Spisovně ten, kdo dosáhl druhého břehu“ neboli transcendence. Všeobecně překládáno jako „dokonalost“, pojem páramitá označuje duchovní ctnosti, které Bódhisattva uskutečňuje na své cestě (bhúmi).

Mezi nimi je šest základních vlastností:

1. danapáramitá (kvalita nebo soucit)
2. šilapáramitá (moudrá mravnost)
3. kšantipáramitá (trpělivost)
4. vírjapáramitá (gigantická energie)
5. dhjánapáramitá (hluboká meditace)
6. pradžňápáramitá (moudrost)

K těmto vlastnostem se přidávají další čtyři ctnosti, které byly včleněny do kánonu později:

7. upajakaušalapáramitá (správně a dokonale integrovaný čin v božské, univerzální harmonii)
8. pranidhánapáramitá (skromný hlas nebo tón řeči plný pokory)
9. balapáramitá (nezničitelné rozhodnutí)
10. džňánapáramitá (poznání a uplatňování správné definice celé dharmy)

Danapáramitá spočívá v blahodárné činnosti, jestliže je jí zapotřebí, a dávání hmotných věcí, impulsů, stavů, duchovních prožitků tomu, kdo si je opravdu zaslouží. Zároveň předpokládá ukázat se vždy laskavým a plným soucitu a nabídnout vlastní zásluhy a duchovní výsledky pro osvobození a urychlení vývoje ostatním, namísto toho, abychom si je drželi jen pro nás.

Šilapáramitá představuje způsob chování a správnou mravnost, které musíme mít, abychom mohli kontrolovat, transmutovat, sublimovat a porazit vášně a zajišťovat, díky duchovnímu pokroku, příznivé zrození, abychom mohli napomáhat i dále k osvobození dalších lidských bytostí, po něm toužících.

Kšantipáramitá označuje myšlenku, že všechny obtíže bytostí mají nějakou příčinu, a pokud tuto odstraníme, obtíže zmizí. Zároveň označuje obrovskou trpělivost a toleranci.

Vírjapáramitá vyvolává neodchylnou důslednost v duchovním úsilí a pevnou vůli.

Dhjánapáramitá zde přestavuje hlubokou meditaci jako prostředek k rychlému odstranění iluze egotického a omezeného já a k co nejjasnějšímu vnímání vztahů, které spojují každou bytost se všemi ostatními.

Pradžňápáramitá znamená efektivní uskutečnění nejvyšší moudrosti.