„Božský“, „nebeský“, „světelný“, termín pocházející ze sanskrtského slova déva.

Dobro (latinsky bene) je pojem označující kladné aspekty a hodnotové kvality, ve vztahu k určité mravní normě či poměrnému zisku účinnost působení. Etický význam označuje kladnou povahu jednání, ve vztahu k prosazovaným mravním a duchovním ideálům. Dobro je základní kategorie, která společně s kategorií opačnou, zlem, vyjadřuje nejobecnějším způsobem protiklad mezi božským a ďábelským, mravným a nemravným, mezi tím, co odpovídá a co ne božím požadavkům na úrovni mezilidských vztahů, vztahů jedinec-skupina, jedinec-společnost, člověk (mikrokosmos)-makrokosmos, atd.

Dobrota je kladný povahový rys toho, kdo je dobrý, jenž právě díky tomu neustále rezonuje se subtilními energiemi dobra a harmonie z makrokosmu. Alexandru Vlahuţa odpověděl na otázku, co je to dobrota, inspirovanými slovy, když napsal: „Závratná krása, kterou vnímáš přímo duší“.

Lidské poznání znamená dualitu, božské poznání znamená jednotu (Annie Besantová). Slovník vysvětluje tento pojem koexistencí dvou vzájemně se doplňujících principů, např. jin a jang, ženský a mužský, ale i těch vzájemně opačných, jako je dobro a zlo, krása a ošklivost, láska a nezájem apod.

Vira je duchovní hrdina v tantrické tradici. Jde o lidský typus, který má v tantrajóze obrovský význam. Označuje ty praktikanty, kteří v sobě neustále pěstují postoj hrdiny (virabhava), jenž je odvážný a řídí svůj život podle vznešených ideálů.

Stav duchovního probuzení, který umožňuje okamžité uvědomění pravdy. V případě autentické zkušenosti duchovního osvícení se tímto výrazem přesně míní mimořádný okamžik, kdy si lidská bytost výrazně uvědomí blažené božské prázdno (v sanskrtu „šúnjatá“, japonsky „ku“), které je samo (svou vlastností mikrokosmu) jako celý vesmír (makrokosmos, v němž se nachází).

Mókša, duchovní osvobození, je událost, která předpokládá transcendování mysli a která nezávisí na umístění. Předpokládá hlubokou transformaci vědomí, jejímž prostřednictvím lidská bytost transcenduje jakoukoli dualitu.

V jógové tradici znamená slovo guru duchovního průvodce, a to bez ohledu na konkrétní duchovní cestu, která je následována, tedy ať se jedná o náboženský kontext, praxi jógy či jinou autentickou duchovní cestu. Etymologicky slovo guru znamená „ten, kdo rozptyluje temnotu a přináší světlo“ a někdy je překládáno také jako „mistr“, „duchovní učitel“ či „duchovní vedení“.

Duchovní rozlišování je schopností rozpoznat nebo rozlišit mezi tím, co je skutečné a tím, co je iluzorní, mezi pravdou a nepravdou, zejména se však tento výraz vztahuje na rozdíl mezi nejvyšším individuálním Já (átman), nesmrtelnou duchovní podstatou lidské bytosti a „ne-Já“ (anátman), tedy omezeným, pomíjivým a dočasným já.

Skupina je souhrnem lidských bytostí trvale nebo přechodně sjednocených na základě nějakého společného zájmu, názoru apod. V případě, že tyto bytosti mají duchovní zájmy a usilují svými společnými aktivitami o duchovní záměry a cíle, lze hovořit o duchovní skupině.