Ing. Ondřej Nečas

Podobně jako řady jiných praktikantů jógy mě k zájmu o vnitřní život přivedl pocit nespokojenosti a nenaplněnosti, který se začal stále hlasitěji dožadovat pozornosti někdy během studia na střední škole. Běžné zájmy a snaha udržet krok s mými vrstevníky, hlavně co se způsobu trávení volného času týče, dospěly do slepé uličky a začaly ztrácet své kouzlo. Něco tomu chybělo. Nedávalo to totiž dohromady žádný smysl.

Z tohoto popudu jsem se začal zajímat o filozofii a různé duchovní směry. Jelikož jsem si z dětství nesl v brašničce své paměti negativní zkušenost s církví (hodiny náboženství byly podány obzvlášť nudně s důrazem na všechna možná dogmata, ke kterým děti požadují vysvětlení, ale dospělí prostě jenom vědí, že něco nějak je, aniž by se zajímali proč), zaměřil jsem své bádání automaticky na východní nauky a orientální filozofie, které se zdály být o tolik živější a autentičtější.

Z počátku mě naplňovala především četba knih. K mým nejčtenějším autorům patřil Karel Weinfurter, Paul Brunton, Ramana Maharši, Gustav Meyrink, Eduard Tomáš a Jiří Vacek.

Ačkoliv zastánci oficiální církve by mě za to nepochválili, paradoxně právě díky těmto (převážně jógovým) autorům jsem pochopil, jak moc jsem stoupencům Krista křivdil. Jogíni mi totiž odhalili cestu skutečného, vnitřního křesťanství, praktikovaného na západě mystiky a na východě jogíny.

Zjistil jsem tak, že zde není a nemůže být žádného rozporu. Pravda je toliko jedna, třebaže mnoha jazyky zvěstovaná a různými cestami obklopená.

Později mi četba knih přestala stačit. Nemohl jsem si nevšimnout, že vývoj takto probíhající je pouze zdánlivý a týká se jen intelektuálního povrchního poznání, a tak jsem začal aktivně vyhledávat různé duchovní aktivity, semináře, přednášky. Věnoval jsem se zpívání manter, feng-shui, astrologii, tarotu – a snažil jsem se pravidelně meditovat.

Během tohoto období jsem si oblíbil některé duchovní učitele a zkoušel praktikovat jejich metody. Jednoho dne, přiváben barevným plakátem na ulici, jsem také navštívil první přednášku Eduarda Selei o józe v České republice. Velice mě oslovila, ale ze zdravotních důvodů jsem na jeho kurz jógy nastoupil až o rok později. Dodnes si přitom pamatuji na jisté rozechvění, které ve mně vyvolalo cvičení první ásany. Cítil jsem tenkrát, v tělocvičně a legračních teplákách, že se dotýkám něčeho významného. Zdrojem onoho rozechvění nebyla ani tak ásana samotná (tenkrát jen neuměle napodobená), ale intuice toho, k jak hlubokým následkům tento malý krok časem povede.

Tím začala nová etapa života. Díky kurzu jógy se má praxe stala konzistentní a také jsem k mému velkému překvapení zjistil, že má tato škola jógy žijícího duchovního průvodce (do té doby jsem byl přesvědčen, že o autenticitě velkých duchovních mistrů rozhoduje nejvíce to, že k nám zásadně promlouvají ze záhrobí – svým odkazem a knihami).

Po několika měsících navštěvování kurzu jsem začal praktikovat jógu pravidelně konečně i doma. Zjistil jsem totiž, že mi ve všech směrech vyhovuje. Neměla žádná slepá místa jako jiné cesty, které jsem zkoušel dříve, ani po mě nikdy nevyžadovala (slepou) víru, pouze praxi.

Kurz Duchovní školy Rezonance prakticky odpovídal i na mé vnitřní otázky. Věci, které jsem dříve jen četl v knihách, jsem měl nyní možnost praktikovat a zakoušet ve skutečném životě, pod vedením instruktora a v rámci systematicky vystaveného kurzu, který má promyšlenou návaznost a stupňování. Přišlo mi to kouzelné. Příjemné bylo i to, že jsem na to nebyl sám, ale stal jsem se součástí skupiny podobně zaměřených lidí.

Díky praxi jsem časem začal cítit proudění subtilní energie a účinky ásan. Tělo se díky hathajóze udržovalo v dobré kondici, navzdory sedavému způsobu zaměstnání a negativním věštbám doktorů. Zlepšila se schopnost sebevyjádření (a sebe přijetí), integrace do společnosti a opadla plachost. Dřívější intuitivní zájem o křesťanství se přetavil v praxi bhaktijógy, která obohatila můj pohled na svět o řadu dalších delikátních chutí. 

Spokojen s výsledky jsem začal později navštěvovat i kurz tantry, který mi pomohl nechat v sobě opětovně zasít v dětství ztracený úžas a trvalý obdiv (nejen vůči ženám) a uvědomit si, že radost z krásy může být sama duchovní cestou. Aktivity spojené s kurzem tantry mě také donutily nahlížet na věci a bytosti kolem jinak: odhalují mi, jak vidět posvátné i ve (zdánlivě) profánním. Praxe úplné kontroly sexuálního potenciálu navíc proměnila, obohatila, nebo řekněme prozářila můj milostný život.

Velkým darem je také to, že díky mužskému bratrství Mahávíra Ánanda jsem si začal uvědomovat v mém životě tolik zanedbanou roli muže a působení vnitřní mužné síly, kterou máme k dispozici jako skrytý potenciál. Možná jej neumím okázale manifestovat navenek, ani to nepovažuji za nutné, ale konečně z něj dokáži čerpat vnitřní vedení a nadhled.

Za nejvýznamnějším přínos duchovní praxe v Rezonanci považuji postupný rozvoj vědomí, celý nový způsob prožívání a vnímání sebe sama (a tím celé skutečnosti), který postupně krystalizuje a čeká na to, až bude ustálen a skutkově naplněn.

Samozrejmě že čím více se daří pronikat do hloubky směrem k duši, čím pevněji se daří nahlížet na vše z pohledu pověstného posledního pozorovatele, tím na sebe současně více upozorňují i různá omezení a zapraný egoismus, který jsem si v důsledku jeho dovedného maskování (a nezměrné šíře) na počátku ani neuvědomoval. Díky nástrojům a metodám jógy a tantry se však již necítím tak bezbranný a jsem vděčný za všechny TY chvíle na cestě k Jednotě, kdy nezbývá, než se nad vším tiše pousmát. 

NAHORU