Sanskrtský termín, který se překládá jako západ, polostín, šero, soumrak či svítání. Toto slovo označuje stav hlubokého sebeuvědomění, které je praktikováno hinduisty všech kast ráno i večer, všeobecně spojeného s meditacemi ke kosmické mocnosti nebo cvičením lajajógy s mantrou určité kosmické mocnosti, za účelem adeptova dosažení intimního spojení se subtilní sférou sil a jejich vlivů.

„Čistá absolutní existence (sat), čisté absolutní vědomí (čit) a čistá absolutní blaženost (ánanda)“. Vzhledem k nemožnosti vyjádřit brahmana neboli Boha (Absolutno) slovy se místo toho často používá toto pojmové přiblížení k povzbuzení duchovní intuice jogína, který aspiruje k osvobození (mókša).

„Mrtvé tělo, neživé tělo“. Termín symbolicky označuje transcendentní neprojevený stav, který postrádá základní tvořivou ženskou energii (šakti) Šivy. Bez energie není Šiva schopen vykonávat žádnou ze svých činností, jako je tvoření, zachovávání, opětovné pohlcení, zahalení a milost. Právě z tohoto důvodu se na Šivu (+) a Šakti (-) pohlíží jako na vzájemně neoddělitelné.

Sebedůvěra je blahodárný pocit jistoty daný znalostí schopností a hodnoty vlastní či nějaké další osoby, který díky rezonančním dějům se subtilními blahodárnými energiemi z makrokosmu, které vyvolává, umožňuje (v mikrokosmu člověka) projev odhodlanosti, síly, inspirace, rozhodnosti a zdaru v činech.

Harmonická souhra jasného nadmentálního řízení a obratné, dokonale zvládnuté kontroly mysli. V praxi jógy je vyšší, harmonická sebekontrola ukazatelem toho, do jaké míry je jogín pánem sebe sama. Dosahuje se jí prostřednictvím souběžné, komplexní, převážně vyšší aktivace ádžňáčakry a druhotně manipúračakry.

Vyšší stránka osobního vědomí mysli (ádžňáčakra), pomocí kterého sleduje lidská bytost více nebo méně systematicky ozvěny vlastní osobnosti. Sebepozorování bychom měli aplikovat jak na nápady, tak i na duchovní prožitky a z nich vyplívající rozsáhlé účinky. Objektivita, rozvíjený sebekritický cit a vyšší nároky na sebe jsou potřebnými podmínkami, aby se sebepozorování stalo účinným prostředkem v jogínské výchovné praxi.

Sanskrtské slovo brahmačarja znamená kontinence, zdrženlivost, naprosto vědomá kontrola sexuální funkce. U muže i ženy obnáší transmutaci a sublimaci sexuálního potenciálu a duchovní soustředění. Toho všeho lze přitom dosáhnout jednak prováděním askeze, jednak dokonale kontrolovaně prováděnou sexuální aktivitou.

Naprosto výjimečné fyzické, psychické, mentální a duchovní síly neboli takzvané paranormální síly, které vznikají jako logický výsledek duchovního vývoje vytrvalého jogína podle toho, nakolik se ve vnitřní bytosti aspiranta probudí z potenciálního stavu a postupně zvyšují nevýslovné rezonance se skrytými subtilními kosmickými silami.

viz SILOVÝ NÁPAD.

Vyjádření používané jogíny, které označuje dynamické vlastnosti nápadu působit v určitých podmínkách jako síla. V osobním smyslu se silový nápad ztotožňuje s přesvědčením, ideály, principy, tzn., že tyto nápady jsou hodnoty do nás silně emočně začleněné. Na sociální úrovni jsou silové nápady ideologické hodnoty. Jóga vysvětluje tuto situaci moudře: poté, co se katalyzuje, dynamizuje a začleňuje velký počet lidských bytostí, silný nápad se stane opravdovou, překvapující silou.