V latině slovo „intentio“ vždy označuje rozhodnutí lidské bytosti, následované spontánně soustředěným vnitřním působením touhy a vůle, usilující o nějaký záměr, neboli jinak řečeno pevně zaměřené k nějakému cíli.

Úmysl tedy označuje projev složitého vnitřního procesu lidské bytosti, v němž se současně spojuje rozhodnutí, touha a vůle, které jsou v tu chvíli pevně zaměřené a soustředěné na dosažení nějakého cíle.

V projevu jakéhokoli úmyslu, který lidská bytost vyjádří ve svém vnitřním vesmíru, je vždy přítomná tajuplná energie vůle. Lidská bytost v úzké spojitosti se svým rozhodnutím a touhou, jež se bezprostředně poté spojí se subtilní energií vůle, tak může projevovat nejrůznější úmysly, jež mohou být dobré nebo špatné. Přímo v okamžiku projevení nějakého úmyslu se ve vnitřním vesmíru lidské bytosti okamžitě spouštějí určité procesy okultní rezonance s odpovídajícími subtilními energiemi z makrokosmu, které do sebe vzápětí přitahuje, přičemž to vše vzniká v úzké spojitosti s rozhodnutím, touhou a vůlí, které byly předtím projeveny.

Proto jakmile ve svém vnitřním vesmíru dokončíme tento specifický proces, v jehož rámci se nevýslovným způsobem spojuje rozhodnutí, touha a vůle, v naší bytosti se náhle spustí určité procesy okultní rezonance s různými odpovídajícími subtilními energiemi z makrokosmu, které jsou následně přitahovány do mikrokosmu naší bytosti pokaždé, když onu činnost opakujeme – a někdy i potom.

V úzké spojitosti s naším úmyslem, který je buď dobrý anebo špatný, se v mikrokosmu naší bytosti okamžitě projevuje sui generis tajuplná subtilní „ozvěna“, pokaždé stejná, jež vždy pochází z makrokosmu. Bez ohledu na to, zda víme či nikoli, co se v tu chvíli děje, vzápětí po projevení určitého úmyslu v mikrokosmu naší bytosti, musíme okamžitě nevyhnutelně nést všechny odpovídající následky, neboli jinak řečeno všechny specifické důsledky vzniklé díky našemu úmyslu, který je nebo byl projeven (na začátku).

Známe-li tento zasvěcující esoterický aspekt, můžeme vytušit, že jakmile se určitý dobrý či špatný úmysl projeví jako trvalý nevýslovný okultní „katalyzátor“, mohou v našem vnitřním vesmíru nastávat různé změny téhož druhu, jež mají kumulativní ráz. Silné dobré či špatné úmysly, které v určitou chvíli projevujeme, nás mohou transformovat, či od základu změnit smysl našeho života a dokonce i náš osud, a to na velice dlouho dobu nebo i navždy. To je možné v důsledku náhlých nevýslovných účinků okultní rezonance, jež určitý úmysl následně vyvolá v mikrokosmu naší bytosti.

Vzhledem k tomu, že Bůh Otec je nepřetržitě všudypřítomný a vševědoucí, zná tak v každém okamžiku naprosto všechny naše úmysly, dokonce i ty nejskrytější. Vzápětí po projevení nějakého úmyslu vzniká v mikrokosmu naší bytosti tajuplná „ozvěna“, která není ničím jiným nežli Jeho odpovídající odpovědí, která je v našem vnitřním vesmíru vyvolána prostřednictvím makrokosmu. To způsobí, že se v nás zrcadlí účinky každého úmyslu, jenž se na svém počátku v první řadě projevuje nějakou myšlenkou.

A tak se každý úmysl lidské bytosti na začátku projevuje myšlenkou, přičemž se současně spojuje rozhodnutí, touha a subtilní energie vůle. Každý projevený úmysl v naší bytosti okamžitě vyvolá určité specifické účinky, jež úzce souvisejí s daným úmyslem projeveným na začátku. Každý projevený úmysl, ať chceme či nechceme, nebo ať víme či nevíme, co bude následovat, vzápětí nutně povede, k tomu, že budeme snášet důsledky, které se objeví po jeho projevení. Projevený úmysl je vždy příčinou vyvolávající okamžité a nevyhnutelné následky. Tyto následky vyvolané pokaždé, když projevíme určitý záměr, se časem kumulují.

Po jeho projevení lidskou bytostí na začátku se může příslušný úmysl, který je v tu chvíli určitým způsobem zpracováván ve vesmíru naší bytosti, vzápětí stát zvykem, který se později velmi rychle projevuje téměř automaticky. Úmysly, na něž si zvykneme, se časem stávají naší druhou přirozeností, která nás vnitřně přetváří a kumulováním vyvolává v našem vnitřním vesmíru kvalitativní skoky (dobré úmysly) anebo úpadek a krok zpátky (špatné úmysly).

To, že úmysl je mimořádně silnou tajuplnou energií, dokládá lidová moudrost: „S chutí do toho (dobře započatá činnost, která má jasný a pevný záměr), půl (50 %) je hotovo.“ Stojí za to nad tímto zásadním esoterickým odhalením kontemplovat, neboť tento aspekt je velice důležitý.

Každý úmysl, který projevíme, automaticky a nutně zahrnuje to, že vzápětí nato se stáváme a jsme pak zodpovědní za jeho okamžité důsledky, jež se objeví v našem vnitřním vesmíru, i za pozdější vzdálené důsledky. Okamžité důsledky, vzhledem k tomu, že jsou vždy nevyhnutelné, neúprosně vznikají v našem vnitřním vesmíru bez ohledu na to, zda ignorujeme to, co se v té chvíli děje.

Úmysly, které lidská bytost projevuje, mohou být dobré nebo špatné. Dobrý úmysl vždy okamžitě vyvolá v našem vnitřním vesmíru dobré, božské, harmonické a blahodárné účinky, jež nás inspirují a pobízejí činit Boží vůli a v nichž naprosto schází zlo. Špatný úmysl vždy okamžitě vyvolá v našem vnitřním vesmíru špatné, démonické, satanské, neharmonické, rušivé a škodlivé účinky zcela postrádající dobro.

Dobro, které je nepřítomností zla, nikdy neporušuje božské zákony a je v dokonalé harmonii s krásou, pravdou a naprostou rovnováhou existující v rámci Božího stvoření a pobízí nás k volbě probouzení ctností. Zlo, jež je nepřítomností dobra, porušuje božské zákony nebo se staví proti nim a představuje stav disharmonie, nerespektování Boží vůle, ošklivost, nepravdu a nerovnováhu, které se objevují především z důvodu nevědomosti (hlouposti), ale i prostřednictvím rozhodnutí se záměry, pramenícími ze sobectví, domýšlivosti a dalších hříchů, nebo neustálým opakováním chyb.

Velcí mudrci a zasvěcenci vědí, že dobro je vždy, bez výjimky, silnější než zlo a že dobro vždy, neustále poráží zlo. Zlo je vždy zničeno nekonečnou silou dobra. Dobro nemůže být nikdy zničeno nebo přemoženo zlem. Dobro je vždy bez výjimky nadřazené zlu. Existuje absolutní dobro, ale nikdy neexistovalo a neexistuje absolutní zlo. Zlo je vždy zřetelně podřazené dobru, neboť pro mudrce je ve skutečnosti jen nedostatkem dobra.

Mudrci vědí, že zlo se nikdy nevyrovná dobru. Ten, kdo si myslí, že zlo se ve skutečnosti dobru vyrovná, prokazuje nesmírnou nevědomost a ukazuje tak zjevný stav stupidity, v němž se nachází.

Dobro je nepomíjivé, zlo pomíjivé. Dobro je nekonečné, zlo konečné. Dobro je věčné, zlo přechodné. Ten, kdo koná a oddává se dobru, činí tak vždy důležitý krok směrem k moudrosti a k Bohu. Ten, kdo koná a oddává se zlu, prokazuje tím hloupost, v níž si hoví.

Téměř neustálé prokazování dobra nás nevratně povznáší, a tím i rychle přibližuje k Bohu.

Téměř neustálé páchání zla nás stahuje čím dál rychleji a hlouběji do pekelných světů, kde je hrozivá bezedná tma.

Dobro je vždy úzce spojené s láskou, krásou, pravdou, harmonií, rovnováhou, věčností, odpuštěním, ctnostmi a moudrostí.

Zlo je vždy úzce spojené s nenávistí, ošklivostí, lží, disharmonií, nerovnováhou, pomíjivostí, nelítostností, neřestmi a hloupostí.

Dobro vždy způsobuje v lidské bytosti radost, štěstí, blahodárné potěšení, harmonii a zdraví.

Zlo vždy způsobuje v lidské bytosti smutek, neštěstí, utrpení, bolest, disharmonii a nemoc.

Nějaký úmysl je pro lidskou bytost skutečně dobrý a prospěšný jedině tehdy, když se zcela začleňuje do univerzální božské harmonie, neboli jinak řečeno, když příslušný úmysl nepřekračuje božské zákony existující v makrokosmickém projevu. Působí tak vznik a přetrvávání Božího dobra jak v našem vnitřním vesmíru, tak i mimo nás.

Je důležité si uvědomit, že pokud nám schází inteligence a zdravý rozum, je často možné, že naše takzvaně dobré úmysly, jsou ve skutečnosti špatnými úmysly, pohlédne-li na ně pozorně, odpoutaně a jasně lidská bytost, která dosáhla moudrosti. Nějaký úmysl je proto skutečně dobrý, jeví-li se nám dobrý, když je na něj pohlíženo z hlediska božské moudrosti.

Řečeno zvlášť, lidské bytosti mají možnost si uvědomit, jestli je nějaký jejich úmysl opravdu dobrý, pokud předem analyzují touhu existující v příslušném úmyslu, a zároveň se vztáhnou pozorně, jasně a odpoutaně k deseti univerzálním přikázáním, daným lidem od Boha prostřednictvím Mojžíše.

Téměř v každé myšlence, jako i v každém vědomém činu, záměru, cíli, důvodu k jednání, projektu, vědomé volbě či rozhodnutí jednat, a to i v případě, kdy se zamýšlený čin následně nezrealizuje, je vždy současně přítomen úmysl, který se předtím projeví v našem vnitřním vesmíru.

V přesném souladu s příslušným úmyslem, který dotyčná lidská bytost projevuje ve svém vnitřním vesmíru, se téměř okamžitě spustí určité subtilní procesy okultní rezonance s odpovídajícími subtilními energiemi z makrokosmu.

Ve světle tohoto odhalení je zřejmé, že například deset činností, které jsou viděny zvnějšku a zdají se být jednoduše totožné, ale jsou ve skutečnosti prováděny deseti lidskými bytostmi s deseti různými úmysly, vytváří v jejich vnitřním vesmíru deset celkově různých procesů okultní rezonance s nejrůznějšími subtilními energiemi z makrokosmu, které nejsou totožné. V takové situaci určitý úmysl, dokud přetrvává a zůstává v našem vnitřním vesmíru nezměněný, vytváří v mikrokosmu naší bytosti stejné procesy okultní rezonance s týmiž odpovídajícími energiemi z makrokosmu, které do sebe přitahujeme pokaždé, když provádíme danou činnost se stejným úmyslem. V případě nezasvěcených lidských bytostí tento velice důležitý aspekt není téměř vůbec brán v potaz v důsledku nevědomosti, ve které  žijí a v níž si hoví.

Pro zasvěcence, jenž je dostatečně vnímavý, je však zjevné, že úmysly, které projevujeme, vytvářejí pokaždé v našem vnitřním vesmíru výrazné procesy okultní rezonance s určitými subtilními energiemi z makrokosmu, které mohou být buď prospěšné anebo škodlivé, v souvislosti s naším úmyslem, který může být dobrý anebo špatný. Náš úmysl je dobrý, když v něm není zlo, takže se dokonale začleňuje do božské harmonie, aniž by porušoval božské zákony. Náš úmysl je špatný, když v něm schází dobro, takže se nezačleňuje do božské harmonie, a to hlavně v důsledku faktu, že porušuje božské zákony.

Protože každá lidská bytost byla stvořena k obrazu Boha Otce, byla tak Bohem obdařena úplnou svobodou výběru pokaždé se svobodně rozhodnout pro projevení dobrého či zlého úmyslu, což je aspekt dokazující, že lidská bytost je svobodná a je vždy obdařena svou vlastní svobodnou vůlí.

Díky existenci vlastní svobodné vůle je každá lidská bytost dokonale svobodná v projevu jakéhokoli dobrého či špatného úmyslu, avšak hned vzápětí bude nevyhnutelně snášet okamžité důsledky, jež příslušný dobrý nebo špatný projevený úmysl vyvolá v jejím vnitřním mikrokosmu. Tento aspekt je dokonale platný i v případě činností, jejichž provádění předchází věnování plodů dané činnosti Bohu Otci nebo jedné z velkých kosmických mocností.

Těmto bezprostředním prospěšným anebo škodlivým důsledkům nemůže nikdo uniknout, jakmile projevil dobrý či špatný úmysl. Je nezbytné si zapamatovat, že všechny tyto okamžité prospěšné či škodlivé konsekvence, které v důsledku námi projevených úmyslů přitahujeme do své bytosti, se následně postupně shromažďují a mohou v určitou chvíli vyvolat buď duchovní skok, nebo regres a vnitřní úpadek. Všechny tyto účinky jsou úzce spojené s převahou našich dobrých, případně zlých úmyslů v našem vnitřním vesmíru.

Převaha špatných úmyslů způsobuje v našem vnitřním vesmíru vznik a množení nejrůznějších chyb, neřestí a hříchů, které s sebou přinášejí nejrůznější druhy utrpení a neštěstí. Převaha dobrých úmyslů způsobuje v našem vnitřním vesmíru probouzení dobrých vlastností, úžasných nadání a ctností, které s sebou přinášejí nejrůznější radosti, potěšení, spokojenost a štěstí. Všechny tyto následky jsou nevyhnutelné a jsou v mikrokosmu naší bytosti vyvolány specifickými procesy rezonance, vznikajícími okamžitě ve chvíli, kdy projevujeme nějaký dobrý nebo špatný úmysl.

Ve světle těchto zjevení si můžeme snadno uvědomit, že naše převažující úmysly vždy naplno přispívají k urychlenému procesu transformace anebo změny k horšímu, k níž dochází v mikrokosmu naší bytosti, a která úzce souvisí s dobrými či špatnými úmysly, jež v nás převládají.

Na onom světě – když lidská bytost definitivně opustí tento svět – je souzena v úzké souvislosti s dobrými anebo špatnými úmysly, které neustále projevovala. Když se nás na onom světě bytost plná světla zeptá, co jsme udělali se svým životem, myslí tím ve skutečnosti naše dobré či špatné úmysly, které jsme projevili v průběhu celé naší existence ve fyzickém světě.

Život plný převážně dobrých úmyslů nás v okamžiku, kdy definitivně opustíme tento svět, dovede do ráje, zatímco život plný převážně špatných úmyslů nás dovede do pekla.