Rezonance - skrytý klíč ke všem projevům vesmíru

Rubrika: Základy

Autor: Dinu Roman

Absolutno

Abychom pochopili povahu Absolutna a relativní aspekty Skutečna, učiníme příměr, který nesmí být brán doslovně, protože Absolutno je nedefinovatelné.

Představme si nekonečný a extrémně hluboký Oceán. Povrch vody je tak mírný a klidný, že je téměř neviditelný. To je reference, základ našeho srovnávání. Nyní si představme, že na hladině se náhle objeví vlny vytvářející vibrace. Těmito vibracemi se zviditelní dosud téměř neviditelný povrch oceánu.

Podobně, když je do Absolutna zavedena vibrace, Ono se projeví, zviditelní. Tento jev nazýváme "relativní skutečností". Nesmíme zapomínat, že oceán je prvkem sjednocujícím a slaďujícím všechny relativní skutečnosti. Proto tento Oceán smí být nazýván Absolutní Existencí nebo Čistým Vědomím.

Na povrchu můžeme vytvořit vlny, ale hlubší úrovně nebudou nikdy porušeny. Navždy budou ve stavu míru (klidné). Můžeme říci, že velké a hlučné vlny (nízké frekvence) odpovídají nižším úrovním relativní skutečnosti, a jemné rychlé zvlnění (vyšší frekvence) odpovídá vyšším úrovním projevů.

Zeptáme-li se kvantového fyzika, z čeho je vytvořen elektron, odpoví nám, že elektron je vzorcem vln, které vibrují na jisté frekvenci, určující jeho energii. Pokud se však zeptáme CO vlastně vibruje, odpoví "to nikdo neví". Použijeme-li analogii s oceánem, pak můžeme prohlásit elektron za vlnu na povrchu oceánu. Tato vlna vibruje ve srovnání s hlubokými, klidnými úrovněmi Čistého Vědomí. Proto budeme schopni na otázku CO vibruje v elektronu odpovědět, že tam vibruje jednotka čistého vědomí.

Když pochopíme, že Skutečnost je tvořena dvěma aspekty - jedním je dno oceánu a druhým je jeho vibrující povrch - všimneme si, že duch a hmota vznikají ze stejné základní podstaty. Pevná hmota je vyjádřena velkými, pomalými vlnami na povrchu oceánu (nízký kmitočet, vysoký rozkmit)(což je omezenějším projevem vědomí), zatímco např. mysl je velice jemné a rychlé zvlnění (vysoký kmitočet, nízký rozkmit)(které je intenzivnějším a svobodnějším projevováním vědomí).

Božský tvořivý potenciál

Půjdeme-li v této analogii hlouběji, můžeme definovat absolutno jako nekonečně jemnou vibraci o prakticky nulové amplitudě a nekonečném kmitočtu. V této situaci máme dokonale klidný povrch obsahující ohromnou energii. Tuto energii můžeme nazvat "tvořivým potenciálem". tato velmi mocná a extrémně rafinovaná energie je také nadána moudrostí, která uděluje každému systému schopnost samoorganizace (může fungovat jako celek). Čím nižší je amplituda, tím vyšší je energie (frekvence) a tím blíže k sobě jsou vrcholy vibrační vlny. Když se vibrace zrychlí a vrcholy (maxima) se přiblíží natolik, že splynou, je dosažen "kvazi-statický" stav, ve kterém zůstává potenciálně přítomen pohyb. Pak se energie systému stává nekonečnou. Tedy Absolutno je stavem, ve kterém protiklady (maxima a minima) splynou. Takto se pohyb a klid spojí v jednotě. Absolutno korunuje hierarchii relativních skutečností, které z něj současně pramení. V této neprojevené formě je Absolutno potenciální dynamikou, zatímco projeveno se stává zdrojem a základem celého Vesmíru, od fyzické hmoty až k nesubtilnějším skutečnostem.

Vibrace ve východní filozofii

Myšlenka nejvyšší vibrace jako základu vesmíru je společná mnoha tradicím spirituality. Janovo evangelium tvrdí "Na počátku bylo Slovo", přičemž se odkazuje na zvukovou vibraci tvořivého Slova.

Myšlenka prvotní vibrace je ve východní tradici velmi jasně vyjádřena, hlavně v tradici Kašmírského Šivaismu, kde je nazývána Spanda. Slovo Spanda znamená pohyb, vibraci. Tato Škola tvrdí, že nic nemůže existovat bez pohybu. Život - v nejširším slovasmyslu - nemůže existovat bez pohybu. Srovnáním s Nejvyšší Realitou nazývá velký filozof Abhinagupta Spandu "pulzací, vzedmutím duchovního štěstí do základní podstaty Božského, obsahující všechny následující postupné kroky. Ale jak můžeme mluvit o "pohybu" Absolutna? Neboť pohyb jak jej známe probíhá v prostoru a v čase, je mírou modifikace polohy v prostoru ve vztahu k času. Absolutno překračuje prostor a čas. Proto je Spanda definována jako dynamika vědomí, aniž by byla fyzickým pohybem, psychologickou aktivitou (jako např. potěšení), nebo dokonce pohybem prány (energie) (jako např. hlad a žízeň), ale je subtilní vibrací, která je zdrojem a základem výše jmenovaných jevů. Spanda je pulzací Extáze Božského Vědomí. Je dynamikou ducha a je výrazem absolutní svobody. V lidské bytosti je tato energie spanda šakti sjednocujícím štěstím z bezúsilného uvědomování Já, že je stejné podstaty jako látka Vesmíru. V odkazu na tuto vibraci tvrdí Šiva Sútra: "Já (atma) je ten kdo tančí [tj. vibruje v harmonii]."

Východní filozofie, vyjádřené v nesčetných legendách a mýtech, mluví o Šivovi jako o Kosmickém tanečníkovi - Šiva Natarádža - který v rytmu Jeho tance tvoří a ničí celý vesmír. Tanec Šivy je obdivuhodnou metaforou existence jak jí rozumí moderní věda: neustálý pohyb nekonečného spektra kmitočtů.

Na závěr se můžeme dívat na veškeré stvoření jako na shluk vibračních jevů, každý o svém vlastním kmitočtu. Pokud uvažujeme zvuky jako kmitočty, a že každá vibrace vydává zvuk, můžeme tvrdit, že celé stvoření je grandiózní symfonie (hudba sfér). V tomto světě vibrací je tedy REZONANCE dominantním jevem spojujícím dva nebo více kompatibilních vibračních dějů.

Rezonance ve fyzice

V akustice dochází k rezonanci, když pružné těleso začne vibrovat díky akustickému signálu (zvuku), který je vytvořen v blízkosti tohoto tělesa. V elektromagnetismu nazýváme rezonancí superpozicí (sčítání) dvou kmitočtů identických charakteristik (stejné vlnové délky). Když dojde k superpozici dvou identických kmitočtů, je výsledná vlna zesílena. Toto zesílení může dosáhnout velmi vysokých hodnot, nazývaných body rezonance. Rezonance má tedy jako hlavní důsledek zesílení intenzity nebo amplitudy zvuku nebo záření.

Vidíme, že vlna se rodí z něčeho, co se pohybuje. Světelné vlny, rádiové vlny, vlny na oceánu, gravitační vlny, zvukové vlny, mentální vlny, nebo jakýkoli jiný druh vln, všechny existují a projevují se, protože někde se něco pohybuje. Nic se nemůže pohybovat na jednom místě, aniž by dříve nebo později nedošlo k pohybu v jiné části Vesmíru. Vlna nutí věci, které jí stojí v cestě, aby se pohybovaly podobným způsobem jako počáteční pohyb, který tuto vlnu vygeneroval.

Interference

Pokud dvě vlny "zatlačí" do objektu stejným směrem, objekt se v tomto směru bude pohybovat rychleji. Pokud dvě vlny "zatlačí" do objektu opačnými směry, objekt se bude pohybovat pomaleji. Pokud směr dvou vln svírá nějaký úhel, objekt změní směr, atd. V těchto případech se vlny vlastně navzájem neovlivňují, prostě jen interferují. K jevu interference dochází ve světě vln neustále.

Souzvuk

Řekněme že existují dva nezávislé zdroje vlnění. V tomto případě existují čtyři možnosti:

Oscilátory a rezonanční systémy

Kterýkoli periodicky se pohybující objekt může být považován za oscilátor. Oscilátory mění své prostředí (např. vzduch, vodu, gravitační pole atd.) vytvářením vln.

Dejme tomu, že jsou dvoje housle identicky naladěny. Položíme je na stůl a na jedněch zahrajeme zvuk rozvibrováním jedné struny. Všimneme si, že na druhých houslích (kterých jsme se nedotkli) odpovídající struna (tj. naladěná na stejnou frekvenci) také začne vibrovat, přičemž vydává zvuk podobný zvuku prvních houslí. To je jev rezonance. Dvoje housle vytvářejí rezonanční systém.

Kosmický Zákon rezonance

Tento jev rezonance může být velice dobře přiřazen našemu vnitřnímu světu myšlenek, pocitů a emocí, jakož i našemu způsobu spojování se s jinými lidmi a s jinými prostředími.

Myšlenky, pocity, představy, atd., se navzájem přitahují, vyvolávají a zesilují díky rezonanci. Ty myšlenky/pocity, které nemají stejné frekvence se navzájem neovlivňují. A ty myšlenky/pocity, které mají opačné frekvence mají sklon se navzájem zrušit.

Příklady rezonance

Výbuch narůstajícího hněvu mezi dvěma lidmi je ukázkou jevu rezonance. Osoba, která se hněvá vytváří vlny hněvu které se šíří v jejím okolí. Tímto způsobem bude její hněv snadno přenesen na druhou osobu. Pokud tato druhá osoba ve své auře přijme tyto kmitočty, také se začne hněvat, přičemž bude vytvářet vlny stejného kmitočtu, které rezonancí ovlivní první osobu, čímž znásobí její hněv. Takto, dokud budou spolu, bude jejich hněv neustále narůstat. Dva lidé, kteří mají na něco stejný názor jsou přitahováni, neboť rezonují. Velmi důležitým aspektem rezonance je skupinová rezonance. V tomto případě, pokud je skupina lidí synchronizována a myslí nebo sdílí stejné myšlenky/pocity, síla těchto myšlenek/pocitů neobyčejně narůstá. Tento jev je velmi zřejmý v léčivých kruzích, kde je skupina lidí synchronizována a posílá energii (která je rezonancí zesílena) osobě která potřebuje pomoc. Přitom účastníci nemusí být příliš silní nebo zkušení, neboť jejich úsilí, jakkoli je neobratné, se sečte a rezonancí zesílí, čímž vytvoří zřetelný účinek, který by jinak nemusel být dosažen jediným individuem.

Závěr

Rezonance je spojení. Způsob, jak vytvořit toto spojení je kodifikován v rozličných technikách nebo způsobech různých duchovních cest. Ten, kdo rozumí hluboce zákonu Rezonance našel jádro všech cest k přiblížení se všem úrovním Vesmíru.