Psychologické aspekty múladháračakry

V rámci naší první čakry se si uvědomujeme, že náležíme k nějakému společenství, ve kterém panují úzké vztahy. Její aspekt je vnímán skrze pocity jako je stabilita, bezpečí, sebezáchova a přežití. Při narození závisí náš život vždy na skupině, ke které patříme – na naší rodině. Být integrovanou součástí této skupiny je pro nás v této fázi (vzhledem k základním životním potřebám - strava, obydlí, šaty, které nám skupina poskytuje) nezbytností.

Skupina nás učí přežití

Obecně se lidská bytost od svého počátku jako samostatná vědomá bytost se svým vlastním životem neprojevuje. Smysl pro individualitu se rozvíjí později, postupně, během dětství až do dospělosti. Život ale začíná tak, že spadáme do vědomí nějaké skupiny lidí, ze které přebíráme systém hodnot, jenž je předáván z generace na generaci. Stejným způsobem také přebíráme předsudky, obavy a slabiny panující v tomto společenství. Skrze komunikaci s dalšími členy skupiny se učíme sdílet naše zkušenosti s ostatními.  Skupina, ke které náležíme, nám poskytuje první životní lekce. Představuje totiž svět, který může být bezpečný či nebezpečný, bohatý či chudý, vzdělaný či nevědomý, místem kde dávat či odkud brát. Skupina je také tím, co nám poskytuje první poznatky o samotné realitě.

Z příslušející skupiny dědíme postoj vůči jiným etnikům, rasovým nebo náboženským skupinám, stejně tak jako vůči různým systémům názorů, jenž většinou představují směs pravdy a fikce. Mnohá z těchto přesvědčení mají autentickou hodnotu, avšak jiné se odvíjejí od rezervovanosti naší společnosti od jiných skupin a přestupují takto základní pravdu, totiž že: „Všichni jsou jedním“.

Skrze duchovní vývoj jsme směřováni k tomu, abychom si ponechali pouze pozitivní a prospěšné vlivy skupiny a zbavili se těch opačných. Naše duchovnost roste s tím, jak jsme schopni vidět „za“ neodmyslitelné rozpory v učení skupiny a dosahovat hlubších úrovní pravdy. S každým krokem k symbolické rovině univerzálního vědomí vnášíme pozitivní vliv do našeho energetického i biologického systému a také na globální úroveň.

…jednoho dne, Jonathane Livingstone Racku, poznáš, že neodpovědnost se nevyplácí. Život je neznámo a nepoznatelno; stačí, když víme, že máme na světě jíst a žít co nejdéle. Racek Radě nikdy neodmlouvá, ale Jonathan pozvedl hlas:  ’Jakápak neodpovědnost, bratři? Znáte snad odpovědnějšího racka, než je ten, který objevuje a následuje smysl a vyšší cíle života? Tisíc let jsme se honili za rybími hlavami, ale teď konečně máme proč žít – učit se, objevovat, být svobodní!‘ Richard Bach: Jonathan Livingstone Racek

Možnost volby

Naše názory nutně směřují určitou část naší energie do aktu tvoření a takto pro nás mají přímé důsledky. Když určité přesvědčení sdílíme s jinými skupinami, podílíme se jak na fyzickém, tak i energetickém dění vytvářeném těmito skupinami. Symbolickým a tvůrčím vyjádřením této věčné pravdy je ono „Všichni jsou jedním.“ Zlým na to je, že jedinci této skupiny, kteří se orientují na negativní činnost, zřídkakdy připouští svoji osobní zodpovědnost a individuální roli v této činnosti. Nepsaným zákonem skupiny totiž je, že zodpovědnost přebírá vůdce skupiny a ne jeho stoupenci.

Obdařeni schopností rozhodnout se mezi dobrým a zlým, bývá pro nás obtížné zůstat se skupinou vždy v harmonii. Většinou jsme vedeni k tomu volit ty možnosti, které jsou skupinou podporovány, abychom si osvojili její sociální způsoby a přístupy. Toto přizpůsobení symbolicky odráží propojení vůle jedince a vůle skupiny. Patřit do rodiny či do společnosti s úplnou harmonií na fyzické, emocionální a duchovní úrovni je velmi silný pocit. Takové spojení člověku dává sílu, dokud volí možnosti, které jsou v souladu se skupinou.

muladhara1.jpg Současně v sobě ale chováme hlubší touhu zkoumat naše vlastní tvůrčí schopnosti a rozvíjet svou individuální sílu. Tato touha se ukrývá za všemi našimi pokusy stát se „vědomými“. Univerzální lidská cesta k završení, zahrnuje uvědomování si naší síly a nalézání toho, jak ji využít. Nalézání zodpovědnosti skryté v síle volby představuje základ této cesty. Z tohoto úhlu pohledu je vyhodnocení vlastních osobních názorů a odloučení se od těch, které nám již neposkytují podporu v našem duchovním vývoji, hlubokou, často bolestivou výzvou.

Transformace je však životní přirozeností: vnější a vnitřní proměna probíhá neustále. Ta vnitřní zahrnuje odkládání některých názorů a posilování jiných. Mezi první přesvědčení, která bychom měli zkoumat, patří ta skupinová, jelikož ty jsou formovány v počátku a jsou fundamentální. Jelikož náš duchovní vývoj sleduje strukturu energetického systému, je zkoumání našich přesvědčení duchovní i biologickou nutností. Krizové životní momenty podtrhují, že se potřebujeme osvobodit od těch, které nám neposkytují opravdovou podporu. Tyto okamžiky, kdy se musíme rozhodovat mezi evolucí a stagnací, jsou našimi největšími zkouškami. Každá další křižovatka znamená, že vstupujeme do nového cyklu změn a každá změna nevyhnutelně znamená, že opouštíme to, co je nám známé a povědomé a vcházíme do nové etapy života.

Řada lidí zůstává jakoby trčet mezi dvěma světy: jedním, který musí opustit a druhým, do kterého se bojí spadnout. Chceme být více vědomými, ale současně se toho bojíme, protože to předpokládá stát se zodpovědnými sami za sebe – s ohledy na naše zdraví, kariéru, stanoviska a myšlenky. Jakmile to přijmeme, byť i na jedné z oblastí – již se nemůžeme nikdy vyhnout následkům naší vlastní volby.

Za zákony džungle

Disharmonická energetická převaha na múládháře je známkou nadměrného zájmu nad tím, nebýt raněn ostatními. Taková osoba žije skoro pořád ve strachu z napadení, nebo může mít silné nutkání útočit na ostatní stejným způsobem, podle polarity nevyvážené energie. Strach, který je prožíván, je často velmi intenzivní a iracionální, takový, jaký je asociován s rolí lovce a oběti.

U primitivních společenství, kde převažuje lov a nutnost základního přežití a které jsou podrobeny „zákony džungle“, přežitím nejsilnějšího, je patrná převaha jednostranné energetizace kořenové čakry. Podobně se tento druh aktivace odráží v situacích, kdy je ve společnosti pořádek a právo dočasně omezeno nebo zcela pošlapáno, nebo je aplikováno extrémním a strnulým způsobem.

Většina racků se snaží naučit pouze základy létání: jak se dostat od pobřeží na moře a zpátky. Pro většinu z nich neznamená více než prostředek hledání potravy. Avšak pro tohoto racka bylo létání vším jiným, jenom ne jídlem. Více než cokoliv jiného Jonathan Livingstone létání miloval. (…) ’Proč to, Jonathane, děláš?‘ vyčítala mu maminka. ‚Nemůžeš být jako všichni ostatní? Copak Je to tak těžké přenechat přízemní létání pelikánům nebo albatrosům? Proč nejíš, Jonathane? Vždyť jsi kost a kůže!‘ ‘Mně to nevadí, mámo. Mně zajímá jen jediné: chci si vyzkoušet, co všechno ve vzduchu dokážu. Chci to prostě vědět.‘ Richard Bach: Jonathan Livingstone Racek

Syntéza: múladháračakra

Použité pojmy ze slovníku: