Modulovaná vibrace a praxe jógy

Rubrika: Základy

Autor: Nikušor Katrina

Co je rezonance a modulovaná vibrace?

Rezonance, z latinského slova "resonare" – opakovat zvuk nebo vibrace.

Ve fyzice je rezonance definována jako proces, kterým probíhá přenos energie mezi dvěma vibrujícími systémy, které oscilují na podobných vibračních frekvencích (zdrojový a rezonující systém), jehož výsledkem je nárůst vibrační amplitudy rezonujícího systému. V případě, že frekvence rezonujícího systému je přesně rovna frekvenci zdrojového systému, amplituda vibrací rezonujícího systému vzroste velmi mnoho (pokud by neexistovala setrvačnost, tak by vzrostla až k nekonečnu) až k maximální charakteristické hodnotě.

Ale rezonance je charakteristickým fenoménem nejen ve fyzice. Vlastně vše co existuje ve Vesmíru vibruje určitou specifickou frekvencí (nebo více frekvencemi, v případě komplexních systémů, jako jsou lidé) a tak se vše více či méně ovlivňuje, podle toho zda rozdíl frekvencí je menší či větší.

Jelikož díky změně vibrační frekvence rezonujícího systému (v tomto případě člověka) se lze napojit na jiné zdrojové systémy, představuje fenomén rezonance velmi přesný a účinný způsob vnímání. Na základech rezonančního zákona – tohoto tajného klíče, jak uvádějí někteří esoterici – lze vysvětlit, jak mohou být dvě věci (nebo dva jevy), zdánlivě zcela nezávislé, ve Vesmíru provázané, nebo mohou vzájemně selektivně interagovat, a tak dosáhnout spojení a integrace v "Celek".

Antickou ilustraci stejného rezonačního principu lze nalézt v esoterické práci "Smaragdová deska": "Vše co je pod je jako vše co je nad a vše co je nad je jako vše co je pod, aby byl dokončen zázrak celku." Jinými slovy, Hermes Trismegistos nám odhaluje toto základní tajemství Vesmíru, které umožňuje, aby část byla odrážena v celku a celek byl odrážen v části.

Nedávno se objevila teorie tvrdící stejnou věc – holistická teorie – teorie, podle které je Vesmír definován jako obrovský hologram – hologram, který má tu vlastnost, že jeho kousek, tak malý jak je jen možné, obsahuje stejnou informaci jako celek.

Následně, spoj, který váže všechny věci, fenomény, bytosti, psychické a mentální procesy (jinými slovy vše co je projeveno) je založeno na rezonančním procesu.

Zpět k fyzice, frekvenční spektrum je ve Vesmíru rozloženo následujícím způsobem:

• mezi 0,00001 Hz a 20 Hz vlny specifické pro Zemi
• mezi 20 Hz a 20.000 Hz zvukové vlny (slyšitelné lidem)
• mezi 20.000 Hz a 300 Ghz rádiové vlny
• nad 300 Ghz se nachází infračervené, viditelné světlo, ultrafialové, X a Gamma záření

Podle názoru francouzského badatele Dr. Arnauda, všechny vibrační frekvence ve fyzickém světě leží v rozsahu blízkém nula až do 1022 Hz! (to znamená 10 miliard Terahertzů!!! – něco téměř nepředstavitelného omezenou lidskou myslí). A tato ohromná frekvence představuje pouze nejnižší oktávu Vesmíru. Podle toho samého vědce, frekvence Astrálních a mentálních úrovní jsou mezi 12*1032 Hz a 96*1039 Hz! A nejvyšší úrovně (Kauzální) jsou charakterizovány ještě vyššími frekvencemi!

V jógové praxi jsou všechny procesy založeny na rezonančním principu.

Vezmeme-li v úvahu vibrační frekvence, které se vyskytují v Makrokosmu, vyvstává otázka kolik z těchto frekvencí můžeme vnímat? Evidentně s našimi pěti smysly (zrak, sluch, hmat, chuť a čich) můžeme vnímat velmi omezené spektrum frekvencí. Mimo toto spektrum můžeme vnímat jiné frekvence pouze rozšířením hranic běžných smyslů, zvýšením tak zvaných paranormálních schopností vnímání (intuice, jasnozřivost, jasnoslyšitelnost, telepatie, atd.).

Dalšími možnostmi by bylo použití vlastností frekvence k tvoření vyšších harmonických. Jakýkoliv celočíselný násobek frekvence se nazývá vyšší harmonická této frekvence. Obdobně, lidská bytost vibrující na určité frekvenci vytváří, časem, vyšší harmonické (které teoreticky mohou jít až do nekonečna) – takto se dostává do rezonance s nejvyššími vibračními frekvencemi existujícími ve Vesmíru.

Například, pokud určitá poloha těla – ásana – je prováděna, lidská bytost rezonuje s energetickým soustředěním odpovídajícím této pozici svého těla a naladěním na tuto specifickou vibraci soustředění, může prospívat z tohoto druhu energie. Stejným způsobem, během pránáyáma technik a během meditačních technik, v závislosti na energetickém zaměření, kterým se praktikant zabývá, "nabíjí" se touto energií a vědomě ji upravuje s ohledem na cíl, který sleduje.

Z fyzikálního pohledu existuje specifický útlum vyšších harmonických, závisející na vzdálenosti a médiu, ve kterém se šíří. Prakticky, od určité vyšší harmonické amplituda klesá k nule. Experimentálně bylo potvrzeno, že v případě subtilních (jemných) vln (jako jsou v mysli) nenastává žádný útlum ve vztahu k vzdálenosti či obklopujícímu médiu.

V tomto případě se rezonance stává tajným klíčem pro vysvětlení všech paranormálních jevů, všech mimořádných zážitků v jógové praxi.

 

Princip modulované vibrace

Abychom tomuto principu snadněji porozuměli, analyzujme dvourozměrnou vibraci. Předpokládejme, že máme strunu upnutou mezi dva pevné body (obr. 1a). Pokud strunu v prostředku napneme a následně uvolníme, začne oscilovat a vytvoří dvě symetrické křivky. Pokud napneme strunu ve čtvrtině délky a pak ji uvolníme, struna začne oscilovat a vytvoří jev ukázaný na obrázku 1b. Tento jev se nazývá stacionární (neboli stojatá) vlna. Stacionární vlny se projevují pouze působíme-li na strunu ve vzdálenostech, které dělí její vlnovou délku na celé části.

Na obr. 1a odpovídá délka nosiče polovině vlnové délky (takže uzly jsou identické s dvěma pevnými body). Na obr. 1b odpovídá délka nosiče jedné vlnové délce. Všimneme si, že bod N na obrázku 1b je statický a zůstává tak v průběhu celé oscilace struny. Tento bod se nazývá uzel. Uzly jsou body, které se nepohybují během celé oscilace struny.

Předpokládejme, že máme tenkou kovovou desku, kterou na jedné straně upevníme jako na obr. 2. Rozprostřeme na její plochu rovnoměrnou a velice tenkou vrstvu jemného písku. Pak se smyčcem rozezníme jednu z volných stran. Výsledkem je, že deska začne vibrovat. Pak si všimneme, že vrstva písku vytvoří určité tvary, které jsou symetrické. Tyto tvary jsou důsledkem stacionárních vln vytvořených v desce jako výsledek její vibrace. Toto je dvourozměrná obdoba předchozího experimentu. V tomto případě se písek shromažďuje v oblastech, kde deska nevibruje (v uzlech) - jinými slovy, částice písku se shromáždí v oblastech s nejnižší energií.

Stacionární vlny tedy dělí desku na celé násobky vlnové délky. Rozměry desky jsou důležité pro vytvoření těchto stacionárních vln a tedy uzlů s nízkou energií. Když se určitá struktura dostane do rezonance (tzn. tehdy když vibruje svou specifickou frekvencí, která je pro ni jedinečná a může být udržována s nejnižším úsilím) tento proces rezonance okamžitě vytvoří stacionární vlny.

Můžeme pokračovat a vizualizovat stejný fenomén v třetím rozměru. Mějme např. skleněnou krychli, naplněnou jistou tekutinou, ve které jsou rovnoměrně rozděleny malé částice (obr. 3). Současným rozvibrováním všech šesti stěn krychle se částice v roztoku akumulují v jistých oblastech (uzlech), čímž dochází ke zrodu trojrozměrných tvarů. Ty připomínají strukturu krystalu. V tomto případě jsme vytvořili systém trojrozměrných stacionárních vln. Můžeme říci, že tyto stacionární vlny jsou vlastně zvukem této trojrozměrné struktury (což ukazuje, že existuje přímé spojení mezi tvarem a zvukem). Stacionární vlny vytvořily uspořádání v látce, která neměla žádný určitý tvar (byla amorfní). Energetizuje-li vibrace látku, dojde k vytvoření oblastí "plnosti" a "prázdnoty", jinými slovy oblastí, které mají povahu částic (uzly) nebo povahu vlnění (energetické pole). Tato komplementarita vlna-částice je fundamentální dualitou veškerého projevování.