Tajuplná jóga meditativního pohlcení; tato tajná forma jógy obsahuje mnoho metod tantrické povahy a zahrnuje provádění meditačních technik za účelem rychlého transcendování všech podmíněností individuálního vědomí. Tajné techniky lajajógy zahrnují rovněž kontrolu a rytmizaci subtilního dechu (pránájáma) a v některých situacích vyžadují provádění určitých gest a niterných postojů (mudrá), které umožňují okamžité naladění bytosti toho, kdo je provádí, na odpovídající subtilní energie z makrokosmu.

V tajném pojednání Amaraugha prabódha (sútra 27) se ukazuje, že lajajóga je určena zejména jogínům s průměrnou anebo silnou aspirací a spočívá v podstatě na „transfigurujícím rozjímání nad vznešeným nektarem nesmrtelnosti (amrta) ve vlastní bytosti jogína“. To někdy zahrnuje i tvořivou vizualizaci věčného božského mužství (Šiva) v jeho symbolické podobě falu (lingam) zářivě bílého světla na úrovni múladháračakry (přesněji na subtilní úrovni u kořene páteře), aby došlo k probuzení základní energie kundaliní. Tentýž text dále ujišťuje, že po pouhých šesti měsících takovéto vytrvalé praxe jogín nabude mnoha výjimečných schopností (siddhi) a nesmírně si prodlouží délku života (až na 300 let).

Jógabídža upanišad (sútra 142) lajajógu definuje zase jako „totožnost (aikjá) mezi ‚polem‘ (kšétra) neboli oblastí předmětů poznání a poznávajícím subjektem; to je tajuplná jóga blaženého ztotožňujícího splynutí (pohlcení).“ V tomtéž pojednání se dále udává (sútra 143): „Plným uskutečněním této totožnosti jogín transcenduje veškeré výkyvy mysli. Ve chvíli, kdy se objeví stav laja, tak získá nejvyšší štěstí a zakouší stav blaženosti (ánanda) božského stavu.“