Dhumavati – velká kosmická mocnost extatické prázdnoty

Sedmou velkou kosmickou mocností tantrického panteonu je Dhumavati, která je svým způsobem starodávným průvodcem ostatních velkých kosmických mocností a je proto na ní někdy pohlíženo jako na jakousi jejich „babičku“ – předka, který zjevuje tajemství života a smrti. V každodenním životě ztělesňuje poznání, které získáváme v důsledku dramatických prožitků. Tím nám pomáhá duchovně vyspět a překonat fázi dětinských tužeb a fantazií.

Skrývá vnější skutečnost, aby odhalila tu vnitřní

Z etymologického hlediska znamená slovo dhuma „kouř“, Dhumavati tedy znamená „ta, jež je tvořena dýmem“. Je kouřem, který zakrývá nějakou skutečnost, činí ji neviditelnou. Mohli bychom si myslet, že když skutečnost zakrývá, nemůže být zdrojem osvícení. Při hlubším zkoumání ovšem pochopíme, že jednu skutečnost zakrývá právě proto, aby nám odhalila jinou, daleko podstatnější než první. Dhumavati skrývá to, co je známé, aby extaticky odhalila to neznámé a na úrovni naší mysli ještě neprojevené. Svým závojem překrývá všechno, co je nám zjevné a zdánlivě jasné – s jediným cílem: odhalit tajuplné, netušené hlubiny naší bytosti.

Velká kosmická mocnost Dhumavati je popisovaná jako vdova, tedy jako ženský princip bez mužského protipólu. Nezasvěceným do tajů duchovnosti může připadat zvláštní, že může být Šakti bez Šivy. Když budeme uvažovat pouze o jevovém světě, bude se nám to zdát také nemožné, neboť víme, že nic ve Stvoření není „jednopólové“. Na druhou stranu velké kosmické mocnosti představují deset aspektů nejvyššího Šivy (božského Absolutna anebo Boha Otce) a jsou na nejvyšší úrovni přímými emanacemi Boha, pro něhož není nic nemožné (neboť je VŠÍM).

Tato jedna z jeho deseti základních sil je Šakti představující potenciální energii, respektive takovou, která postrádá jakoukoli „pohnutku“ účastnit se Stvoření. Vzato z druhé strany, obsahuje v sobě veškeré možnosti a latentní energie, které se mohou později projevovat v mikrokosmu i makrokosmu. Abychom byli schopní tyto energie rozvinout a rozšířit, musíme je nejprve rozlišit a vynést „na světlo našeho vědomí“ – a v tom právě sehrává obrovskou roli milost Dhumavati.

Přináší utrpení, které zrcadlí štěstí

Ikonografická vyobrazení znázorňují Dhumavati jako starou ženu, která pozbyla všechny okouzlující ženské vnady, jak je vidíme u ostatních velkých kosmických mocností. Po vnější stránce představuje chudobu, nezdar a utrpení, tedy přesně ty věci, kterých se člověk běžně bojí a kterým se snaží unikat. Proto je Dhumavati znázorňovaná jako přihrblá stařena – zachmuřená, nevrlá a přinášející neštěstí. Někdy je dokonce zobrazovaná jako čarodějnice.

Na mnohem hlubší úrovni vnímání a chápání nás však všechny zdánlivě negativní zkušenosti spjaté s její silovou sférou vedou k tomu, abychom hledali dál cestu a usilovali o vyšší cíle a úspěchy, které dalece převyšují to, čeho lze dosáhnout v mezích tohoto projeveného světa. To nám bude jasnější, když si uvědomíme, že pouze neštěstí, utrpení a velké problémy každodenního života, dokážou člověkem dostatečně „otřást“, aby si uvědomil duchovní skutečnosti, na kterých celé Stvoření stojí.

Když Bůh jedny dveře zavře, otevře nepochybně jiné

Dhumavati je spjatá se vším, co nám v životě zastírá a zahrazuje „objektivní cestu“, kterou si přejeme jít. Musíme si však také uvědomit, že to, co nám překáží a brání jít v určitém směru, nám může zároveň otevírat jiný a probouzet v nás odlišné mimořádné síly a latentní energie. Z tohoto úhlu pohledu lze zdánlivě paradoxně říci, že Dhumavati je ta pravá životní příležitost, přicházející pod rouškou nezdaru.

Na hlubokých úrovních makrokosmické skutečnosti je velká kosmická mocnost Dhumavati „temnota“ provázející nerozlišenost počátečních fází Stvoření. Velká Bohyně tedy představuje temnotu prvotní nevědomosti (múlavidjá) z níž se posléze zrodil objektivní iluzorní svět, který musí pokročilý člověk usilující o dosažení duchovního osvícení transcendovat. Dhumavati je tedy i božská síla, která nám pomáhá proniknout závojem nevědomosti.

Při pozorném zkoumání těchto skutečností si lze uvědomit, že takřka každý člověk se rodí v „nevědomosti“, neboť neví, kým ve skutečnosti je a ani nezná pravý smysl svého života v tomto světě. Kvůli těmto dvěma neznámým je náš život podoben matnému světlu mezi dvěma „zdmi“ temnoty. V tom také spočívá okultní význam jména velké Bohyně (Dhumavati), neboť nás obklopuje „jako temný kouř“ z obou stran.

Zasadíme-li do jednoho celku dosud představené myšlenky, lze říct, že velká kosmická mocnost Dhumavati je ve skutečnosti síla ignorance a nevědomosti, tedy ona stránka tvůrčí moci, která působí „zatemnění“ hluboce duchovního světla vědomí božského Já. Ve vztahu k tomu je potřeba učinit poznámku, že zatímco májá je síla iluze, která působí, že jediná a nejvyšší skutečnost (tedy Bůh) se stává „mnohým“, avidjá (neboli nevědomost) představuje „temnotu“ neboli „zastření“, které nám brání vnímat základní skutečnost všech existujících věcí a bytostí.

Přesto má nevědomost ještě mnohem subtilnější význam, neboť jakmile si uvědomíme, že jsme doopravdy nevědomí (jinak řečeno, že nevíme ani neznáme prakticky nic), nabývá schopnost skutečně poznávat. Navíc úměrně tomu, jak se naše vědomí čím dál tím více tříbí, vnímáme, že naše běžná mysl nedokáže pochopit a doopravdy si osvojit hluboce duchovní poznání. V ten moment dokonce víme, nade vši pochybnost, že přístup k tomuto vyššímu poznání je možný pouze, když se zřekneme svého běžného, mechanicky procesního způsobu myšlení a jednání.

Probouzí tě ze snového světa do božské skutečnosti

Z hlediska praxe jógy se to v první řadě týká schopnosti odpoutaně sledovat výkyvy mysli a přestat se tak ztotožňovat s pocity strachu, touhami, rozkošemi a nelibostmi, s všemožnými svými názory, přesvědčeními a tak dále. Staneme-li se vědomými neskutečnosti světa, který nás obklopuje, postupně dokážeme sousledně a dokonale vědomě pronikat do různých úrovní subtilní vibrace projevů, až k úrovni nejzazší, kterou je nejvyšší Já (átman).

Dhumavati je proto „prvotní spánek“, v němž se „rozpouští“ všechny skutečnosti stvořených vesmírů, tedy samotný základ, neboli nejhlubší realita existence (kterou je nejvyšší Šiva). Tento stav vědomí je par excellence subjektivní, neboť jogín v něm již ani v nejmenším nepociťuje diferenciaci vnějšího objektivního světa. Vyznačuje se nejvyššími formami duchovní blaženosti (ánanda) a nepřítomností jakýchkoliv existenčních atributů. Jinými slovy nám velká kosmická mocnost Dhumavati pomáhá „zapomenout“ na sen sansáry (tedy na projevený svět, v němž žijeme) a vrátit se zpět do našeho čistého prvotního stavu neměnné, věčné a nehybné duchovní podstaty, kterou je božské Já (átman).

Objevit vlastní duchovní podstatu je nejvyšším stupněm vývoje lidstva

Prázdnota představuje duchovní skutečnost, která je vědomá a existuje sama o sobě. Univerzální poznání osvěcuje a září všemi směry bez opory v čemkoli jiném (bez pomoci jiného zdroje). Rozpuštění všech atributů (obecně vzato spojených se jmény a tvary) vlastních objektivnímu Stvoření do prvotní skutečnosti, je synonymem prožitku stavu nadmentální prázdnoty, která představuje blaženou transcendentní Prázdnotu.

Takže velká kosmická mocnost Dhumavati je samotná transcendentní Prázdnota s její neproniknutelnou temnotou, která však není zcela černá a bez vnitřní dynamiky. Je to naopak duchovní skutečnost, která je vědomá a existuje sama za sebe, záříc do všech stran bez opory v čemkoli jiném, tedy bez pomoci jiného zdroje (univerzální poznání). Na této úrovni (blažené transcendentní Prázdnoty) běžná dualita (která implikuje přítomnost objektu a subjektu) neexistuje. To je ostatně také důvod, proč filosofie Védánty říká, že Dhumavati má podobu transcendentní Prázdnoty, přesto to ale není skutečná Prázdnota, neboť i Prázdnota sama nemůže být interpretována jako Prázdnota jinak, než jen relativně a z pozice vnějšího pozorovatele.

Ve skutečnosti je nejvyšší transcendentní Prázdnota samotné nekonečné vědomí Boha Otce. Z této perspektivy je Dhumavati čistá, dokonalá a plně si vědomá své základní přirozenosti, v níž neexistuje dělení na subjekt a objekt. Tato skutečnost nás okamžitě vede k závěru, že transcendentní Prázdnota nepředstavuje pouze neexistenci duality (či jinak řečeno, že se nejedná o pouhý prázdný subtilní prostor), nýbrž že zároveň jde o dokonalé zastavení veškerých proměn a pohybu mysli. Můžeme proto říct, že Dhumavati je samotné nejvyšší a tajemné Ticho blažené transcendentní Prázdnoty.

Na druhou stranu na rovině objektivního projevu představuje Dhumavati negativní síly života, jako jsou: zklamání, frustrace, ponížení, porážka, ztráta, smutek, osamělost a tak dále. U běžného člověka, který ještě není zasvěcen do tajů duchovnosti, zpravidla podobné zkušenosti zmáhají jeho sílu vytrvat, jeho trpělivost a jeho chápání, ovšem pro zasvěceného jogína jsou to „otevřené brány“, čili příležitosti k prožitku transcendentní skutečnosti stojící nad světem obvyklých přání a tužeb (z jejichž naplnění se ve většině případů rodí právě toto utrpení a negativní emoce).

Takže „rozeznat“ ve všech těchto vnějších projevech samotnou přítomnost a působení velké kosmické mocnosti Dhumavati (která se tak snaží přivést naši pozornost k nutnosti osvojit si důležité životní lekce a potřebě směřování k nejvyššímu duchovnímu cíli) znamená velké vítězství, kterého bychom měli velmi moudře užívat. Mimořádným lidem, kteří jsou toho schopní, udílí Dhumavati božské ctnosti trpělivosti, vytrvalosti, odpuštění a odpoutanosti a činí z těchto jogínů velké duchovní učitele lidstva.

Utrpení je otevřenou bránou k moudrosti

Jak vlastně prakticky vzato působí specifický vliv velké kosmické mocnosti Dhumavati na člověka a jeho společenské i duchovní postavení? Dhumavati vždy odkrývá (v těch lidech, kteří potřebují nezbytně prodělat hlubokou transformaci) nedokonalý, pomíjivý, nešťastný a zmatený stav jejich egoistické existence, aby si tak tuto iluzorní skutečnost uvědomili a mohli následně vynaložit veškeré úsilí, aby jí překonali. Je možné, že projev Dhumavati nebude většině z nás příjemný, nicméně nám jasně ukazuje „temnou stranu“ světa, v němž žijeme, a to s jediným cílem – přivést nás k pochopení, že bychom neměli podléhat pozlátku „jeho lesku“. Když do hloubky pochopíme smysl „negativních“ životních zkušeností, coby projevů moudrosti velké kosmické mocnosti Dhumavati, přinese nám to povzbuzení a pomůže (skrze milost velké kosmické mocnosti) k jejich transmutaci na čistou energii duchovní blaženosti.

Specifický způsob, jakým Dhumavati jedná, nám dovoluje alespoň z určité perspektivy říct, že tato velká kosmická mocnost představuje ranější formu projevu mocnosti Kálí (tedy tu, ve které je Kálí znázorňovaná v hinduistické ikonografii jako stará žena). Jako taková představuje čas anebo subtilní sílu života, zcela oddělenou od procesu objektivního projevu. Dhumavati je tedy samotná bezčasovost, která za žádných okolnosti nevstupuje do běhu dění (určovaného plynutím času).

Jinými slovy, nikdy se neukazuje v projeveném světě, nýbrž je přítomná jako podklad anebo „dým“, který nám umožňuje nahlédnout a zpřístupňuje to, co se nachází za okolním světem jmen a tvarů. Proto by měli zejména ti, kdo mají pocit, že na ně dopadají „rány osudu“ a ti, kdo se v životě setkávají s velkým utrpením, intenzivně uctívat Dhumavati, neboť ta jim pomůže transcendovat všechny pomíjivé aspekty života, stát se tak svobodnými a zároveň, jak praví jedno křesťanské rčení, stát se „znalými ducha“. Dhumavati je proto ta, která nás prakticky přivádí zpět do našeho prvotního stavu, který předcházel projevu jakékoli síly a negativním stránkám objektivního života.

Co se týče ikonografických vyobrazení, bývá Dhumavati znázorňovaná jako vytáhlá hubená žena s dlouhými rozcuchanými vlasy. Její výraz vzbuzuje strach, celá působí odpudivě. Má pleť tmavé barvy, její tvář je zbrázděná mnoha vráskami a její končetiny jsou červené. Její pohled je hrozivý, ústa má až na několik velkých a širokých zubů bezzubá. Dhumavati je někdy znázorňovaná s drápy a dlouhým nosem podobným zobáku. Je oblečená do starých a špinavých šatů a prsa má povislá, jako mívají staré ženy. Zpravidla bývá znázorňována ve voze a na rameni jí sedí černý havran, v levé ruce drží síto a pravou provádí okultní znamení (neboli mudru) poznání. Jiná vyobrazení jí zachycují, jak drží ve svých dvou rukou lidskou lebku a meč. Na krku nosí náhrdelník z lidských hlav, je neustále hladová a žíznivá a neustále vyvolává hádky a nedorozumění.

Zakrývá iluzi a odhaluje skutečnost

Síto, které Dhumavati drží ve své levé ruce (podle tradičních vyobrazení) značí nutnost rozlišovat mezi základní duchovní skutečností, na níž stojí naše existence, a iluzorní skutečností vnějších forem. Její hrozivá podoba nemá za cíl nás děsit, nýbrž přivést naši pozornost k uvědomění si nebezpečné iluze, že všemožné typy smyslových rozkoší nám mohou přinést naplnění, spokojenost a štěstí v životě.

Odpudivá podoba této velké kosmické mocnosti nám má ukázat nutnost naučit se prohlédat zdánlivou krásu a vnímat skutečnou vnitřní pravdu. Dhumavati bývá někdy ztotožňována s obrazem čarodějky, ovšem pro zasvěcené jogíny není čarodějka automaticky ve spojení se zlými duchy. Naopak pokud nám odhaluje takto negativní, falešnou a klamnou stránku života, osvobozuje nás od připoutanosti k němu, čímž nám zároveň odkrývá nepopsatelnou vnitřní, čistě duchovní skutečnost.

Nejúčinnější způsob uctívání velké kosmické mocnosti Dhumavati je schopnost zastavit projev jakékoliv myšlenky anebo ideje v mysli – transcendovat mysl a ponořit se do extatického oceánu nadmentálního vědomí. Dhumavati se nám ukazuje zejména, když se přestaneme soustředit na vnější podobu věcí a poznáme tak základ duchovního vědomí, které je v jejich podstatě definuje. Prakticky vzato znamená tento vjem mimo jiné, že již nevidíme hraniční „linie“ vnějších forem předmětů, nýbrž cítíme „subtilní prostor“ v němž existují. Obecně řečeno to znamená zříct se všech předsudků, názorů, pověr, rozlišování toho, co se nám líbí a nelíbí – a vnímat lidi, věci a jevy s nimiž se setkáváme v témže světle univerzálního, nerozlišeného božského Vědomí, z nějž původně vzešli.

Další praktická možnost uctívání velké kosmické mocnosti Dhumavati je hluboká meditace na Prázdnotu coby nejvyšší transcendentní skutečnost. Vyjádřeno pojmy filosofie Védánty a Upanišad, by se měla naše meditace soustředit na Nebytí coby prvotní zdroj a zároveň i konec všech věcí a bytostí v Projevu.

Vnímej základ, z něhož vyvstávají vnější formy

Kosmickou sféru vědomí Dhumavati můžeme také vnímat prostřednictvím rezonance i tehdy, když meditujeme o pomíjivém a přechodném charakteru věcí a do hloubky chápeme, že takřka vše ve Stvoření je pomíjivé a relativní.

Milost velké kosmické mocnosti Dhumavati přitahujeme zejména, když se dokážeme hluboce zvnitřnit a překonat meze času, dokonale se odpoutat od jevové vnější skutečnosti. To je velkolepý duchovní stav toho, kdo úspěšně praktikuje džňánajógu, která jej rychle dovede k božskému neduálnímu vědomí coby jedinému a věčnému zdroji všeho, co je.