Narození Ježíše Krista – skutečný příběh dle popisu Jakoba Lorbera
- Rubrika: Křesťanství
- Autor: Jakob Lorber
Části článku:
výňatek z knihy „Dětství a mládí Ježíšovo“
Kap. 15 - Svědectví přírody
1 Když bylo lůžko připraveno, donesl Josef Marii hned do jeskyně a ona se položila na lůžko a nalezla v té poloze úlevu.
2 Když však Maria takto nalezla úlevu na lůžku, řekl Josef synům:
3 „Vy dva starší budete hlídat Marii a poskytnete jí v případě potřeby pomoc, zvláště ty, Joeli, který jsi v tomto oboru získal určité znalosti stykem s mými přáteli v Nazaretu!"
4 Ostatním třem nařídil, aby se postarali o osla a vola a zavezli káru někam do jeskyně, která byla dost prostorná.
5 Když Josef takto všechno obstaral, řekl Marii: „Já však vystoupím nahoru a ve městě mého otce co nejrychleji vyhledám porodní bábu a přivedu ji sem, aby ti byla ku pomoci!"
6 Po těch slovech vystoupil Josef z jeskyně, a protože bylo už pozdě večer, bylo možno rozpoznat dobře hvězdy na nebi.
7 Co však se Josefovi zázračného přihodilo, když vyšel z jeskyně, necháme ho vypovědět jeho vlastními slovy, jak to vyprávěl synům, když se byl navrátil do jeskyně s porodní bábou a Marie už porodila.
8 Slova Josefova znějí takto: „Děti, dějí se velké věci! Rozumím nyní matně, co mi oznamoval hlas v předvečer našeho odchodu sem; vpravdě kdyby Pán nebyl s námi, i když neviditelný, nemohly by se dít tak zázračné věci, jaké jsem viděl!
9 Poslouchejte! Když jsem vyšel a šel dále, bylo mi, jako bych nešel! A spatřil jsem vycházející měsíc v úplňku a vycházející a zapadající hvězdy, a hle, všechno stálo tiše a měsíc neopustil okraj země a hvězdy na večerním nebi nechtěly zapadnout!
10 Potom jsem uviděl hejna a hejna ptáčků sedět na větvích stromů; všichni obraceli hlavičky sem a chvěli se jako v době před velkým zemětřesením a nebylo možno je zahnat z jejich větví ani křikem, ani házením kamení.
11 Podíval jsem se opět k zemi a spatřil jsem nedaleko ode mne několik dělníků, kteří seděli kolem plné mísy, někteří drželi ruce nehybně v míse a nemohli z ní nabrat potravu.
12 Ti však, kteří už předtím nabrali sousto z mísy, drželi je u úst a nemohli je otevřít, aby to sousto spolkli; jejich tváře byly obráceny vzhůru, jako by na nebi viděli velké věci.
13 Potom jsem uviděl ovce, které hnali pastýři; ale ovce stály nepohnutě. a pastýřova ruka, kterou pozvedl, aby udeřil odpočívající ovce, zůstala jako ztuhlá ve vzduchu a on jí nemohl pohnout.
14 Potom jsem uviděl celé stádo koz, držely čumáky nad vodou a nemohly pít, protože byly celé jakoby ochromené.
15 Uviděl jsem také potůček, měl prudký spád s kopce dolů, a hle, voda stála tiše a netekla dolů do údolí. A všechno na zemi vyhlíželo jakoby bez života a bez pohybu.
16 Když jsem tam tak stál nebo šel a nevěděl, zda stojím nebo jdu, spatřil jsem konečně život!
17 Žena totiž sestupovala s kopce přímo ke mně a zeptala se, když už byla těsně u mne: ,Muži, kam chceš jít tak pozdě?'
18 A já jsem jí řekl: ,Hledám porodní bábu; neboť tam v jeskyni je žena, která chce rodit!'
19 Žena řekla: ,Je z Izraele? A já jsem jí odpověděl: ,Ano, paní, já i ona jsme z Izraele; David je naším otcem!'
20 Žena však mluvila dále a ptala se: ,Kdo je ona, která chce tam v jeskyni porodit? Je to tvá žena, příbuzná nebo děvečka?'
21 A já jsem jí odpověděl: ,Od nedávna před Bohem a veleknězem moje žena; když počala, nebyla však ještě mou ženou, nýbrž mi byla svěřena do péče mého domu chrámem, a to skrze svědectví Boží, protože byla předtím na nejsvětějším místě vychována!
22 Nepodivuj se však jejímu početí; neboť to, co jest v ní, bylo zázračně zplozeno Svatým Duchem Božím!' Nato se žena podivila a řekla mi: ,Muži, pověz mi pravdu! A já jsem jí řekl: ,Pojď a podívej se a přesvědč se na vlastní oči.'"
Kap. 16 - Vidění porodní báby ve snu
1 A žena souhlasila a následovala Josefa k jeskyni; když však došli k jeskyni, zahalila se náhle bílým oblakem, takže nemohli najít do ní vstup.
2 Nad tímto jevem se porodní bába začala velice divit a řekla Josefovi:
3 „Velkou věc zakusila dnes má duše! Měla jsem dnes ráno zázračné vidění, ve kterém bylo všechno tak, jak jsem to nyní spatřila ve skutečnosti, jak to vidím a ještě víc vidět budu!
4 Ty jsi týž muž, který mi při vidění přicházel vstříc; stejně tak jsem předtím viděla celý svět, jak se v pohybu zastavil, a viděla jsem jeskyni, jak ji zastínil mrak, a mluvila jsem s tebou tak, jak jsem mluvila nyní.
5 A viděla jsem ještě mnohem víc zázračného v jeskyni, když za mnou přišla moje sestra Salome, jíž jediné jsem se ráno svěřila se svým viděním!
6 Proto pravím nyní také před tebou a před Bohem, mým Pánem; velká spása zavítala do Izraele! Zachránce přišel, seshora vyslaný v době naší velké nouze!"
7 Po těchto slovech porodní báby ustoupil mrak a mocné světlo z jeskyně zaplavilo ji a Josefa, takže jejich oči je nesnesly, a porodní bába pravila: „Je tedy pravda všechno, co jsem viděla při zjevení! Ó, muži, ty šťastný, zde je víc než Abraham, Izák, Jákob, Mojžíš a Eliáš!"
8 Po těchto slovech začalo být mocné světlo snesitelnější, a bylo vidět Děťátko, jak poprvé vzalo matčin prs.
9 Porodní bába však s Josefem vstoupila do jeskyně, prohlédla Děťátko a jeho matku, a když zjistila, že je všechno v nejlepším pořádku, řekla:
10 „Vpravdě, vpravdě, to je ten všemi proroky opěvovaný Vykupitel, který se zbaví šňůry už v mateřském těle, aby naznačil, že zpřetrhá všechna tvrdá pouta zákona!
11 Kdo však kdy viděl, aby sotva narozené dítě už sáhlo po matčině prsu?
12 To jasně svědčí o tom, že toto Dítě jako muž bude svět soudit podle lásky a nikolivdle zákona!
13 Slyš, ty nejšťastnější muži této panny! Všechno je v nejlepším pořádku, dovol proto, abych z jeskyně odešla, neboť na prsou pociťuji tíseň, protože cítím, že nejsem dost čistá, abych mohla snášet svatou blízkost mého i tvého Boha a Pána!"
14 Josef se velice ulekl po těchto slovech porodní báby; ona však pospíchala z jeskyně pod širé nebe.
15 Když však z jeskyně vyšla, potkala venku svou sestru Salome, která ji následovala pro její vidění, a hned k ní promluvila:
16 „Salome, Salome, pojď a podívej se, jak se mé ranní vidění ve skutečnosti potvrdilo! Panna porodila v plnosti pravdy, což lidská moudrost a přirozenost nikdy pochopit nedokáže!"
17 Salome však řekla: „Tak vpravdě jakože Bůh žije, nemohu uvěřit, že porodila panna, dokud ji vlastní rukou nevyšetřím!"
- Předchozí strana
- Další strana →