DÉVATÁ

Synonyma: DÉVA

V překladu znamená „ten, který vyzařuje vznešené světlo“. Podobně jako slovo déva („zářící“) má tento výraz díky své mnohovýznamovosti více smyslů. Tak vyjadřuje buď brahman vnímaný v podobě osobní božské síly, nebo božstva vyšší sféry projevu než je lidská, ale která je přesto smrtelná (pomíjivá). Jindy se toto slovo staví do protikladu ke zřetelně nadřazenému stavu, jehož dosahují osvícení, kteří si „uvědomili“ (nebo jinými slovy přímým způsobem objevili) Boha.

Ve východní tradici se sanskrtským výrazem dévatá nebo déva označují také „bohové“ nebo „mocné nebeské bytosti“, obyvatelé (oproti zemskému) vyšších paralelních světů, kteří si díky svému dobrému (následujícímu po dobrých skutcích) osudu (karma) zaslouží těšit se z určitých podmínek znovuzrození (gati, po fyzické smrti) a dosáhnout tak žití ve šťastném světě nebo jinými slovy v určitém „nebi“, přesto však jsou stále podřízeni, jako všechny ostatní živé bytosti, cyklu znovuzrozování do různých světů (více nebo méně vytříbených).

Díky čistě výsadním podmínkám mají bytosti, které dosáhnou niterného stavu déva (boha), dokonce už během fyzické (pozemské) existence, následně právo narodit se znovu do vyššího světa, v němž budou mít velmi dlouhý život (5 000 – 20 000 let) plný štěstí, který jim pohotově oplatí dobré skutky a jednání, učiněné v minulém životě (záslužná karma). Toto nesmírné štěstí, prožívané naplno díky dosažení postavení boha na velmi dlouhou dobu, přesto vytváří (libováním si pouze v něm) hlavní překážku na cestě jejich duchovního vývoje k nejvyššímu osvobození, protože jim často zabraňuje objevit konečnou božskou pravdu.

Tajná východní tradice zná a zmiňuje 28 různých světů bohů (dévů), z nichž 6 se nachází ve sféře touhy (kámalóka), 18 ve sféře (subtilní) tělesnosti bez touhy (rúpalóka), 4 ve velmi subtilní sféře netělesnosti (arúpalóka). Sféry projevu (subtilní) tělesnosti bez touhy mohou dosáhnout (nebo se v ní nacházet) pouze bohové, kteří žijí ve 4 světech neboli „nebích“ dhjány, kam dospěli důslednou a převážnou praxí určitých forem meditace (dhjána), která tříbí mysl, značně pročišťuje bytost a umožňuje jim dosáhnout těchto světů.

Bohové (dévové), kteří se nacházejí ve velice subtilních sférách netělesnosti, jsou po většinu času své existence v těchto sférách ponořeni do kontemplace poskytující štěstí čtyř vznešených sfér.

V určitých vyšších fázích jógy pokročilí jogíni uskutečňují tyto formy meditace, které jsou směřovány ke čtyřem vznešeným sférám makrokosmu, dokonce už během fyzické existence (v pozemském světě). Tyto vyšší meditace mají za cíl postupně vytříbit, rozšířit a povznést vědomí a bytost adepta k čím dál výraznějším oblastem projevu netělesnosti.

Čtyři vznešené sféry makrokosmu, o splynutí s nimiž co nejúplnějším způsobem usiluje jogín prostřednictvím těchto forem meditace, jsou:

  1. vznešená sféra nekonečnosti subtilního prostoru (ákáša), které lze dosáhnout naprostým překonáním formy (rúpa) a zrušením reakcí a jakéhokoli rozlišování;
  2. vznešená sféra nekonečnosti poznání (vidžňána);
  3. vznešená sféra prázdnoty;
  4. vznešená sféra, která se nachází za vědomím a nevědomím.
NAHORU