VÁJU

„Vzduch, vítr“. Základní subtilní element (tattva) vzduchu, ve Védách zosobněný jako bůh větrů; objevuje se zde ve stejném voze s Indrou, ale Indra je tím, kdo drží otěže v ruce. Tři védská božstva mezi sebou udržují výsadní vztahy: Agni, jehož místem (převládajícím plánem projevu) je země, Váju, jehož oblíbeným místem projevu je vzduch a Súrja, jehož oblíbené místo projevu je na nebi.

Váju se narodil z vitálního dechu Purúši. Podle Bhagavata Purány mudrc (rši) Nárada od Vájua žádal, aby srazil vrcholek hory Méru. Váju tedy rozpoutal silnou bouři, která trvala rok, ale Garuda, Višnuův pták chránil horu svými křídly. Nárada tedy poradil Vájuovi, aby napadl horu, až tam Garuda nebude, což se také stalo; hoře byl sražen vrchol a spadl do moře, kde vytvořil ostrov Lanka. Váju je také nazýván „nositelem vůní“ a „tím, kdo je v trvalém pohybu“.

NAHORU