Pevný názor, silné přesvědčení, subjektivní jistota určité skutečnosti nebo vztahu, který není v zjevný a občas ji ani nemůžeme dokázat, jako v případě náboženské víry. Naše víra vytvoří okamžitě subtilní jevy rezonance s určitými energiemi a silovými neviditelnými sférami z makrokosmu. Zapříčiňuje tak stálý jev specifické rezonance a citové posilování kognitivních vztahů v podmínkách, ve kterých je rozumové dokazování nejasné nebo nemožné.

Ve figurativním smyslu, víra je jakýkoliv pevný názor nebo rozhodnutí, které vyvolává rezonanci. Závěrem je víra citové, emoční, mentální, duchovní, ne rozumové přesvědčení vytvořené díky vytříbenému jevu rezonance se subtilními energiemi a aspekty z makrokosmu. Ty mohou v bytosti toho, který silně „věří“ vyvolat až fanatismus, a to když to čemu daná bytost věří je částečná pravda nebo faleš (nepravda). Víra znamená i začlení se a přesvědčení náboženské nebo duchovní, motivované ale skrze zjevení. V prvním případě víra představuje nižší stupeň poznání a občas je protikladem vědeckého bádání - vědecké jistoty. Ve druhém případě je víra nejvyšší stupeň poznání, který je vyšší než poznání rozumové.

Jóga vidí ve víře pro člověka jediný způsob, jak si zpřístupnit nekonečno a ztotožnit se s pocitem konečné reality. V komentáři k hodnotě víry Kant i jeho následníci považují víru za akt vůle, individuální subjektivní zapojení, které vylučuje pochybnosti a nemá potřebu logického, rozumového odůvodnění. V józe se vnímání víry zakouší jako forma poznání, díky jevům rezonance, které z toho vyplývají.