DHARMA

Pojem dharma pochází ze sanskrtu a lze ho přeložit jako „nosit“ či „držet“. Jinými slovy označuje „to, v čem spočívá naše pravá přirozenost“.

Dharma je hypostazí božského přírodního zákona vesmíru, základem lidské morálky a etiky a základnou jakéhokoli duchovního směru. Indové nazývají své náboženství sanátanadharma, věčné náboženství.

U jednotlivců je dharma neodlučně spjata s karmou: člověk může uskutečnit dharmu pouze v mezích své specifické karmické situace.

Dharma je ústředním konceptem buddhismu, používaným často v různých významech:

  1. Vesmírný zákon „velkého božského řádu“, který vládne našemu světu a jehož hlavním aspektem je zákon znovuzrozování přesně určovaný karmou;
  2. Učení Buddhovo, jež v první řadě umožňuje úplné uvědomění tohoto zákona a určitým způsobem ho formuluje. Toto učení vyjadřuje univerzální pravdu. Dharma vnímaná v tomto smyslu existovala už před Buddhovým narozením na Zemi, přičemž on sám je pouze jejím projevem. V této dharmě buddhismus hledá své útočiště (trišarana);
  3. Soubor etických norem a norem chování (šíla, vinajapitaka);
  4. Projevy skutečnosti, věci a jevy obecně;
  5. Myšlenky, psychické obsahy, nápady, odrazy jevů v lidské mysli;
  6. Výraz označující zásadní faktory, jež jsou úhelnými kameny empirické osobnosti a našeho vnitřního vesmíru pro hínajánu.
NAHORU