Rozhovor: Marie a Denis na téma Tábor objevování átmanu

Rubrika: Zpravodaj

Autor: Rezonance

Rozhovor s Marií Hrubanovou (4. ročník jógy, účastnice Tábora objevování átmanu 2017/2018):

Strávit Silvestr v úplném tichu, praktikováním meditací a hathajógy je celkem rozdíl oproti obvyklým oslavám Nového roku. Jak jsi tuto změnu vnímala a co tě přimělo se tohoto tábora zúčastnit? Vnímáš nějaký pokrok oproti loňskému roku, kdy ses tábora účastnila poprvé?

Minulý rok jsem byla na táboře poprvé a ocitla jsem se tam docela náhodou. Padl mi program na Silvestra a byla jsem z toho taková otrávená. Do toho jsem často poslouchala diskuze kamarádek, které se na tábor chystaly. Tak jsem si řekla, když nic jiného, tak tedy OK - pojedu taky! Přihlásila jsem se asi dva dny před odjezdem. Neměla jsem nějaká očekávání, spíš jsem se těšila, že se vyhnu klasickému obžerství, které mě většinou kolem Vánoc nemine. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se rozhodla jet, bylo to to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat. Většinu času se o někoho starám a týden, kdy se můžu starat jen o sebe, vnímám jako velký dar.

Letos to bylo jiné, už jsem věděla, že to nebude jen něco jako „dovolená“. Je to duchovní cesta, na které si člověk sice odpočine od běžného života, ale také se i docela nadře. Ale stojí to za to, duchovní bohatství má naštěstí hodně dlouhou dobu trvanlivosti a myslím, že věci, na které jsem si tam přišla, mi příjemně ovlivňují život teď pořád. Oproti minulému roku jsem na sebe byla méně přísná při meditacích a cvičení. Už jsem věděla, že se lépe medituje, cvičí i mlčí s radostí a bez zbytečného napětí. Přistupovala jsem k takto strávenému času s pokorou, ale zároveň jsem se sama sobě kolikrát hodně zasmála.

Bylo pro tebe obtížné držet 7 dní maunu? Co pro tebe bylo na táboře nejtěžší a na co ses naopak nejvíce těšila?

Na držení mauny jsem se těšila. Pracuji s dětmi a většinu svého času trávím s lidmi. Někdy si už připadám přehlcená řečmi ostatních i svých vlastních. Po pár dnech na táboře jsem zjistila, že si v tomto zákazu připadám paradoxně mnohem svobodnější, než když mluvit můžu. Několikrát jsem se v mlčení nachytala, jak se ohlížím, kde je někdo, komu bych řekla, co a proč jdu právě dělat. Člověk si potom více dělá to, co opravdu chce, bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní. Na táboře objevování átmanu fungujeme harmonicky a ohleduplně jako celek i bez řečí. I přes rok, když se potom dostávám do situací, kdy je potřeba udělat důležité rozhodnutí, říkám si, co bych asi udělala v mlčení. To mi pomáhá rozlišit, mezi tím, co chci opravdu Já a tím, co si myslím, že chtějí ostatní po mně.

Nejtěžší pro mě je být sama se sebou a v přítomném okamžiku. Má mysl je neposedná a pořád by byla někde jinde, než tady a teď. A ještě to o sobě dobře ví, takže si za to ještě sem tam vynadá. To možná zní trochu přísně, většinu času si tam připadám dobře. Hodně si tam uvědomuji to, na co normálně zapomínám: Tělo a život v něm je krásná příležitost. Že mě to baví v něm být a že je to štěstí, kterého si vážím.

Měla jsi nějaké výjimečné, krásné nebo zajímavé prožitky či uvědomění během přednášek a meditací, a pokud ano, mohla bys nám jeden z nich více přiblížit?

Vždy když jsem měla pocit, že se mi děje něco výjimečného, tak jsem potom zjistila, že to samé, ale v bledě modrém, se děje i ostatním. Zajímavé je že, když jsem si něco intenzivně řešila v hlavě, spontánně mi na to při přednášce přišla odpověď. Ochutnat při meditacích kouzlo přítomného okamžiku, bylo to nejlepší, čeho jsem mohla dosáhnout. Bylo to také to nejtěžší a vždy to trvalo jen pár minut (a to si je ještě možná pletu se sekundami :-) ). Moje mysl je jako neposedné hyperaktivní batole, pořád někde šmejdí a nezastaví se a nezastaví. Já jsem při meditacích byla jako láskyplná maminka, která ho bere do rukou, když už je to na ni moc. Tak jsem tu mysl vždy vrátila zpátky do přítomnosti a snažila jsem se se na ní nezlobit a dělat to s láskou. Zjistila jsem, že být přítomná je opravdu dobrý pocit. Takový jako když jste zamilovaní. Stačí jen vnímat, že jste právě teď a tady. Potom člověk zjistí, že může být šťastný, už jen ze samého bytí.

Vnímáš nějaký účinek tábora átmanu ve svém životě i po jeho skončení?

Po skončení se s velkou chutí vydávám do světa. Připadám si jako v ráji, nebo spíš, že ho mám já v sobě a všude s sebou. Připadám si dobře ve svém těle a cítím takový nadhled nad věcmi, které se dějí kolem mě. Něco jako když dlouho cestujete a potom se vrátíte domů, vše najednou vidíte zase trochu z jiného úhlu pohledu. Letos jsem si uvědomila, že tu hru na maminku a neposedné batole můžu vlastně hrát pořád i mimo tábor átmanu, mimo meditace. V jakýkoliv okamžik jsme vlastně v meditaci. Můžu si hrát a bavit se tím v podstatě kdykoliv. To sebou nese také to, že se už nikdy v životě nemusím nudit.

Je něco, co bys chtěla vzkázat lidem, kteří o účasti na tomto táboře v příštích letech uvažují?

No asi jen to, že je to fajn :)  Špatně se slovy popisují takové zážitky. Když člověk delší dobu nijak nekomunikuje s ostatními a je v tichu, jen sám se sebou, vše prožívá jinak. Pozornost se přesune jinam a je to skvělá příležitost, jak v sobě „něco“ objevit - třeba átman.

Rozhovor s Denisem Sideradisem (2. ročník jógy, karmajogín na táboře objevování átmanu 2017/2018):

Letos ses už druhým rokem zúčastnil tábora Átman jako karmajogín, co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?

Tak především loňský zážitek a zkušenost z mého prvního tábora Átman v roli karmajogína. Od toho roku (2016/2017) se totiž tábor začal pořádat na Kubasově chalupě, kde se kloubí nádherná příroda, architektura a energie, a proto si lepší místo pro pořádání tábora neumím představit. Pamatuji si, že mě to tehdy hodně silně vzalo, a užíval jsem si každý den pobytu. Snažil jsem se co nejvíc nasát atmosféru toho místa. Pak byli taky moc příjemní lidé, kteří se mnou v kuchyni vařili, sešli jsme se hodně dobře, legrace a příjemná nálada tam panovala skoro pořád. Plus jako bonus jsem se mohl hodně chutně a ve velkém množství najíst. (smích) Nemůžu ale samozřejmě vynechat krásné meditace, které probíhaly a již tradičně probíhají na nejvyšším místě, v prosklené půdním prostoru obloženém dřevem. Byly pro mě dost intenzivní. Ve volných chvílích jsem se procházel lesy, které jsou v okolí docela husté, a po okrajích nabízejí nádherné a daleké výhledy do okolní krajiny.

Co všechno karmajóga v kuchyni obnáší? Můžeš nám to přiblížit?

Tak samozřejmě hlavně vaření. (smích) Loupání, strouhání, vaření, pečení a smažení... a taky umývání nádobí. Po svém druhém ročníku si uvědomuju, že jsem se na umývání všemožného nádobí specializoval asi nejvíc. (smích) I když hodně toho naštěstí zastává myčka. Jelikož jsme pokaždé byli aspoň ve čtyřech lidech, tak se dala práce příjemně rozdělit. Taky pro mě bylo fajn, moct se zúčastnit rozhodování o tom, co se bude vařit, vymýšlení různých kombinací, tak aby to všem účastníkům chutnalo. Vlastně jsem tak rozhodoval o tom, co budu jíst i já. A myslím, že můžu upřímně a s radostí říct, že odezva strávníků byla prakticky pořád hodně pozitivní. Párkrát se nám i stalo, že někteří lidé si šli přidat i 2x po sobě a nemohli se jídla doslova nabažit. A to vždycky potěší. Jídelníček jsme si jako kuchaři taky mohli navolit sami, samozřejmě s ohledem na rozpočet a návyky lidí okolo (vaří se vegetariánská, a pro některé lidi, kteří si to přejí, i veganská strava), což ale rozhodně nijak neubíralo na bohatosti a množství jídla, spíš naopak.

V rámci karmajógy jsi občas měl i přístup na meditace, máš z letošního tábora nějaké zajímavé prožitky?

Je pravda, že ve volném čase jsme se mohli účastnit meditací pro nalezení božského Já, átmanu sami v sobě. Letos jsem měl výrazně hlubší prožitky než loni, jelikož už jsem věděl, co mě čeká, a taky jsem se dokázal hlouběji nacítit a zvnitřnit. Nejintenzivnější stavy se podobaly jakémusi éterickému orgasmu. Projížděla mnou energie od spodu nahoru, a zastavovala se někde v krku. Zřejmě mám ještě bloky, které ji nepustily až do hlavy. Ale vnímám to hodně pozitivně, protože na mém prvním ročníku jsem tohle vůbec necítil, takže se zřejmě otevírám. (úsměv)

Máš pocit, že tento zážitek nějak ovlivnil tvůj každodenní život?

Asi úplně neumím posoudit, jestli přímo každodenní život, ale rozhodně mi toho oba ročníky hodně přinesly. Dozvěděl jsem se spoustu nových informací, které bych jinak sbíral o hodně delší dobu. Taky to prohloubilo vztahy s ostatními lidmi, které jsem občas zahlédl někde jinde, ať už na jiných akcích nebo přímo na kurzech. Tento rok nás navíc překvapili jogíni z Maďarska, kteří na tábor spontánně zavítali, a se kterými jsem zároveň byl již na karmajóze na mém prvním táboře v Costinești v létě v Rumunsku. Bylo hezké sledovat, jak se to všechno propojuje. Takže vlastně ano, můžu říct, že zážitek z tábora ovlivnil můj každodenní život. Prohloubily se vazby, chápání a vztahy, což se projevuje v mém životě skoro pořád.

Jak vnímáš po své zkušenosti karmajógu ty sám? Co pro tebe karmajóga znamená?

Karmajóga je pro mě způsobem, jak něco někomu přinést, nějakou hodnotu. Cítím radost, když na ostatních vidím, že jim jídlo chutná, když můžu pomoct v tom, aby se akce typu tábora Átman mohla konat. Karmajógu vnímám jako činnost, díky které můžou vznikat zážitky. Ať už je to zážitek z jídla, které pomáhám uvařit, nebo třeba z přednášek, které pomáhám překládat. Mám prostě radost, že můžu být součástí.

Doporučil bys lidem účast na karmajóze, a pokud ano, tak proč?

Tak za sebe rozhodně doporučil. Ať už z důvodů, které jsem popsal, tedy v roli karmajogínů, tak kvůli tomu, co přináší samotná účast na táboře. Já sám jsem ještě tohle neokusil, ale jogíni a tantrici, kteří již ano, by mohli vyprávět hodiny... (úsměv)

Kromě všeho hlubokého a vnitřního a nadpozemského, co můžete na táboře zažít, vám pobyt na něm přinese ještě jednu další hodně příjemnou věc. A to je absolutní a naprosto nádherný klid, který trvá prakticky celou dobu tábora. (úsměv) Na táboře se totiž, s výjimkou kuchařů a organizátorů, nesmí mluvit, což dává prostor k zaměření se do sebe samého a prostému vnímání. To je něco, co vám při každodenním běžném životě není jen tak umožněno. A i proto stojí určitě za to se tábora zúčastnit.

Více o Táboru objevování átmanu zde.