Mgr. Marie Auregana Štěrbová

Do kurzů jógy jsem začala chodit v Brně po prázdninách v roce 2010. Už přesně nevím, co vedlo moje kroky právě do Rezonance, ale jasně si pamatuju, co mě vedlo k józe. Nedlouho předtím jsem pročítala knihu Sri Chinmoye „Světlo Východu pro mysl Západu“ a v jedné části Sri Chinmoy zmiňoval o tom, že všichni podvědomě hledáme klid a mír a že nejlepší cestou pro jeho objevení je jóga. Rozhodla jsem se tehdy, že začnu pravidelně a systematicky chodit do kurzu jógy, protože klid a mír jsem opravdu potřebovala.

Už předtím jsem chodila do jógy v rámci povinného tělocviku na univerzitě a zkoušela jsem i cvičit podle knížky. Bylo to fajn, zpružnilo mi to tělo, ale to bylo všechno. Moje představa o józe zůstávala hodně vágní, spojovala jsem si ji se cvičením, meditací a hlavně klidem a indickými askety. V určitém smyslu je to pochopitelně pravda, ale časem jsem pochopila, že jóga je mnohem víc. Je to styl života. Je to životní cesta.

Kurzy Rezonance se mi od začátku líbily. Protože jsem neměla zkušenosti s jinými školami jógy, domnívala jsem se, že i jinde je to stejné. Teď si konečně začínám vážit toho, jak naše kurzy vypadají, jaký nesmírně široký rámec informací je v nich obsáhnutý a jak kombinují tělesné cvičení s dalšími technikami. Ještě více na mě ale tehdy na počátku zapůsobila naše instruktorka Elonie. Viděla jsem v ní někoho, kdo si všechny ty věci, o kterých jsme se dozvídali, už vyzkoušel. Byla doslova chodícím příkladem toho, co nás učila. Veselá, usměvavá, sebevědomá, vyrovnaná, zkrátka vzor. To bylo pro mě nejdůležitější. Díky tomu jsem věděla, že jsem konečně našla jistou a osvědčenou cestu, jak sama sebe změnit a pracovat se sebou.

Velký zlom v mé jógové praxi nastal, když jsem po třech letech kvůli práci odešla z Brna do Olomouce. Nové zaměstnání, nové prostředí – a také noví jogíni pro mě znamenali ohromný start. A jedno se následně odvíjelo od druhého. Poprvé jsem jela na jarní tábor jógy do Herculane. Vrátila jsem se a začala jsem víc cvičit. Poprvé jsem také jela na tábor objevování átmanu.  To jsem pak cvičila ještě víc. A v létě jsem se účastnila i tábora jógy v Costinesti. Zjišťovala jsem, že předtím jsem se praxi věnovala asi tak na úrovni „mírně ohřívejte“. A najednou jsem chtěla „vař!“.

Když přišla možnost učit první ročník jógy, cítila jsem, že je to další velké POPRVÉ, další příležitost posunout se kupředu. Ne učit druhé, ale hlavně sebe. Učení mě baví a moc si přeju, abych vlastním příkladem lidem na kurzech dokázala sdělit, že stejně jako jóga pomohla mně v nejrůznějších oblastech života a větších či menších zádrhelech, pomůže i jim.

Když si moje rodina a přátelé zvykli na moje jogínské podivnůstky, smířili se s tím a cítím, že jsou šťastní, protože vidí, že já jsem šťastná – a že to je právě díky józe. V Rezonanci jsem našla spoustu přátel a z táborů si pokaždé odvážím nespočet zážitků. Cvičení jógy mě radikálně proměnilo a těším se, jak mě promění dál. Je to tajemná a dobrodružná cesta objevování vhodná pro každého.

Vnímám v sobě i duchovní probouzení. Od počátku jsem byla věřící, ale cvičením jógy a meditacemi se neustále mění můj pohled na Boha i na svět i na sebe samu. Díky cvičení jógy se dokážu mnohem víc těšit ze života a vidět krásu tam, kde jsem ji dřív neviděla. Ráda si chodívám posedět do olomouckých kostelů. Z úplně nového pohledu chápu křesťanství. Vánoce a dokonce i Velikonoce prožívám mnohem intenzivněji.

Je to, jako bych se probouzela do úplně jiného světa, než v jakém jsem žila předtím. Dnes už si nedovedu život bez jógy představit. Jóga je pro mě život a život je jóga.

NAHORU