KRÁSA

Synonyma: KRÁSNO

Krása je uspořádáním neboli jinak řečeno okouzlujícím povznesením formy prostřednictvím harmonie. Krása je kategorií projevu, která spolu s dobrem a pravdou tvoří triádu základních božských atributů Stvořitele. V kultuře starověku, kdy byly duchovní hodnoty pojímány a hodnoceny celistvě, splývala krása často s dobrem, pravdou, harmonií a užitečností, přičemž tyto hodnoty přecházely jedna ve druhou. Platon svým „kalon kagathon“ vyjadřuje, že krása, harmonie, pravda a dobro jsou trvale prolnuty.

Vnímání krásy je úzce spojeno se skutečným niterným, psychickým, mentálním a duchovním vývojem lidské bytosti. Vnitřní odezvy a odrazy nesouvisejí nutně s objektivním osvojováním uvědomované skutečnosti. Lidová tradice tento zásadní aspekt zachytila v moudrém rčení: „Není krásné, co je krása, krásné je to, co shledávám krásným.“ Tantra zase říká: „Krása se nachází ve vědomí a očích pozorovatele.“ Východní mudrcové a někteří filosofové (Platón, Hegel) zastávají stanovisko, že krása existuje jako idea utvářená specifickou energií ještě dříve, než se konkrétně projeví ve všem, co nás obklopuje, v přírodě nebo v umění, zde nebo v jiných rovinách či světech.

Krása je vždy vnímána v rámci vztahu vnímajícího (poznávajícího subjektu) a vnímaného předmětu. Krása je ve vědomí člověka, nezávisle na své reálnosti, znázorněním vlastností a charakteristik předmětu, skutečnosti nebo bytosti, které považuje za pravdivé, harmonické, dobré a povznášející a jako takových si jich váží. Tím, že naplno vnímá a oceňuje to, co je krásné, lidská bytost vibruje v souzvuku s pravdou, harmonií a tajemstvími, která se nacházejí za konkrétní věcí. A tak prostřednictvím okultní rezonance® přenáší do své vlastní bytosti pravdu, harmonii a dobro, které jako takové vnímá mimo sebe. Díky tomuto nevýslovnému komplexnímu procesu lidská bytost, uvědomující si krásu, okamžitě vibruje v souzvuku s blahodárnými, harmonickými, objektivními subtilními energiemi ze silové sféry kosmické krásy, pravdy a dobra.

Krása vyjádřená tvarem je na fyzické úrovni vznešeným, harmonickým, blahodárným, objektivním (pravdivým), tvůrčím a štěstí přinášejícím výrazem nutnosti, nepřímo odrážející představu řádu, pravdy, rovnováhy, symetrického členění, vývoje a zduchovnění. Ve svém bezprostředním a úžasném vyjádření coby oslnivá anebo nenápadná nádhera je krása pravdou, dobrem a harmonií. Z této perspektivy by se pocit krásy dal považovat za uvědomování dokonalosti, tajuplné přitažlivosti nebo volání po rozpoznání či úplném dosažení možností dokonalosti. Pocit krásy je ve své podstatě spontánním stavem okouzlení, ideální pulsací, jenž nás přibližuje absolutnu.

NAHORU