Lidská krása a transfigurace

Rubrika: Krása a láska

Autor: Elinor Selea

Na začátku přednášky byl promítnut vytříbený erotický film, podobnou ukázku můžete shlédnou níže:

Zkoušeli jste někdy sledovat krásu v její lidské podobě, vyzařující z nádherné ženy či muže? Například při sledování nějakého uměleckého erotického filmu, jehož cílem není provokovat, ale podobně, jak je to u některých klipů z produkce Playboye, ukázat vkusným způsobem krásu ženy? Často se dívám na takové filmy, abych pochopil, co se vlastně skrývá pod pojmem krása. Snažím se ji obdivovat jakoby očima lidí starověku, podle jejich měřítek a podle toho, co oni již dávno považovali za krásu vyjádřenou v ženských tvarech. Z určitého hlediska se podobný film může zdát banální a povrchní, avšak pro duchovního člověka je důležité dokázat změnit úhel pohledu a začít vnímat pravý účel vkusného erotického filmu, který má za cíl vyvolat v nás pochopení a schopnost kontemplace nad tím, co je krásné, vznešené a přirozené - jak v přírodě, tak i v člověku.

Ve vývoji naší společnosti můžeme vystopovat určitý vliv, který se začal projevovat od chvíle, kdy se v západní kultuře objevily různé způsoby vyjadřování krásy lidského těla. Od chvíle, kdy se lidé snažili svoji krásu ztvárňovat navenek. Díky němu se pak lidé měnili v harmoničtější a krásnější bytosti. Vztahuje se k tomu určitá jednoduchá zkušenost, kterou si může každý sám ověřit. Stačí si vzít například časopis z roku 1930, který obsahuje obličeje ze soudobé společnosti, a pozorně si je prohlédnout. Potom si prohlédnout obličeje z roku 1990 anebo 2000 a pokusit se vnímat rozdíly.

Ty tváře si nebudou v obecné rovině příliš podobné, budete vnímat velice jasně rozdíly, a to díky jistému podmínění našeho uvažování obdobím, ze kterého fotografie pochází. Jsem přesvědčen, že řada lidí si při pohledu na nahou ženu z roku 1930 bude myslet, že pochází z let třeba někdy po roce 1900. Proč? Protože způsob našeho pohledu je podmíněn kulturními názory, které jsou v  dané době aktuální. Je zjevné, že toto mentální podmiňování se odráží v každém z nás. Jestliže v dnešní době vypadají lidé určitým způsobem, je to tak proto, že k tomu přispěla současná masmediální kultura.

Obecně by mělo být veřejnosti představováno harmonické lidské tělo, a to i třeba skrze běžný reklamní klip na spodní prádlo. Zdá se mi skoro tragické, že ve chvíli, kdy se žena dívá na módní vzor, který je z fyzického hlediska krásný, tak z hlediska duševního zde není dosažena stejná úroveň. V případě modelek, které vídáme v reklamě či erotickém filmu, by bylo chybou je z duchovního hlediska považovat za vyvinuté, avšak nelze jim upřít, že z tělesného hlediska mají určitou harmonii, která si zaslouží, abychom ji obdivovali. Je to jistě lepší, než kdybychom měli být nadšení ze sledování hororového filmu, který je plný hrůzy a který jen vytváří noční můry. Stejně tak není vhodný ani akční film, který v nás vytváří napětí a je plný různých bitev a stovek mrtvých.

Tvrdím, že estetičtější a vyrovnanější je dívat se na film, při němž můžete kontemplovat krásu harmonického těla. Tento názor je plně v souladu s výzkumy, jejž provedly americké univerzity. Zjistilo se, že filmy, které mají obvykle napínavý děj, jako jsou například horory a filmy, v nichž se často vyskytují kriminální činy, mají velice negativní vliv na diváka především tím, že ho stresují a vyvolávají v něm agresivitu a sobeckost. Směřují ho tak k vibraci s velice nízkými až démonickými energiemi.

Ve studnici tradiční moudrosti nikdy nenajdete směřování k ošklivosti. Kdybyste měli možnost vidět díla indického umění, pochopili byste, že i chrámy Indie jsou plné soch, ve kterých jsou páry anebo i skupiny zcela nahých žen. Tyto ženy jsou zdobeny různými náhrdelníky a šperky. Zároveň jsou ztvárněny velice vitálně a pro západního člověka mohou vypadat až tlustě, ale je třeba si uvědomit, že tato vyobrazení představují právě harmonii mezi vitálním stavem a stavem vnitřní síly, jakou může lidská bytost skutečně dosáhnout. Je zjevné, že dnešní západní ideál hubené ženy je pevně spojen se snižováním mužnosti mužů, která je potvrzena i posledními statistikami. Tento fakt ukazuje, že mužská povaha není schopná vyrovnat se mimořádné síle ženské povahy, a tak má tendenci sugerovat ženám, že mají být více hubené, aby jejich vitalita odpovídala hubenosti a slabosti muže. Je to tragický stav, vůbec to není k smíchu. Dokonce se zjistilo, že i počet spermatozoidu se velice výrazným způsobem snižuje, a to je argument opřený o empirická bádání.

K tomuto neblahému stavu přispívá i chybný způsob výchovy a zde je západní společnost ve velkém omylu v tom, že dává přednost svobodné sexualitě, která se často zvrhává v perverzitu. Navíc prvotním cílem milostného aktu na západě je zisk rozkoše za každou cenu, hlavně rozkoše muže, a takto se dostáváme do současného obecného stavu nerovnováhy energií jin/jang, mužské/ženské, což se následně projevuje různými způsoby. Některá města jsou v současnosti například považována za města homosexuálů, jako třeba San Francisco. Existují také oblasti, kde zase žijí jen ženy lesbického zaměření. Tyto skutečnosti jsou alarmující a neupozorňují nás na pokrok, ale naopak na zpětný vývoj.

Zaměříme-li se na naši úroveň, na naše životy, je třeba, abychom krásu kontemplovali, abychom ji obdivovali a neuzavírali se vůči ní. Měli bychom v nahé ženě, ať již je namalovaná na obraze, nebo se nachází přímo před námi, najít a vidět určitý estetický ideál. Objevovat krásu v jejích různých proměnách. Sami byste se pak stali bytostmi, které jsou vyrovnané a harmonické. Cílem projekce tohoto filmu (ze začátku přednášky) bylo vyvolání určité otevřenosti k tomu, co se dotýká estetického vnímání. Lepší, než se dostat do nižších stavů, ve kterých bytost nemůže pochopit, co je vyšší a co je nižší, je tento druh kontemplace krásy při sledování vytříbených obrazů či filmů. V bytosti se tak probouzí estetický smysl, který není jakkoliv mentálně podmíněn a probouzí se schopnost sublimovat nižší zvířecí pohnutky s pomocí rozlišování. Budete tak schopni otevřít se jiným způsobem a obdivovat harmonickou bytost, ba ještě více, budete schopni vnímat i spojení mezi formou a obsahem.

Při sledování krásy očima lidské bytosti, v níž je např. díky praxi jógy probuzena intuice, získáte bezprostřední poznání určitých dobrých vlastností sledované osoby a budete si moci uvědomovat skutečný potenciál této bytosti. Jestliže se však odmítnete dívat na člověka, ať už na jeho obličej nebo tělo, protože nemáte odvahu dívat se někomu do očí, nebo když nedokážete přiznat, že se vám něco líbí, jedná se v takových případech o tzv. spánek rozumu. A toto potlačování sebe sama i ve vztahu k ostatním nevyvolává nic jiného než patologické stavy. Takže, ačkoliv někteří z vás mohou při sledování erotického filmu pocítit určité hrubší reakce, měli byste si uvědomit, že sledování takového neškodného filmu v sobě nemá nic nemravného.

Krása je v očích toho, kdo se dívá. Víme to všichni. Ten, který má krásu v sobě, bude schopen ve vhodném erotickém filmu vidět krásu, slušnost i estetiku, je-li tam skutečně vyjádřena. V tomto směru jsou díla plná krásy od nadaných lidí jednotně považována za estetická i umělecká. Ovšem ten, který v sobě žádnou vnitřní krásu nemá, tak i když se mu ukazuje, bude vždy vnímat tato díla jako něco ošklivého. Kdo má v sobě ošklivost, vidí krásu před sebou jako něco ošklivého. Avšak zaujímá-li takový postoj, popírá sám sebe, a když popírá sám sebe, tak se vzdaluje od síly života, harmonie a rovnováhy, které již od starověku byly upřednostňovány v autentickém umění.

Můžeme si v tomto směru připomenout například proslulé řecké i římské sochy, které jsou dodnes stále obdivovány. Tato proslulá nahá těla byla asi mnohými z vás již kontemplována. Cenili jste si Venuše, která nemá ani podprsenku, a asi nikdo z vás při tom necítil nějaké pohoršení. Anebo proslulá socha Diskobola, který je také nahý, a přesto je považován za významné umělecké dílo. Škoda, že z tohoto úhlu pohledu umění získalo v dnešní době určitou zkaženost. Nyní se často uděluje velká přednost něčemu, co je škaredé, a dokonce se mluví o určité estetice ošklivosti.

Snažím-li se zjistit, co se děje v současnosti v umění na této planetě, shledávám, že moderní umění prostoupeno ne až tak povznášejícími díly různého druhu. Vezmu-li si například deset čísel časopisu Bonart vycházejícího v Paříži a snažím-li se z nich vybrat jen krásné obrazy, které je možné transfigurovat, často se mi stane, že z deseti čísel, které má každé asi centimetrovou tloušťku, vyberu přibližně jen asi deset stránek, protože ostatní jsou nepoužitelné. Jsou tak špatné, že nelze vůbec mluvit o umění. Je to tak nevyrovnaný stav, že vy, kteří máte také možnost pozorně prohlížet si tyto časopisy, dojdete pravděpodobně ke stejnému závěru.

V tomto smyslu tedy považuji za nutné začít kontemplovat krásu v lidské bytosti i v jejím těle. Východní názor je v této souvislosti velice rozsáhlý a hluboký, tak hluboký, až je to nečekané. Jen někteří z nás vědí, že ve východní kultuře, obzvlášť v Indii, se umění přiblížilo až určité typologii. V tomto druhu umění se učí vyjadřování charakteristik jakéhokoliv slunečního znamení. Je poté jasné, jak vypadají určití lidé podle horoskopu, anebo jak jejich vzhled formují různé subtilní planetární vlivy.

Toto typologické umění vyjadřuje, jak vypadá muž a žena ve znamení berana, jak vypadá muž býk a jak vypadá žena býk atd. Takové souvislosti vysledovali ti, kteří se dívali, ti, kteří přijímali tato tajemství bytostí spojené s universální makrokosmickou skutečností. Samozřejmě, že popírat krásu v člověku a neotevřít se k ní znamená určitý omyl. Je to stav, ve kterém sami popíráme, že jsme lidmi.

Kdybychom ukazovali film o mravencích, asi nikdo z nás by na to nereagoval popudlivě (pozn.: po promítnutí erotického filmu na začátku přednášky pár diváků odešlo). Nedotýkalo by se nás to, a to i když jsou mravenci také nazí. Ale lidskou, vlastní nahotou, jsme šokováni. Indičtí mudrci tvrdí, že nic z toho, co je lidské, by nám nemělo být cizí. Měli bychom si uvědomit, že když se jednou za 12 let v Indii shromažďují na určité duchovní slavnosti poutníci, tak jsou většinou nazí. Ačkoliv nám to může připadat podivné, jsou i bez onoho fíkového listu, někteří pokryti jen popelem, jak muži, tak i ženy. Shromáždí se přibližně šest tisíc lidí, kteří na sobě nemají většinou vůbec nic. Můžete si pak všimnout, že jejich těla jsou velice krásná. Jsou nádherná, mohu-li říct. Nejsou ani tlustí, ani hubení. Když jsem se díval na jejich fotografie v časopise National Geographic, prožíval jsem pocit, že se dívám na antické starověké sochy, které ve spoustě z nás vyvolávají krásné pocity (naladíme-li se na tuto skutečnost).

Jen tolik jsem chtěl říct, zbytek v podstatě musíte učinit vy sami. Pokud vás sledování erotických filmů příliš ruší, můžete se zvednout a odejít. Zavřít před nimi oči a provádět třeba meditaci, aby vás již nemohly otravovat.

Dále budeme mluvit o způsobu provádění správné transfigurace. Prvním krokem správné transfigurace je objektivní pohled na bytost, kterou si přejeme transfigurovat, na její opravdovou povahu. Tato analýza má za účel nalézt nejdříve to, co je krásné, dobré a nádherné v bytosti, nebo ve skutečnosti, kterou chceme transfigurovat. Nikdy nemůžeme transfiguraci provádět, jestliže se na někoho díváme a přitom si uvnitř myslíme, že je třeba hloupý. V takovém případě je transfigurace nemožná, a to i pokud je transfigurovaný člověk opravdu hloupý a projevují se u něho jen mdlé záblesky inteligence.

Musíme se nejprve snažit objevit fakt, že občas je tento člověk inteligentní, a od tohoto stavu budeme následně postupně přecházet k celistvému vnímaní této bytosti jako inteligentní. To vytvoří určitý rezonanční jev (v naší vlastní bytosti) s energií inteligence a způsobí, že se v nás znásobí daná vlastnost, čímž je umožněn a získán přístup k energiím univerzální makrokosmické inteligence (opět dochází k využití zákona rezonance). Od této chvíle se staneme jakoby kouzelníkem, který mění sám sebe i takového hloupého Honzu. Poté je jen otázkou času, kdy se inteligence hloupého Honzy probudí. Může to trvat třeba i pět let, ale také za pět let může být Honza geniální.

Nadále se budeme v této přednášce vztahovat už jen k živým bytostem, protože většina z vás by se pravděpodobně ráda dozvěděla, jak transfigurovat milovanou bytost, nebo nějakou blízkou osobu, a tolik vás až nezajímá transfigurace krajiny či objektů (třebaže i ta je možná).

Ve výchozím stavu, ze kterého posléze projektujeme dobré vlastnosti, si musíme být nejprve vědomi toho, co je krásné a nádherné v bytosti, kterou si přejeme transfigurovat. Pokud v našem výchozím stavu příliš převládá vidění špatných vlastností, pak bude transfigurace jen stěží proveditelná. Každému musí být jasné, že transfigurace nemá nic společného s postupem, který produkuje zaslepená zamilovanost, kdy si člověk sám tvoří skutečnost, která není úplně ve shodě s objektivní realitou. Měli bychom pochopit, že slepě zamilovaný člověk bude vidět tam, kde je ve skutečnosti darebák, klidně i čistého a nádherného prince s nezkaženými a krásnými pohnutkami. Avšak po určitém období přijde tvrdé zklamání, a takový člověk si začne klást otázky jako: „Kde jsem jen nechal hlavu?“, „Co jsem udělal špatně?“, „Jak to, že jsem se díval takovým zkresleným způsobem?“, „Kde se vzala celá ta iluze, kterou jsem viděl?“…

Musí nám být jasné, že transfigurace vždy vychází vždy od toho, co je pravdou. Pokud chceme transfigurovat zaslepeným způsobem, ani k tomu nepotřebujeme objekt transfigurace. Můžeme klidně zůstat doma, vzít nějakou tužku a říct, že je to náš milenec a dívat se na ni jako na prince. Toto je velice důležité, abychom ve spojitosti s transfigurací pochopili. Představivost hraje totiž v procesu transfigurace základní roli. Ve chvíli, kdy si něco představujeme (lat. imago - vyvolávat obraz), bude tento obraz, jestliže je vědomě udržován, vytvářet také rezonanční jev se skutečností, kterou vyvoláváme. Jestliže si představujeme ráj, rezonujeme při tom s rájem. Jestliže si představujeme peklo, rezonujeme s peklem.

Z toho vyplývá, že představivost má v transfiguraci důležitou roli, jak bylo řečeno výše. Pomocí představivosti můžeme obdařovat bytost, kterou transfigurujeme, různými vlastnostmi, přičemž při transfiguraci se představivost používá vždy blahodárným a tvořivým způsobem. Transfigurací ale není, když někomu neřekneme, že je hloupý, ačkoliv si to představujeme. Zde není představivost používána blahodárným, ale démonickým, škodlivým, negativním způsobem, a proto se nejedná o transfiguraci, ale o určitou projekci, která nás samotné bude díky rezonanci nabíjet negativními energiemi.

Jestliže je mentální představování dobrých vlastností správně uskutečněno, tak se výsledek zdvojnásobí. Nejprve pomůžeme sami sobě díky naší vizi transfigurované bytosti, kterou se sami rozhodneme vytvořit. V tomto momentě jsme my sami kouzelníkem, jenž tvoří a povznáší se na úroveň této transfigurace, a ve stejné chvíli zvětšuje vlastnosti transfigurované bytosti, a dokonce je v určitých situacích může i probouzet. To, co tato bytost již má v latentním stavu, může dobrá transfigurace dynamizovat a zjistíme tak, že se mohou přihodit i opravdové zázraky, zejména když je naše mentalizace trvalá a podporována velmi silnou energii.

Transfigurovaná bytost může následkem úspěšné transfigurace dosáhnout vlastností, které u ní byly do té doby pouze latentní. Například pokud má v sobě potenciální odvahu, ale přitom si není vědoma této vlastnosti, která v ní je. Ve chvíli, kdy vnímáme tuto charakteristiku, tuto vlastnost a mentalizujeme ji, vyvoláme energie odvahy, sesíláme je na tuto bytost a pak je normální, všimněte si, že neříkám možné, ale normální a zdůrazňuji to, že odvaha dané bytosti se zvýší.

Zde se skrývá kouzlo v tom, že s odvahou, kterou vkládá transfigurující do transfigurovaného, dynamizuje zároveň tuto charakteristiku i sám v sobě. Jinými slovy, pokud mentalizujeme odvahu transfigurovanému, pak i ten, který transfiguruje, zvětšuje odvahu v sobě. To způsobí, že to, co transfigurující mentalizuje, aby se stalo, se uskuteční i pro jeho blaho a zároveň i pro užitek toho, kdo je takto transfigurován.

Transfigurující i transfigurovaný dosahují opravdového vývojového skoku, je-li transfigurace provedena správně.

Je velice důležité pochopit tento aspekt, protože někteří pohodlní lidé si mohou třeba říkat: „Proč se máme transfigurovat?“, „Proč se tím mám vůbec zabývat a trápit, ať si transfiguruje ten druhý v páru sám sebe.“ A ten druhý si zase může říct něco podobného: „Já jsem nádherný i bez transfigurace, ať mne transfiguruje ten první“. Jestliže tento způsob myšlení bude společný pro oba dva, ani jeden nakonec transfiguraci provádět nebude. Pochopitelně, že existují situace, ve kterých ten druhý neumí, nechce, anebo neví, jak to udělat, a zde pak platí, kde nic není, tam ani Bůh nežádá. Ten, který umí, ten který může, ten který mentalizuje, ten to zvládá. A kvalita prožitku toho, kdo transfiguruje, je silně obohacena i v případě, kdy svůj záměr druhému neřekne.

Například v situaci, kdy jsme transfigurovali naši manželku, která o tom nemá ani ponětí nebo transfiguraci nepřijímá a tvrdí, že je to hloupost a že to nemá žádnou cenu. Pak můžete odvětit: „Dobře lásko, pokud nechceš - nechceš, to je tvoje věc.“ a budete přitom provádět transfiguraci, aniž by o tom ona věděla. Můžete třeba odejít z pokoje do koupelny a zde ji transfigurovat sedm minut skrze mentální evokaci. I za takových okolností bude tento jev fungovat a zjistíte, že zkušenost, kterou následně budete díky této transfiguraci mít, je mnohem rozsáhlejší a zajímavější. A díky tomu pak budete i vy jasně vnímat tento vývojový skok.

Provádění transfigurace navíc také velmi usnadňuje kontrolu sexuálního potenciálu, zvlášť u těch, kteří s tím mají ještě problémy, jelikož transfigurace pomáhá naladit se na vytříbené jemné energie. Pokud je navíc spojena s věnováním, dojde k vyladění celé bytosti a jejího vnitřního stavu na subtilní síly konkrétní kosmické mocnosti. V této souvislosti se doporučuje zejména mužům, aby milování věnovali Šivovi. Někdo může namítnout, že je mu bližší věnování velké kosmické mocnosti Kálí anebo jiné, ale je dobré si být vědomi skutečnosti, že tak dochází k vyvolávání a zvětšování velice silných energií, které bude těžší během milování kontrolovat. Kálí totiž může mít sklon podrobovat vás zkouškám. Pokud je milování věnováno Šivovi, a přitom navíc vnímáme milenku jako projev Kálí, nevytvoří se v nás tolik obtížně kontrolované energie.

To znamená, je-li milenka Kálí a milenec Šiva, oba se nachází ve vztahu božského polárního kosmického páru, a pro muže proto není tak těžké kontrolovat energie Kálí. Jestliže se však pouze milenka transfiguruje do Kálí a muž zůstane netransfigurovaný „hloupý Honza“, ztrácí veškerou svoji mužnost. Naopak Šivaická síla je silou kontroly, a tak muže automaticky integruje do makrokosmické sféry universální mužnosti. Není náhodou, že Šiva je někdy transfigurován jako blesk. Je ohromnou silou, která se projevuje, je silou absolutního jangu. Jsme-li si plně vědomi výše uvedených aspektů a máme-li je pevně zakotveny v mysli, naše transfigurace bude účinná. Zjistíte, že obě strany, jak vy – jako transfigurující, tak i oni – jako transfigurovaní, máte současně z transfigurace velký užitek.

Následek transfigurace začíná okamžitě a vyvolává řadu pokroků, které se mohou stát trvalými. Samozřejmě, že skrze transfiguraci se jedinec obohacuje jak psychicky, tak i mentálně. Zároveň dospěje do stavu „naladění se“ (ve smyslu uskutečnění rezonančního jevu) na určité paralelními světy a určité síly z makrokosmu. Jestliže je proces transfigurace plně uskutečněn, bytost může být transformována dokonale. Spatřujeme-li v milence projev archetypální mocnosti Kálí, začne na to reagovat a bude prožívat a projevovat všechny charakteristiky, které jsou Kálí vlastní. Pokud provádíme transfiguraci bez jejího vědomí, můžeme mnohdy pozorovat, že opravdu reaguje přesně podle transfigurace, podle dané kosmické mocnosti, kterou třeba ani nezná. To je velké tajemství, které dokazuje reálnost transfigurace.

Značný počet lidí se domnívá, že transfigurace je jen výsadou umělců. Přemýšlí v duchu: „Copak já mám ztrácet čas tím, abych transfiguroval?“ Je však dobré vědět, že existují různé druhy transfigurace: umělecká, duchovní a také erotická. Umělecká transfigurace v sobě spojuje představivost a inspiraci k určitému tématu. Erotická transfigurace je pro změnu zase nezřídka prováděna zcela spontánně.

V životě můžeme běžně vysledovat klasickou situaci milenců, kteří mají tendenci projektovat vlastní idealistickou představu do bytosti, kterou milují. Tato idealistická představa však není založena na žádné reálné charakteristice archetypálního vzoru milované bytosti. Někdy se říká, že ti, kteří jsou zamilovaní, se chovají jako blázni. Často se jim totiž stane, že takzvaně „ztratí hlavu“ a jsou plně ponořeni do zamilovaného stavu. Jejich inteligence se sníží díky citovému prožívání. Moudré texty potvrzují tento poznatek, že je velice těžké být zároveň zamilován a přitom si udržet bystrou a aktivní inteligenci. To je velikou pravdou běžného života. Avšak na duchovní úrovni, kde existuje úplná rovnováha mezi mentální úrovní a jinými obaly (kóša) bytosti, toto nebezpečí nemůže nastat. Nastává totiž hlavně tam, kde již existuje nesoulad, který pak umožní uskutečnění negativního jevu projekce.

Tyto případy nastávají, zejména když je bytost slabá anebo spekulativní z duchovního úhlu pohledu, tedy když má přebujelou nekontrolovanou představivost. Pak se mohou vyskytnout takové jinak nepochopitelné jevy, kdy zamilovaný vidí to, co ve skutečnosti není. Někomu jinému, kdo se nachází mimo tento stav, se může zdát až šokující, že někdo vidí i to, co neexistuje. A říká si tak: “Co on na něm/ní vlastně vidí?“, „Co našel v tom druhém?“ Ten, který není účastníkem tohoto zamilovaného prožitku, nemá možnost tyto zdánlivé přednosti vidět. Jestliže by se však určitým fyzickým způsobem ztotožnil s nižším mentálním obalem zamilované bytosti, pak by mohl zjistit, že tato vlastnost je ve skutečnosti obsažena uvnitř tohoto člověka, který tak provádí jen určitou projekci. Co říká, že jeho milenka reprezentuje, je jen výplodem jeho představivosti. Milenka však tyto vlastnosti nemá.

V tom je ukryto velké nebezpečí a současně i poučení. Při neustálé konfrontaci ideální milenky s milenkou reálnou, se totiž nakonec vše vyjasní a takto nevhodně „transfigurující“ člověk postupně zjišťuje, že jeho ideální milenka přestává existovat. A od té chvíle přechází do stavu prožívání velkého zklamání. Oproti původní situaci je stav následné deziluze přínosný, protože taková bytost se zbavila sebeklamu. Je sice smutná, že zmizel její sen, ale tento stav je silně projasňující, protože najednou vidí opravdovou skutečnost.

Zklamaní lidé jsou smutní, protože jim chybí stav snu, který projektovali a považovali ho za skutečnost. Transfigurující plný iluzí projektoval sám sebe a tvrdil, že milovaná osoba není hloupá, ale že je naopak inteligentní a chytrá, a to i v případech, kdy tomu tak vůbec nebylo. Během těchto situací se mohou odehrávat zvláštní jevy, při kterých činnosti toho, kdo je transfigurován, jsou tlumočeny skrze tuto vnitřní projekci.

Cokoliv milovaná bytost, jež je iluzorně transfigurována, udělá, je považováno tím, který ji transfiguruje, za projev báječné inteligence. V jeho očích pak hloupost není hloupostí, ale je to inteligence a rafinovanost, je to vytříbený, jasný, opravdový, čistý stav. Jsou to situace, s kterými se již mnoho z vás jistě setkali. Porozumíme-li mechanizmu transfigurace, porozumíme pak také mnohem lépe způsobu, jak tyto situace vznikají. Alespoň je nám díky tomu již zcela jasné, jak velkou moc a hodnotu transfigurace má.

Na základě směřování vašich otázek jsem se dosud zaměřoval na transfiguraci mileneckou, protože vás zajímala více než třeba umělecká transfigurace, která je ale také velmi cenná. Nyní však vysvětlíme, jak můžeme vnímat duchovního průvodce za pomoci transfigurace.

Pro každého aspiranta jógy je velmi žádoucí, aby jím byl duchovní průvodce transfigurován. Provádění transfigurace nám totiž velmi pomáhá, abychom se dostali do tzv. objektivní skutečnosti našeho průvodce. Když ho transfigurujeme, v případě je-li toho hoden, transfigurace automaticky způsobí, že se i naše vlastní vibrace zjemňuje. Například, když se na mistra díváme transfiguračně a přitom se vztahujeme k jeho moudrosti, pak díky našemu vnitřnímu postoji dochází i k propojení s makrokosmickou moudrostí, se skutečnými vytříbenými energiemi moudrosti, a také my se na tyto vznešené energie ladíme. V případě božské bytosti můžeme skrze naši transfigurující činnost rezonovat s její božskou podstatou. „Díváme-li se“ skrze proces transfigurace, budeme schopni naladit se na těžko přístupnou božskou povahu průvodce, tedy bytosti, jež nás směřuje na duchovní cestě.

I pokud jsme původně nebyli schopni rozpoznat v duchovním průvodci jeho moudrost nebo lásku, tak skrze transfiguraci, která nás samotné povznáší, budeme schopni rezonovat a naladit se na vibrace duchovní podstaty průvodce. To, co předtím neexistovalo (například jeho láska), protože v naší duši zatím nerozkvetla láska k němu, bude moci díky transfigurující vizi vzniknout. Za takových podmínek bude náš průvodce schopný vytvořit v naší bytosti více citové energie, což dále umožní, abychom se dostali do rezonance s jeho sférou lásky. Vy, kteří jste pochopili, co jsem nyní řekl, si jistě uvědomujete důležitost tohoto jevu. Vyskytují se však i situace, kdy ačkoliv duchovní průvodce existuje a je plný lásky, moudrosti a dobré vůle, my sami zastáváme postoj nedůvěřivé až tupé bytosti, mající sklon testovat a hledat omyly tam, kde neexistují.

Vytváříme tak často omyly jen v naší vlastní představivosti a vyvoláváme tak smyšlenou skutečnost. Ladíme se tím na subtilní energie podezíravosti, lhostejnosti, nepřijímání a ironie. Sami si takto stavíme neviditelnou zeď, která časem způsobí nemožnost naladit se na duchovního průvodce, i kdyby byl sebeosvícenější. I tam, kde se nachází láska a ostatní ji vnímají, tyto bytosti „mentalizují“ její nepřítomnost a sami sobě tak brání v rezonanci s ní. Nemohou se proto otevřít lásce, ke které však ostatní přístup mají. Ve své bláhovosti takový člověk nebude ani schopen uvěřit, že ostatní tuto lásku skutečně cítí. Necítí ji však ten, kdo je přehnaně podezíravý, uzavřený a jehož srdce je již z kamene.

Tato jeho zkušenost se pro něj stane zákonem, který funguje následujícím způsobem: já necítím lásku, to znamená, že neexistuje. Anebo: já nespatřuji inteligenci, z čehož plyne, že není a ani nemůže být. Tyto analogie jsem uvedl, abyste lépe pochopili, jak používat různé druhy transfigurace. Vysvětlil jsem také, kdy se nejedná o transfiguraci, a že opakem transfigurace je projekce. V případech projekce nedochází k mentalizaci kvalit, vlastností a ctností, které jsou člověku již potenciálně vlastní, ale jde o mentalizaci a projekci různých neřestí, špatných vlastností a zla, jenž z našeho zaslepeného hlediska nemusí být vůbec považovány za negativní. Lidé nacházející se v tomto vnitřním stavu vyvolávají jev projekce s pevným přesvědčením a snaží se projektovat do toho druhého vlastní negativní stavy. Jestliže je projektující například zlodějem, bude přesvědčen, že nikdo v okolí není schopen ctnosti a že všichni se chovají jako zloději. Zde vzpomeňme na moudré přísloví, které velice jasně říká, že soudíme ostatní podle míry naší vlastní perverzity, nebo jinak řečeno: „Podle sebe soudím tebe“.

Vztáhneme-li to k józe, vracíme se k výroku „Krása je v očích toho, kdo se dívá“, a nutno dodat, že i špína je v očích toho, který se dívá. Ve skutečnosti sice neexistuje, ale ten, který je sám plný zlosti, tuto zlost v sobě zvětšuje a poté ji projektuje tam, kde všichni ostatní vidí krásu. Tak může vidět špínu i tam, kde objektivně není. Tak může vidět perverzi, kde ve skutečnosti není. Získává pak veliké potěšení z ničení a zošklivování krásných přesvědčení a upřímného směřování někoho jiného. Doslova se zde jedná o bytost snažící se zničit jinou bytost, jež je přitom božsky směřována.

Existuje i možnost autotransfigurace, proto je důležité, abychom si dobře uvědomovali své skutečné vlastnosti. Mnohým z nás se to může zdát obtížné, někteří dokonce budou tvrdit, že neví, jaké mají vlastnosti. Budou si pokládat otázku: „Nenamlouvám si snad některé své vlastnosti?“ Autotransfigurace je samozřejmě možná, jen pokud znáte své dobré vlastnosti. Je to určitý druh inteligentní sugesce. Pokud však nemáte důvěru sami v sebe, nabízí se vám řešení obrátit se na astrologa, jenž vám vytvoří osobní astrogram spolu s vysvětlením všech jeho aspektů.

Po jeho prostudování získáte objektivní analýzu osobních charakteristických vlastností, jež jste však již předtím sami na sobě pozorovali. Porovnáte si objektivitu danou astrogramem s vlastními zkušenostmi z minulosti, a budete schopni říct: „Ano, tento člověk u mě vnímal negativní vlastnosti, které skutečně mám, a proto s ním mohu opravdu souhlasit.“ A touto analýzou vyjasníte i své dobré vlastnosti.

Je očividné, že existují dva základní pohledy lidských bytostí na prožívanou skutečnost. Je to pohled pesimistů a optimistů. To jsou dvě základní kategorie zřetelně pozorovatelné okolo nás (hlubší analýza je součástí teorie 4. ročníku jógy). Je běžné, že libovolní dva vybraní lidé nacházející se mezi námi budou mít s velkou pravděpodobností pesimistický přístup k životu. Méně často nastanou okolnosti, kdy jeden bude optimistický a druhý pesimistický, a ještě méně pravděpodobný je stav, kdy oba dva budou optimisty.

Je to dáno tím, že na tuto planetu, na tuto úroveň existence, se většina bytostí vrací, aby „spálili“ svoji karmu. Kvůli tomu převládá počet lidí s negativní životní vizí oproti lidem s vizí pozitivní. Lidská bytost, která je pesimistická a nechá si vytvořit astrogram, bude pak číst všechny své špatné vlastnosti a nakonec prohlásí: „Ano, opravdu, je to tak“. Když ale najde nějaké dobré vlastnosti, řekne si: „To ne, to není pravda, to je výmysl,“ a bude se snažit si tento postoj neustále udržovat. Pro takového člověka jsou přednější špatné vlastnosti a je o nich mnohem silněji přesvědčen než o těch dobrých. To je zřejmé, jistě jste se s takovým přístupem setkali i vy.

Tento pesimistický sklon je typický zejména pro ženy. I když jsou některé z nich objektivně od přírody obdařeny určitou harmonií, ony sami se vidí jako ošklivé na základě negativního pesimistického způsobu pohledu na sebe. Ostatní lidé jim mohou tvrdit, jak jsou krásné, ale ony si to samy o sobě nemyslí a říkají: „Ne, nejsem.“ 99% procent lidí, kteří se s takovými ženami setkají, jsou upřímní a potvrzují jim, že jsou krásné a harmonické, ale ony si přesto uvnitř odpovídají: „Ne, nejsem“. Jestliže se ale taková žena setká s někým, kdo jí jednou řekne, že je ošklivá, tak bude rychle souhlasit a navíc z toho bude smutná. Uvnitř pak zaujme postoj typu „Ano, viděla jsem se, to je ta konečná pravda“.

Z uvedeného je evidentní, jak moc je důležité umět transfigurovat také sám sebe. Měli bychom se vždy opírat o nezaujatý rozbor utvořený na základě astrogramu a vnímat dobré vlastnosti, které máme. Základní zákon projeveného světa říká, že není nic, co by bylo úplně dobré, nebo úplně špatné. Dokud žijeme v duálním prožívání, dobro se vždy mísí se zlem a zlo se mísí s dobrem. Vše je jen otázkou míry. V souladu s tímto zákonem pak moudré přísloví praví, že i v pekle najdeme něco dobrého, a tak tomu opravdu je. Přesto má však spousta lidí sklon popírat své dobré vlastnosti a naopak ráda s velkým uspokojením přijímá vše, co je na nich špatné. Chceme-li se transfigurovat, musíme umět nestranně posoudit dobré i zlé a soustředit se na pozitivní vlastnosti, které v nás jsou, a následně je mentalizovat a zvětšovat. Pokud budeme takto postupovat (i za pomoci sugesce a autosugesce, o kterých se učí ve vyšších ročnících jógy), můžeme poté skutečně provést správnou autotransfiguraci.

Proces autotransfigurace využívá autosugesce, která je vlastně určitým druhem rezonance. Budeme-li se na základě poznatků zjištěných v našem astrogramu transfigurovat, tzn., budeme-li sami sebe opravdu mentálně přetvářet, povede to k tomu, že se v nás tyto vlastnosti začnou probouzet a dynamizovat. A pokud budeme důslední, dokážeme je rozvíjet i dlouhodobě. Jakmile dojde k jejich upevnění, zjistíme jak my sami, tak i ostatní, že se autotransfigurace zdárně uskutečnila.

Na transfiguraci je cenné to, že její výsledek se vždy nejdříve projeví uvnitř našeho mikrokosmu, tzn., i když transfigurujeme někoho jiného, tak ho vlastně transfigurujeme uvnitř nás. Nemůžeme uskutečnit transfiguraci, aniž bychom ji provedli uvnitř nás, stejně jako nejsme schopni pozorovat něco, co nedokážeme vidět. Tedy jestliže jsme hloupí, nemůžeme transfigurovat někoho jiného, jako že je inteligentní. To je nemožné. Můžeme ho transfigurovat jen s tím, co my sami jsme schopni vnímat a pochopit. Jestliže vidíme jenom jeho citovou sílu, protože my sami jsme schopni pouze citů, můžeme transfigurovat jen tuto jeho sílu.

Také zde může vyvstat otázka, jestli jogína může ovlivnit určitá projekce. Je-li jogín dostatečně pokročilý a je na něj vysílána negativní projekce, nebude rezonance spojená s projekcí schopna ho ovlivnit. Jestliže však přichází pozitivní projekce a jogín je jí otevřený, pak nastane jev rezonance a tato sugesce ho začne ovlivňovat. Opravdového jogína se zlo nemůže dotknout, na rozdíl od obvyklého člověka, jemuž se to běžně stává. To je přirozené, protože ten, který ještě nevytříbil dostatečně svoji bytost, ten, kdo ještě chová ve své bytosti ohniska rezonance s nějakým zlem, může být také velice rychle zlem ovlivňován. Pokud jogín skutečně vytříbil a pročistil dostatečně svoji auru, nemá v ní již ohniska rezonance s těmito nižšími energiemi, tzn., že už nerezonuje s nižšími úrovněmi a nemůže být proto ovlivňován zlem. Negativní projekce se ho nedotýkají, ale pozitivní projekce ano. Pro běžné lidi jsou však tyto zlé projekce skutečně škodlivé a také jsou jimi mnozí negativně ovlivňováni.

Z celkového souhrnu projekcí má velká část z nich spíše negativní charakter a to hlavně v případě lidských bytostí, které je vysílají velmi tvrdohlavě. Některé lidské projekce jsou doslova děsivé. Například v životě paranoiků hraje projekce velmi významnou roli. V případě silně paranoidních lidí dojde k vytvoření vlastního umělého světa. Žijí pak v projektované realitě, jež překrývá vše ostatní okolo nich. Dejme tomu, že paranoik na všechno okolo sebe projektuje agresivitu, v takovém stavu pak od něho uslyšíme věty jako: „Všichni mi chtějí ublížit.“, „Všichni mne chtějí zničit.“, „Všichni se mne snaží pronásledovat.“, což v nás může vyvolat otázku: „Co vlastně ve skutečnosti prožívá?“ nebo „Odkud přichází celá jeho iluze?“.  Nikdo mu přeci nedělá nic zlého, nikdo se na něho ani nedívá, jak to, že žije v takovém přesvědčení? Všechny tyto případy mohou být vysvětleny tajemstvím projekce. Ačkoliv daná skutečnost neexistuje, člověk si ji představuje a jeho představa je tak silná, že změní i jeho realitu.

Na východě jogíni pro vysvětlení mechanismu projekce používají příklad s páskem: pokud ho hodíme na zem a po chvíli přijde cizí osoba, může se ve spěchu a ve své nepozornosti po určitý okamžik domnívat, že je to had. Vystraší sám sebe, ucukne, a je-li velmi nepozorný, dokonce si může navždy myslet, že se vyhnul jedovatému hadu, což ale ve skutečnosti není pravda, protože jen jednal na základě vlastní nevědomé projekce. Jeho představa, že na zemi je had, byla jeho projekcí. Tato projekce pocházející ze strachu vytvořila vizi hada tam, kde je jen obyčejný pásek.

V řadě situací, hlavně předtím, než jste začali cvičit jógu, jste se nepochybně sami konfrontovali s takovými projekcemi. Také si asi z minulosti vybavíte chvíle, ve kterých jste četli nějaký text a současně s tím jste začali intenzivně přemýšlet, což v krajních případech změnilo i čtená slova a přečetli jste tak něco jiného, než co tam ve skutečnosti bylo napsáno. Místo toho, abychom přečetli například slovo dobro, můžeme číst něco jiného. Naši chybu si pak uvědomíme ve chvíli, kdy se nám ztrácí souvislosti, a tak se vrátíme znovu k tomu slovu a zjistíme, že je zde napsáno úplně jiné slovo, než jsme původně mysleli. Odkud se vzalo to nové nenapsané slovo? Pokud to bylo například slovo dobro a zároveň jsme v té době měli hlad, tak jsme ho mohli nahradit například slovem drobek.

Tento způsob projekce bude patrně velice dobře blízký spoustě lidí, jejichž realita je deformována podobnými projekcemi, a žijí tedy ve světě představivosti, která především je izoluje od reálného světa. Pochopitelně můžete namítnout, že celý projev (ve smyslu stvořeného světa, máji) je iluzorní, ale to je iluzornost objektivní. Uvědomte si, že lidé si tak v objektivní iluzi tvoří další subjektivní iluzi, která je ale jenom jejich. Subjektivní iluze je výplodem jejich vlastní mysli a tak si vytváří takovou iluzi v iluzi, pohádku v pohádce. Smutným faktem však je, že tento jev se skutečně odehrává, a to poměrně často.

Co se týče problému karmy, není možné, abychom skrze transfiguraci nějak převzali negativní karmu. Naopak, transfigurace je činnost naši karmu spalující. Jestliže bychom transfigurací vytvářeli negativní karmu, tak by to znamenalo, že všichni ti, kteří dodnes někdy prováděli transfiguraci, například velcí geniální umělci, všichni by potom, co dokončili svá nádherná díla, nevědomě přijali karmu celého lidstva. To je absurdní. Z tohoto příkladu můžete vycítit nesprávnost této myšlenky. V žádném případě ten, kdo transfiguruje, nepřebírá během transfigurace žádnou karmu.

Zdánlivou nevýhodou transfigurace ale je, že může vyvolávat určitou závislost transfigurované osoby k osobě transfigurující. Tato závislost představuje ale vytříbenou a vznešenou připoutanost, na rozdíl od jiných negativních až zničujících připoutaností, které si sami vytváříme a se kterými se konfrontujeme. Raději si přejme, abychom byli připoutáni k těm, kteří nás vznešeně transfigurují, než abychom byli připoutáni třeba k nějakému opilci, se kterým se jdeme opít dříve, než se s ním svalíme pod stůl. Sami si přiznejme, že jen málokdo z nás v takových situacích zvažuje, jaká nebezpečí přináší samotná přítomnost opilce. Řekneme: „To je můj přítel, nemůžu nic dělat, je to dobrý chlap, jenom je opilec“.

Evidentně ve všem, co děláme, je přítomna určitá míra rizika a zde existuje riziko připoutanosti. Na závěr je dobré zdůraznit, že je to takříkajíc vznešené riziko, které se vyplatí přijmout. Je přeci mnohem lepší, abychom byli vědomě připoutáni k bytosti, jež nás pozitivně transfiguruje, a říkali: „Prosím transfiguruj mě, ještě víc a víc“, než abychom zůstávali nevědomky obětí různých náhodných většinou negativních sugescí a projekcí, kterým musíme v životě čelit a jejichž výsledek často nejsme schopni ovlivnit.