PRAVDA

To, co je skutečné. Pravda je vlastnost výroku spočívající v tom, že odpovídá skutečnosti. Pravdy popisují či reflektují skutečnost a tak umožňují její poznání. Poznání pravdy znamená proces okultní rezonance mezi nějakou věcí či bytostí a vědomím toho, kdo usiluje pravdu poznat a tak ve svém vědomí replikovat skutečnost. Tímto způsobem se pravda o nějaké věci či bytosti promítá na plátno vědomí toho, kdo ji poznává.

O božské, konečné pravdě, k níž získávají v určitém bodě svého vývoje lidé přístup (díky plodné duchovní transformaci), lze říct, že je „trvalá“, „pevná“, „osvěcující“, „tajemná“, „povznášející“, „nevýslovná“, „nezničitelná“, „stálá“ a dokládá nepopsatelné, záhadné spojení mezi člověkem a Bohem Otcem.

***

Slovo pravda má spojitost s latinským „veritas“. Ve staré řečtině existuje pro slovo pravda výraz „alétheia“ (který má z etymologického hlediska význam „nezapomínání“, protože je složen ze slova „léthé“ (zapomínání) a záporky „a“, ale který se používá ve smyslu „realita“, „odhalená pravda“). Když se mluví o Božské pravdě jako takové, vždy se nevyhnutelně přímo odkazuje na Nejvyšší princip, neboť kromě Nejvyššího principu nic – bez výjimky – nevlastní svůj vlastní základ.

Z tohoto odkazu na Nejvyšší princip nutně vyplývá, že každý náš vztah k Božské pravdě musí projít uznáním naší podřízenosti vůči objektivním tajuplným imperativům hlavních neměnných a člověka přesahujících zákonů. Proto se říká, že jedině konečná pravda, zjevená v našem vlastním vnitřním vesmíru, nás z duchovního hlediska skutečně osvobodí. Apoštol Jan zdůrazňuje tento zásadní aspekt ve svém evangeliu, když cituje Kristova slova: „Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí.“

Pravda hlásá, neboli činí zjevnou, shodu či určité zrcadlení, které umožňuje pravé poznání. Poznání pravdy vždy ukazuje na určitý proces okultní rezonance mezi nějakou věcí či bytostí a vědomím toho, kdo si je přeje poznat – proces, který mu dovolí poznat přímo ve svém vnitřním vesmíru, jaká je pravda ohledně oné věci či bytosti.

Konečná pravda, neboli jinak řečeno Božská pravda, je vždy jen jedna. Právě proto lze hovořit o jedinečném charakteru konečné pravdy, neboť ve své podstatě je neustále naprosto identická s Nejvyšším principem, který se neliší od této původní Jednoty. Mudrcové tvrdí, že konečná pravda ve skutečnosti nikdy nebyla a nebude výtvorem lidské mysli. Božská pravda bude mít věčně záhadnou existenci, která se udržuje prostřednictvím sebe sama, nezávisle na nás. Proto naší úlohou, která je zároveň i jedním z našich základních poslání (přičemž na prvním místě je přímé a nezprostředkované poznání skutečnosti Boha Otce ve vlastním vnitřním vesmíru), je poznat Božskou pravdu přímým a nezprostředkovaným odhalením.

Teprve tehdy, až se v naší bytosti začne postupně odhalovat konečná božská pravda, se dostaneme ze stavu omylu, protože se poprvé v naší bytosti objeví velkolepý zásadní záblesk věčného světla konečné božské pravdy, jež nám propůjčuje přístup ke skutečnému poznání, které nám dovolí pochopit vnitřní i vnější realitu z tajuplné perspektivy konečné božské pravdy Boha Otce. Proto poznání konečné božské pravdy v našem vlastním vnitřním vesmíru vede ke vzniku zásadní transformace naší perspektivy a pohledu na skutečnost. Místo mylného osobního náhledu na realitu (realitu naší bytosti i okolní realitu), v němž jsme se bezpochyby do té doby nacházeli, se v naší bytosti rozhostí a navždy zůstane nový podstatný náhled náležející konečné božské pravdě. Tento transformující náhled konečné božské pravdy nám nabízí božské opěrné body, které potřebujeme, abychom správně – s moudrostí – nahlíželi na realitu své bytosti i na celou realitu, jež nás obklopuje. Mudrcové říkají, že konečná božská pravda ve skutečnosti patří gigantické záhadné sféře čisté moudrosti Boha.

Všem velkým mudrcům, všem pokročilým jogínům a všem velkým světcům, kteří dosáhli nejvyšší božské realizace, se v určité etapě jejich duchovního vývoje podařilo ve svém vlastním vnitřním vesmíru odhalit konečnou božskou pravdu. Jedině tak, odhalením konečné božské pravdy ve své vlastní bytosti, se jim skutečně podařilo poznat Boha Otce a zároveň transformovat svůj mylný osobní náhled v náhled nový: božský, věčný a univerzálně platný.

Konečná božská pravda osvětluje ty tradice, které se otvírají k převzetí a vstřebání svrchovaného světla tajemné základní reality. Víme-li toto všechno, stálo by za to, se nyní zeptat, kolik lidí, a to především z těch, kteří uchovávají pravé tradiční duchovní směřování, se staví mimo veškerou citovou připoutanost a omezeného skupinového ducha a zcela nezištným způsobem zohledňuje konečnou božskou pravdu pro ni samotnou? Bohužel si lze snadno povšimnout, že odpověď na tuto otázku často ukazuje, že jde jen o velmi malý počet lidských bytostí tvořících uzavřený a krajně zúžený okruh upřímných přátel konečné pravdy. Taková duchovní skupina je skupinou nemnoha vyvolených, v jejímž rámci je uchováván a předáván neocenitelný poklad věčné moudrosti, která je, dalo by se říci, nadčasovým univerzálním úložištěm konečné božské pravdy.

NAHORU