RADOST

Radost je intenzivní stav duševního a mentálního uspokojení, který se může dostavit z vnějších či vnitřních příčin, a který v člověku sílí díky procesu rezonance a zachycování v jeho mikrokosmu specifických subtilních energií radosti a naplnění z makrokosmu.

Lze říct, že radost je časově omezeným mentálním a duševním stavem, který se vyznačuje silně kladným nábojem, díky rezonanci se subtilními energiemi radosti a naplnění z makrokosmu, která nastává v důsledku splnění nějakého přání, dosažení určitého cíle anebo jako výsledek plného milostného prožitku, pociťované lásky nebo díky příjemnému překvapení. Tento specifický mentální a citový náboj se promítá do sféry chování růstem potřeby komunikace s lidmi kolem (potřeba „nakazit“ ostatní svým štěstím a spokojeností, rozjařeností, bohatou gestikulací a mimikou, smíchem a dokonce i, paradoxně, pláčem „ze štěstí“).

Dosažení blahodárného uspokojení, dosažení hmotného, erotického, duševního, mentálního či duchovního cíle, vytváří stav vnitřní spokojenosti, který dává růst a sílit emoci, která na určitou dobu ovládne psychiku, vede k optimismu, sebedůvěře, víře v budoucnost, v Boha, v lidi kolem a vytváří premisy vzniku nových cílů, motivací a plánů do budoucna.

Pro toho, kdo se chce radovat co nejčastěji, nemusí být zdroji radosti pouze mimořádné milostné, profesní anebo umělecké úspěchy či náboženská extáze, ale i každodenní události. Malé, neznalé dítě, bez kritického ducha, má mnohem více zdrojů radosti, než uzavřený, úzkoprsý a mrzutý dospělý. Coby rozvinutá emoce je radost podmíněná stupněm duchovního vývoje a také vnitřním kulturním pozadím jedince. Takže například smrt blízkého člověka je dnes vnímaná jako bolestná událost, ale u starých Dáků byla důvodem k radosti. Pokud radost trvá delší dobu, dává vzniknout stavu euforie.

NAHORU