Apriorní soud s povahou osobního či kolektivního názoru, nedostatečně podložený zkušeností a nedostatečně logicky podepřený, opírající se o cit (a rovnající se tak víře), který vyvolává procesy rezonance s určitými subtilními energiemi z makrokosmu (které vždy danému předsudku odpovídají) a přináší určitou míru zkreslení poznání a jeho chybné užití.  Předsudek je výrazem pověry či primitivního poznání, překonaného a neplatného. Jogíni užívají označení předsudek v širším smyslu pro všechny zastaralé úsudky zralé k přehodnocení a překonání.

Škodlivý psychomentální stav lidské bytosti, která je podmaněná a závislá buď na nějaké osobě, nebo na čemkoli jiném, co je současně něčím nižším. Když se v někom stav připoutanosti usídlí, spoutává a podmaňuje příslušnou lidskou bytost sui generis neviditelnými pouty a způsobuje ztrátu její svobody.

Kategorie, které jsou v józe vlastně dány určitými esenciálními subtilními energiemi, jež vymezují základní formy každé existence. Prostor vyjadřuje koexistenci mezi předměty, bytostmi a jevy nebo mezi jejich částmi, resp. jejich rozsahem (ohraničením, vzdáleností, polohou). Čas vyjadřuje specifické trvání existence předmětů, bytostí a jevů, jejich souběžnost či následnost. Na úrovni běžné fyzické existence je prostor trojrozměrný a vratný, ve smyslu, že je možné vrátit se na dříve zaujímanou pozici. Čas je pak jednorozměrný a jeho okamžiky po sobě následují lineárně a nevratně. Zdánlivě se tedy nemůžeme vrátit do okamžiků, které již uplynuly. Na jiných úrovních existence však lze jak trojrozměrnost prostoru, tak nevratnost času porušit a anulovat. 

Prototyp (řecky protos „prvotní“, „elementární“ a typos „otisk“, „znak“) je hmotný či ideální předmět, který slouží jako prvotní vzor, původní základ, od něhož se vychází při tvorbě série stejných či jemu podobných předmětů, co do látky, obsahu či formy, jeho stavby a funkcí. V dějinách filosofie zaměstnávala definice obsahu a funkce konceptu prototypu převážně zástupce objektivního idealismu.

Země, obzvláště ve smyslu základního subtilního elementu (tattva). Ve védských spisech představuje prthiví matku všech bytostí a je vzývána současně s nebem. Podle Véd existují 3 typy prthiví, jimž odpovídají tři nebe (paralelní plány). Fyzická země je nazývána bhúmi nebo bhúrlóka (hmotný svět).

Psychometrie (nebo subtilní mimosmyslové vnímání prostřednictvím určitého objektu dostatečně energeticky nabitého) je intuitivní telepatické zachycení určitých informací, které jsou spojené a vyvolané přítomností některých objektů, do kterých byly vloženy modulované subtilní energie.

Starobylá sbírka duchovních podobenství a nauk. Purány jsou tradiční indické symbolické spisy, díky kterým je védská moudrost daleko přístupnější. Purány inspirované láskou k Bohu (bhakti) představují hlavní referenční texty pro stoupence tří základních hypostazí Božství, kterými jsou Brahma, Višnu a Šiva. Mýty a příběhy z purán dodnes představují obrovský zdroj duchovních znalostí reprodukovaných v symbolické či alegorické podobě, které může porozumět každý.

„Člověk“ ve smyslu božského, vesmírného a věčného člověka, nejvyšší bytost, jedna ze dvou skutečností uznávaných filosofií sámkhja, jež v puruša spatřuje věčné Já, zásadního božského ducha, absolutno, čisté vědomí.

Radost je intenzivní stav duševního a mentálního uspokojení, který se může dostavit z vnějších či vnitřních příčin a který v člověku sílí díky procesu rezonance – díky tomu, že se v jeho mikrokosmu shromažďují specifické subtilní energie radosti a naplnění přijímané z makrokosmu.

„Královská jóga“. Jedna ze čtyř velkých forem jógy, jejímž cílem je sjednocení s Bohem prostřednictvím vytrvalého praktikování systému popsaného mudrcem Pataňdžalim v jeho Jógasútře. Přesto se označení „rádžajóga“ objevilo až dlouho po Pataňdžalim. Rádžajóga se skládá z osmi stupňů (ašta anga).