Nesmírně komplexní subtilní dimenze stvoření. Kauzální vesmír či kauzální svět je nesmírně subtilní a komplexní. Abychom si ho dokázali uvědomit a pochopit, potřebujeme mimořádně silné mentálního soustředění a zvnitřnění, které nám umožní vizualizovat si současně fyzický i astrální vesmír v celé jejich nesmírnosti – světelnou astrální vzducholoď s drobnou hmotnou, fyzickou gondolou – jako přítomné pouze v mysli, dokonale zpředmětněné. Pokud se nám tímto vyšším mentálním soustředěním postupně podaří převést či sublimovat oba vesmíry, fyzický i astrální, v celé jejich komplexitě na čisté ideje, získáme schopnost okamžitě vstoupit do kauzálního světa, nacházejícího se na pomezí hmoty a ducha. Uvědomíme si tak jasně celé stvoření – pevné hmoty, tekutiny, plyny, elektřinu, rostliny či mikroorganismy – jako pouhé dílčí formy božského vědomí. Podobně jako když člověk zavře oči a říká si, že existuje, ačkoli jeho tělo je jeho fyzickým očím momentálně neviditelné a v mysli je přítomné jen jako myšlenka.

Všechno, co člověk dokáže pouze v mysli, dělá kauzální bytost doopravdy. Nejsilnější, nejrozsáhlejší, nejimaginativnější a nejhlubší lidská inteligence souvisí s kauzálním tělem. Umožňuje nám pracovat s širokým polem idejí a mentálně přecházet rychlostí vyšší než rychlost světla z planety na planetu, valit se bezednými propastmi, prolétat jako kometa mezi galaxiemi a dávat se pohltit nekonečnou záplavou jejich hvězd. Kauzální entita se těší nesmírné svobodě a moci. Kdykoli a téměř bez úsilí může zhmotňovat své myšlenky a přání, aniž by jí v tom mohla zabránit jakákoli fyzická, materiální či astrální překážka a aniž by musela strpět sebemenší karmické omezení.

Pro kauzální entitu je naprosto vše možné, ale nikoli vše je jí dovoleno. Z hlediska jejího vědomí je hmotný vesmír zpředmětněn a již ho netvoří elektrony, stejně jako astrální vesmír již netvoří „biotrony“ ani prána. Oba světy se jí jeví jako tvořené drobnými svazky božích myšlenek, tvarovaných a členěných májou neboli zákonem relativity, který jen domněle rozděluje númena energií, jevů, bytostí a věcí.

Duše kauzálního světa samy sebe poznávají jako individualizované svazky božského ducha. Jejich myšlenky, bleskově projevované jako předměty jsou to jediné, co je obklopuje. Kauzální bytosti vnímají bezprostředně, bez ohledu na vzdálenost, jakékoli odlišnosti těles, bytostí, energií nebo myšlenek, a to jako čisté a nesložené ideje. Jako si člověk, který zavře oči, může jasně a nepřetržitě vizualizovat subtilní bílé zářivé světlo nebo subtilní světelnou sféru modravé barvy, tak vnímá kauzální bytost pouhým myšlením zcela reálné zrakové, sluchové, chuťové, čichové nebo hmatové vjemy. Okamžitě vytváří jakoukoli energii, jev nebo věc a stejně okamžitě je nechává zmizet mimořádnou neomezenou silou svého vědomí, kterou je schopná na kosmické úrovni souvisle uplatňovat.

Zrození a smrt se v kauzálním světě uskutečňují pouze prostřednictvím myšlení. V kauzálním vesmíru se bytosti jednoduše živí ambrózií poznání obnovující se věčnosti. Svou žízeň po Absolutnu hasí vodami blaženého míru a chodí nevyšlapanými cestami nejrůznějších vjemů, probírají se nekonečnými možnostmi a plují nekonečným oceánem božské blaženosti. Jejich nehmatnými těly kosmických rozměrů víří bezpočet světů a stoupají bubliny vesmírných galaxií, třpytí se v nich hvězdy moudrosti a sny zlatých mlhovin stále se rozpínající na modravém pozadí nekonečného Absolutna, Boha, který věčně vše objímá.

Tělo kauzální bytosti je součástí kauzálního vesmíru. Kauzální (neboli příčinné) tělo je tělo příčin čili „semen“. Říká se mu tak, neboť je příčinou fyzického neboli hrubého těla a subtilního, astrálního těla. Astrální a kauzální těla jsou stálá; existují a působí společně.

Vzájemné prostupování tří těl člověka se mnohostranně ukazuje v trojí přirozenosti člověka. Na fyzické úrovni, na Zemi, v bdělém stavu, jsou si lidé větší či menší měrou vědomí všech tří těl svého božského ducha (átmanu). Když přijímají čichové, chuťové, zrakové, hmatové a sluchové vjemy, děje se to převážně prostřednictvím fyzického těla. Mentální vizualizace anebo jakýkoli volní akt vychází z astrálního těla a úzce s ním souvisí. Zatímco kauzální tělo se převážně vyjadřuje ryzím a vytříbeným myšlením při introspekci a zejména v hluboké meditaci na přirozenost Boha. V této linii idejí se lidé přirozeně dělí do tří obecných kategorií: „materialistických“, „volních“ a „vytříbeně intelektuálních“ – podle převahy fyzického, astrálního nebo kauzálního těla v člověku.

Se svým fyzickým tělem se ztotožňujeme přibližně šestnáct hodin denně. Ve spánku se sny často nevědomě unikáme do astrálního těla. Typicky astrálním způsobem spontánně a bez námahy vytváříme věci, situace a bytosti. V hlubokém spánku beze snů přenášíme těžiště svého vědomí, svého pocitu já, do kauzálního těla. Jen tento spánek je hluboce občerstvující a scelující. Ve snech je spící do určité míry ve styku s astrálním tělem; proto tento typ spánku někdy nepřináší úplný odpočinek.

Tři hlavní těla – fyzické (hrubé) tělo, astrální (subtilní) tělo a kauzální tělo – obsahují pět „obalů“ (kóš). Fyzické tělo (sthúlašaríra) obsahuje annamajakóšu (anna = potrava, májá = vytvořené z iluze, kóša = obal) – iluzorní pouzdro tvořené potravou, kterou člověk požívá a vstřebává. Fyzické tělo se skládá z šestnácti hrubých (fyzických) elementů.

Astrální tělo (súkšmašaríra) obsahuje tři „obaly“: 1) pránamajakóšu (éterický či vitální obal), 2) manómajakóšu (mentálně-emoční obal) a 3) vidžňánamajakóšu (obal intelektu). Astrální tělo je tedy sídlo či nástroj mysli (manas) a emocí. Soustava smyslů odpovídá určité formě vědomí a emocionality v subtilním (astrálním) těle tvořeném pránou. Astrální tělo je zcela necitlivé vůči zimě, teplu anebo jakýmkoli jiným vnějším vlivům.

K anatomii astrálního těla patří subtilní mozek, který těsně souvisí se sahasrárou a šesti subtilními silovými centry (čakrami), která umožňují vysílání a příjem vytříbených kosmických energií, centry, jež jsou položená podél sušumná nádí, středové subtilní osy bytosti, která na fyzické úrovni odpovídá mozkomíšní ose. Astrální srdce, představované anáhatačakrou, přijímá emoční energii a světlo božské lásky, které probouzí a posiluje extatický stav vnitřního osvícení, který má původ v subtilním astrálním mozku.

Astrální svět se dá vnímat obzvláště prostřednictvím šestého smyslu: astrální intuice. Skrze astrální intuici získává astrální bytost bezprostředně subtilní zrakové, sluchové, čichové, chuťové a hmatové vjemy. Astrální tělo může utrpět poranění, ovšem to se takřka okamžitě zacelí rozhodným aktem vůle a soustředění blahodárné tvořivé imaginace, které astrální tělo brzy na to udělá přesně takovým, jakým bylo před poraněním. Prostředky astrálního těla můžeme bezprostředně komunikovat nebo přijímat různé vjemy a stavy skrze telepatii, empatii, duševní „televizi“ anebo spontánní duševní jasnovidectví. Díky tomu se dokážeme dokonale vyvarovat omylů či nedorozumění způsobených nadměrnou imaginací, hloupou skepsí či omezenou racionalitou nebo chybným výkladem. Tak se jednou pro vždy rozptýlí směšné zmatky, které vznikají psanou či mluvenou řečí. Astrální tělo sestává z devatenácti subtilních prvků.

Dělí se do tří hlavních skupin, podle kóš (pránamajakóši, manómajakóši, vidžňánamajakóši): 1) vyšší intelekt; 2) ego; 3) cítění; 4) mysl (vědomí smyslů); pět nástrojů poznání, subtilní obdoby fyzických smyslů: 5) čich, 6) chuť, 7) zrak, 8) hmat, 9) sluch; pět nástrojů činnosti: 10) rozmnožování, 11) vyměšování, 12) řeč, 13) chůze, 14) manuální dovednost; a pět nástrojů vitální síly odpovídajících různým tělesným funkcím: 15) krystalizace, 16) vstřebávání, 17) vylučování, 18) metabolismus a 19) oběh.

Astrální tělo a jeho devatenáct subtilních prvků přežívá smrt fyzického těla. Astrální touha vede ke všem vytříbeným stavům a vibracím. Astrální bytost se těší z vznešené, éterické hudby sfér, závratné nekonečné lásky, fascinujících představení astrálního stvoření, rozvinutého do závratného bohatství a svobody, nekonečné pestrosti subtilních světelných paprsků. Extaticky chutná, vdechuje a dotýká se světla. Astrální touha také těsně souvisí se schopností astrální bytosti vytvářet cokoli jako nádherné tvary různě zbarveného světla či jako projekce-kondenzace snů, aspirací a myšlenek. V astrálním světě jsme svědky volného projevu subtilní schopnosti vtělovat či projektovat všechny myšlenky a touhy do vnějších světelných forem.

Kauzální tělo (káranašaríra) obsahuje ánandamajakóšu (obal božské blaženosti). Ánandamajakóša těsně souvisí se sahasrárou. Kauzální tělo je utkáno z idejí, „žije“ a pohybuje se ve velkolepé a přitom extrémně subtilní blažené sféře čistých idejí. Je matricí třiceti pěti silových idejí. Kauzální touha se naplňuje zejména prostřednictvím nadmentálního vnímání a hluboké, vytříbené kontemplace. Už takřka úplně duchovně osvobozené bytosti kauzálního světa, oděné jen tenkým závojem astrálního těla, vidí skoro celý vesmír a ztotožňují se s ním jako s nejvyšší mentální objektivizací silových idejí absolutního Stvořitele; kauzální bytosti mohou „zhmotnit“ cokoli v astrálním světě prostým aktem nejvyšší vůle a myšlení.

Proto se těmto obzvláště vyvinutým bytostem jeví i nekonečné astrální štěstí vcelku hrubé a poněkud podřadné. Kauzální bytosti uskutečňují své touhy tím, že projeví anebo zpředmětní jev, objekt či aspekt, který si přejí, okamžitým aktem nejvyšší vůle a ideace. Halí je jen extrémně jemný háv kauzálního těla, a jsou proto snadno schopné vdechovat život dokonce celým fyzickým či astrálním vesmírům, v nápodobě božského vzoru absolutního Stvořitele. Struktura jakéhokoli projeveného světa je pouhý iluzorní kosmický sen a božský duch, který nese jako tělo jen jemný kauzální závoj, proto vládne obrovskou, úžasnou tvořivou silou – po vzoru všemohoucího, absolutního a nekonečného božího Ducha.