ÁTMAN

Podle tradice sámkhji a jógy má člověk dvě já: skutečné nesmrtelné Já, nazývané átman nebo puruša, a relativní, pomíjivé, falešné já, nazývané ahamkára.

Podle učení jógy, nejvyšší nesmrtelné Já (átman) není součástí projeveného (objektivního či subjektivního) světa. Právě proto je transcendentní, věčné, nezrozené, neměnné a ve věčnosti všemocné a nesmrtelné.

V raném dětství, kdy na ní vnější vlivy a okolní prostředí ještě nezanechaly své stopy, kolem sebe lidská bytost občas šíří záblesky skutečného absolutního Já. Ale čím více pokročí v poznání víru světa, kde činy a chování ovlivňují její chutě a touhy, pohodlí a pokrok, začíná si tkát oděv zvaný osobnost, jehož prostřednictvím ji poznávají ostatní. Iluzorní pomíjivá osnova, tkanina a nit tohoto oděvu jsou vytvořené ze zvyků, předsudků, emocí, způsobu myšlení a jednání, přání a ambicí. Silná osobnost může být do určité míry užitečná pro urovnání životní cesty a realizaci našich ambicí, ne však pro zjevení pravého Já.

Pravý aspirant na stav jógy se začíná méně zajímat o svůj vliv na vnější svět a dychtivě usiluje o úplné odhalení svého skutečného Já. Prostřednictvím hluboké meditace se učí rozlišovat mezi tím, co je skutečně reálné, a tím, co pro jeho duchovní vývoj není hodnotné a nestojí za to se tím zabývat, a ptá se: „Kdo a co jsem Já ve své podstatě?“ Analyzuje a poznává sám sebe, ptá se, otevírá dveře intuici a duchovnímu vnímání, a dostává se tak na cestu, která vede k samádhi. Podle duchovního učení jógy toto Já vůbec neexistuje ve smyslu, že by bylo součástí projeveného světa, objektivního nebo subjektivního; je věčné, nezrozené, bezrozměrné, neměnné, neporušitelné, všemocné a nesmrtelné.

V lidské bytosti je Já vyjádřením konečné pravdy. Dílo plné moudrosti, „Bhagavadgíta“, tvrdí, že božské Já (átman) se nachází v srdcích všech lidí a je naším věčným, vnitřním, nejhlubším Já. Jedině když objevíme toto své věčné Já a získáme sami sebe, můžeme splynout s nejvyšším nekonečnem (Bohem).

NAHORU