Stránka mysli (ádžňáčakry), která vede fyzické a psychické projevy skrze vědomé činnosti směřované k uskutečnění cílů, předběžně vytvořených v mentální sféře. Vlastnost charakteru, vyjadřující schopnost pevného rozhodnutí, důslednost v překonávání překážek. Vůle předpokládá úměrné mentální úsilí, a to tím více intenzivnější, čím větší jsou obtíže, které máme překonat pro uskutečnění navrhovaného cíle. Jako psychický proces pracuje vůle také s psychickými, kognitivními a citovými procesy.

Činy vůle představují projev myšlenky (mysl) a city člověka, v jeho činnostech a skutcích. Ačkoliv činy vůle člověka záleží na jeho vlastních nápadech, rozhodnutích a psychologických motivacích, jsou ve svém základu určeny vlastní karmou a specifickými životními podmínkami, úrovní výchovy, převážně vlivy plynoucími ze sociálních vztahů, ve kterých žije a ve kterých se projevuje. Zdánlivá svoboda lidské vůle je nejčastěji určována karmou. Jóga dává moudré řešení problémů vztahu mezi svobodnou vůlí a nutností tím, že ukazuje, že opravdová svoboda se musí zakládat na poznání nutnosti. Vůle lidské bytosti, která se duchovně vyvíjí, se může svobodně projevovat, jenom pokud je naladěna a odpovídá božským věčným objektivním zákonům reality, protože jenom tehdy jedná člověk vědomě a neustále v rezonanci s božským makrokosmickým vědomím (Bohem).

Díky tomu můžeme říct, že vůle je důležitá schopnost, která zapojí sílu mysli a umožní psychické procesy vedení činnosti i se všemi jejími aspekty. Vůle dává do činnosti vyšší systém sebenápravy, který funguje převážně skrze systém signálu a předpokládá rozvahu účelu a vědomě vytvořený plán, organizaci vlastních sil, skrze ovládání některých z těchto sil a mobilizaci a vědomé zapojení i jiných sil. Ve vizi systému jógy má vyšší vůle pramen v subtilní struktuře bytosti známé jako vidžňánamajakóša, která je „prostředek inteligence“ nazývaný v některých východních školách buddhi. Rozlišné mentální a psychické vlastnosti vůle jsou přesný vědomý cíl, specifické úsilí a chování vedoucí k překonání překážek. Vůle představuje mentální úroveň sebeorganizace a sebenápravy vyšší než v oblasti citovosti. Volní činnost vyplývá z určité transformace a překonání citovosti. Vůle předpokládá mentální rozumovou organizaci energií, aspekt, který je pozdějším výsledkem vývoje lidstva, aspekt kterého pradávní lidé nebyli schopni.

Říkáme, že se jedná o vůli, v případech, kdy se objeví tyto dvě následující podmínky: první podmínka - konflikt mezi dvěma sklony (jeden sklon nevytváří čin vůle),…druhá podmínka - když dva sklony mají nerovné síly, jeden se podřizuje druhému. Občas (velmi často v případě jogínů) pomocí vůle obracíme čin tak, že to co bylo opravdu dobré, harmonické, božské, ačkoliv slabší, se stane silnější, a to co bylo původně silnější, ale špatné a vedlo ke ztrátě rovnováhy, bývá poraženo, tím co bylo na začátku slabší. Činnost je tím více plná vůle, čím silněji může odpovídat na slabší jemné vlastnosti stimulů a nechá bez odpovědi silné špatné vlastnosti. Protože vůle může jednat proti emocím, představuje kvalitativně vyšší nástroj regulace než city. Jóga považuje vůli za nástroj řízení všech systémů vnitřní regulace. Reálně může vůle jednat proti emocím nebo v jejich směru v případě vyšší emoce. Volní mentální čin je oproti pudovému činu rozumový a podřízený rozumové kontrole. Mezi vytvořením myšlení a vůlí existuje souvislost, neboť volní činy jsou přemýšlení a procesy myšlení jsou převážně volní a záměrné.

Důležitý parametr pro vytvoření a fungování vůle je překážka nebo obtíž. Odtud vyplývá nutnost předvídat zachycení nezbytných makrokosmických energií prostřednictvím vytyčených cílů. V hierarchii chování se názvem volní označuje takové, které odpovídá nejvyšší nejobtížnější úrovni. Předpokládá se, že chování odpovídá tím více volnímu charakteru, čím více vyplývá z převahy intelektuálních a duchovních sklonů. Pro některé jsou volní činy složitými činnostmi, které vyžadují velký stupeň aktivace a projevují se jen obtížně díky slabé inteligenci. U většiny lidských bytostí jsou volní činy ovlivněny sociálními a morálními sklony, můžou zpozdit svoje působení a připravit ho skrze vnitřní přípravu. Dítě přijímá schéma sociální činnosti spolupráce a komunikace.

Původem vůle je vztah řízený-podřizovaný. Skrze komunikaci s dospělým koná dítě jeho řečové příkazy a naučí se podřizovat. Dále skrze svůj vlastní jazyk a hlavně skrze vnitřní přípravu si dítě začíná samo dávat příkazy a začíná tak samo ovládat svoje chování. Funkce, které byly předtím mezi osobním nebo psychickým, budou skrze zvniterňování mezi individuálním nebo nadpsychickým. Vůle záleží na podmínkách rozvíjení činnosti osoby. Vůle nemůže být silná v nepřítomnosti jasných a hodnotných cílů, aniž by předtím existovalo období tréninku v bitvě s obtížemi, bloky a překážkami. Nemáme si plést touhu se schopností volního činu, který přispívá a investuje do vlastní činnosti.

Základem vytvoření vůle je činnost ve všech jejích formách – fyzické, intelektuální, psychické, duchovní, společenské. Významný je také fakt, že díky převládající rezonanci s určitými subtilními specifickými energiemi z makrokosmu podle druhu činnosti a převážnému vycvičení úsilí, se vůle specializuje a může být mnohem silnější v určité oblasti (nebo sféře bytosti) než v jiných. Následné cvičení všech forem úsilí (plná kontrola sexuálního potenciálu, procvičené ásany, lajajóga, atd.) je základní podmínkou pro rozvíjení mnohonásobné osobnosti jogína. Do míry, do které jsou překonány překážky, zmenšují se jejich vlastnosti jako překážek. Neboť překážka není jenom objektivní skutek, ale je to vztah subjekt-objekt, protože zapojíme vlastní možnosti, subtilní energie, které zprostředkováváme a vnější podmínky. To, co je pro jednoho obtížné může být lehké pro druhého, který má subtilní gigantickou energii spolu se znalostí a potřebnou zručností. Rozvíjení vůle je založeno na rostoucím diagramu překážek, které přichází, nebo které přijímáme a v dané chvíli překonají schopnosti jogína.

Vůle je struktura vyšší sebeopravy, která se představuje potenciálně jako schopnost probíhající v čase jako proces. Ve struktuře vůle najdeme stránku sebeovládání, sebepřikázání a zapojení do činnosti. Klasicky existuje negativní vůle (zadržování popudlivosti) a pozitivní vůle (mobilizace, zapojení, jednání). Mezi nimi existuje vztah vzájemné souvislosti. Aforismus zmiňuje: „Tak velká je tvoje síla ovládání světa, ve kterém žiješ, jak velká je tvoje síla ovládat sám sebe“. Vůle je u jogínů vlastností osobnosti. Pokud se na ni zaměříme jako na proces, vůle předpokládá širokou škálu činností, záměrů a konání od nejjednodušších, dočasných až k velice složitým. Aktem vůle je jakýkoliv záměrný volní akt směřovaný k vědomým cílům. Může nebo nemusí vyžadovat významné úsilí, hlavně pro toho, kdo je obdařen ohromnou energií.

Proces vůle je vlastně ten, který předpokládá překonání překážky. Zjistilo se, že různé vnitřní impulsy se transformují v pohnutky a dále se projektují do cíle. Následuje pak rozhodující působení, o kterém se rozhodneme často v konfliktní situaci, ze kterého následně vyplyne více nebo méně pevné rozhodnutí. Je potřebné, abychom přijímali rozhodnutí týkajících se nejenom objektivity, ale také prostředků, aby se skrze vztahování prostředků (jako dočasného cíle) na konečný cíl vytvořil plán činnosti, v němž se zapojí i vnitřní procesy, které předpokládají řešení problémů. Je něčím, co předpokládá energii a úsilí. Opravdové volní úsilí je ale zapojeno v konečné fázi konání předpokládajících souvislost fyzickou, emoční, mentální, intelektuální a duchovní energie zapojené do míry překážek (jako specifická forma odrazování) a dokončení. Pro vůli je vlastní konání nebo uplatňování v praxi rozhodující. Při vykonání vůle se probouzí, zvětšují, tvoří a dokazují vlastnosti vůle, kterými jsou: síla, důslednost, vytrvalost, rozhodnost, stálost a další.