Význam uvědomování v józe (4): Ticho

Rubrika: Základy

Autor: Daciana Matei

Ticho je jazykem dokonalosti

„Pozoruj s velkou bdělostí tyto stromy. I ony meditují. Meditace je více než cokoliv jiného úplným tichem vnímaným nejzazší esencí naší bytosti. Pokud si skutečně uvědomuješ, že nevíš nic, pak v hluboké meditaci rozpoznáš sám sebe. Taková naprostá upřímnost je úrodnou půdou pro ticho, které vyjevuje Boha. Hluboce zakoušené ticho je meditací.“ Jóga Svámí

V předchozí části této série článků jsme si popsali cestu duchovní evoluce, kterou prochází každý běžný člověk (jehož vědomí je omezeno na hmotný projev), aby se transformoval a probudil v sobě touhu poznat sám sebe, okolní svět, a nakonec i svoji nejzazší božskou podstatu – jiskru Boha Otce. Jak jsme si již uvedli, vědomí se rozpíná postupně. Vychází od běžné úrovně, kde je vystaveno roztříštěnosti a dualitě, a rozšiřuje se ke stále vytříbenějším úrovním, které jsou již plně integrované a sjednocující. Aspirant si tak na duchovní cestě začíná uvědomovat rezonanční jevy, které zahrnují vyšší kosmické energie, jež následně v jeho vnitřním univerzu umožňují prožívat stále hlubší stavy štěstí, naplnění a poznání.

Vědomou, pozornou a houževnatou praxí jógových technik, jako jsou ásany, pránájámy (ovládání dechu), meditace či metody introspekce, si takový aspirant osvojuje nová hlediska a poznává duchovní hlubiny, které ho nakonec dovedou i k rozpoznání jeho nejintimnější esenciální podstaty.

Svámí Šivananda ve své knize „Praxe meditace“ popisuje techniku jógové meditace takto:

„Posaďte se do pohodlné meditační pozice s rovnou páteří, zavřete oči a směřujte svoji pozornost do středu čela (ádžňáčakra), do lotosu srdce (anáhatačakra), nebo na vrchol hlavy (sahasrára). Bod, který jste si zvolili, však udržujte po celou dobu, neměňte jej! Současně se ale postupně pokoušejte aktivovat a harmonizovat i své další čakry. Pokud se však na počátku rozhodnete soustředit do středu hrudi (anáhatačakra), tuto volbu již neměňte, aby byl na této úrovni váš vývoj co nejrychlejší.

Nepanikařte, pokud vás během meditace vyleká jiskra osvícení. Bude to nová zkušenost, naprostá radost. Nevracejte se do svého původního stavu, nezanechávejte meditace. Nepřestávejte. Přesně naopak, musíte pokračovat, protože jste zahlédli jen záblesk Pravdy a ne úplnou zkušenost velké realizace. Jedná se pouze o jeden stupínek. Snažte se pokročit a vystoupat k nejvyššímu cíli, k nekonečnu. Pouze na této úrovni dokážete odolávat všem pokušením. Pouze zde budete moci nektarem nesmrtelnosti zahnat svoji žízeň. Na vrcholku, u skutečné podstaty. To je konečný cíl.

Nachází se ve vás nekonečné síly a latentní vlohy, o kterých nemáte ani tušení. Tyto dřímající síly musíte meditací a jógou probudit. Musíte rozvinout sílu vůle, ovládnout smysly a mysl. Musíte se očistit a neustále praktikovat meditaci. Jen tak se stanete nad-člověkem, úplnou bytostí.

Jako plápolá oheň lampy, i ve vašich srdcích (anáhatačakra) již od prastarých časů plane božský oheň. Meditujte na tento božský plamen, ponořte se do tohoto nejvíce „samotářského“ místa svého srdce (anáhatačakry). Meditujte na božský plamen a sjednoťte se s ním.

Během hluboké meditace se dostaňte za vědomí těla a okolí, pociťujte dokonalou jednotu, kdy veškeré smyslové vjemy vyprchávají. Sobeckost přestává existovat. Pohltí vás intenzivní radost a nevýslovné štěstí. Krůček po krůčku vyprchávají také myšlenky. Když se v hluboké meditaci ponoříte do ticha, vnější svět a všechno trápení se ztrácí. Ochutnejte z tohoto nejvyššího Míru. Právě v tomto tichu, kde světlo světel září nejjasněji, přebývá pravé štěstí. A toto ticho je skutečnou mocí a štěstím.“

Ticho je vyjádřením míru, harmonie a dokonalosti. Až nás ticho začne těšit více nežli hluk, znamená to, že se v nás probouzí touha začít chápat věci, pozorovat a uvědomovat si vše, co se odehrává v našem vnitřním vesmíru. Díky tichu jsme ve své bytosti vedeni k větší jasnosti, k vyšší inspiraci a ke stále rozměrnějším hlubinám své duše.

Čím více pokročíme na duchovní cestě, tím více se také prohlubuje naše schopnost rozhostit v sobě vnitřní mír, který se bude zrcadlit i navenek. Spousta lidí je hlučných jen proto, aby upoutali pozornost. Mluví nahlas, zvučně se smějí, s rámusem otevírají a zavírají dveře, prostě působí spoustu hluku, jen aby neunikli sluchu lidí v okolí. Takové chování je však často známkou průměrnosti a neschopnosti zaměřovat se do svého nitra. Když takové lidi požádáte, aby si sedli a pět minut meditovali, přijde jim to jako věčnost. Celou dobu se budou vrtět nebo si stěžovat na údajné bolesti a více než meditací se budou zaobírat věcmi, které musí udělat. Všechen tento mentální rozruch jim brání propojit se se svým nitrem a niternějšími dojmy. 

„Ticho je jazykem dokonalosti,“ říká Omraam Mikhael Aivanhov ve své knize Cesta ticha, „zatímco hluk vyjadřuje chybu, anomálii nebo stále ještě neuspořádaný chaotický život, který musí být ovládnut a zdokonalen.“

Člověk, který duchovně zraje, se namísto z běžných ruchů mysli začíná těšit z vnitřního ticha a stává se mnohem pozornějším vůči všemu, co dělá. Jeho činy totiž vyvěrají z hlubokého ticha v jeho nitru. Veden touhou po dokonalosti se tak bude stále více a více stávat součástí univerzální harmonie.

Díky propojení mysli, srdce a ducha se tato harmonie dostavuje spontánně. Nepotřebujeme k jejímu vyjádření žádná slova či filozofická odůvodnění. Na otázku: „Co je Bůh?“ odpovídá mudrc svým tichem. Ať už bychom k popisu Boha použili jakýkoliv pojem, nikdy bychom se ani nedotkli jeho skutečné podstaty. Může být popsán jedině Tichem a pouze Ticho nám může pomoci uvědomit si náš bytostný střed, který je vlastně jiskrou Boha Otce.

Hluboké ticho, kterého máme dosáhnout, však zdaleka není pouze oproštění se od mluveného slova. Jde o naprosté utišení mysli. Za neustálým ruchem našich myšlenek se nám může odhalit zcela nový způsob existence, díky kterému dokážeme reflektovat realitu takovou, jaká přesně ve skutečnosti je. Tato nadmentální dimenze, kterou postupně objevujeme, je opravdovým hájemstvím Ticha.

Bdělé vědomí a všímavost probouzí lásku, soucit i něhu

Zatímco na úrovni nižší mysli je lidské vědomí značně omezeno, na nadmentální úrovni se vědomí zbavené běžných omezení a zábran rozpíná až k nekonečnu. Nadmentální vědomí zahrnuje mnohem vyspělejší stupeň chápání, naprosto nový „jazyk“ mysli.

Když se naše vědomí pozvedá tímto směrem, začínáme vnímat vytříbené vjemy a vše, co v našem vnitřním vesmíru prožíváme, se stává zřetelným projevem našeho duchovního růstu a transformace. Když v našem životě zakoušíme takové momenty naplněnosti velmi často a současně si uvědomujeme jejich význam, a když také zakoušíme a uvědomujeme si synchronicity, které dokládají, že jsme na správné cestě, tedy na cestě pravdy, jedná se o předzvěst tajuplného setkání s Bohem.

Na nadmentální úrovni si uvědomíme, že mezi individuálním a univerzálním neustále probíhá interakce. Postřehneme, že ve skutečnosti je naprosto vše konzistentní a perfektně provázané. Také se zde dostavuje schopnost přímého poznání, schopnost být v roli bdělého svědka reality kolem nás. Intelekt zde pracuje ve více rozměrech a zahrnuje širokou škálu idejí a aspektů. Probuzením tohoto druhu vědomí dovádíme k dokonalosti naši intuici, nacházíme brilantní řešení životních situací, dostavují se moudré inspirace a božská zjevení.

V běžném stavu vědomí, v omezených lidských podmínkách, se člověk dokáže vztahovat k Bohu pouze povrchním způsobem, aniž by ve skutečnosti cítil, že je tajuplným a nevýslovným způsobem se Stvořitelem propojen. Jsme-li však v harmonii s božským Vědomím, mohou se v nás začít dít zázraky. Jak se naše vědomí rozpíná, můžeme na pozadí absolutního Ticha komunikovat v duchovním středu naší bytosti s Bohem přímo. Takto můžeme naslouchat jeho božskému hlasu nebo můžeme chápat poselství, které pro nás má, prostřednictvím naší duchovní nadmentální intuice.

Šrí Aurobindo říká: „Na rozdíl od nižší mysli vyšší mysl (nadmentální úroveň, vidžňánamajakóša) netrpí výkyvy nálad. Její obsah obklopuje ticho. Je jako jasný plamen bez kouře. Jakmile je zažehnut, jasně hoří a jeho záře mění náš pohled na svět, stejně jako všechny naše reakce. Nadmentální vědomí se nesnaží chápat, nesnaží se zjistit, co je třeba udělat. Je vždy dokonale tiché, klidné a zůstává spontánní a přitom ÚPLNÉ každou vteřinu své existence. Poznání přichází v jeho případě přirozeně, podobně jako když nás osvítí náhlý záblesk světla. Co je třeba udělat, co má být řečeno, viděno či pochopeno, je nám tak odhaleno takřka okamžitě.“

Ten, kdo si osvojí nadmentální vědomí, bude vždy jednat, myslet a cítit na základě božského impulsu a inspirace. Nebude již omezován dualitou mysli a triky ega. Nebude pro něj existovat nic než láska, soucit a vyšší poznání v úplném sjednocení s božskostí.

Aby aspirant na vzestupné spirále duchovní evoluce plně probudil nadmentální vědomí, musí se ponořit do oceánu vnitřního ticha, kde není ničeho než prázdnoty. V jedné náboženské hinduistické písni se zpívá: „Ti, kteří utonuli jen napůl, utonou úplně, ti, kteří utonuli úplně, dostanou se za oceán.“ Jinými slovy, nikdo nemůže narazit na boží Pravdu v mělkých vodách. Chce to odvahu, smělost a ticho, aby se člověk odvážil ponořit do hlubin oceánu a poznal pravou podstatu božskosti. A je to pouze v nadmentálním stavu, kdy je ego plně transcendováno a duchovní Pravda obnažena. Není vně nás, je v nás samotných. Jen se musíme zbavit všech závojů, které ji přikrývají.

Vnitřní ticho nastává, jakmile si plně uvědomíme, že není co získat ani co ztratit

Velký jogín a mudrc Jóga Svámí popsal pravé duchovní poznání prostými, přitom hlubokými slovy: „Naprosté zřeknutí se toho, co si myslíme, že již víme, a čím si myslíme, že jsme.“ Tím myslí veškeré naše koncepty, falešné jistoty a ztotožňování, která s sebou všude jako zavazadla vláčíme a na kterých staví naše běžná mysl. Cesta k božské realitě, k absolutnímu zdroji všech věcí a bytostí, se nám může otevřít, jen když se tohoto nákladu zbavíme.

„Musíš zůstávat vždy velmi prostý. Musíš být ve svém vědomí trvale prázdný, jako zrcadlo. Když se umenšíš až do úplného NIC (ve kterém je ego odstraněno), sjednotíš se s Prázdnem. Pouze tehdy budeš skutečně jedním s Bohem. Pouze ten, kdo je ničím, zná důvěrně Boha, neboť Bůh je neustále blaženou tvořivou Prázdnotou. Nic je vším. Být NIČÍM je být naprosto propojen se VŠÍM. Díky tomu, že si plně uvědomuji, že nejsem ničím, že jsem trvale žebrákem, mám všechno. Hle, NIC je ve skutečnosti vše. Chápeš? Dokážeš tomu porozumět?“

„Abyste si uvědomili přítomnost Boha ve své bytosti a dosáhli konečného osvobození, každý z vás musí jednat a pracovat pro své Já následujícím duchovním způsobem: Nikdy nevěřte někomu, kdo vám slibuje, že jen on vám může pomoci a nic víc už nemusíte učinit. Vyspělá bytost nás může pravidelně povzbuzovat, ale nikdo za nás neudělá naši práci, neboť, a to si pamatujte, nikdo kromě Boha toho není schopen. Někdo opravdu způsobilý nám sice může ukázat cestu, může nám dokonce dávat vzácné impulsy ji následovat, ale projít jí vždy musíme (téměř) sami.“

Abychom se tedy dostali na nadmentální úroveň, neobejdeme se bez souvislé a přičinlivé praxe odpovídajících jógových technik. Metod, které nám mohou pomoci překonat nepokoj nižší mysli je přitom celá řada. Správná a setrvalá praxe jógových technik společně s odpovídajícím uvědomováním jejich účinků postupně tříbí naše vědomí právě tímto způsobem (kromě dalších specifických účinků, které cvičení jógových pozic – ásana –, technik kontroly dechu – pránájáma – či soustředění a meditace – dháraná a dhjána – má). S jejich pomocí se transcendence diskurzivní mysli a přechod na nadmentální úroveň stává reálnou možností.

Jeden z nejsnazších způsobů, jak se dostat na nadmentální úroveň, je soustředit pozornost na přítomný okamžik. Běžná (nižší) mysl neustále osciluje mezi minulostí a budoucností, aby se na základě svých zkušeností pokoušela projektovat budoucnost. Zaměřováním se na přítomnost, jakmile se plně otevřeme a přijímáme přítomný okamžik, mysl ve své činnosti ustává a vzniká tak prostor pro ticho, vyšší inspiraci a světlo nadmentálního vědomí. Praktikujeme-li soustředění se do Tady a Teď, dokážeme se na nadmentální úroveň dostat mnohem snadněji a zakoušet tento stav déle a plně si ho včetně všech výjimečných účinků vychutnávat. Faktem je, jak tvrdil např. právě Šrí Aurobindo, že přechod z mentální úrovně na nadmentální představuje další vývojový stupeň evoluce lidstva i coby celku.