Sanskrtské slovo manas znamená doslova „mysl“. Tento pojem se v systému jógy obecně vztahuje k nižšímu aspektu mysli, jemuž odpovídá třídění informací přijatých smysly (indrijemi). Díky manasu zachycujeme prostřednictvím nevýslovné rezonance vjemy z vnějšího světa, které se následně podrobují buddhi (rozlišovacímu intelektu neboli inteligenci).

Akt „zhmotnění“ určitého aspektu. Např. manifestace (projevy) Boha, manifestace subtilních energií myšlení (prostřednictvím účinků, které dříve či později vyvolají a které mohou být objektivně uvědomeny nebo zaznamenány), atd. Akt projevu a jeho výsledek. Externalizace (prostřednictvím slov, skutků, subtilní energie či jednání) něčích myšlenek, pocitů či osobnosti. Jednání či skutečnost, skrze kterou někdo nebo něco projevuje svou existenci či činnost.

Manómajakóša (psychicko-mentální obal) je třetím z pěti vrstev lidské bytosti, které zakrývají nejvyšší či věčné Já (átman). Jedná o vrstvu mysli, ve které a skrze kterou se manifestují subtilní mentální energie.

Subtilní rezonanční zvuk. Mantra je zvukomalebné vyjádření nejpodstatnějších vlastností velké kosmické mocnosti nebo subtilních vesmírných souběžně působících sil.

viz MANTRA.

Doslova „člověk“. Archetypální potomek lidské rasy. V tradičních východních legendách se představa manua objevuje jako symbol myslící bytosti, prostředníka mezi člověkem a Bohem. Manuové jsou první božští zákonodárci, kteří stanovili postup určitých praktik pro navázání kontaktu s Bohem a způsob provádění náboženských a duchovních obřadů.

Doslova „ničitelka, vražedkyně“. Inkarnace subtilní síly smrti v buddhismu, Mára symbolizuje rovněž tyranické vášně, které vážou člověka, a také všechno, co překáží krystalizaci a zjevení kořenů podstatných základů (kušala) nebo duchovnímu pokroku na cestě duchovního osvícení. Mára je paní sedmi nebí (subtilních nižších světů) nebo sfér chtění (viz trilóka déva).

viz DHJÁNA.

Tento pojem, který u starých Řeků označoval „černou žluč“, se poprvé objevil v Hippokratových spisech. Hippokrates užíval pojem „melancholik“, k označení člověka, který je nespolečenský, emocionální, pesimistický a zasněný.

Mentalita je způsob organizace intelektuální aktivity z perspektivy logických struktur a směrodatných citových hodnot, jako jsou víry a přesvědčení. Mentalita je výrazem specifické orientace v kosmickém prostředí a porozumění či výkladu událostí. Je relativně stálou charakteristikou individuálního subjektu či kolektivu, ukazuje se jako systém citově-kognitivních postojů, které představují, po tu dobu, co daná mentalita přetrvává v nezměněné podobě, rezonanční děje s určitými subtilními energiemi z makrokosmu, které dané mentalitě odpovídají. Mentalita je odvozena od osvojených kulturních a duchovních vzorů a z vlastní životní zkušenosti.