TĚLO

Jóga, stejně jako všechny autentické, esoterické tradice světa, se dívá na lidské tělo jako na hierarchicky uspořádaný systém, více či méně subtilních, pouzder (kóš), z nich každé vibruje na odlišné celkové frekvenci. Specifická vibrační frekvence každého obalu (kóši) odpovídá za vyšší či nižší stupeň subtility. Na nejnižší úrovni, co do vibrační frekvence, se nachází fyzické tělo, složené z pěti hmotných živlů (bhút): (země (prthiví), vody (apas), ohně (tédžas), vzduchu (váju) a éteru (ákáša)).

Na jedné z nejvyšších vibračních úrovní se v člověku nachází univerzální „tělo“ transcendentní skutečnosti neboli nadvědomí (ánandamajakóša), které je čistým bytím, čistým vědomím a naprostou, nekonečnou blažeností. Říká se, že mezi těmito dvěma krajnostmi (1) hrubým fyzickým tělem a 2) nadvědomím (ánandamajakóšou)) existuje přechodová škála „prostředků“ (více či méně subtilních a neviditelných běžnému fyzickému zraku) či pouzder lidské bytosti (vnímatelných pouze prostřednictvím jasnovidectví), která (s výjimkou opravdových zasvěcenců a jogínů) nejsou za běžného, banálního stavu vědomí přístupná obyčejnému člověku a nemohou být uvědomována. Přesto může být někdy jejich existence (reálná, na subtilních úrovních, kde se bezustání nacházejí) vyvozena z různých jejich projevů, neschází-li nám inteligence a intuice.

Tato více či méně subtilní pouzdra bytosti (všechna, až na fyzické tělo, neviditelná běžnému zraku) byla po tisíce let v mnoha případech předmětem hluboce introspektivních bádání jogínů. Na základě obrovské zkušenosti nahromaděné v tomto ohledu, rozvinuli fascinující modely toho, co bylo a stále je nazýváno esoterickou anatomií. Často bývá opřena o mimořádnou fenomenologii silně změněných, vyšších (blahodárných) stavů vědomí plynoucích především z duchovních, božských prožitků, které jsou plodem správně a vytrvale prováděné praxe jógy. Hlavním smyslem těchto popisů není pouze podat vyčerpávající popis či předložit určité analýzy, ale sloužit jako důležité opěrné body (podobně, jako je cesta zobrazena v malém na mapě) pro důsledné a pokročilé praktikanty, kteří plni nadšení procházejí danou duchovní cestou (jógy).

Jeden z nejznámějších tajných jogínských modelů subtilních rozměrů tělesné existence rozlišuje, jak dnes všichni víme, šest hlavních psychoenergetických center (čaker) a sedmé nejvyšší, transcendentní a božské centrum (sahasráru). Říká se, že tato neviditelná ohniska (o nichž se přesvědčil každý pokročilý jogín) se nacházejí (s dvěma výjimkami ádžňáčakry a sahasráry) podél páteře a obecně vzato odpovídají nervovým plexům a určitým endokrinním žlázám fyzického či „hrubého“ těla (sthúla).

Tato centra jsou spojena s určitými oblastmi a úrovněmi mikrokosmu lidské bytosti prostřednictvím určitých tras (neviditelných běžným zrakem), „vedení“ či „silových kanálků“ (nádí), jimiž obíhá (různě modulovaná a odlišně subtilně zabarvená) subtilní životní energie (prána). Jogínský jasnovidec ve skutečnosti vidí (z určitého hlediska (jasnovidění)) člověka (či mikrokosmos, který představuje, coby analogickou kopii makrokosmu) jako světelnou, větší či menší (podle stupně duchovního vývoje dosaženého daným člověkem), sféru energie, tvořenou hustou sítí psychoenergetických, různě zabarvených proudů, které obíhají a vibrují podobně, jako světelné reklamy ze skleněných trubek zabarvených neonem.

Poslední studie na poli parapsychologie a bioelektřiny odhalily či potvrdily některé stránky těchto modelů, byť tyto objevy někdy zůstávají, kvůli skepsi a dogmatické umíněnosti některých lidí, předmětem kontroverzí. Takto badatelé častokrát prokázali, za využití fotografování Kirliánovým systémem, existenci subtilního, bioelektrického pole (proměnlivého co do intenzity) kolem živých bytostí – pole, o němž bylo mimo to zjištěno, že postupně po smrti člověka mizí.

Badatelé, kteří pozorně a objektivně zkoumali klasické meridiány (známé mezi jogíny jako nádí) akupunktury, rovněž nalezli nepochybné důkazy existence jistých velice jemných bioelektrických proudů (různé intenzity) a určitých energetických vortexů, popisovaných někdy podobně jako čakry ze subtilní jogínské anatomie, které nelze vysvětlit vztahy obvyklých, fyziologických principů. 

Rovněž je třeba se zmínit o existenci úspěšných laboratorních pokusů, jichž bylo dosaženo při experimentech s vystoupením mimo fyzické tělo prostřednictvím astrálního zdvojení, čímž byly nevyvratitelně demonstrovány určité aspekty, které potvrzují tradiční názor, podle něhož může, za určitých i jogínům známých podmínek, vědomí působit (díky astrálnímu a mentálnímu zdvojení) mimo fyzické tělo. Přesto se i nyní někteří skeptici domnívají, že je na tomto poli nezbytné důkladnější vědecké šetření.

Jogíni jsou pevně přesvědčeni, že s tím, jak současná medicína překoná materialistická paradigmata 19. století, ztratí inteligentní a otevření badatelé s velkou reputací strach pouštět se do výzkumů tohoto typu, které by mohly věci více osvětlit. Pochopitelně, že autentické, esoterické modely lidského těla (jak jsou systému jógy všeobecně známy), nejenže nabízejí souvislý, mnohem více fascinující pohled, ale jsou i daleko pravděpodobnější, než konvenční jedno-dimenzionální model moderního lékařství. Jakkoli by se mohly na první pohled ve svých detailech zdát zvláštní, jedná se o mimořádné (a přesto reálné) aspekty, které podporují představu mnoho-dimenzionální povahy existence (začleněné v celku makrokosmu), která začíná být z objevů současné fyziky čím dál tím zřejmější.

NAHORU