a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z

AGNI

„Oheň“ – jeden z nejstarodávnějších a nejposvátnějších aspektů uctívaných hinduisty. Na nebi nalezneme agni ve formě slunce, ve vzduchu v podobě blesku a na zemi jako hořící oheň. Ve Védách představuje agni zosobněné božstvo, jemuž je zasvěceno množství hymnů. V lidské bytosti je spalující a teplou subtilní energií.

AHAMKÁRA

V sanskrtu doslova znamená „ten, kdo vytváří nižší já“. Fakticky je to ego či princip individualizace. Ve filosofii sánkhji se na ahamkáru pohlíží jako na jednu z osmi prvotních vývojnic (projevených aspektů) přírody, která jako taková podporuje všechny subtilní kategorie, vibrace, umožňující projev a vývoj (tattvy). Avšak nejčastěji označuje prostě a jednoduše iluzi já, či jinak řečeno omezující (a z hlediska toho, kdo jej překonal politováníhodný) pocit, že jsme individuální myslí a tělem.

AHIMSA

Slovo ahimsa tvoří hláska „a“, která je zápornou předponou „ne“, a podstatné jméno „himsa“, které znamená „zabití“ anebo „násilí“. Ahimsa je však více než jen příkaz nezabíjet, obsahuje širší pozitivní význam, jenž zahrnuje lásku. Tato láska pojímá veškeré tvorstvo, neboť všichni jsme dětmi téhož nebeského Otce – Boha.

ÁKÁŠA

Základní subtilní element, který objevili moudří jogíni před tisíci let jako pronikající vším. V některých tajných textech je považován za prostorový éter, který obsahuje a věrně nahrává vše. Na východě je ákáša neboli všeobsahující éter nejsubtilnější ze všech pěti subtilních elementů.

ALTRUISMUS

Pojem altruismus jako první použil Auguste Comte pro označení nezištné péče o dobro bližního. Altruismus vychází z přirozenosti, ale může být i výsledkem úvahy. U živočichů stejného druhu bylo vypozorováno přirozeně altruistické chování.

AMOR

Do češtiny tento výraz zavedli spisovatelé koncem 18. století ve všeobecném smyslu láska, „hluboká náklonnost“. Dnes se používá spíše ve smyslu „milování“ a „tělesná touha“. V římském náboženství byl Amor neboli Kupido bohem lásky i ve smyslu tělesném – ve smyslu milostné touhy, krásy a plodnosti. V řecké mytologii mu odpovídá Erós (starořecky „milostná touha“).

ÁNANDA

V sanskrtu doslova „blaženost“, „nejvyšší štěstí“. Pojem, který označuje nikoli potěšení spojené s uspokojením smyslů, nutně efemérních, ale oceánickou radost ze stavu, který staví duši za veškeré duality a opaky. V souladu s filosofií védánty je řeč o výjimečně vysokém stavu vědomí, ve kterém už neexistují myšlenky.

ÁNANDAMAJAKÓŠA

Obal či pouzdro tvořené božskou blažeností či dokonalým štěstím. Nejvyšší a nejsubtilnější z 5 pouzder (kóš), která zahalují nesmrtelné božské Já (átman). Někdy bývá označována i jménem nadvědomí. Specifickou subtilní „substancí“, z níž je ánandamajakóša tvořena, je nepomíjející blaženost (ánanda).

ANDROGYN

Slovo androgyn má spojitost s řeckým „androgynos“ („žena a muž v jediné bytosti“), které je složené z „andros“, „anér“ – „muž“ a „gyné“, „gynaix“ – „žena“. Původní androgyn je základním archetypem, antropomorfním znázorněním kosmického vejce, které nacházíme na úsvitu jakékoli kosmogonie, i v závěru jakékoli eschatologie, protože v bodě alfa (začátku) a omega (konce) světa a projevené bytosti se nacházejí póly základní jednoty. Opaky zde splývají v jednotě.

ANTAHKARANA

Antahkarana je v sanskrtu specifické vnitřní ústrojí. Tento pojem převzatý z filosofie sánkhji, s nímž se setkáváme i v jogínských a védských textech, označuje duševně-mentální stránku bytosti. Podle Sánkhja káriká, základního pojednání klasické sánkhjové školy, zahrnuje (antahkarana) vyšší mysl neboli inteligenci (buddhi), aspekt individualizace (ahamkára) a nižší mysl (manas). V klasických jógových textech se někdy namísto slova antahkarana používá pojem čitta.

NAHORU