Sekta nebo duchovní cesta?

Podle  encyklopedického slovníku Larousse je sekta „skupinou osob, které vyznávají shodnou doktrínu (jako např. epikurejci), nebo skupinou lidí tvořících náboženské společenství (jako jsou např. adventisté)“.

Oxfordský slovník zmiňuje, že se jedná o „skupinu osob vyznávajících náboženskou doktrínu, která se většinou liší od běžně zavedené či ortodoxní víry, od které se tato skupina oddělila, aby se věnovala více vyhraněnému způsobu pobožnosti“.   

Ohledně jógy Larousse uvádí, že se jedná o: „tradiční filozofický systém, jak teoretický tak praktický, pocházející původně z Indie, který doporučuje kontemplaci, úplnou nehybnost, extázi a asketickou praxi za účelem vysvobození individuálního Já od strastí materiálního života a spojení s Božstvím (Bohem)“.

Problematika sekt představuje v současnosti značně složitý a rozporuplný společenský fenomén (viz např. pojem sekta na wikipedii), pro který jsou však charakteristické určité společné rysy, jenž si zde nyní představíme a porovnáme je s charakteristikami tradičního systému jógy:

CHARAKTERISTIKA SEKTY

CHARAKTERISTIKA JÓGY

Etymologie

Slovo sekta vychází z latinského secta, sequi – pronásledovat či sledovat něčí stopu, nebo také ze secare – useknout. Slovo jóga vychází ze sanskrtského yuj – jho, sjednocení, spojení, rezonance.

Původ

Povšechně pojem sekta značí určitou „disidentskou“ náboženskou frakci, která vznikla oddělením se od jiného kultu či formy náboženství, kterému obvykle nově vzniklá skupina přičítá odchýlení se od pravdy. V křesťanském světě mívá slovo sekta pohrdavou konotaci, neboť bývá často automaticky spojována s kacířstvím (viz V. Kernbach – „Slovník základní mytologie“). Slovo jóga bylo poprvé použito v Tajttirija Upanišádě a Katha Upanišádě. V podobě uceleného systému učení je jóga přisuzována mudrci Pataňdžalimu, který ve své práci „Jóga sútry“ sloučil existující texty na toto téma (viz Mircea Elliade – „Jóga, nesmrtelnost a svoboda“). Od úplných počátků můžeme tedy vidět, že na rozdíl od sekt jóga nikdy nevykazovala nějakou neobjektivnost, nestálost či potřebu vyhranění se. Naopak se jedná se sjednocující systém, který se přirozeně vyvíjí po více než 2 500 let dle odkazu starověké moudrosti a na základě poznatků o rozvoji lidského vědomí.

Směřování

Kontrakce vědomí a uzavřenost. Je dobře známo, že „sektáři“ tíhnou k výlučnosti, omezování a stísněnosti. Zdravá expanze vědomí a vyvážená otevřenost. Pataňdžaliho rádžajóga, jakož i všechny ostatní formy tradiční jógy (bhaktijóga – jóga lásky, karmajóga – jóga odpoutaného konání, atd.) zdůrazňují psychologickou potřebu a nadšeně nabádají k otevřenosti, pochopení, soucitu a lásce ke všem bytostem univerza.

Způsoby duchovního rozvoje (teoretické aspekty)

Sekty velmi úzkostlivě trvají na popírání původní náboženské doktríny, ze které se oddělily. Zaobírají se proto hlavně ospravedlňováním tohoto rozkolu a zdůrazňují ve svém učení důvody, pro které daná sekta svou separací vnikla. Daná témata přitom často považují za výjimečné zjevení, které běžný smrtelník nedokáže pochopit.

Jóga nabízí řadu jednoduchých, přístupných a rozumu neodporujících účinných metod seberozvoje. Např. rádžajóga je systematicky strukturována do osmi postupných vývojových stupňů:

  1. Morální doporučení (jama)
  2. Etická doporučení (nijama)
  3. Tělesné pozice (ásany)
  4. Kontrola dechu (pránájáma)
  5. Smyslové zvnitřnění (pratjáhára)
  6. Mentální soustředění (dháraná)
  7. Hluboká meditace (dhjána)
  8. Božská blaženost (samádhi)

Mezi tisíci velkými jogíny, kteří následovali tuto systematickou cestu evoluce a následně významně duchovně obohatili celé lidstvo, byli např. Šrí Aurobindo, Rámakršna, Paramhansa Jógánanda, Svámí Šivananda, Svámí Vivékánanda, Ramana Mahariši, Gándhí a mnozí další.

Způsoby duchovního rozvoje (praktické aspekty)

Používané techniky jsou často velmi jednoduché a omezující. Jedná se např. o zanícený skupinový zpěv, tedy opakování tzv. dlouhých manter (jako třeba v případě sekty Hare Kršna, kdy její stoupenci zacházejí do stereotypu prozpěvováním popěvku „Hare Kršna, Hare Hare, Kršna Kršna Hare Hare, Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare“). Adepti se v takovém případě uchylují ke kvantitativním aspektům duchovní praxe (jako by Bůh počítal množství modliteb). Vztahují se pouze k tomu, že tuto mantru musí zopakovat 3 000 krát každý den, aby došli osvobození, ale postrádají uvědomění a transfigurativní roli své praxe. K autentickým metodách duchovní evoluce se sekty většinou staví povrchně. Sahadžajóga je například sekta hovořící o duchovních ideálech, dosažení vnitřního Já (átman), probuzení kundaliní šakti, apod., přesto její stoupenci zastávají neuvěřitelně naivní názor, že dosáhnout uvedeného je možné prostým poslechem nahraných přednášek vůdkyně sekty Šrí Mátadží, anebo hloupým máváním rukama, aby se energie člověka „zauzlovala“ na temeni hlavy, což představuje vrchol hlouposti. Některá ze sektářských nařízení či pravidel jsou značně absurdní povahy. Členové sekty se navíc zavazují rigidně a dogmaticky je respektovat. Jsou známy i případy, kdy je členům sekt vyhrožováno, že pokud se pravidlům nepodřídí, dojdou věčného zatracení, nebo je jim dokonce vyhrožováno újmou na životě. Jóga zahrnuje různá odvětví a metody vhodné pro různě zaměřené a různě psychicky vybavené jedince. Lidé nejvíce zaměřeni na práci a činnost jsou tak např. odkázáni na karmajógu, intelektuálové jsou pobízeni k praxi džňánajógy, pro přirozené vyřešení zdravotních obtíží a pro celkovou mentální a psychickou vyrovnanost je doporučována hathajóga, která využívá cvičení tělesných pozic a kontrolu dechu, atd. Pokrok ve všech odvětvích jógy je dán zvládáním postupných fází, kdy se vychází od jednoduchých technik a směřuje se ke stále komplexnějším metodám. Samotná praxe je většinou prováděna samostatně a je při ní kladen důraz na neustálé uvědomování jednání i myšlenek.  Kvalita převažuje nad kvantitou. Kundaliní, základní subtilní energie lidské bytosti, se aktivuje přirozeným způsobem postupně po letech přičinlivého cvičení. Když dojde k jejímu úplnému probuzení, vede to u jogína k prožitkům extáze, osvojení si paranormálních schopností (siddhi) a dosažení moudrosti, blahodárných sil a výjímečné účinnosti všech jeho aktivit, dokud jsou konány v souladu s univerzální harmonií. Nesčetná jógová pojednání popisují množství praktických technik (existuje např. 8 400 000 tělesných pozic), což znamená, že každý praktikant si vždy může svobodně zvolit vlastní způsob své praxe.

Délka trvání

Vzhledem ke značné teologické i církevní nestálosti a rozpolcenosti se mnoho náboženství časem rozpadá na množství různých sekt, která se pak ještě dále rozdělují do dalších podskupin. Po smrti svého zakladatele se sekta obvykle znovu rozpadá do nových skupin, které jsou nezřídka již notně vzdáleny původnímu záměru předešlé skupiny. Není od věci nazývat podobné směry náboženskými trendy, neboť bývají skutečně pomíjivé a povrchní a s postupem času se po nich většinou slehne zem. Ačkoliv je jóga jak teoreticky tak prakticky založena na 2 500 let starém filozofickém systému, zůstává pořád aktuální. Vyřadíme-li moderní „jógové trendy“ a některé povrchní tendence objevující se především na západě, ještě stále je možné i v současnosti vystopovat autentický pramen jógy až do nejstarších dob. Kromě toho se jóga vyznačuje velkou přístupností díky adaptaci na lidskou povahu a zaměření, bez ohledu na to, zda ji praktikují lidé ze západu nebo z východu, v současnosti anebo ve starověku. To vypovídá mnohé o skutečně univerzální povaze tohoto systému.

Zdůvodnění trvanlivosti

Pomíjivost je dána tím, že sekty se často vztahují pouze k nějakému falešnému ideálu. V podstatě se jedná o určitý veřejný projev mánie, která se může snadno zvrhnout i k násilnému směřování. Příkladem může být např. sebevražedná sekta Jima Joneseho „Lidský chrám“, sekta „Ánanda Marga“, založená na neonacistické ideologii, nebo sekta „Svědkové Jehovovi“ vykazující anarchické rysy. Jóga je autentická tradice založená na základních odvěkých zkušenostech. Neustále se vztahuje k božské, esenciální, nadčasové a univerzální skutečnosti. Objevování a následování obecných zákonů a principů Univerza jógu chrání před úpadkem a rutinou. Pravda odhalená přímou zkušeností se stává dostupnou všem lidem ryzí povahy, bez ohledu na jejich sociální či kulturní zázemí.

Cíle

Údajné vykoupení, které však většinou nikdy nenastane. Ačkoliv bývají členové sekty až přehnaně oddaní a zanícení, chybí jim autentické poznání plynoucí z (duchovního) rozlišování. Z nedostatku rozlišování a vyspělosti ze sekt povstávají naivní představy o Bohu či o Spasiteli, který je obyčejně dětinským způsobem ztotožňovaným s vůdcem sekty, který má všem členům zprostředkovat nějaký druh „vykoupení“. Filozofické, ontologické a gnostické úvahy (pokud vůbec jsou nějaké) jsou natolik dogmatické a omezující, že členům sekt se obvykle nedostává objektivního a harmonického životního pohledu.

Sebepoznání (v džňánajóze), láska a oddanost vůči Bohu (v bhaktijóze), odstraňování „řetězce“ utrpení odpoutaným jednáním (v karmajóze) sledují v podstatě stejný záměr. Skutečné poznání není možné bez lásky k Bohu a láska k Bohu není možná bez poznání nejvyššího Já (átman). To může být vyjádřeno opuštěním úzkého individuálního pole působnosti a extatickým propojením s celým Univerzem. Jogín, který realizuje svoji Božskou esenci (své nejvyšší Já) transcenduje pomíjivý projev a extaticky se rozpouští v Božství, jako se dešťová kapka vrací zpět do Oceánu Boha Otce, dosahujíc tak věčnosti a duchovního osvobození.

Organizační struktura

Sekta často slučuje nespokojené jedince ze střední společenské vrstvy nebo lidi vzdálené běžné společnosti, kteří jsou jinak nuceni žít pod nějakou formou nátlaku. Jedná se proto často o lidi s nižším postavením, bez vlastní osobitosti, kteří zůstávají po celou dobu ve vlivu vůdce sekty. Žijí v obavách o svůj život, postrádají kreativitu, vykazují nižší inteligenci a nedokáží správně provádět ani nejzákladnější filozofická cvičení. Nejsou známy žádné případy členů nějaké sekty, kteří by svojí genialitou nějak významně obohatili lidstvo. Přesto členové sekt často cítí nutkání chopit se za každou cenu nějaké společenské role, která jim má umožnit verbovat mezi sebe nové členy (jako např. u náboženské sekty Ánanda Marga, víry Baháí a další). Ačkoliv původně byla jóga součástí rituálních obřadů bráhmanů (nejvyšší společenské kasty v Indii), stala se brzy natolik populární, až se proměnila v autentickou, povznášející duchovní cestu. V Indii se józe pro její hodnotu věnují i nejvýznamnější politici a kulturní osobnosti, jako byl např. Gándhí, Néhrú, Thákur, Aurobindo, Vivékánanda a jiní. Na západě byla jóga některými nekvalifikovanými a povrchními učiteli mnohdy značně pokroucena, přesto i zde se jí často věnují významné osobnosti, jako např. houslový virtuóz Jehudi Menuhin, herečka Raquel Welchová, Adi McGraw, Mae West a další. Navíc připomeňme, že sportovní olympijské týmy v mnoha zemích a také všichni kosmonauti začleňují do svého denního tréninku specifická jógová cvičení.

Noví členové

Středobodem všech sekt je ustavičná snaha přivést do skupiny nové členy. Můžeme říci, že právě propaganda (a nikoliv snaha o vykoupení) je ústřední rolí života každé sekty. Je dobře známo, že: „Není to jóga, která potřebuje lidi, ale jsou to lidé, kteří potřebují jógu.“ Doktrína ani propaganda nejsou józe vlastní, neboť převažující roli má bezprostřední efektivní praxe podle principu: „Gram praxe vydá za tuny teorie.“  V józe musí žák často čelit hned ze začátku své cesty značným obtížím a zkouškám, které jsou součástí každé autentické duchovní tradice, neboť zde platí, že mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. Duchovní průvodce může navzdory obtížím poctivého aspiranta inspirovat a podporovat svým vlastním (především praktickým) příkladem.

Mistr

U většiny sekt je osoba, která stála u jejího zrodu, považována za pilíř celé skupiny a je členy sekty nezřídka bezmezně uctívána. I z důvodu tohoto obdivu si zakladatel sekty málokdy dokáže udržet své duchovní směrování a začne časem prosazovat vlastní osobnost a využívat sílu svého charisma, někdy se dokonce uchyluje k omezování svobody ostatních. Mezi děsivými příklady můžeme např. uvést sektu „Chrám lidu“, kterou její zakladatel Jim Jones dovedl k hromadné sebevraždě, nebo stoupence Církve Sjednocení (tzv. Moonova sekta), které zakladatel, oslněn svojí mocí a touhou po penězích, organizovaně nutil k hromadným svatbám. Každý podobný zakladatel sekty se svým konáním stále více vzdaluje od Boha a žije více a více ponořen do svého falše a despotismu. Skutečná jógová praxe se neobejde bez duchovního průvodce (mistra), který dosáhl duchovní realizace (osvobození). „Slepý nemůže vést slepého.“ Autentický jógový mistr přitom na sebe přebírá veškerou zodpovědnost za vedení svého žáka. Vzniká tak nevýslovný a svobodný vztah (mezi žákem a učitelem), který je ustanoven z velmi vytříbeného a vyššího důvodu, takže někdy může dokonce předčít lásku a empatii mezi rodičem a dítětem.  Zde řečené samozřejmě souvisí pouze s nejhlubšími a nikoliv povrchními aspekty jógy. V současnosti můžeme sledovat názorové tendence podněcované především hnutím New Age, podle kterých není potřeba na duchovní cestě vedení mistra (duchovního průvodce), protože každý může být mistrem sám sobě a není důvod nechat se „omezovat“ někým jiným. Přihlédneme-li k tomuto proudu se zdravým selským rozumem, pochopíme, že bez ohledu na obor lidské činnosti, vždy je zapotřebí učitele. V praxi jógy to platí obzvlášť, neboť zde nalezneme řadu postupů, které se neobejdou bez dohledu kompetentní osoby. Na tom se shodli všichni velcí jogíni a vždy na základě toho také jednali. Na druhou stranu je pravda, že pokud přistupujeme k józe jako k pouhé gymnastice, nepředstavuje hathajóga praktikovaná bez mistra žádné riziko, současně nám ale ani nemůže nabídnout žádné mimořádné účinky, které se mohou objevit pouze v případě duchovní integrace.

Omezení a zákazy

V sektě někdy panují podmínky, které evidentně nerespektují osobní svobodu, neboť jsou často nelogické až zvrhlé, nebo poukazují na zaostalou feudální mentalitu. Jedná se např. o zákaz sledování televize či četby, zákaz darování nebo přijímání krve, zákazy návštěv lékaře apod.

V józe neexistují žádná vnější omezení, ale objevují se jako následek svobodného přání aspiranta pozvednout svou vitalitu, vůli, důslednost či duchovní sílu. Může se jednat např. o lakto-vegetariánskou stravu, vzdání se alkoholu, kouření, kávy, drog apod.

Tabuizovaná témata

V důsledku ideologických protikladů nebo pro nevyřešené problémy vlastního pojímání věcí zůstává v sektě mnoho témat tabu a určité oblasti vědomostí neustále unikají hlubšímu zkoumání. Objevují se tak rozpory v určitých životních oblastech, které se stávají příčinou k hromadnému odporu či podněcují nenávist členů sekty. V józe nejsou žádná tabu, neboť se jedná o filozofický systém, který moudře vysvětluje a sjednocuje veškeré etymologické i ontologické aspekty vesmíru. Aspiranti jógy jsou neustále vedeni k tomu, aby moudře a flexibilně do své praxe integrovali všechny vědecké objevy. Příkladem nám může být např. Svámí Vivékánanda, který vysvětloval své nadpřirozené schopnosti v termínech kvantové mechaniky, nebo Paramhansa Jógánanda, Svámí Šivananda a další. Jóga transfigurativním způsobem akceptuje všechny oblasti života. Například Aurobindova vize vývoje vesmíru a člověka v současném psychologickém kontextu vysoce převyšuje i pohled moderní psychoanalýzy.

Sexualita

U většiny sekt zůstává sexualita buď úplné tabu, nebo je u členů požadován celibát. Typickým je represivní postoj, případně je připouštěn pohlavní styk mezi manželskými páry, ale jenom jednou v měsíci během období úplňku (jako u sekty Ánanda Marga). K milostnému spojení tak naneštěstí dochází zrovna k době, kdy je lidská psychika nejnáchylnější ke škodlivým vlivům v důsledku převahy jinové energie. Vedle toho jsou známy i sekty, které prosazují úplnou sexuální svobodu, kdy je milostný akt zbaven jakéhokoliv duchovního podtextu (např. haitské sekty Voodoo praktikující černou magii sexuálních rituálů apod.)

Ať už prostřednictvím abstinence (což zahrnuje dokonalou kontrolu a sublimaci sexuální energie bez zapojování se do milostných aktivit) nebo díky sexuální kontinenci (což zahrnuje úplnou kontrolu sexuálního potenciálu a zapojování se do milostných aktivit bez energetických ztrát, tedy bez ejakulace či ochabnutí) je hlavním cílem  jógy dosažení vzestupného směřování sexuální energie, která je takto tříbena a povznášena na vyšší úrovně lidské bytosti, kde je přeměňována na vitální, citovou, psychickou, mentální anebo duchovní energii.

Finance

Peníze pro sektu představují jeden z největších bodů zájmu, neboť umožňují zakladateli sekty různé způsoby manipulace a slouží také k náboru nových členů. Řadoví členové jsou často nuceni pracovat 14 až 20 hodin denně, kdy se věnují většinou zcela mechanické až robotické činnosti, bez potřeby kreativity, což je časem otupuje. Vzhledem ke svému duchovnímu směřování velcí jogíni vždy projevují odpoutanost vůči všem materiálním aspektům a vůči otročení penězům a bohatství obzvlášť. Žádný skutečný jogín není nikdy ovládán silou peněz a materiálními záležitostmi. To na druhou stranu neznamená, že by finance byly považovány za tabu, nebo za něco podřadného či přehlíženého. Peníze jsou prostě brány za běžnou životní komoditu, kterou také skutečně jsou. Pokročilí jogíni nepovažují peníze a majetek za cíl svého snažení, ale za prostý prostředek či nástroj, který má být užíván s odpoutaností a moudrostí.

Zapojení do společnosti

Sekta se většinou považuje za určitou formu protestu vůči společnosti a nejčastěji se staví proti ní. To je také hlavní důvod, proč jsou sekty útočištěm průměrných, nepřizpůsobivých jedinců, kteří mají problém integrovat se ve společnosti. Ačkoliv praktikant jógy přestává být průměrným a snadno ovlivnitelným členem společnosti či dokonce pouhým jejím produktem, současně se nikdy nestává protispolečenským elementem. Jeho kreativita, srdečnost, jasnost, inspirace, jeho vzpružující humor, oslnivý duch a jeho oddanost se mohou stát skutečnými příklady pro celou společnost, neboť právě jogíni jsou často zdrojem inspirovaných a blahodárných řešení, díky kterým může dojít změny celá společnost. Příkladem nám může být např. Milarepa, který byl vzorem pro velkého sochaře Brancusiho, Rámakršna a Vivékánanda, kteří podnítili Romaina Rollanda k napsání dvou obdivuhodných novel, Gándhí, který je dodnes jedinečným příkladem síly lásky, míru, sebejistoty a pokory v politice a další velcí jogíni.

Představa Boha

Pro sektu je typická omezená představa Boha, kdy dochází k rozlišování „našeho“ Boha a Boha „těch ostatních“.

Jóga prohlubuje hluboký univerzální pocit posvátnosti, který se díky ní může objevit a prohlubovat, až nakonec dovede člověka k Bohu. Nezáleží na tom, zda jsme Křesťané, Muslimové nebo Buddhisté, v józe je Bůh vnímán jako vrchol hory, k němuž se sbíhají a kde se nakonec protínají všechny náboženské cesty. Theilard de Chardin, inspirován duchem orientálních nauk, např. prohlásil: „Vše co stoupá, se nakonec sbližuje“. To je také důvod, proč jogíni vždy zastávali a podporovali toleranci, vzájemnou lásku mezi lidmi a mír – a odmítali nechat se zatáhnout do mezináboženských sporů. Jenom takovýto postoj totiž umožňuje vzájemnou koexistenci odlišných forem jógy, jako je buddhistická jóga, hinduistická jóga, džňánajóga či muslimská jóga. Abychom uvedli reálné příklady, např. moudrý Rámakršna se po dosažení svrchované realizace vyššího Já v tantrické a védské tradici rozhodl kráčet rovněž křesťanskou cestou. Anebo známý jogín Svámí Vivékánanda, který byl celosvětově uznáván pro své názory a přínos na Mezinárodním kongresu náboženství.

S přihlédnutím k výše uvedenému závěrem uveďme, že autentická tradiční jóga nikdy nebyla a nikdy nebude sektou, neboť ve skutečnosti svým praktikantům nabízí četné možnosti rozvoje a rozšiřování vědomí a vždy je tak vede od omezeného k neomezenému.

NAHORU