Slovo ahimsa tvoří hláska „a“, která je zápornou předponou „ne“, a podstatné jméno „himsa“, které znamená „zabití“ anebo „násilí“. Ahimsa je však více než jen příkaz nezabíjet, obsahuje širší pozitivní význam, jenž zahrnuje lásku. Tato láska pojímá veškeré tvorstvo, neboť všichni jsme dětmi téhož nebeského Otce – Boha.

Jogín věří, že zabít nebo zničit nějakou bytost je urážkou Stvořitele. Lidé zabíjejí často kvůli potravě, anebo aby se ochránili před nebezpečím. Ale skutečnost, že je někdo vegetarián, nemusí ještě nutně znamenat, že je nenásilného založení nebo že je jogín, třebaže jóga takovou životosprávu prosazuje. Nůž může být použit k tomu, abychom rozporcovali ovoce nebo také k probodnutí nepřítele. Chyba není v nástroji, nýbrž v jeho uživateli.

Z lidí se stávají násilníci, když musejí hájit své zájmy, své blízké, majetek nebo čest. Ale člověk se nemůže spoléhat jenom na sebe, aby hájil sebe sama a druhé. Víra, že to dokáže, je klamná. Člověk se tedy musí spoléhat na Boha, který je zdrojem veškeré moci. Pak se člověk nebude bát ničeho, žádného zla. Násilí se rodí ze strachu, slabosti, nevědomosti nebo z neklidu. Abychom ho ovládli, je zapotřebí osvobodit se od strachu. Abychom tohoto osvobození dosáhli, musíme získat nový přístup k životu a přeorientovat svou mysl. Násilí nutně poleví tehdy, když se lidé naučí zakládat svou víru spíše na skutečnosti a bádání než na nevědomosti a předpokladech.

Jogín věří, že každý tvor má stejné právo na život jako on. Věří, že se narodil, aby pomáhal druhým, a pohlíží na všechno živé s láskou. Ví, že jeho život je nerozlučně spjat s životy druhých, a dělá mu radost, když jim může pomoci, aby byli šťastni. Jejich štěstí se pak empaticky přenáší i na něho. Štěstí druhých klade nad své vlastní a stává se tak pramenem radosti pro všechny v jeho okolí. Tak jako rodiče povzbuzují děti při prvních krůčcích, i on povzbuzuje ty nejnešťastnější a činí je životaschopnými.

Za zlý skutek, kterého se dopustili druzí, se lidé domáhají spravedlnosti. Když ho však spáchají oni sami, požadují shovívavost a odpuštění. Oproti tomu jogín věří, že za špatnost musí být souzen, zatímco pro ostatní žádá odpuštění. Jogín ví, jak má žít, a učí to i druhé. Stále se touží zdokonalovat a láskou a soucitem ukazuje druhým, jak se stát lepšími.

Jogín se staví proti zlu v člověku, který zlo páchá, ne však proti jeho osobě jako takové. Za spáchané zlo doporučuje pokání, nikoli trest. Odpor ke zlu a láska k tomu, kdo ho páchá, mohou existovat vedle sebe. Manželka opilce se může stavět proti jeho návyku, a přitom svého muže nadále milovat. Stavět se proti zlu bez lásky vede k násilí. Milovat toho, kdo činí zlo, a nestavět se zlu v něm na odpor, je šílenství a vede to do neštěstí.

Jogín ví, že milovat někoho, zatímco svádíte boj se zlem v něm, je tou nejlepší cestou, jakou je možno se dát. Bitva je vyhrána, protože zbraní je láska. I milující matka občas naplácá svému dítěti, aby jej odnaučila nějakému zlozvyku. Stejným způsobem miluje svého protivníka i skutečný zastánce ahimsy.

Vedle ahimsy stojí abhaja (nepřítomnost strachu) a akródha (nepřítomnost zloby). Osvobodit se od strachu dokáží pouze ti, kdo vedou čistý život.

Jogín se nebojí ničeho a nikdo se nemusí bát jeho, neboť jogín se očistil studiem svého vlastního nadosobního já.

Strach se člověka zmocňuje a ochromuje ho. Bojí se, že by mohl přijít o zdroj obživy, o bohatství či o svou pověst. Největší strach však má ze smrti. Jogín ovšem ví, že se liší od těla, které se stalo pro jeho ducha dočasným příbytkem. Vidí veškeré bytosti ve svém nadosobním Já a své nadosobní Já vidí ve všech bytostech, důsledkem čehož ztrácí všechen strach. Přestože jeho tělo podléhá nemocem, věku, chátrání a smrti, jeho duch je věčný a zůstává nedotčen. Pro jogína je smrt přechodným stavem, který dodává životu na chuti. Mysl, rozum a celý svůj život zasvěcuje jogín objevování Boha.

Jestliže se někdo celou svou bytostí upnul k hledání nejvyššího božství, koho a čeho by se ještě mohl obávat?

Výsledkem trvalého praktikování nenásilí (ahimsa) je vymýcení nepřátelských pocitů vůči kterékoli bytosti. V blízkosti toho, v němž nenásilí dokonale zapustilo kořeny, se všichni zříkají nenávisti, odporu či nepřátelství.