Vítáme Vás v krajině tajemství 3D (třírozměrné) optiky, která se v současnosti celosvětově rychle rozvíjí. Pokud jste jen jednou dokázali vidět do stereogramů těchto vynikajících obrázků, jsme přesvědčeni že budete také okouzleni duchovními aspekty této formy umění. Lidská mysl je nejzajímavější nástroj, který byl kdy stvořen. Při pokusech o vytvoření technologií pracující s třírozměrnou realitou vždy sloužila za vzor lidská mysl. V bdělém stavu mozek v každém okamžiku přijímá a vyhodnocuje nepřerušený proud vnímání od dvou senzorů vizuálního vnímání, dvou senzorů akustického vnímání, dvou čichových senzorů, jednoho senzoru pro chuť a mnoha hmatových čidel, které snímají své vjemy z trojrozměrného prostoru, který nazýváme realita. Dnes se lidé snaží vytvářet trojrozměrné iluze.
To je výrazem úcty ke každodenním iluzím které vytváří náš mozek. Učit se vidět trojrozměrný svět je přirozenou potřebou našeho systému vnímání, ale vlastnost vidění je možností, kterou jsme se naučili následováním přirozeného instinktu a důsledným výcvikem. V prvních týdnech našeho života se učíme koordinovat oční svaly, pohyby rukou a vytvářet si vlastní mentální modely. Učíme se velmi rychle způsobu vytváření trojrozměrných modelů, a to tak dobře že pak zapomeneme, že to vůbec děláme.
Důležitým aspektem vícerozměrné virtuální reality je stereoskopie založená na jednoduchém principu. Vnímáme svět pomocí dvou očí, přičemž každé oko jej vidí z určitého úhlu. Tyto dva simultánní obrázky vycházející z optického nervu náš mozek spojuje do jednoho trojrozměrného obrázku. Některé bytosti nemají binokulární zrak. Například koně vidi v důsledku svého umístění očí dva oddělené světy. Stereografie se zakládá na skutečnosti, že náš mozek věnuje velkou pozornost všemu, co poskytuje podobné informace z mírně rozdílných pohledů jednoho a druhého oka.
Určitý objekt může být vyfotografován ze dvou míst, které se nachází ve stejné vzdálenosti jako naše oči. Pak, když sledujeme tyto dvě fotografie zblízka, můžeme přimět náš pohled, aby spojil tyto dva obrázky v jeden.
Doba virtuální reality začala ve chvíli, kdy počítačová grafika dostatečně vyspěla pro vytváření pohyblivých obrázků pro stereoskopické projekce. Existuje blízký vztah mezi stereografií a virtuální realitou. Stejně jako virtuální realita používá dvě počítačové obrazovky, jednu pro každé oko, stereogramy používají jeden obraz pro každé oko, aby uvedly v omyl lidský mozek tak, aby si myslel že vidí jeden trojrozměrný obraz.
Počátek stereografie byl v devatenáctém století v prostém kreslení. Dále se rozvíjela v padesátých letech, když odborníci začali studovat hlubší mechanismus lidského vidění. Takto byla zdokonalována do sedmdesátých let, kdy byly pomocí počítače vytvořeny složitější a jasnější obrázky. Na konci osmdesátých let již počítačoví odborníci z celého světa vytvářeli stereografické obrazce. Ale až do té doby nikdo nedokázal vytvářet složitější obrazce, ani obrazce ve více úrovních hloubky. Pokrok se však nezastavil, lidé na této oblasti tvrdě pracovali. V roce 1991 se už toto hledání proměnilo ve velký obchod, kdy mnohé společnosti začaly vyrábět a prodávat barevné stereogramy vysoké kvality. Na konci roku 1993 se už prodavaly 2.000.000 knih a 3.000.000 plakátů a pohlednic za cenu kolem 20 $ za kus a to především v USA a Japonsku.
Nejzajímavější na stereogramech je, že je možné vidět vynikající trojrozměrné obrázky bez pomoci jiného příslušenství jako jsou brýle a jiné optické nástroje. Všechno co musíme udělat je uvolnit oční svaly a nechat je, aby samy změnily zaostření. Někdy je potřeba určité praxe, abychom to dokázali. Ale jistě jsme všichni schopní naučit se posunout vzdálenost zaostření očí tak, abychom mohli vidět trojrozměrné obrázky skryté ve stereogramech. A to jako by ležely ve vnitřní nebo vnější úrovni stránky, kde se nachází stereogram.
To může být významná zkušenost. Když obraz změní dvojrozměrný tvar na trojrozměrný, když barvy a tvary zmizí a vzniká skrytý trojrozměrný tvar, můžeme si uvědomit, že svět vypadá tak, jak jsme se jej naučili vědět, že existuji i jiné způsoby jeho vnímání, tajné rozměry přímo před našima očima. Z tohoto důvodu a také protože technika vidění na stereogramů je nejen formou uvolnění pro svalstvo, ale také meditační praxí. Účinky mohou být vynikající.
Tato bezplatná stereovize je možná pomocí dvou metod: paralelní pohled a křížený prohled.
Technika paralelního prohledu spočívá ve vytvoření dvou paralelních linií pohledu, jedné pro levé oko a druhé pro pravé oko, jako bychom si prohlíželi velmi vzdálený objekt.
Zaostřujeme pohled na vzdálený objekt a pak jej takto udržujeme. Vložíme stereogram mezi naše oči a tento objekt. Obraz bude nejasný, ale to je normální. Udržujeme oči ve stejné poloze a pohybujeme obrazem dopředu a dozadu. Když se stereogram nachází ve správné pozici, trojrozměrný obraz se dříve nebo později vynoří. Jinou metodou je dívat se stejně, ale stereogram dáme blízko očím, udržujeme paralelní pohled a začínáme obraz vzdalovat. V určitém bodě se objeví trojrozměrný obraz.
Technika kříženého prohledu: vložíme mezi oči a stereogram tužku nebo prst. Prohlížíme si špičku tužky a pohybujeme s ní dopředu a dozadu. Když se nachází ve správné pozici, vznikne trojrozměrný obraz.
Technika vnitřního pohledu: Díváme se jakoby skrze stereogram. Obráz bude nejasný, ale když se podíváme do správné vzdálenosti, vznikne torjrozměrný obraz. Vše, co máme udělat je uvolnit se. To je také nejrychlejší způsob trojrozměrného vidění. Může vzniknout trojrozměrný obraz uvnitř stránky jako u techniky paralelního prohledu anebo před stránkou jako u techniky kříženého prohledu. Když se dokážeme podívat oběma způsoby, vidíme navzájem inverzní trojrozměrné obrazy.
Učit se stereoskopickému pohledu se podobá učení se jízdě na kole nebo plavání. Někteří přijdou na trik ihned, jiní později, ale nikdo to již nezapomene. Někdo může tvrdit, že jednodušší je technika paralelního prohledu, někdo jiný dá přednost kříženého prohledu. Jestliže jsme se naučili jednu techniku, zvládnutí druhé nám půjde rychleji. Začínáme s tou, která nám připadá snadnější. Tajemství obou technik (paralelní a křížené) spočívá v tom, že přimějeme levé a pravé oko prohlížet jiné body v stejném okamžiku. Když díváme na svět normálním způsobem, každé oko vidí ve srovnání s druhým rozdílný obraz. A to protože naše oči jsou umístěné asi 6 cm od sebe a takto se nachází v jiném úhlu vzhledem k pozorovanému předmětu. Tento rozdíl je patrný, když zavřeme nejprve jednoho oko a potom druhé. Když máme obě oči otevřené, mozek vnímá trojrozměrně. Stereogram je vytvořen tak, že nabízí podobné informace každému oku se stejným rozdílem, jaký by nastal při prohlížení určitého objektu. Takto dokážeme přelstít svůj mozek.
Na začátku se stereogram vynoří jen na okamžik a ihned se vratíme k normálnímu dvojrozměrnému způsobu pohledu. Často je stereogram složitý a potřebujeme nějaký čas, abychom viděli všechny podrobnosti. Západní odborníci zkoumali účinky tohoto nového způsobu pohledu na mozek a zjistili, že se dostavuje hluboké uvolnění, které začíná alfa vlnami, které se jen málokdy dostavují s otevřenýma očima, ale často jóginům v meditačních stavech. Proto dívání se na takový obraz je opravdovou meditační zkušeností. Proto se doporučuje nejen objevovat stereoskopický obraz, ale také jej pak určitou dobu prohlížet, až vznikne stav hluboké relaxace nebo meditace. Mnozí okultisté ve svých pojednáních o způsobech objevování lidské aury doporučují dívat se skrze sledovanou bytost, jinak řečeno nedržet zaostření pohledu přesně na sledovaném objektu, ale před ním nebo za ním. Takto lze jednoduše získat jednu "paranormální schopnost" - viděmí aury.
Můžeme však dospět k ohromujícímu poznatku: Způsob pohledu na stereogramy je naprosto stejný. Následně: Ztoho, že rozostřený pohled na dvojrozměrný obraz dává možnost objevit trojrozměrný obraz můžeme vyvodit, že stejný způsob pohledu na třírozměrnou realitu vede k možnosti vidět čtvrtý rozměr, odpovídající aurickému vnímání.