Negativistické, zužující filosofické učení, které lze vysledovat zpět až do antického Řecka a které na sebe v průběhu dějin bralo různé podoby. Učení, které pokládá schopnost člověka dosáhnout pravdy, štěstí, harmonie, rozeznat dobro od zla, správné od nesprávného, za pochybnou. Skeptické koncepce, příznačné zejména pro období niterné mravní krize a duchovního úpadku, prosazovaly v oblasti poznání relativismus či agnosticismus.

Skepticismus je etické učení, s nímž se setkáváme jako s nutným důsledkem skeptických filosofických koncepcí i jako s rysem moralizujících myslitelů jiných filosofických směrů. Etický skepticismus je v základě směrem teorie morálky, který klade otazník za objektivní význam, pravdivostní hodnotu či reálnou působnost mravních představ. Současní představitelé skepticismu tvrdí, že mravní představy lidí neodráží objektivní skutečnost a jako takové nemohou být hodnoceny jako pravdivé či mylné a plní pouze funkční roli. Skepticismus vede k mravnímu postoji, který zpochybňuje schopnost člověka poznat pravdu ohledně dobra, spravedlnosti a duchovnosti a vědomě a úspěšně bojovat o duchovní dokonalost.

Některé osobní situace, vlivy vzdělání a především vliv skeptických filosofických koncepcí, vedou ke vzniku mravního typu skeptického člověka, který se vyznačuje: nedůvěrou k pravdě, podceňováním duchovních ideálů a celkově božských hodnot, neustálým pochybováním o sobě i ostatních, výrazným sobectvím, podezíravým a nerozhodným postojem, pasivitou. Skeptik v sobě v posledku potlačuje lásku, odmítá ji a zůstává zpravidla v neustálém vyčkávání, neboť mu schází důvěra ve vlastní síly, ve správnost a možnost uskutečnění různých vznešených cílů. Izoluje se od snah a života ostatních lidí a často se pro ně stává překážkou na cestě duchovního pokroku a jednání.

Jogínská koncepce stojící v protikladu vůči skepticismu, pokládá mravní představy za specifickou formu božského vědomí, které různou měrou odráží objektivně existující podmínky nejvyšších zákonů makrokosmu. Mravní představy obsahují pravdu a duchovní pokrok je kritériem hodnocení správnosti etických zásad. Skutečnost, že mravní názory měly častokrát mylnou, pokřivenou a nepravdivou povahu (přičemž se na ně pohlíželo jako na „věčné pravdy“) mají skeptici za důkaz toho, že je pro člověka nemožné poznat mravní hodnotu svých činů a závazků.

Jogínské pojetí si cenní toho, že do míry, do níž mají mravní představy objektivní, božskou povahu, se rovněž zakládají na skutečnosti. Vyjadřují jedincovy potřeby, přinášejí pravdivé poznatky ohledně mravních fenoménů, pomáhají člověku poznat, co se od něj žádá, pomáhají mu rozlišovat zlo a dobro, správné a nesprávné a dovolují mu analyzovat v konkrétních případech vědomě závazky, které z nich pro něj vyplývají, vědomě si volit cestu životem a stanovit jaké bude jeho chování.  Člověk vzdělaný v duchu božské morálky skepticismus odmítne; aniž by věřil v přeludy je přesvědčen o možnosti nepřetržitě se z duchovního hlediska zdokonalovat díky aktivní účasti na životě a božské skutečnosti.