, když se lidé hodně ptají, jestliže například zacházím dobře s penězi v kurzu a jak to, že mám oprávnění od duchovního průvodce této školy, abych se staral o finance? Oni se už neptají, jak to, že mám oprávnění starat se o kurzy z duchovního hlediska. Myslí si, že jsem duchovně vyspělý, ale hmotně ne. Pokud by tomu bylo tak, mohl bych poděkovat alespoň za první polovinu toho názoru, spíše si ale myslím, že je tato situace zrcadlem pro ně samotné. Bolí je právem to, co se jich nejvíc dotýká, bolí je jakoby právě v těch místech, kde mají sami problémy a nedostatek.

Tato přednáška si klade za cíl postoupení určitých kroků k vyřešení právě těchto problémů. Peníze můžeme vnímat jako jistou energii, která dle stejných zákonů musí plynout stejně jako každá jiná energie. Můžeme ji stejně vnímat jako láskyplnou energii a není tady žádný důvod, proč by měla kazit lidi, nebo by se jim z jakéhokoliv důvodu neměla dostávat.

Stejně jako toužíme po lásce a nevíme, že jí již jsme a je jí kolem nás plno a jenom si to neuvědomujeme, stejně tak máme na dosah i hojnost a peníze. Je to tím, že nedokážeme dát sami sobě dostatečné množství lásky a stejně tak i hojnosti. Láska a hojnost mají hodně společného. Láska může být pro někoho úcta, vděk, spoluúčast, volba. Stejně tak peníze mohou zahrnovat tato i další synonyma, jen si je uvědomit.

Můžeme se ptát, co pro nás znamenají pojmy jako hojnost a peníze. Pohled každého jednotlivce je odlišný, stejně jako je odlišná jeho osobnost. Abychom v životě dosáhli hojnosti, musíme dělat to, co máme rádi a mít rádi to, co děláme. To je velmi důležité. Robert Lee Stevenson to vyjádřil takto: „Jestliže někdo miluje svou práci bez ohledu na úspěch a slávu, pak je povolaný Bohem. Měli bychom si pamatovat, že naše dny jsou cennou valutou našeho života. Ve skutečnosti na tom, jak trávíme naše dny, závisí kvalita našeho života. Trávíme-li naše dny v neuspokojující práci jenom proto, abychom mohli zaplatit své účty, pracujeme-li jen proto, abychom uspokojili něco vnějšího, závazky, nebo jestliže chceme splatit své dluhy tím, že děláme práci, kterou nemáme rádi, jsme stále soustředěni na to, co děláme s nechutí.

Celou třetinu svého života jsme soustředěni na negativní myšlenky. Jelikož to, na co se soustředíme, díky zákonu rezonance vzrůstá, negativita se v našem životě stále stupňuje. Náš život je doslova soustředěn v takovém případě na to, co nemáme rádi a pracujeme v rovině vědomí nedostatku. Proč lidé dělají celý život něco, co nemají rádi? Protože věří v nedostatek, namísto aby uvěřili v hojnost. Tito lidé říkají, že nemají to, co potřebují k tomu, aby mohli dělat to, co chtějí, a proto musí dělat to, co dělají. Anebo že nemají na vybranou, protože musí platit nájem, nebo že nic jiného neumí.

Podívejme se na tyto důvody pozorně. Všechny naznačují nedostatek toho, co je potřeba k přežití. Takový člověk má pocit, že ho nedostatek nutí pracovat v jakékoliv práci, kterou dělá, aby uspokojil své vnější potřeby. Nicméně, až pochopíme, že posilujeme to, na co se soustřeďujeme, pak uvidíme, jak hloupé je dělat to, co se nám hnusí. Budeme-li v tom pokračovat, budeme ještě více zhnuseni, neboť všechna naše vnitřní energie je soustředěna na tuto nepříjemnou činnost. Přemýšlejte chvíli o tomto: „Nemůžete být naplněni, pokud nejste věrni sami sobě.“ Autenticita vyplývá z uznání potřeb vnitřního i vnějšího já. Jestliže nenávidíme svou práci, pak chvíle, které v takové práci prožíváme, jsou falešné. Jinými slovy, v materiálním světě se nechováme v souladu s tím, jak myslíme. Z 99% jsme v takovém případě nespokojení, zatímco zbývající 1 % celého já hraje šarádu života.

Budeme-li žít tímto způsobem dlouho, naučíme se koncentrovat na nedostatek, protože se cítíme neúplní a neúplná část našeho života je to, co označujeme za nedostatek. Stane se z toho bludný kruh, z něhož není úniku, pokud nezačneme dělat to, co máme skutečně rádi. Pravděpodobně si teď myslíte, že to je velice přinejmenším „nepraktická“ rada, co se týče našeho každodenního života, placení účtů a plnění ostatních povinností. Dovolte mi, abych vás upozornil, že tento skepticismus znám. Nicméně i ten považuji za součást víry v nedostatek, kterou lze překonat.