Upřímnost (latinsky „sinceritas“) znamená nepřítomnost přetvářky či záludnosti, otevřenost, loajálnost. Podle „Oxfordského slovníku“ znamená původní latinské slovo „sincerus“ „poctivý“, „čistý“, „bezúhonný“, „bez chyb“. Lidová etymologie tvrdí, že slovo „sincerus“ je odvozeno z latinských slov „sine“ (bez) a „cera“ (vosk). Traduje se, že nepoctiví sochaři v Řecku a Římě měli zvyk zakrývat voskem vady svých děl, aby oklamali přihlížející. Proto socha „bez vosku“ znamenala čestnost ve své dokonalosti.

Upřímnost je všeobecně považována za pravdivost v mluvě a jednání. Upřímný člověk je takový, který věří tomu, co říká. V západní kultuře nebylo na upřímnost pohlíženo jako na ctnost stále. Poprvé se jí věnoval Aristoteles ve svém díle „Etika Nikomachova“, znovu se pak pojem upřímnost objevil v 17. století, aby se stal ideálem (ctností) v Evropě a Severní Americe a byl výrazným podnětem v období romantismu, kdy byla upřímnost oslavována jako umělecký a společenský ideál.