ENERGIE

Tento pojem pochází ze slova „energeia“, které v řečtině znamená „síla projevená v činnosti“. Je rovněž blízký slovesu „energein“, které v řečtině znamená „jednat“, „působit“, a složenému řeckému slovu „energon“, které se překládá jako „v jednání“, „v činnosti“.

Z fyzikálního hlediska je energie projevem schopnosti vytvářet změny. V 19. století se koncept energie stal ve fyzice ústředním bodem, přičemž se na něj pohlíželo převážně z hlediska množství specifické síly, která je pevně zachována v procesech, na nichž se současně účastní gravitační, elastické, kinetické, magnetické a termické vlivy. Kromě svého přesně vymezeného významu se tento pojem (energie) používá i v psychologii a dokonce i ve fyziologii v mnoha významech, které jsou analogické či metaforické. Například se někdy hovoří o specifické energii nervů, aby se tak naznačilo, že každý nerv vzbuzuje vjemy způsobem jemu vlastním.

Jak v mikrokosmu lidské bytosti, tak i v celém makrokosmu, je téměř všechno energie. Energie se nachází rovněž v základu atomů a molekul, které setrvávají neustále ve více či méně intenzivní vibraci. V hmotném vesmíru mají molekuly velmi sníženou frekvenci vibrace a různé formy projevu vibrují každá o stálé frekvenci pod vlivem různých energií, které je udržují takové, jaké jsou. To dává pozemským tělesům zdánlivou pevnost. Oč je příslušná vibrace nižší, o to má těleso větší hustotu: židle, na které sedíme, pero, které držíme v ruce, dům, ve kterém bydlíme, naše fyzické tělo – to vše zahrnuje různé formy energie, které se každým okamžikem účastní jevů okultní rezonance®.

Naopak lze říci, že frekvence vibrace jednotlivých projevů odehrávajících se v astrálním a kauzálním vesmíru velice vzrůstá.

Mentální činnost, jak všichni víme, vyžaduje stejně jako každá jiná činnost určité množství subtilní specifické energie, kterou získává prostřednictvím specifických procesů rezonance. Tuto energii každá lidská bytost přijímá na základě svých schopností, které se liší od člověka k člověku také podle míry jeho probuzení. Například málokdo ví, že inteligence člověka do velké míry závisí na množství mentální energie, kterou disponuje.

Závěrem lze říci, že energie je výrazem síly, která vyvolává určitou akci, neboli jinak řečeno, energie činí zřejmým to, že působí nějaká síla. Energie tvoří jednu ze tří základních složek projevu, přičemž ostatními dvěma jsou hmota a informace. K nim se přidává rezonance, která je aspektem univerzálním.

Z psychologického hlediska energie naznačuje jednak schopnost vyvinout úsilí, jednak existenci vůle nezbytné k tomu, aby byla použita určitá síla, kterou lidská bytost disponuje, prostřednictvím vyvolání specifických procesů rezonance mezi mikrokosmem své bytosti a makrokosmem. Z fyzikálního hlediska energie poukazuje na schopnost provádět určitou (mechanickou) činnost nebo jev.

V současnosti je známo, že existuje velké množství různých forem energie, z nichž některé činí zřejmými procesy okultní rezonance® s gigantickými silovými sférami existujícími v makrokosmu. Kontakt s určitými více či méně subtilními energiemi, které existují v projevu, lze ozřejmit přímou zkušeností v mikrokosmu lidské bytosti za použití specifických tradičních metod. Připomeneme několik z nesčetných forem energie: tepelná, mechanická, elektromagnetická, vitální, psychická, sexuální, citová, mentální, duchovní, volní, atomová, nukleární, volná, božská atd.

Princip ekvivalence, princip biologické transmutace (při tělesné teplotě) a princip sublimace energií specifických pro živou sféru, umožňují přechod z jedné formy energie na druhou. Kinetická energie (tělesa v pohybu), nazývaná též dynamická energie, a potenciální energie (tělesa v klidové poloze v silovém poli) jsou dvěma formami mechanické energie. V případě uzavřeného systému je jejich součet (považovaný za celkovou energii) konstantní.

Zatímco klasická fyzika považuje energii za vlastnost hmoty, Einsteinova relativistická fyzika ozřejmuje jejich vzájemnou úměrnost. Tato úměrnost byla stanovena Einsteinem v roce 1905 v rámci speciální teorie relativity. Praktikanti systému hathajógy svým způsobem přímou zkušeností dokazují přeměnu hmoty na energii, když systematicky praktikují milování s kontinencí a daří se jim používáním určitých specifických technik oddělit orgasmus od ejakulace a přeměnit tak hmotu – muži sperma a ženy charakteristické sexuální výměšky (neboli tvořivý potenciál své bytosti) – na energii. Následně může být obrovská energie, která je toho výsledkem, přeměněna na jiné formy užitečné a hluboce prospěšné energie, a to prostřednictvím přiměřeného procesu sublimace, a tak obohatit bioenergetickou auru lidské bytosti v závislosti na úrovni neboli vrstvě, kam je poté směřována, aby se tam shromažďovala.

Z biologického hlediska energie zdůrazňuje tajuplnou moc života, živou sílu organismu. Odtud pramení idea proudů subtilní energie, které jsou snadno vnímatelné v rámci vytrvalé praxe systému hathajógy, prostřednictvím určitých jevů, které při ní vznikají.

Z psychologického a morálního hlediska energie ukazuje na velkou zdatnost v jednání a vyjadřování a výraznou pevnost charakteru.

Z esoterického a metafyzického hlediska energie činí zřejmou Boží univerzální ženskou moc či sílu, která je v orientální tradici známá pod jménem šakti (ze sanskrtu).

NAHORU