EMPATIE

Subtilní vytříbená rezonance probouzející, harmonicky zvyšující a umožňující v jogínské praxi vyšší citovou a psychickou komunikaci s ostatními nebo s určitou lidskou bytostí (nebo dokonce i s vyšší duchovní neviditelnou bytostí).

Všeobecně se například ví, že matka intuitivně zná potřeby a pocity vlastního dítěte díky stálému spontánnímu udržování empatické komunikace. Tato zdánlivě tajuplná schopnost (latentní v každé lidské bytosti) je ve skutečnosti spojena s faktem počáteční jednoty těla dítěte s tělem a bytostí matky. Empatie jako spontánní stav je rovněž vysvětlením v případech, kdy rodiče velice rychle reagují (starostlivě, neklidně, radostně) na situace, které prožívá jejich dítě.

Hluboký stav empatie vždy vychází ze základních specifických procesů ztotožňování a ve vyšších fázích jógy navíc umožňuje psychické intimní pochopení ostatních lidí nebo lidských bytostí, se kterými chceme mít vznešené vztahy a ideální komunikaci.

Pojem empatie byl poprvé použit v roce 1898 Kahe Sippsem, jenž se zabýval způsoby poznání a pochopení skrze zrcadlení a rezonance ostatních v naší vlastní bytosti. Empatie je však intuitivní způsob poznání ostatních, protože je určitou formou citové komunikace a okamžitého citového přemístění umožňujícího ztotožnit se s jinou osobou a jí prožívaným stavem v určité situaci. Hluboká a úplná empatie může být nejsnadněji prožívána v józe během harmonického mileneckého vztahu, ve kterém oba partneři mají úplnou kontrolu nad svým sexuálním potenciálem.

V širším slova smyslu je v lidské bytosti empatie rozvíjena díky probuzení a vyrovnané aktivaci subtilního silového centra anáhata čakra, jež následně projevuje ty přímé schopnosti, které dovolují vytříbeným způsobem pochopit prožitky jiné lidské bytosti a umožňuje předtuchy a předvídání jejího chování v určitých situacích. To vše a mnoho dalších složitých jevů jsou lehce možné na základě této schopnosti. Na závěr můžeme říct, že empatie je intuice nebo citové ztotožňování, které umožňuje prožívat stav přemísťování skrze rezonance v naší bytosti.

Empatické jevy se často vyskytují v jogínské praxi, kde jsou interpretovány jako vyšší forma poznání, jako vytříbené zrcadlení stavů prožitku určité bytosti (hlavně lidské) v našem vnitřním vesmíru. Empatie umožňuje okamžitou projekci vnitřního specifického stavu empatizované lidské bytosti ve vnitřním vesmíru empatizujícího. Ten, který empatizuje, tak dochází k jasnému vnitřnímu prožitku životního stavu lidské bytosti, kterou empatizuje. Empatii umožňuje zvýšená vnitřní tendence ke splynutí nebo jinak řečeno schopnost dosáhnout euforického citového naladění s vnitřním vesmírem další lidské bytosti, jež nás přitahuje.

Empatie hraje klíčovou roli ve chvílích, kdy se rozvíjí nebo se zvětšují citové milenecké prožitky mezi dvěma bytostmi opačného pohlaví, které se tak stávají vzájemně slučitelné díky shodě převážné frekvence subtilních energií přítomných v jejich auře.

Empatie se jasně liší od sympatie, která je vědomým emočním stavem spočívajícím "cítit s" nebo k další lidské bytosti, zatímco empatie znamená "cítit intimně v…", neboli prožívat spontánní intenzivní vnitřní prožitek citového stavu další lidské bytosti. Neomezíme-li empatii jen na mezilidské vztahy a vnímání příp. tvoření různých uměleckých děl, potom se zdá být složitým procesem (vnímatelným, intelektuálním, citovým), který se může rozvíjet na více úrovních lidské bytosti během cesty od nevědomosti k poznání.

Ačkoliv je její význam často ignorován, je ve skutečnosti empatie zjevně spojena s přijímáním sociální role lidské bytosti během psychického empirického poznání, během jakékoliv mezilidské komunikace (představuje interpersonální citlivost). Jogíni považují jev empatie za pevný mezi-vztah, za vytříbenou rezonanci mezi citovými a komunikačními orgány.

Schopnost empatie se probouzí úměrně se stupněm harmonické aktivace silového subtilního centra anáhata čakry, které umožňuje poznávání a vnímání vnitřních dispozic, psychických vnitřních stavů, nálad a psychických činností jiné osoby. Schopnost empatie je nejdůležitější složkou uměleckého talentu především v herectví, kde při vcítění se do role je velkou pomocí přesné zacílení představivostí na postavu, kterou herec hraje.

Ve vytříbeném empatickém procesu je zahrnuto mimo jiné i vnímání gest a výrazů další osoby za účelem pochopení (pomocí intuice) jejích subjektivních stavů. Toto je základ pro vyvolání přibližně stejných prožitků a jejich následná projekce pro pochopení druhé bytosti díky rezonanci.

To znamená, že empatie spočívá v modelaci stavu vlastního já neboli ve ztotožňování se s já další bytosti (ať již přítomné nebo například prezentované jen fotkou), a to pomocí myšlení, citu a činu. V případě empatie jogíni všeobecně tvrdí, že ztotožňování a projekce odpovídají dvou dimenzím lidské bytosti, které mají schopnost adaptace: osvojování a přizpůsobování.

Dokonalé vyvolání osoby nebo situace díky jemným rezonančním jevům, vyvolaných v bytosti toho, kdo vyvolání provádí, mají tendenci postupně vyvolat odpovídající citové stavy a vytvořit reprodukční strukturu, která vyústí v subjektivní psychickou autentickou účast.

Výše uvedené neznamená překročit normálnost odcizením vlastního já a ztrátou kontroly. Pomocí empatie se vloží ještě jeden snímek do vnitřního programu subjektu a ten může mít vědomé nebo nevědomé vlivy na chování. Všechny lidské bytosti si osvojují vzory, se kterými se ztotožňují kognitivně a citově, ale bez porozumění nebo osobního přizpůsobení. Projevované jako vědomé nebo nevědomé reakce, povrchnější nebo hlubší vzhledem k určitému standardu lidského chování, umožňuje vytušit poznání mezilidské komunikace stejně jako se citově ztotožnit s vnitřním vesmírem druhého. Empatie je vyšší charakteristika vlastní člověku, která je zároveň základem osobnosti.

NAHORU