a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z

NEVĚRNOST

Absence věrnosti. Bezdůvodná změna postoje vůči sobě samému, vůči jiným lidem, popření citů a přesvědčení, které dříve existovaly, ale kterých bylo v jednání nebo v závazcích mlčky zanecháno, způsobená chameleonstvím (proměnlivostí); porušování závazků.

NIJAMA

V překladu znamená nijama zdrženlivost. Je druhou etapou či částí (anga) systému jógy, který obsahuje osm etap (aštángajóga) tak, jak byly systematizovány mudrcem Pataňdžalim. Podle „Jógasútry“ (II, 32) zahrnuje nijama provádění pěti životních praktik, postojů či pravidel.

NIRVÁNA

V sanskrtu toto slovo znamená anulování, fúzi s absolutnem, duchovní osvobození.  Slovo nirvána znamená extatický stav nejvyššího osvobození nebo jinak řečeno úplné duchovní osvícení, charakterizované skrze překonání a transcendenci individuálního já, omezeného pomíjivého ega a vznešeného splynutí nebo „rozpuštění“ v božském absolutnu (brahmanu).

OBECNOST

Obecnost můžeme říci, že představuje: a) běžnou vlastnost, opakovatelnou pro všechny jevy určité třídy (abstraktní obecnost); b) to, co je základem skutečných věcí, jednota vlastností, charakteristik, základních rysů předmětné třídy, která se projevuje jako zákon jejich existence a vývoje (konkrétní obecnost).

OBĚŤ

Dar nabídnutý Bohu za účelem kompenzace zlé karmy anebo pro „odpykání“ hříchů věřících, sestávající ať už z věcných darů (parfémů, ovoce, semen atd.), anebo z obětí vnitřních, jako například plná kontrola sexuálního potenciálu, kdy nabízíme Bohu sublimované energie.

OBĚTAVOST

Vyšší stav vědomí, kdy je ego bleskově transcendováno v úplném odevzdání se. Když se vnitřní vůle člověka a jeho odhodlání řídit se vyšším božským ideálem projevuje jako naprosté sebeodevzdání, sahající až ke zřeknutí se sebe sama a sebeobětování, dosahuje člověk vyššího stavu vědomí, zvaného obětavost. Ve stavu obětavosti se člověk plně oddává a odevzdává určitému aspektu Boha nebo určitému božskému ideálu.

ODCIZENÍ

Slovo pochází z latinského alienare („stát se cizím“). Pojem má psychologický význam (šílenství), sociologický význam (rozpad vztahu mezi jednotlivcem a ostatními) a náboženský význam (rozpad spojení s božstvím). Někteří lidé definují odcizení jako stav, kdy už člověk není v důsledku následování určitých vnějších podmínek (náboženských, ekonomických, politických) sám sobě pánem, stává se střídavě objektem a otrokem objektů, zejména peněz.

ODEVZDANOST

Odevzdání individuální vůle do vůle Boží je naprosto nezbytnou podmínkou pro dosažení stavu duchovního osvícení. Omezená lidská bytost, jíž chybí ucelený pohled Ducha, se obvykle snaží běh událostí ovládnout svou individuální vůlí. Tento postoj je vždy nositelem utrpení, neboť vnější podmínky samozřejmě nejsou vždy v souladu s tím, jakým způsobem si myslíme, že by se měla naplnit naše přání a touhy. 

ODPOUTANOST

Odpoutanost je, dalo by se říct, stavem člověka, který již není vůbec anebo takřka vůbec připoutaný. Odpoutanost působí, že na nás již takřka nepůsobí, vše, co vzniká a děje se v našem vnitřním světě, stejně jako cokoli, co se děje venku. Zaujímáme přitom nepopsatelný postoj velmi klidného a tichého svědka, který se obrazně řečeno dívá na všechno jakoby z velké výšky, aniž by ho cokoli zneklidňovalo.

ODPUŠTĚNÍ

Z antropologického hlediska je odpuštění pojmem společným celému lidstvu, základním prvkem všech duchovních tradic, dlouze diskutovaným teology a filosofy po celá tisíciletí. Ačkoli jeho kořeny lze nalézt v naukách největších náboženství světa a je v těchto uskupeních různě interpretován, pojem odpuštění s sebou přináší všeobecně platnou myšlenku – opustit minulost, tedy vzdát se závislosti na minulém.

NAHORU