Odevzdání individuální vůle do vůle Boží je naprosto nezbytnou podmínkou pro dosažení stavu duchovního osvícení. Omezená lidská bytost, jíž chybí ucelený pohled Ducha, se obvykle snaží běh událostí ovládnout svou individuální vůlí. Tento postoj je vždy nositelem utrpení, neboť vnější podmínky samozřejmě nejsou vždy v souladu s tím, jakým způsobem si myslíme, že by se měla naplnit naše přání a touhy. 

Odpoutanost je, dalo by se říct, stavem člověka, který již není vůbec anebo takřka vůbec připoutaný. Odpoutanost působí, že na nás již takřka nepůsobí, vše, co vzniká a děje se v našem vnitřním světě, stejně jako cokoli, co se děje venku. Zaujímáme přitom nepopsatelný postoj velmi klidného a tichého svědka, který se obrazně řečeno dívá na všechno jakoby z velké výšky, aniž by ho cokoli zneklidňovalo.

Z antropologického hlediska je odpuštění pojmem společným celému lidstvu, základním prvkem všech duchovních tradic, dlouze diskutovaným teology a filosofy po celá tisíciletí. Ačkoli jeho kořeny lze nalézt v naukách největších náboženství světa a je v těchto uskupeních různě interpretován, pojem odpuštění s sebou přináší všeobecně platnou myšlenku – opustit minulost, tedy vzdát se závislosti na minulém.

Mravní vlastnost založená na neustálé rozhodnosti, důslednosti a kuráži. Na základě zvětšení těchto vlastností na maximum může jogín úplně odstranit strach ze situací, vytvářející nebezpečí a v těchto situacích zůstane klidný. Postoj plný odvahy nám umožňuje jasně analyzovat nebezpečí a zjeví nám prostředky potřebné k jeho odstranění, nebo obejití. 

Smělost, chování plné odvahy. V omezeném smyslu se odvážnost vztahuje hlavně na nápady myšlenky, něčí projekty, zjevuje originální mimořádný aspekt na rozdíl od toho, co bylo známo a přijímáno dříve. Z této perspektivy přichází odvážnost jako vlastnost lidí mimořádně duševně obdařených.

Subtilní energie nebo blahodárná subtilní tekutina. Odvozeno ze sanskrtského slovního základu vadž, který má význam „být silný“, slovo ódžas znamená „obrovská subtilní síla, subtilní sublimovaná energie, kterou shromažďujeme biologickou transmutací určitých fyzických potenciálů, které existují v mikrokosmu naší bytosti, včetně tvořivého (sexuálního) potenciálu, síly (vitální, psychické, mentální, duchovní).

viz REZONANCE.

Optimismus (z latinského optimus „nejlepší“) je převážně zaujímané stanovisko, vytvářející v nás rezonanci s blahodárnými subtilními energiemi z makrokosmu, podle nějž nás realita vede k neustálému zdokonalování a štěstí a člověk i svět bez ustání prodělávají duchovní pokrok, směřují k lepší, božské budoucnosti. Optimistické koncepce, úzce související s teoriemi duchovního a mravního pokroku, tvrdí, že člověk má možnost přiblížit se ideálům dobra a spravedlnosti, které nakonec zvítězí nad zlem a nespravedlností; je schopen neomezeného mentálního a duchovního rozvoje a může být šťastný.

Blažený stav, kdy bytost přetéká nádhernou slastí a milostnou vášní. Slovo orgasmus pochází z řeckého „orgao“, což znamená „být plný slasti a vášně“. V jogínském pojetí erotiky a sexuality znamená orgasmus blaženou chvíli, kdy díky nevýslovnému vření a interakci sexuálních potenciálů obou vzájemně vhodných milenců dochází v psychologické sféře k vynikající polarizaci jejich protikladných subtilních bioelektromagnetických energií, která se projevuje jako extatické pnutí (které by se dalo přiléhavě přirovnat k blesku, který vzniká v přírodě podobnou polarizací).

Tento český pojem, který není příliš výstižný, označuje překlad sanskrtského výrazu bódhi (duchovní probuzení), který zároveň odpovídá slovu satori (nebo kenšó) v japonštině. Tento jev, duchovní povahy, nemá žádnou souvislost s jakoukoli optickou zkušeností spojenou se světlem.