ÁTMAN

Nejvyšší nesmrtelné Já. Člověk má dvě já: skutečné nesmrtelné Já, nazývané átman nebo puruša, a relativní, pomíjivé, falešné já, zvané ahamkára. Podle učení jógy není nejvyšší nesmrtelné Já (átman) součástí projeveného objektivního ani subjektivního světa. Je transcendentní, věčné, nezrozené, neměnné a ve věčnosti všemocné a nesmrtelné.

V raném dětství, kdy ještě vnější vlivy a okolní prostředí nevměstnaly člověka do těsné kazajky konsenzuální reality, šíří kolem sebe děti tu a tam záblesky skutečného absolutního Já. Jak ale postupují v seznamování s tím, jak to na světě chodí, zjišťují, že jejich skutky a chování ovlivňují jejich touhy, pokrok a celý vnitřní svět, a krok za krokem si spřádají oděv osobnosti neboli ega (ahamkára), s nímž si je ostatní ztotožňují. Prchavý a pomíjivý střih a tkaninu tohoto oděvu tvoří zvyky, předsudky, emoce, vzorce myšlení a jednání, přání a ambice. Silná osobnost může být užitečné k urovnání cesty životem a naplnění ambicí, ovšem nepřispívá ke zjevení pravého Já (átman).

Pravý aspirant jógy ztrácí zájem o ovlivňování vnějšího světa a dychtivě cílí na úplné zjevení svého skutečného, božského Já – nesmrtelného Já (átman). Prostřednictvím hluboké meditace se učí rozlišovat mezi tím, co je doopravdy skutečné, a tím, co nemá pro duchovní vývoj cenu a nestojí za to, se tím zabývat. Klade si otázku: „Kdo a co jsem Já ve své podstatě?“ Analyzuje a poznává sám sebe, ptá se, otevírá dveře intuici a duchovnímu vnímání a tak nastupuje cestu k samádhi.

V člověku je Já konečná pravda jeho bytosti. Dílo východní moudrosti „Bhagavadgíta“ tvrdí, že božské Já (átman) přebývá v srdcích všech lidí a je naší věčnou, vnitřní, nejhlubší skutečností. Jedině když objevíme toto své věčné Já a získáme sami sebe, můžeme splynout s nejvyšším nekonečnem (Bohem).

NAHORU